Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Když se teď zase řeší Česká televize, postavení generálního ředitele a kvalita zpravodajství (nechme teď stranou, že složení redakce zpravodajství a publicistiky Jana Součka předchází a taky ho přežije), máme tu pěkný nový příklad tendenčnosti ČT. V pondělí po poledni Španělsko postihl naprostý, Portugalsko a přilehlé oblasti jižní Francie pak částečný blackout.
Osmdesáté výročí konce druhé světové války si připomínáme v unikátní atmosféře, kdy už déle než tři roky probíhá válka na Ukrajině a na ceremonie ke konci války v Evropě nejsou zváni představitelé Ruska. Můžeme Vladimira Putina, byť i jen částečně, srovnávat s Adolfem Hitlerem? Nebo jsou naopak slova jako Mnichov a appeasement sugestivní zkratky, které nám znemožňují číst reálně současnost a komplikují hledání východiska z války?
Nedávno zesnulý profesor psychiatrie Cyril Höschl byl nejen vynikajícím lékařem, ale též vlivným intelektuálem, který svým rozhledem překračoval hranice oboru. Jeho poznatky a úvahy o lidské duši byly originální, trefné a především v mnohém nadčasové. Považujeme proto za potřebné je znovu připomenout, a to ve formě abstraktu ze dvou starších rozhovorů pro Týdeník Echo. Cyril Höschl v nich nabízí pronikavý pohled i na obecnější společenské a politické fenomény, a je tudíž přínosný nejen jako dobové svědectví, ale překvapivě i jako přiléhavý popis některých znepokojivých trendů současnosti a třeba i jako varování do budoucnosti.
Včera byl patrně zpečetěn osud generálního ředitele České televize. Část členů Rady ČT oficiálně žádá o mimořádnou schůzi rady na úterý 6. května. Jediným bodem má být odvolání ředitele televize. Čím si Jan Souček tolik radních znepřátelil, že to ani ne po dvou letech má nahnuté? Zhruba řečeno jistými vlohami popudit si proti sobě kdekoho. Když před necelými dvěma lety výběrové řízení překvapivě vyhrál, byl příchod ředitele brněnské ČT do centrály pokusem o nenápadnou revoluci. Součka chtěla přes své spojence v radě důležitá část ODS a také část radních, která má blíž k ANO nebo obecně k opozici.
Vzhledem k tomu, že je nikoli lídrem, ale čestným prezidentem jedné nikoli parlamentní strany, vzbuzuje Filip Turek mimořádnou pozornost. Aférka ze souboru fotografií na jeho účtu, z nichž bdělé oko Danuše Nerudové vyčetlo, že Turek překračoval rychlost na české dálnici, plnila několik dní české weby. Europoslance Turka tedy prošetřuje policie, nemohla nereagovat. Rychlost 200 km/h je o poznání víc než u nás povolených 130 km/h. Europoslanec by mohl přijít o řidičský průkaz. Pak je tu ještě rychlost politická, s níž po kauze skočili představitelé vládního tábora, dokonce členové vlády.
Náměstek pražského primátora pro kulturu Jiří Pospíšil (TOP 09) chce ve čtvrtek rezignovat na náměstkovský post, protože se chce věnovat rodině, brzy se mu totiž narodí dcera Meda. Pospíšil pak zůstane jen řadovým zastupitelem. Jeho nástupcem ve funkci by měl Tomáš Slabihoudek (TOP 09), stávající radní pro dopravu Prahy 8. Formální výměnu nicméně podle Pospíšila i primátora Bohuslava Svobody (ODS) chtějí zablokovat Piráti, pokud zbytek koalice nenaplní podmínky.
Od předvčerejška nejsme závislí na ruské ropě, do Nelahozevsi (u Kralup) přijely ropovodem TAL první molekuly neruské ropy. Ropovod má nově po celé své délce z Terstu takovou kapacitu, že kromě německých a rakouských zákazníků je schopen utáhnout celou roční spotřebu českých řidičů. Členové naší vlády to podávají, jako kdyby ve středu skončilo otroctví, což může svádět k nepřesným závěrům, že nás Sovětský svaz a potom Rusko ropou skrze Družbu někdy vydíraly. Kupodivu nikoliv, za studené války SSSR spolehlivě dodával i do západní Evropy, bez ohledu na momentální politické napětí.
Na jižní Moravě žije hojně čtený bloger, jehož práce je změřitelná v preferencích politických stran. Jmenuje se Daniel Sterzik, známější je pod svým blogerským pseudonymem Vidlák. Od letošního března je předsedou hnutí Stačilo!, levicové platformy, jejímž podvozkem je vedle zbytků národních socialistů a dalších především KSČM. Podřadné postavení, do něhož se vůči blogerovi ze Znojemska druhá nejstarší česká strana dostala, špatně snášel místopředseda KSČM Jiří Dolejš – a už ve straně není. S tím, jak se Stačilo! zabydluje nad pětiprocentní hranicí v průzkumech, stal se i Vidlák zájmovou osobou pro česká média.
Vypadá to na největší promarněnou příležitost evropské politiky za několik let. Friedrich Merz působil před pětadvaceti lety dojmem člověka, který to má v hlavě srovnané a přesně ví, jak by vládl, jen se mu nedostalo příležitosti. Konformistka Angela Merkelová ho vytlačila z vysoké politiky, zpátky na vrchol se pak vracel po dvacetileté pauze, vyšvihnout do čela Křesťanskodemokratické unie (CDU) se mu pro odpor levicového, merkeliánského, nebo jak to nazveme, křídla podařilo až na třetí pokus. Načež se tato dávná naděje konzervativců a klasických liberálů konečně dostala do cíle. A bude z toho pokračování zeleno-sociálnědemokratického kurzu.
Po celý týden jela na nízké obrátky, ovšem vytrvale publicita o stycích několika osob české politické scény s Íránem. Jde o tyto tři osoby: předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, zprava pak bývalý prezident republiky Václav Klaus a čestný prezident Motoristů Filip Turek. Server Neovlivni.cz mapoval schůzkovou činnost íránského velvyslance v Praze. Tito tři, jistě i mnozí další, se s íránským velvyslancem sešli – Konečná nejprve v roce 2022, Klaus a vzápětí po něm Turek loni na podzim. Vznikla dokonce petice, která českou kontrarozvědku žádá, aby zveřejnila záznamy, které o schůzkách jistě má (!).
Na podzim se prý bude rozhodovat o dalším charakteru státu. „Budou to volby o tom, jaká bude míra svobody v České republice,“ prohlásil minulý týden Petr Fiala. Jedna z důležitých svobod – svoboda projevu – přičiněním vlády mezitím inkasuje rány, byť „jen“ převodem unijních nařízení do českého práva. Máme už tady zákon o digitální ekonomice, který do českého práva převádí unijní Nařízení o digitálních službách (DSA). O rizicích tohoto nařízení píšeme opakovaně, jeho smysl je v tom, aby sociální sítě pod hrozbou pokut mazaly různý obsah, i takový, který nedosahuje úrovně trestného činu.
Echo i nadále věnuje pozornost evropskému trendu, v jehož rámci je pravicovým a obecně populistickým kandidátům znemožňováno účastnit se voleb. Rumunský Ústavní soud loni v prosinci zrušil první kolo prezidentského klání, jež překvapivě vyhrál exotický kandidát a suverenista Călin Georgescu. Argumentem pro soud byly nesrovnalosti v jeho volební kampani a kampaně na sociálních sítích údajně iniciované ze zahraničí, čímž se myslí Rusko. Letos v březnu byla Georgescovi zakázána účast i do budoucna. Na jeho místo tak nastupuje výrazně mladší a názorově ukotvenější George Simion, předseda Aliance pro unii Rumunů (AUR).
Europoslankyně STAN Danuše Nerudová má metodu chodit do střetu s vybranými protivníky, takovými, o nichž může předpokládat, že mezi jejími voliči vzbuzují odpor. Takhle pomohla k překvapivě dobrému výsledku při eurovolbách Filipu Turkovi, ale pomohla i sobě. Takhle se pouští do komunistky Kateřiny Konečné. Ale dělá to mezitím tak, že Konečné pomůže a sobě uškodí. Včera během televizního duelu o něčem úplně jiném obě europoslankyně zabrousily do historie a Nerudová prohloubila svůj výklad konce druhé světové války na našem území.
Ve čtvrtek premiér Petr Fiala zorganizoval v pražské La Fabrice konferenci Bezpečná budoucnost. Vystoupila na ní i autorka Echa Tereza Matějčková, její příspěvek byl, dovolím si tvrdit, nejzajímavější (i kdyby jen tím, že ho autorka pojala mimoběžně a nepřistupovala na „narativ“ osazenstva Fialovy konference; podívejte se sami). A pak se v La Fabrice odehrál ještě jeden nesmírně zajímavý moment, během panelové diskuse. Jeden z panelistů, novinář deníku (rudé) Právo Alexandr Mitrofanov, se v posledních letech čím dál ofenzivněji vyrovnává se svým ruským původem, o který se ani nezasloužil, ani za něj nemůže.
Před týdnem koalice SPOLU jakýmsi aktem obnovy vstoupila do druhého kola své existence. Letos tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL půjdou do sněmovny opět na jednotné kandidátce. Ale na poslední chvíli se proti tomuto opakování začal formovat odpor uvnitř ODS. Část strany si pokládá logickou otázku, jak moc se jí vyplácí spojenectví se dvěma malými stranami, které jsou buď těsně nad čarou ponoru, nebo, tak jako lidovci, konstantně pod ní. Na veřejnost pronikla část toho vnitrostranického bublání.
Rumunsko jako kdyby bylo rozcvičkou na Francii. A Francie vzhledem ke své politické i civilizační síle pak může být rozcvičkou pro všechny ostatní země, kde se politická třída hrozí sílících populistů. To je možný výklad šokujícího rozsudku nad francouzskou nacionalistickou političkou Marine Le Penovou, výklad, pro který asi nikdy nespatříme důkazy, interní memorandum à la „soudkyně v Paříži se podívala, jak rumunský stát vyřadil z voleb jejich favorita, a rozhodla se k podobnému postupu“.
Den poté, co se v Paříži sešli zástupci „koalice ochotných“ včetně našeho Petra Fialy, se vyjasnila důležitá věc: ochota vystupňovat pomoc Ukrajině v míře, v jaké ji Spojené státy odebírají, je v této koalici velmi podmíněná. Sešlo – aspoň prozatím – z plánu vyslat na Ukrajinu mírový sbor složený z vojáků některých evropských států. Jak známo, prezident Petr Pavel by ve sboru rád viděl i české vojáky z povolání. Že tam vojáky členských zemí NATO nechce Rusko, jistě není žádné překvapení. Rusko zřejmě šlo do této války hlavně proto, aby odstranilo scénář, kdy jsou na Ukrajině umístěni západní vojáci.
Mezi uzávěrkou a vydáním tohoto čísla Echa se konala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny o obranyschopnosti České republiky. Konala se na žádost hnutí ANO, které tím reaguje na rozhodnutí uvnitř vládních stran, že na dvojím tématu ohrožení Ruskem a permanentního zbrojení založí volební kampaň. V jistém smyslu se tu jedná jen o českou variantu celoevropského fenoménu. Politický establishment Evropy je rozhodnut nedat si hrozbu Ruskem nikým vzít, ani nějakou Amerikou.
Včerejšek můžeme považovat za start kampaně do sněmovních voleb. Po opozici se do soutěže zapojila i vládní koalice Spolu. Zkratky ODS, TOP 09 ani KDU-ČSL se na společných billboardech neobjeví, bude tam jedna jediná značka Spolu a jedna tvář, premiéra Petra Fialy. Kampaň bude mít jako svůj leitmotiv geopolitiku („Teď je čas stát na správné straně“, myšleno proti Rusku, Číně a všem dalším položkám na shitlistu ještě Bidenovy Ameriky), pod leitmotivem se nacházejí jednotlivá témata: dostupné bydlení, moderní školství, ekonomický růst atd., je jich celkem sedm.
Ve čtvrtek 20. března se v Bruselu sešel evropský summit, jehož hlavní téma bylo pro Evropu netradiční: velké zbrojení. Zdůvodňuje se údajným odvratem USA od Evropy a jejích problémů. Něco se mění. Ale čteme geopolitickou situaci správně, když z toho vyvozujeme nutnost masivně zbrojit? A dokonce kvůli tomu opustit starou zásadu, že EU není dluhový klub a nedělá společné dluhy? Zatím Evropská komise navrhuje 150 miliard eur na společnou půjčku, kterou získá na kapitálových trzích, a členské státy jí peníze, které si na armádu půjčily, budou posléze vracet. Do Salonu Echa přišli František Šulc, Radek Koten a Jan Bartošek.
Včera se v Bruselu konal pravidelný summit předáků členských zemí, který byl možná pravidelný, ale nikoliv rutinní. Měl několik menších a jedno velké, vskutku nadčasové téma: plán na ohromný vyzbrojovací program. V době vzniku tohoto textu ještě neznáme výsledky summitu, a dokonce ani detaily Bílé knihy, což jsou na papír zanesené představy Evropské komise o vyzbrojení starého kontinentu. Nicméně známe základní rysy Bílé knihy – investice do obrany států EU celkem až za 800 miliard eur, z toho 150 miliard má krýt společný unijní dluhopis.
Po zrušení prvního kola prezidentských voleb v Rumunsku a následném zákazu účasti favorita voleb Cailina Georgesca se politickou Evropou šíří tichý šok. Smíme vylučovat politické síly z voleb kvůli údajně manipulativní kampani na sítích? „Pravicový populista“ Georgescu v pozadí toho rozhodnutí vidí Evropskou komisi. Fakt je, že bývalý evropský komisař Thierry Breton použil nedávno obrat „Udělali jsme to v Rumunsku“. Tato zápletka zapadá i do ideologického střetu mezi Bruselem a USA. O tom všem jsme mluvili s kolegyní Bretona a spolubojovnicí proti neomezené svobodě projevu na internetu Věrou Jourovou.
Rumunská politická tragédie pokračuje. Jak známo, zakázala v minulých dnech tamní centrální volební komise účast favoritovi prezidentských voleb Călinu Georgescovi, který možná porušil a možná neporušil pravidla volební kampaně, který je ale určitě populista, euroskeptik a NATO-skeptik. I u nás vznikla debata o tom, jestli trochu jiný pohled na zahraniční politiku, než jaký vyznává dosavadní establishment v Bukurešti, mohl být hlavním důvodem pro vyloučení Georgesca. I eurooptimistům a NATO-optimistům, kteří jsou upřímnými demokraty, se taková varianta jeví příliš divoká a nepravděpodobná.
Prý to je nedorozumění. Lidé se vylekali, že na ně český stát chystá Velkého bratra, a on přitom nechystá. Zaručil se za to ministr vnitra Vít Rakušan, jehož podřízení – jak minulý týden vynesl Český rozhlas – do připomínkového řízení odeslali návrh novely zákona o elektronických komunikacích. V návrhu nejde o nic menšího, než že by poskytovatelé internetu měli zachovávat a policii či tajným službám na vyžádání předávat seznamy webů, které konkrétní uživatel navštívil. Až dosud museli operátoři registrovat, „jen“ kdy a odkud uživatel vstupoval na internet a jak dlouho na něm pobýval.
Poté, co českým atlantistům pohasla s Donaldem Trumpem americká hvězda, budou mít nový maják v Německu. Je jím Friedrich Merz a je pouze otázkou času, kdy se k němu začne výslovně hlásit například Petr Fiala. Proč? Nastávající spolkový kancléř a předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) Merz dnes reprezentuje v politice jednu jedinou myšlenku: že je třeba masivně zbrojit.
Je neuvěřitelné, že to mohlo dojít tak daleko, nicméně v Rumunsku volební komise o víkendu opravdu vyloučila z prezidentských voleb jejich favorita Calina Georgeska. I kdyby byl tento nález při odvolacím řízení zvrácen, překročili jsme v Evropské unii jistý milník. Establishment členské země je rozhodnut nepustit „pravicového populistu“ k moci, a to doslova za žádnou cenu. Zdůvodnění se mohou měnit, cíl zůstává.
Po posledním vývoji je Jana Černochová lídrem koalice SPOLU pro hlavní město a i jinak se ocitá v centru dění. Premiér Petr Fiala nejprve ze „setkání ochotných“ v Londýně a o šest dní později ze summitu EU v Bruselu oznámil, že výrazný růst investic do obrany je důležitý úkol dneška, že musíme do obrany investovat aspoň tři procent HDP, a kdo tvrdí opak, ohrožuje národní bezpečnost České republiky. Smí se o zbrojním programu aspoň vést diskuse?
Verva, s níž se české vládní strany a s nimi značná část veřejného prostoru vrhly do zbrojení, není nic proti tomu, co se děje v Německu. Volby tam před deseti dny rozpačitě vyhrál křesťanský demokrat Friedrich Merz, který už od té doby ve jménu zbrojení stačil opustit většinu původních konzervativních pozic. Pokud nejsme plně přesvědčeni o tom, že zbrojení proti ruské hrozbě je namístě, nabízí se chování Merze a velké části německých politiků jako případová studie. Mohla by se jmenovat nějak jako Čeho jsme schopni v masové psychóze.
Jedna bystrá osoba na jaře 2022, po vpádu Ruska na Ukrajinu, říkala: Před dvěma roky jsme všichni šili roušky. Teď všichni šijeme ukrajinskou bikolóru. Co se po nás bude chtít za dva roky? Nebylo to za dva roky, ale za tři, nešijeme, ale zbrojíme. Respektive o zbrojení jako na povel nadšeně mluvíme. Každý takto hrrr spíchnutý program obřích státních výdajů povede za několik roků k inflaci či růstu daní. Ale to je teď jedno, při lockdownech bylo taky důležitější společenské vzepětí v danou chvíli. Inflaci jsme pak podle politických sympatií svedli na Babiše, nebo na Fialu.
Na nedávné konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) v Londýně vystupoval i u nás známý ekonom a spisovatel Matt Ridley. Ústředním tématem našeho rozhovoru je ideologie bezuhlíkové ekonomiky, což se v kontinentálním pojetí nazývá Green Deal a v angloamerickém pojetí Net Zero – Čistá (uhlíková) nula. V Evropě je to i navzdory Donaldu Trumpovi pořád vládnoucí ideologie, hlavní charakteristika naší doby.
