Skončily volby, v nichž z opozice podle očekávání zabodovalo hnutí ANO s 34,5 procenta, zaostala SPD se 7,8 a překvapili Motoristé s 6,8 procenta. Koalice Spolu patetickým finišem vytáhla svůj podíl na slušných 23,4 procenta, ale s 11,2 STANu a devíti pro Piráty to na reprízu pětikoalice nestačí. Skončily volby a my máme pohromadě všechny ingredience pro ostrý střet České republiky s „Evropou“.

Jeden návštěvník volebního Salonu Echa v pražském kině Atlas to vyjádřil následovně: „Tímto výsledkem voleb zahajujeme další válku, válku na Západ, proti Evropské komisi, potažmo Evropské unii.“ (viz přepis rozpravy na str. 26) Úvaha je postavena na domněnce, že předseda ANO Andrej Babiš sestaví vládu s SPD Tomia Okamury a s Motoristy sobě. Všechny tři formace charakterizuje kritický vztah k EU. Nejtvrdší je Okamura, v kampani jako nepřekročitelnou čáru pro spolupráci stanovil prosazení možnosti referend k členství v NATO a v EU. Ale jednak to jsou příliš radikální cíle i na českou, většinově eurokritickou veřejnost, jednak po volbách není před volbami. SPD už tuto červenou linii vyklízí. Přesto se zdá, že postoj nové vlády k blízkému zahraničí a Evropské unii může být ta největší změna ve srovnání s odcházející čtyřkoalicí.

Modří v zajetí

Každopádně budeme ze Strakovy akademie slýchat jiný tón. Pro Fialovu vládu byla charakteristická mluva lidí kooptovaných hlavním proudem. Ukázkový je blackout ze 4. července. Ministr dopravy Martin Kupka po velkém výpadku elektřiny obratem útočil na ty, kdo za tím logicky čenichali masivní přetoky zelené energie z Německa a Polska. Myl hlavu předsedovi ANO: „Jasně jsme vyvrátili dezinformace Andreje Babiše, které šířil po sítích, že za celý výpadek mohou přetoky z Německa a obnovitelné zdroje.“ Mezitím i od ČEZ máme písemně, že menší část uhelné elektrárny v blízkých Ledvicích toho dne stála z obchodních důvodů – neboli kupoval se přebytkový zelený proud. Přesné příčiny blackoutu stále nebyly vyšetřeny, po volbách tomu nic nestojí v cestě, neboť o víkendu byl poražen establishment.

Kupka v preventivním vyviňování zeleného proudu nebyl sám, zmiňujeme ho tu především proto, že Kupka je dnes korunním princem ODS, až se Petr Fiala rozhodne složit funkci předsedy. Volební, respektive předávací kongres mají občanští demokraté mít nejpozději v lednu, možná dřív.

Koalici Spolu hrozí když ne rozpuštění, tak rozvolnění. Naplnila se obava mnoha občanských demokratů, o níž jsme tu psali před týdnem. Výzvy vedení KDU-ČSL rozšiřované stranickými kanály kroužkovat lidovecké kandidáty nesly ovoce. Tříprocentní strana bude mít s 16 poslanci jen o třetinu méně křesel než 15procentní ODS. Obětí se stali důležití členové hlavní vládní strany, od prvního místopředsedy a ministra financí Zbyňka Stanjury až po méně známého poslance Václava Krále, který však byl jedním z mála zbývajících ekonomů modré strany, a dokonce ekonomem pravicovým.

Nekanibalizovali pouze lidovci. Od jednoho čtenáře jsme dostali přeposlanou výzvu Markéty Pekarové Adamové z 2. září, která začíná slovy: „Vážený pane XY, obracím se na vás s prosbou, abyste u těchto voleb podpořili kandidáty TOP 09.“ Pak jsou vypsaní nominanti topky v každém kraji a dopis vrcholí odstavcem: „Děkuji za Vaši podporu, za Váš čas a zejména za Vaše hlasy pro topku. Tentokrát jsou potřeba víc než kdy jindy. Vaše Markéta.“ Ani její snaha nevyzněla naprázdno, topka, strana téměř bez voličů a přirozených lídrů, bude mít devět poslanců. ODS ostrouhá s 27 zástupci, tak slabý výsledek za celou historii České republiky neměla.

A kvůli tomu občanští demokraté zapomněli na svůj odpor ke klimatické mánii a na odstup od Evropské unie. Na poslední chvíli bylo sice podniknuto několik zpětných kroků přímo na evropské úrovni, ať už návrh cenového stropu na povolenky ETS 2, nebo zablokování cíle pro snížení emisí pro rok 2040 na Radě ministrů životního prostředí. To musel provést ministr lidovec Petr Hladík – a na pokyn ODS to provedl. Takže „to“ jde a patrně „to“ šlo celou dobu, ohledy na středové lidovce a topku nebyly namístě.

Na trvalou změnu kurzu, která by přežila i volební kampaň, už je nejspíš pozdě. Většinu smrsklého klubu ODS tvoří lidé, jimž dosavadní kurz (na rozdíl třeba od vykroužkovaného Krále) nevadil. Novým králem klubu se s 60 tisíci preferenčních hlasů v Praze stává pirát Jan Lipavský. To není detail, ale ukázka závislosti ODS na nové cílové skupině. ODS za Fialy následuje veřejné nálady ve svém voličském sektoru, takže třeba nepodpořila vlastní ministryni obrany v mocenském střetu s ministerstvu podřízeným náčelníkem generálního štábu. Podle interních průzkumů je totiž Karel Řehka v cílové skupině voličů ODS oblíbený. Vymanit se ze zajetí voliči, ne těmi, co jsem dávno měl a ignoroval, ale těmi, které teprve chci získat nebo si je udržet, bude nesmírně těžké.

Zdravotnictví. Tady je Babišovo

Vítězem je samozřejmě Andrej Babiš, jeho nadšení v sobotu večer bylo nelíčené a také zcela namístě. Zakletá pro ANO zůstává pouze Praha, kde i přes sisyfovské nasazení hnutí není schopno prorazit dvacetiprocentní strop (19,9 procenta). Hlavní město je jediný volební kraj, kde ANO podlehlo Spolu (téměř 34 procent). Jinak všude, s výjimkou Brna, ale nikoli Jihomoravského kraje, si ANO odnáší vítězství. Dokonce i poněkud bizarní exministryně financí Alena Schillerová na jihu Moravy porazila na preference premiéra Fialu.

Babiš hned v neděli absolvoval schůzku s prezidentem Petrem Pavlem na Hradě, v pondělí už coby faktický předseda budoucí vlády vedl telefonáty s několika zahraničními lídry. Pokud a dokud se nesesypou jednání, směřuje vše k vládě ANO, SPD a Motoristů. Úvahy o tiché podpoře hlasy SPD ze sněmovny nedávají Tomiu Okamurovi smysl, trvale se poměřuje, musí se poměřovat se srovnatelně velkými Motoristy. A musel by vysvětlovat, proč oni ministry dostali, a SPD žádné nemá.

Okamura sám je zaměřen víc na veřejné výstupy než na exekutivu (v tomto ohledu se podobá holandskému bouřliváku Geertu Wildersovi), předsednictví sněmovny by ho uspokojilo. Do vlády nominuje buď odborníky – nečleny SPD, nebo přinejmenším lidi, kteří současně nejsou poslanci. Chtěl by dvě až tři ministerstva, především vnitro.

Srovnatelné zastoupení ve vládě, jaké dostane SPD, budou logicky požadovat i Motoristé. Petr Macinka si už dlouho hrál s představou řídit ministerstvo životního prostředí. Odsud by přímo zaměstnané aktivisty propouštěl, těm ostatním by zvyšoval tlak odbouráváním zelených předpisů. Filip Turek nepohrdne ministerstvem zahraničí, což sice za stávajícího rozdělení kompetencí může vypadat marnivě, ale po zrušení ministerstva pro Evropu, kterého se snad dočkáme, Černínský palác zase získá část ztracené váhy.

Na co si menší strany patrně mohou nechat zajít chuť, je ministerstvo zdravotnictví. Tady se rozhoduje i o Babišových podnikatelských zájmech, jako jsou reprodukční kliniky. Dokud se tři opoziční formace definitivně nedohodnou, zůstává jako Babišova páka koalice s některou z vládních stran. Pilně se spekulovalo o STAN. Je to spíš fiktivní strašák.

Rodící se „dezo“ vláda má zajímavou zahraničněpolitickou rovinu. Nadšeni jsou v Maďarsku, Orbánův Fidesz spolu s ANO loni zakládal eurofrakci Patrioti pro Evropu a Česká republika bude po Maďarsku teprve druhou členskou zemí EU, kde Patrioti postaví předsedu vlády (a budou mít v Motoristech i další vládní stranu). Všechny tři strany „dezo“ varianty spojuje závazek, že se Praha začne stavět v Evropské unii na zadní, zcela konkrétně proti emisním povolenkám pro domácnosti, známým jako ETS 2, a proti migračnímu paktu. S oběma souhlasila končící Fialova vláda. ETS 2 znamená novou spotřební daň na topení a na pohonné hmoty, migrační pakt zavádí pro Českou republiku za určitých okolností povinnost přijímat migranty nebo se z té povinnosti za každého nepřijatého migranta vykupovat.

Od všech tří máme z kampaně výslovný slib, že obě normy neuvedou do praxe, i kdyby Evropská komise proti České republice spustila disciplinární řízení a uvalila na ni pokuty. Na české poměry je to zcela revoluční prvek ve vztahu k EU. Nedávno už poslušnost vypověděly nebo tím veřejně pohrozily Polsko a Nizozemsko v migrační politice, nicméně žádná srážka Komise s členským státem pro zásadní neposlušnost v nějaké unijní politice zatím nebyla dovedena do konce.

Vidlákův epilog

Za pozornost stojí ještě příčiny oslabení SPD a propadu Stačilo!. Mají jeden společný jmenovatel, byť jako vyčerpávající vysvětlení neobstojí: radikalismus v bezpečnostní a zahraniční politice, který mohl vyznít jako odchod z NATO a EU. Stačilo! se kromě toho vymstily vyřídilka a autorský talent předsedy Daniela „Vidláka“ Sterzika, které jsou výhodou na sociálních sítích, ne v kampani. Před 21. srpnem Sterzik mimo jiné pravil, že po sovětské okupaci „si jezeďáčtí elektrikáři na vesnicích stavěli takové hrady, že před tím bledly závistí i prvorepublikové doktorské vily“ nebo že za okupaci jsme na životech zaplatili „nějakou stovkou mrtvých z dopravních nehod“.

Vymstila se i navrhovaná církevní politika Stačilo!: stát nebude uznávat církevní sňatky, znovuzavede jakýsi úřad pro kontrolu církví s pravomocí zavírat svatostánky, v nichž by se hlásal extremismus. Sterzik si příslušné pasáže v programu buď nevšiml, nebo ji nedocenil. Bral zpátečku, soukromě ujišťoval, že nic takového Stačilo! navrhovat nebude. Ale pražský arcibiskup Jan Graubner si to nenechal líbit, před hlasem pro Stačilo! explicitně varoval, biskupská konference varovala před omezováním náboženské svobody. Někdo se bude divit, proč tímto incidentem vysvětlujeme neúspěch Stačilo!, vždyť který křesťan by je volil? To zaprvé není tak úplně pravda, ostatně Graubner sám zmiňuje křesťany, kteří, jak prý se dozvěděl, „jsou schopni“ dát jim hlas. Zadruhé to připomnělo komunistický podvozek Stačilo! – a přesvědčených komunistů už prostě v českém národě ani těch pět procent není.