Na hlasy to pro stávající vládní strany (včetně Pirátů) byl skutečně úspěch, dohromady pro ně hlasovalo 43,6 procenta Čechů, zatímco před čtyřmi lety se 43,41 procenty dokonce o trochu méně. Ale za tento relativní úspěch zaplatila nesmírnou cenu ODS a to hned na dvou rovinách.

První rovinu tvoří povaha kampaně. Takto upadlou propagandu bychom od roku 1990 vlastně až do letoška čekali zleva, přičemž ale tradiční levice nikdy neklesla až takto. V 90. letech si ČSSD sice nesla stigma postkomunistů, dané hlavně tím, že v sociální demokracii normalizačních členů KSČ bylo řádově víc než na pravici, ale politická pravice ji nepomlouvala, že snad je ČSSD strana nedemokratická.

Celý letošní rok politici vládního tábora rutinně mluvili o tom, že když demokraté (oni) prohrají s nedemokraty, probudíme se druhý den do jiného státu. Svoboda a demokracie budou ohroženy. Petr Fiala tuto linku dotáhl ad absurdum na Aktuálně.cz varováním, že když premiéru Andreji Babišovi jednoho dne zavolá Vladimír Putin, Babiš nás odvede ze Západu.

Smutná pravda je, že na část voličů ta tónina zafungovala, Spolu dopadlo o tři čtyři procenta lépe, než kdyby nestrašilo. Stálo to však Fialovi za to? Po zbytek života ponese na sobě stigma nejtrapnější kampaně moderních českých dějin (pokud se tedy jeho varování nenaplní a Babiš jakousi národní zradu nespáchá).

Zadruhé je tu povaha oněch 23 procent pro Spolu. Vezměme to opět pohledem ODS. Rostoucí obava mezi občanskými demokraty, kterou jsme ještě zachytili v předvolebním vydání Týdeníku Echo, že je lidovci systematicky překroužkují, se zcela naplnila. Sedmačtyřicet procent z krajských voleb pro Martina Kubu před rokem celostátní vedení používalo jako důkaz, že ODS je na vzestupu. Ted tu strana získala jediného poslance ze tří pro Spolu. Druzí dva jsou lidovci.

Na Fialově jižní Moravě ze sedmi poslanců Spolu budou pouze tři občanští demokraté. Celkově z 52 křesel pro Spolu připadá na ODS pouhých 27. Když se ještě v průzkumech měřila podpora jednotlivých vládních stran, jak KDU-ČSL, tak TOP 09 oscilovaly mezi dvěma a pěti procenty. Aby měla malá strana lidová s nějakými třemi procenty skutečné podpory šestnáct poslanců, je vrcholem v historii lidovecké obratnosti. Pro ODS, na jejíž úkor se to stalo, je to naopak waterloo. V ODS mají zdokumentované, jakými všemi cestami vedení KDU-ČSL nabádalo ke kroužkování svých lidí na úkor zbytku koalice, nic proti tomu však nepodnikli, dokonce ani protikampaň za své kandidáty.

Waterloo padá na hlavu Petru Fialovi se Zbyňkem Stanjurou a do jisté míry jejich loajalistovi Marku Bendovi. Fiala se Stanjurou to byli, kdo loni zlomili výkonnou radu, když na ní byla většina proti společné kandidátce do Evropského parlamentu. Když ani do EP neměli ochotu jít sami, byl pak jakýkoliv odpor proti kandidátce Spolu do letošních sněmovních voleb předem marný. To také řekl své jihočeské organizaci hejtman Kuba, že si měli vzpomenout a protestovat proti koalici dřív než letos.

Fiala jak známo je profesor politologie, který si skutečně myslel, že disponuje vědečtějším vhledem do politiky a že díky tomu, že se politikou na abstraktní úrovni přes třicet let zabývá, má lepší odhad. I jeho blízké okolí kritiky zesměšňovalo, jestli se fakt chtějí měřit s politologem. Výsledkem je koalice Spolu, která straně přinesla asi tolik procent, kolik mají Motoristé, toto pravicové křídlo ocitnuvší se mimo stranu. Politologové prohráli.