Tři týdny před sněmovními volbami vypadají průzkumy a z nich vyplývající situace následovně: dva dnes existující bloky, opoziční a vládní, stojí vůči sobě v poměru 40 ku 60 procentům. Mezi oběma bloky téměř nepřebíhají voliči, jejich pohyb výzkumníci v nějakém změřitelném rozsahu evidují jen uvnitř obou bloků. Současně ale mluvit o blocích je přiléhavější u vládního tábora než u opozičního. Síť závazně vyjadřovaných sympatií nám totiž skutečně dovoluje vidět strany bývalé pětikoalice (Spolu, STAN a Piráty) jako předvolební blok.

Premiér Petr Fiala by rád obhájil funkci a na žádném jiném půdorysu než pětikoaličním pro to hlasy nenajde. Skrze Piráty je navíc tento vládní blok letos rozšířen o Zelené, i ty by tedy Fiala pro uskutečnění své ambice potřeboval. Takže fakticky se vládní blok rozprostírá zprava od konzervativce Marka Bendy po předsedkyni Zelených Gabrielu Svárovskou. To není maličkost, zatímco ODS se opožděně, ale správně lekla unijních povolenek na pohonné hmoty a vytápění domů, Zelení ve svém dlouhodobém programu píší: „Za klíčový problém vyžadující neprodlené řešení považujeme globální klimatické změny, ke kterým u nás přispívají především emise CO₂ z energetiky a dopravy. Česká republika má o polovinu větší objem těchto emisí na obyvatele, než je evropský průměr.“ Svárovská sama po kariéře v české diplomacii pracovala v odvětví politických neziskovek…

Naopak chápat opozici, včetně té neparlamentní, jako jeden blok je nepřesné a vůči některým aktérům, například Motoristům sobě, téměř až nefér. Motoristé se po jarním útlumu v preferencích vracejí z hibernace, zdá se, že konstantně, nad pět procent – a až usilovně zdůrazňují, co všechno je dělí od levé části opozice.

Kritizují Tomia Okamuru a jeho SPD, z vícero důvodů. První je odlišná programatika. Kdo by se nechal vést programem SPD a nezná historii a celoživotní smýšlení některých lídrů, může dojít k názoru, že to je i ekonomicky spíš pravicová strana. Je to dáno tím, že už původní program SPD, ještě než ho Tomio Okamura předložil Svobodným, Trikoloře a PRO, z velké části psali ekonomové Miroslav Ševčík a Petr Mach. Levicové geny strany, které pravicová drobota musela akceptovat, najdeme především v kapitole o zdravotnictví. Tady SPD nejenom sugeruje, že platy ve zdravotnictví nejsou dostatečné (u zdravotních sester nejsou), kapitola obsahuje i slib, že „úhradová vyhláška bude každoročně valorizována podle indexu spotřebitelských cen“.

V důchodové kapitole nám strana slibuje vrátit věk pro odchod do penze zpátky na 65 let, důchody mají být „důstojné“. Rodinám s malými dětmi má stát pomáhat splácet jak hypotéky, tak rodinné půjčky, které jim předtím sám poskytl, porodné na první dítě chce SPD téměř ztrojnásobit a na druhé zečtyřnásobit. Nicméně celkově je program „jen“ hybridní, zhruba stejně hybridní jako složení kandidátek: v Praze ji vede ekonomka klasicky liberálního střihu Markéta Šichtařová, v Ústeckém kraji starosocialista Jaroslav Foldyna. Motoristé jsou čistší pravice, ale není to jiný vesmír.

Druhý důvod nevraživosti mezi oběma formacemi je konkurenční: když se v létě Motoristé ocitli v útlumu a pod pěti procenty, jejich první instinkt jim říkal, že je třeba útočit přednostně na SPD. Předseda Motoristů Petr Macinka říká Okamurovi „komerční vlastenec“. Nicméně obě uskupení mohou s Babišovým ANO a se sebou navzájem v příští vládě klidně být.

Kde Motoristé být nemohou, je koalice, v níž by Andrej Babiš poskládal většinu kromě nich se Stačilo!. Je pochopitelné – a je s podivem, pokud to někdo nechce chápat –, že se tato uskupení proti sobě musejí vymezovat. Absolutní většinu na kandidátkách Stačilo! dodala předsedovi a nekomunistovi Danielu Sterzikovi komunistická strana.

Vtip je ovšem v tom, že taková situace nenastane skoro určitě ani aritmeticky a teoretizovat o ní by byla ztráta času. Podle všeho získá SPD dost hlasů na to, aby se bez ní Babiš neobešel, ale potřebovat budou už jen jednoho partnera (anebo možná žádného, pokud by Motoristé čirou náhodou vypadli). Od prezidentské volby, v níž Andrej Babiš pohořel, se traduje, že Babiš s Okamurou spolu už ani nejsou schopni mluvit. To už podle zákulisních informací neplatí.

Z velké části odpadá i zahraniční faktor. Před volbami v roce 2017 a také po nich telefonovala Babišovi německá kancléřka Angela Merkelová, ať do vlády za žádnou cenu nebere „extremisty“. Merkelová politicky skončila, Emmanuel Macron je na cestě za ní. Místo nich dnešní Babiš dá na Viktora Orbána. Orbán je v europarlamentní frakci s ANO i s Motoristy a Patrioti pro Evropu by po Maďarsku nadšeně uvítali další vládu, která bude většinově „jejich“. A Okamuru Orbán, sám s certifikátem extremisty, řešit nebude.

Pokud to voliči dovolí, vznikne tedy v říjnu vláda od Babiše doprava. Největší úkol bude SPD s její pověstí nějak domestikovat ve vrchních patrech státu. Uvnitř strany pozorně sledovali osud rakouských Svobodných, kteří se ve stejnou dobu, kdy Babišovi starostlivě telefonovala Merkelová, do vlády dostali. Vydrželi v ní dva roky, než je smetla aféra Ibiza (kdy se předseda strany a místopředseda vlády Heinz-Christian Strache nechal vylákat do vily s figuranty, mezi nimi s údajnou dcerou ruského oligarchy). Aféra Ibiza (neboli sestříhaný záznam, který se dostal do médií) má vlastnosti zpravodajské operace, nakonec v rámci šetření Stracheho „udělala“ zvláštní prokuratura na jiném deliktu i předsedu vlády, lidovce Sebastiana Kurze. Z nějaké Ibizy v českém vydání, rozuměj ze souhry zpravodajských služeb a médií, panuje v SPD regulérně strach, a proto by Babišovi do vlády mohli dodat kandidáty méně vykřičené, než jsou Tomio Okamura nebo jeho dvojka Radim Fiala.

Pokud se za dva zbývající týdny nestane něco mimořádného, získá „opozice“ náskok komfortní natolik, že si Andrej Babiš bude moci vybírat. Petr Macinka si bude moci dovolit zásadový antikomunismus, a přesto bude mít jistotu, že současný premiér jím po volbách už nebude. Babiš a Fiala jdou do závěrečného spurtu z odlišných pozic. Pro Fialu se dnes jako poslední šance jeví naprosto širokorozchodná sestava od Bendy po Svárovskou. Babiš na svou širokou koalici od Macinky po Vidláka, širokou tak, že by byla až komická, odkázaný nebude.