Máme tu finále volební kampaně a strany vládního tábora stupňují sázku na geopolitiku. Lídr koalice Spolu Petr Fiala včera na Aktuálně.cz vypustil tyto věty: „Já jsem jako kluk tanky z Moskvy viděl. A budou tu zase, když se nebudeme bránit. Budou tu zase! Oni to netají. Vlastně na to není potřeba žádný důkaz, stačí poslouchat, co říkají ruští představitelé: Chceme mít vliv, jako měl Sovětský svaz. Tam bohužel patřila i Praha...“
Takto pojatý program u seriózních aspirantů na vládu v České republice nepamatujeme. A to nikoli kvůli konkrétnímu obsahu, ale pro způsob, jakým koalice SPOLU uchopila program pro letošní sněmovní volby. Své programové teze zveřejnila půldruhého měsíce dní před volbami, 20. srpna, symbolicky den před výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tou symbolikou premiér a lídr SPOLU Petr Fiala také celé představování programu v pražské kavárně Louvre začal. Vzpomenul okupaci „Rudou armádou“, která nás sice osvobodila v roce 1945, zatímco v roce 1968, který měl na mysli, byla už dávno přejmenovaná na Sovětskou armádu.
Toho srpna se Moskva zahalila do slavnostního a vyvěsila prapory s hákovými kříži … moment?! Ano, s hákovými kříži. To je to, čím se dnešní milovníci Ruska nijak nechlubí a ani od hnutí Stačilo! o tom neuslyšíme, ani od těch soudruhů, kteří tak horečnatě vzpomínají na blaho reálného socialismu. Nicméně ani oni nedokážou vymazat ze světa fakt, že 23. srpna 1939 se Hitler a Stalin, tedy prostřednictvím svých ministrů zahraničí Ribbentropa a Molotova, dohodli na rozdělení Evropy.
Ve čtvrtek v Praze na Spartě hrál pohárové utkání lotyšský klub Riga FC. Skupina ultra pražského klubu na stadionu vyvěsila velký transparent: „21. 8. 1968 jste k nám vtrhli, dnes však vaši invazi zastavíme.“ Ten nápis vyjadřoval zdánlivě neotřesitelnou logiku. Do Československa v roce 1968 vpadla vojska Sovětského svazu, jeho součástí bylo také dnešní Lotyšsko, tudíž ta invaze byla také lotyšská. Jasná věc. Snad ten transparent v Lotyšsku neměl nějakou publicitu, příslušníci toho pobaltského národa by se jím mohli právem cítit uraženi.
Prezident Petr Pavel varoval při čtvrteční vzpomínkové akci na okupaci bývalého Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 před zkreslenými pohledy na historické i novější události. Premiér Petr Fiala (ODS) v projevu před budovou ČRo v Praze řekl, že budoucnost Česka závisí na hodnotách, podobě státu a na jeho směřování. Podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) má být rok 1968 poučením, že se do vedení státu nemají dostat lidé, kteří jsou kvůli ziskům a moci ochotni prodat vlast a národ.
Krátce před pátečním summitem mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem (79) a ruským vůdcem Vladimirem Putinem (72) vzbudil pozornost ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov (75), který přijel na Aljašku v mikině s výrazným nápisem "CCCP", tedy ruskou zkratkou pro Sovětský svaz. Uvádí to například Bild či Daily Mail. Na záběrech z ruských médií, které se objevily na sociálních sítích, Lavrov vystupuje z černého SUV před místem konání jednání v Anchorage.
Dnes, v den uveřejnění tohoto komentáře, tedy v neděli 27. července, přichází další (půl)kulaté výročí, které ale zůstane spíše stranou tuzemské pozornosti, třebaže bychom si ho připomínat měli naopak intenzivně a se vší vážností a zájmem. V tento den před pětatřiceti lety totiž Bělorusko vyhlásilo svrchovanost na Sovětském svazu, byl to počáteční akt jeho odtržení. Po pobaltských zemích, které s tímtéž přišly už na jaře 1990, se tak stalo další evropskou zemí drolící východní říši a usilující o obnovu své krátké meziválečné svébytnosti.
„Žádné ‚na Česko dobré‘. Seriál s Donutilem šlape a má světové parametry,“ hlásily první recenze. To bývá důvod k nervozitě: vždycky když nějaký novinář napíše, že hudba či film „šlape“, víte, že je načase začít se bát. Děj nového politického thrilleru Moloch se odehrává v mírně pozměněné realitě české politiky: prezident Toman (hraje ho Miroslav Donutil) silně připomíná Miloše Zemana (paní Ivana by se také našla), jen ruských agentů tu běhá asi o něco víc než ve skutečnosti. A novináři, snad i ti z Respektu, mají, doufám, o něco klidnější práci, než jak se nám snaží namluvit autoři seriálu.
Šéf ruského vyšetřovacího výboru Alexandr Bastrykin nařídil zahájit trestní řízení kvůli nedávnému zničení sochy rudoarmějce v Teplicích. Informovala o tom ve čtvrtek ruská státní agentura TASS. Pomník sovětského vojáka stál v teplických Havlíčkových sadech od roku 1955 jako součást pietního místa. Sochu v noci na středu zcela zničil neznámý pachatel či pachatelé tím, že ji strhli z podstavce.
Před 80 lety nacistické Německo podepsalo kapitulaci. Právě v českých zemích se přitom bojovalo i krátce poté. Jak probíhalo v roce 1945 osvobozování Čech Moravy a Slezska a jakou roli hrála i rivalita mezi USA a Sovětským svazem či zda velitel americké 3. armády George Patton chtěl osvobodit Prahu, o tom mluví historik Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu v Praze.
Pohled na rozkvetlé šeříky má pro člověka mého věku zvláštní konotaci. Vyvolává představu tanku. To obrazové spojení jsem viděl tolikrát, až se mi zapsalo do mysli, asi nesmazatelně. Každý rok začátkem května bylo vidět ve výlohách obchodů, ve školách a veřejných budovách, v hodinách výtvarné výchovy je žactvo poslušně rozmnožovalo. Tanky a šeříky na oslavu „slavných májových dnů“ na památku Rudé armády – osvoboditelky. Pohled na rozkvetlé šeříky má pro člověka mého věku zvláštní konotaci. Vyvolává představu tanku. To obrazové spojení jsem viděl tolikrát, až se mi zapsalo do mysli, asi nesmazatelně.
Osmdesáté výroční oslavy konce 2. světové války vyvolává diskuzi o roli Sovětů na konci války v Československu i za našimi hranicemi. Česká republika se podle vládního odboru strategické komunikace přidává po bok pobaltských zemí jako je Litva, Estonsko, Lotyšsko, Polsko a Německo. Šéf odboru strategické komunikace vlády Otakar Foltýn pro deník Echo24 řekl, že příspěvek je překladem litevského originálu. "Z pohledu pobaltských států to sedí, ale z pohledu Československá se jedná o okupaci až od roku 1968," upozornil.
Jsou za námi první květnové dny, neúprosně se blíží osmdesáté výročí konce druhé světové války a atmosféra je zjančená. Může za to několik faktorů: jednak jsou to kulatiny, ale to je nejméně podstatné. Jednak je to výročí doslova živé, jelikož ještě pořád jsou mezi námi pamětníci tehdejšího jara – dokonce i takoví, kteří si ho dobře pamatují, protože jim bylo třeba deset. A jednak, a to je hlavní důvod, proč se jančí, je výročí využíváno a zneužíváno v aktuálních politických bojích, protože druhá světová válka je pořád vztažný bod dějin pro západní Evropu, pro Rusko, vlastně i Ameriku.
Příští týden zřejmě dopadne nekontrolovaně na Zemi část sovětské vesmírné sondy Kosmos 482, která v 70. letech minulého století vyrazila k Venuši, ale kvůli poruše se nedostala dále z oběžné dráhy Země. Napsal to dnes deník The Guardian. Podle amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) se přistávací modul vesmírného prostředku dostane do atmosféry někdy mezi 7. a 13. květnem.
„Příběh druhé světové války nás má spojovat, nikoli rozdělovat,“ hřímal během oslav osvobození Bratislavy slovenský premiér Robert Fico. Ve skutečnosti byl jeho projev jedním z mnoha příkladů toho, že 2. světová válka představuje i 80 let od jejího ukončení významnou dělicí čáru, která prochází napříč Evropou, ale i napříč řadou společností. Jsou různé konce 2. světové války. Ten americký a západoevropský, jehož obrazem jsou nadšené davy na londýnském Trafalgar Square během oslav „Victory Day“, správný hollywoodský příběh války dobra se zlem ukončený happy endem.
Osmdesáté výročí konce druhé světové války si připomínáme v unikátní atmosféře, kdy už déle než tři roky probíhá válka na Ukrajině a na ceremonie ke konci války v Evropě nejsou zváni představitelé Ruska. Můžeme Vladimira Putina, byť i jen částečně, srovnávat s Adolfem Hitlerem? Nebo jsou naopak slova jako Mnichov a appeasement sugestivní zkratky, které nám znemožňují číst reálně současnost a komplikují hledání východiska z války?
Odhalený dokument zveřejněný na webových stránkách americké CIA vzbudil značný zájem veřejnosti kvůli tvrzením o útoku mimozemšťanů na sovětské vojáky. Materiál sumarizující texty, které vyšly na Weekly World News a ukrajinském deníku Holos Ukrajiny, se dostal na veřejnost v květnu roku 2000. Podle obsahu nově zveřejněného dokumentu mělo k události dojít na přelomu let 1989 a 1990. Odborníci jsou nicméně k autentičnosti události skeptičtí.
Europoslankyně STAN Danuše Nerudová má metodu chodit do střetu s vybranými protivníky, takovými, o nichž může předpokládat, že mezi jejími voliči vzbuzují odpor. Takhle pomohla k překvapivě dobrému výsledku při eurovolbách Filipu Turkovi, ale pomohla i sobě. Takhle se pouští do komunistky Kateřiny Konečné. Ale dělá to mezitím tak, že Konečné pomůže a sobě uškodí. Včera během televizního duelu o něčem úplně jiném obě europoslankyně zabrousily do historie a Nerudová prohloubila svůj výklad konce druhé světové války na našem území.
Zemřel jeden z nejcennějších britských špionů Oleg Gordijevskij. Dvojitému agentovi, který se dostal do nitra KGB a dlouhé roky předával důležité zpravodajské informace tajným službám MI6 A MI5, bylo 86 let. Bývalý plukovník KGB zásadním způsobem ovlivnil vztahy mezi Východem a Západem během studené války. Jak uvedla televizní stanice BBC, Gordijevskij zemřel pokojně ve svém domě v hrabství Surrey. Jeho smrt není považována za podezřelou,.
Na internetovém vysílání ČT se objevil dokumentární film slovenského režiséra Roberta Kirchhoffa, který se jmenuje Všichni lidé budou bratři. Verš ze Schillerovy Ódy na radost (zvěčněné Beethovenovým géniem) ironicky provází život Alexandra Dubčeka a tím i dvacáté století, které se mezitím stalo něčím dávným a pomalu již nepochopitelným. Nejde o životopisný film o víc než třicet let mrtvém politikovi (a funkcionáři a symbolu), ale o filmovou esej o postupném mizení člověka v dějinách, o zanořování se jedné „ikony“ v proudu času, který je nelítostný a komický zároveň.
Sovětská armáda vtrhla do Afghánistánu 27. prosince 1979 ve snaze udržet spřátelený režim v této pro ní strategické zemi. Moskva původně počítala jen s několikatýdenní operací, akce ale nakonec vyústila v devět let trvající krvavou válku, v níž na jedné straně stály sovětské okupační jednotky a afghánská vládní vojska, a na druhé mudžáhidové, podporovaní Pákistánem a USA. Sovětské vojenské dobrodružství skončilo v roce 1989 odsunem sovětských vojsk.
Muzeum paměti XX. století pořádá již V. ročník filmového festivalu Nezlomní a obětovaní v pražském kině Atlas od 5. do 8. listopadu. Letos je program věnován 35. výročí sametové revoluce v Československu a ostatních státech sovětského bloku. Program a vstupenky naleznete na stránkách kina Atlas.
Maďarský premiér Viktor Orbán dnes při příležitosti 68. výročí protikomunistického povstání vyzval Maďary, aby čelili Bruselu tak, jako v roce 1956 čelili Sovětské armádě. Stalo se tak poté, co v průzkumu veřejného mínění Orbánovu stranu Fidesz poprvé od roku 2010 předstihlo opoziční uskupení TISZA Pétera Magyara.
V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži. Pro čtenáře mnoha generací ta věta byla na počátku zkušenosti až iniciační – setkání s velkým dílem světové literatury, jež v nich zanechalo stopu, možná ještě jinou, než člověku přináší setkání s mistrovstvím. Je to první věta románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, díla vytvořeného v časech strašných represí v Moskvě konce dvacátých a ve třicátých letech. Jeho autor na něm pracoval, jednu verzi spálil.
Nikita Chruščov byl prvním a na dlouho jediným sovětským komunistickým vůdcem, který nezemřel ve funkci. Jeho straničtí oponenti jej před 60 lety, 14. října 1964, na plenárním zasedání ÚV KSSS zbavili vedoucích stranických funkcí. Do křesla prvního tajemníka komunistické strany usedl Leonid Brežněv. Muž, který v srpnu 1968 vpadl do Československa a který "proslul" hrudí posetou metály a vášnivými polibky se stranickými soudruhy.
Divnosti a jinakosti, to je výmluvný název jedné ze sekcí letošního festivalu Film a architektura, který ke konci září zavítá do desítek měst v Česku i na Slovensku. Součástí této sekce je i dokument Soviet Bus Stops, který představuje fenomén architektury autobusových zastávek v postsovětských zemích. Kanadský fotograf Christopher Herwig podnikl roku 2002 cyklistickou túru z Londýna do Petrohradu. Cestou narážel na malé objekty rozmístěné v krajině i ve městech.
Kdysi se říkalo, že Američan je jako Rus, když se umeje. Tedy ten Rus… Není to zrovna nejelegantnější a už vůbec ne nejkorektnější vyjádření jisté bazální podobnosti obou příslušníků velkých národů, ale kdo chtěl, tak tomu rozuměl.
Historik Ladislav Kudrna pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů skoro od jeho vzniku. Poslední dva roky je jeho ředitelem a snaží se napravit pověst vědeckého pracoviště, jež o sobě dávalo vědět především veřejnými sváry svých zaměstnanců o ideově vhodný výklad tuzemských normalizačních dějin. V rozhovoru ale nezůstáváme jen u toho.
Vedení pražského magistrátu nechá k bronzové plastice s nápisem Moskva-Praha ve vestibulu stanice metra B Anděl doplnit vysvětlující tabulku. Bude na ní uvedeno, že tehdejší Československo bylo okupováno Sovětským svazem a přátelství mezi oběma zeměmi bylo pouze propagandistickým tvrzením. Vyplývá to z dokumentu, který v pondělí schválili pražští radní.
Náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib (Piráti) je proti bronzové plastice s nápisem Moskva-Praha, která je umístěna ve vestibulu stanice metra Anděl. Pražští radní se proto budou zabývat její úpravou. Podle Hřiba by město vzhledem k chování moskevského režimu vůči tehdejšímu Československu a nyní k Ukrajině mělo podobu díla upravit nebo zasadit do nových souvislostí, a to pomocí výtvarné soutěže.
