Různé politické kmeny mohou být z výsledku voleb nadšené, anebo zkroušené. Anebo mohou samy sebe přesvědčovat, že mohou být nadšené, či zkroušené. Strany bývalého vládního tábora se mohou utěšovat, že získaly v součtu stejné procento jako minule. Lidovci se těší z pěkného kroužkovacího vinobraní, ódeesáci kvůli témuž skřípají zuby (lidovci si popravdě nenahospodařili o tolik víc než minule, jenže tehdy se všechny případné rekriminace mohly překrýt uspokojením z toho, že jim výsledek přinesl vládu). Piráti se radují, že porazili SPD, přičemž u této mety, již si sami stanovili, naprosto není jasné, jaký by měla mít dopad ve sféře reálné politické moci. Snad jen ANO a Motoristé mohou být spokojeni.

Lze ale do budoucna očekávat výsledek radikálně jiný a radikálně jinou volební kampaň, než byla ta letošní? Je třeba se obávat, že ne, že velké strukturální síly hrají proti nám.

Problém druhý, stárnutí obyvatelstva a věková struktura. Zachováváme si stálou představu, co je to mládí, co je to stáří, jak se to promítá do populární kultury třeba ve struktuře mediální nabídky, v podobě reklam a podobně. A samozřejmě do podoby měst a obcí a do ekonomiky.

Jenže v roce 1991 tu bylo 2 164 436 dětí do 14 let, v roce 2021 už jen 1 691 760. U lidí nad 65 let je to přesně opačně, z 1 301 957 jich v roce 2021 bylo už 2 148 048. Průměrný věk vzrostl z 36,3 na 42,7. Lidská scenerie na fotografii městské ulice či vesnice z roku 1991 a dnes prostě musí vypadat jinak. Jiné musí být typické aktivity, hladina hluku a podobně (a to ještě plný efekt není viditelný, protože část starých je zavřená v domovech důchodců).

To se ovšem neprojevuje přímočaře, tak, že by všichni (a všechno) byli tak trochu starší. Mladí budou stále mladí a budou neméně viditelní než dřív a možná i víc. Zaměstnavatelé se s rostoucím nedostatkem pracovních sil musí o to víc snažit, aby ulovili ty nejlepší zaměstnance z mladé generace. I marketéři musí bojovat o zákazníky nacházející se ve věku, kdy se vytvářejí dlouhodobé spotřebitelské návyky – o to víc, když jich ubývá.

Takže tu budou stále velmi viditelní mladí, budou opečovávaní i kritizovaní zároveň, budou přeskakovat na kandidátkách staré muže, budou prosazovat své extrémní ideologické libůstky, budou velmi hlasití (europoslankyně Markéta Gregorová doslova slíbila Filipu Turkovi, že ve sněmovně „neuteče hlasitým pirátkám“). Ale do značné míry do bude jen pěna na povrchu. Ohromná setrvačná hmota starší populace nakonec převáží. Společnost bude méně dynamická a podnikavá a bude mít vyšší averzi vůči riziku, protože socioekonomické poznatky jednoznačně potvrzují, že takoví starší lidé jsou.

I ti staří se samozřejmě vyvíjejí. V 90. letech byli důchodci ti, kdo ještě pamatovali první republiku. Byli oporou pravice, ač Václav Klaus sliboval „utahování opasků“. To se samozřejmě mění. Pěkně o tom pohovořila socioložka Sarah Komasová ze STEM. „Musíme do toho zapojovat úvahu, jak se ten elektorát vyvíjí ve vztahu k věku a k úmrtnosti... Dá říct, že lidé, co tradičně volili KSČM, tak nějakým způsobem už prostě nežijí a ta nová starší generace najednou má jiná témata, která lépe reprezentuje Andrej Babiš... A můžeme se ptát, jaká budou za deset let témata pro tu starší generaci a kdo je v tom okamžiku bude dobře reprezentovat.“ Odpověď neznáme, ale sotva budou vybaveni slabší nárokovou mentalitou.

Problém třetí, nebudou peníze. Výdaje na důchody se na nás valí jak kaše z pohádky Hrnečku, vař. Stejně neúprosně porostou výdaje na zdravotnictví. Politici nám budou slibovat modré z nebe ze stále se tenčícího podílu státních příjmů, s nímž mohou volně hýbat. Často nám budou nabízet jen nějakou symbolickou kořist, která moc nestojí, ale zato naštve protivnou voličskou skupinu. Často při tom půjde o boj generační.

Rozklikněte si graf vlevo dole na této stránce (Vývoj základních složek státního rozpočtu). Masa důchodů vás praští do očí na první pohled. Současná vláda se aspoň snažila růst zpomalit, Babiš slibuje, že to rozkope. Ani výdaje na zdravotnictví neklesnou, se sliby rozvozu léků začal Babiš již včera. Šetřit může jen na obraně.

Všimněte si předposledního sloupce, obsluha státního dluhu. Zatím není moc velký, ale rostl od roku 2019 nejvíc ze sledovaných kategorií. To ukazují ty černé tečky ve sloupcích či nad nimi. A nedá se čekat, že by Babišově vládě dluhopisové trhy půjčovaly levněji. Andrej Babiš včera bouřil, že ve státním rozpočtu chybí „až 80 miliard“. Obsluha státního dluhu stála loni 88 miliard.

Politika tedy bude čím dál tím víc hrou s nulovým součtem. Okusíme, co opravdu obnáší ta pravá ideologie nerůstu. Hezké to nebude. Jekotu, hysterie a kýče bude pořád víc, protože nic nestojí.