Následuje text o tom, že sněmovní volby bývají v mnoha ohledech méně důležité, než by si politicky angažovaný občan myslel. Letos se nám prodávají jako kosmický souboj Babiš–Fiala. Ale v důležitých ohledech jsou tyto volby spíš jen bojem o pozice. Fatální by ten boj začal být teprve tehdy, kdyby jeden z možných premiérů projevil odvahu udělat něco s hlubokým státem, konglomerátem ústřední správy a neziskového sektoru, jištěným zpravidla penězi a směrnicemi Evropské komise. Nebo kdyby si ten možný premiér k sobě pořídil menšího partnera, který tento český „deep state“ vnímá jako problém a bude ve vládě ochoten s ním jít do střetů.

Hluboký stát se nám na konci minulého týdne mihl před očima hned dvakrát. O první příležitost se postaral web o médiích Borovan.cz: Od 1. září běží výzva pro podání žádosti o dotace na nové filmy či dokumenty. Vypsal ji Státní fond audiovize, tvůrcům chce rozdělit přes 150 milionů korun, větší šanci mají ti uchazeči, v jejichž projektech komise nejenže shledá uměleckou hodnotu, ale kteří nezapomněli na „genderové složení tvůrčích týmů“ a na kritérium udržitelnosti při tvorbě. Udržitelností se tu myslí hlavně šetrnost filmařů při práci – v optimálním případě budou brát elektřinu místo z naftových agregátů ze sítě a v ideálním případě z obnovitelných zdrojů, na plac je bude vozit auto s nějakou novější emisní normou a podobně. Ale co když tu půjde i o zelenou indoktrinaci? Koncepce Státního fondu používá příšerný výraz „greenfilming“. Na stránkách FAMU, kde greenfilming v minulosti vyučovali jako předmět, najdeme v osnovách mezi dalšími body „propojení ekologie a udržitelného rozvoje s uměním“. Proč máme takto komicky zideologizovaný obor živit státními dotacemi?

Koncepci si předsednictvo fondu definitivně schválilo v srpnu, ve funkcích je toto předsednictvo od června. Volí jej sněmovna na návrh ministra kultury, který zase postupuje podle návrhů profesních svazů a organizací. Že je Martin Baxa slabý politik, je věc jedna, politicky ale nese zodpovědnost on jako ministr kultury i celá jeho ODS.

Druhý příklad indoktrinace tam, kde by ji ideově neutrální stát neměl trpět, a přesto ji aktivně podporuje, padá na ministerstvo školství. Ukázalo se, že Česká školní inspekce posílá své zaměstnance na školení k neziskovému spolku Prague Pride. Přišla na to jedna z mála neziskovek z opačného názorového spektra, konzervativní Aliance pro rodinu. Podle proslulého zákona 106 o svobodném přístupu k informacím požádala inspekci o vyjádření. Z odpovědi vyplynulo pár zajímavých až šokujících skutečností: do června vyškolili školitelé z Prague Pride v LGBT+ tematice 126 školních inspektorů, tedy asi polovinu celkového stavu. Na otázku Aliance, zda odmítnutí účasti na tomto školení budou inspektoři považovat za porušení pracovních povinností, úřad odpověděl, že nemá povinnost dávat informace o svých budoucích rozhodnutích.

Jak byli inspektoři vyškoleni v citlivém tématu změny pohlaví žáků? Prague Pride ve školicím materiálu doporučuje tzv. afirmativní přístup, neboli škola žáka pochybujícího, jestli se ocitl ve správném těle, má v jeho pochybnostech podpořit. Na příslušné stránce o  řešení náročných situací najdeme mezi náročnými situacemi výskyt konzervativních rodičů. Školitelé doporučují tyto staré reakcionáře vystavit „proaktivní a asertivní komunikaci“. Celou akci skrze dar spolku Prague Pride zaplatila Evropská komise. Ale i tady finální zodpovědnost padá na vládu, že takové věci toleruje, konkrétně na ministra školství Mikuláše Beka (STAN).

Průnik neziskových organizací a aktivisticky naladěných úředníků do státní správy začal dávno před nástupem Fialova kabinetu, nicméně po čtyřech letech vlády premiéra-konzervativce je v mnoha ohledech situace horší než před čtyřmi lety. Za Babišova ministra životního prostředí Richarda Brabce dostali zelení aktivisté na hraní „jen“ národní parky – smyslem nepsaného obchodu byla zřejmě bezzásahovost v národních parcích výměnou za klid pro Agrofert a jeho špinavé provozy – za Fialova ministra Petra Hladíka (KDU-ČSL) některé důležité dokumenty na ministerstvu formulují členové zelených neziskovek. Týká se to Státní energetické koncepce a ještě víc Politiky ochrany klimatu. Z fáze průnik neziskovek do státu jsme došli k fázi únos státu.