Bude to právě rok, co v titulcích vévodilo jméno Mario Draghi. Bývalý italský premiér a guvernér Evropské centrální banky, dnes v politickém důchodu, tehdy vydal 400stránkovou zprávu o konkurenceschopnosti EU. Pokles Unie oproti jiným částem světa měl být překonán hlavně investicemi, podle Draghiho se z relativního úpadku EU dostane, když se na investice sežene ročně (!) nějakých 800 miliard eur. Nezanedbatelnou část z těch peněz by kryl společný unijní dluh, eurobond.

Tento pátek Draghi vystupoval na každoroční konferenci Rimini Meeting, a tady jsme se od něho dověděli, že společný eurobond se má použít na výzkum, celoevropskou infrastrukturu, ale, a to je zajímavé, na prvním místě na zbrojení.

K volbám jdeme za čtyřicet dní a volebních programů zatím zveřejněno moc nebylo: nejpodrobněji Motoristé sobě, obecněji STAN a ultraobecně teď SPOLU. Pokud jde o naše mezinárodní závazky k výdajům na obranu, Motoristé těch celkových pět procent převedli v programu na „téměř 20“ procent výdajů ve státním rozpočtu - což je podle nich „mimo reálné možnosti české ekonomiky“. STAN se hlásí k dnes uzákoněným dvěma procentům HDP jako k minimální hranici a šel by „případně i na vyšší částku, která bude dohodnuta s partnery v rámci NATO“.

Vůbec žádný odstup si neuchovává koalice SPOLU: „Splníme závazek ze summitu v Haagu v roce 2035 vynakládat 3,5 % HDP na obranu a 1,5 % HDP na výdaje související s obranou a bezpečností.“ Kde na to český stát vezme, to nám SPOLU prozradí za odměnu, když ho budeme volit v dostatečném počtu tak, aby po volbách muselo sestavovat příští čtyři rozpočty, ale do té doby ne. Zákulisně víme, že ODS by se kvůli novým zbraňovým systémům zadlužila a doufala v efekt reagonomiky (Ronald Reagan o deficitech: „Ekonomika je už dost velká na to, aby se o sebe dokázala postarat sama“), zatímco TOP 09 by kvůli zbraním zvyšovala daně a vyhlížela eurobondy.

Čímž se dostáváme zpět k Draghimu. Italský ekonom je příznivcem ekonomického modelu zaměřeného jednak na odbourávání vnitřních bariér v EU (což je o. k.), jednak ovšem na tzv. průmyslovou politiku, kdy vlády, v tomto případě Evropská rada a Evropská komise, vyberou preferované obory. Na podporu vybraným oborům se pak všichni složíme - formou vyšších daní nebo inflace v budoucnu. Zbrojařský průmysl je až ukázkově neproduktivní obor, bez vyšší přidané hodnoty, který by bez státních zakázek nebyl. Draghi, hlavní proud v Evropě a naše vláda chtějí tuto umělou konjunkturu. Mělo by patřit k tématům voleb, jestli jsou umělé konjunktury to pravé.

Jedna dobrá zpráva na konec: v konečném znění dohody o clech mezi EU a USA ve zbrojním odstavci 7 nalézáme větu, že EU "plánuje významně zvýšit akvizice zbraní a obranných zařízení ze Spojených států", ale není to vyčíslené, jakkoli Trump po schůzce s Ursulou von der Leyenovou před měsícem spokojeně mluvil o "stovkách miliard" dolarů, které EU v Americe utratí za zbraňové systémy. Takže nikoli slib, ale těžko vymahatelný příslib.