Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Zavřeme Okamuru, až zežloutne

Ve Vídni koncem minulého týdne zkrachovala jednání o nové vládě mezi dvěma tradičními stranami politického kartelu, pravděpodobným vyústěním krize bude příští kancléř z tvrdě pravicové strany Svobodných (FPÖ) Herbert Kickl. Nás to teď zajímá proto, že naposledy, když byl Kickl členem vlády a ministrem vnitra, tvořila jeho FPÖ slabší stranu vlády, a přesto jejich vláda s lidovci pod vedením Sebastiana Kurze deep state iritovala do té míry, že vláda skončila: následkem intriky zpravodajského rázu („aféra Ibiza“), z níž speciální prokuratura ještě vytěžila obsah mobilů vládních činitelů a nakonec i kriminalizaci Kurze.

Naše plynová apatie

Zastavení toku ruského plynu přes Ukrajinu na Nový rok je u nás podáváno jako osobní souboj dvou politiků, Roberta Fica a Volodymyra Zelenského. Fico Zelenskému „vyhrožuje“, že když nepoteče z východu plyn, nepoteče na východ elektřina. Zastavení plynovodu z Ruska tuto rovinu, která je reálná, vysoce přesahuje. Pokud zase nezažijeme nějaký energeticko-politický zvrat, je to skutečně historická událost, jak se vyjádřil ukrajinský ministr pro energetiku Herman Haluščenko. Z českého pohledu nikoliv bezprostředně, na letošní zimu plyn v zásobnících máme. V čistě kramářském pojetí tak český stát může něco vydělat.

Prvovoliči budou drtivě hlasovat pro pravici

O Matěji Gregorovi se nově mluví jako o rozeném politikovi a velkém talentu – a říkají to i lidé mimo fanouškovskou obec Motoristů. Na svou kandidátku ho chtěl i Andrej Babiš. Týdeník Respekt varuje, že předseda motoristických mládežníků se svými lidmi se chystají ovládnout univerzity. Na to, že mu je 22 let, už vzbudil dost pozornosti a kontroverzí. Následuje rozhovor o tom, jaké je být student filozofické fakulty a ve volném čase pravičák, zda jsou Motoristé mezi Gregorovými vrstevníky víc v kurzu než Piráti. Padnou i jména Turek, Babiš, Okamura, Šlachta.

Zatloukání jako systém

V jinak nekonkrétním vánočním poselství připomněl Petr Fiala dva konkrétnější počiny svého kabinetu za loňský rok: reforma důchodů a v energetice „největší kroky za desítky let“. Zatímco změny v důchodovém systému jdou správným směrem, při vší polovičatosti to je seriózní pokus zmenšit deficit v důchodovém systému, naopak v energetice vláda to, co se jinde pokusí ušetřit, napravit, racionalizovat, úplně neguje. Ceny energie se tak zásadně promítají do ostatních oborů, že se energetická politika takřka vnucuje jako hlavní měřítko, až budeme vládu známkovat.

Elon nesmí projít

Jako novinářka se zachovala naprosto bizarně, ale patrně to bude dobrá investice do její další novinářské kariéry. Eva Marie Kogelová rezignovala na místo vedoucí komentářové rubriky německých listů Die Welt a Welt am Sonntag na protest proti tomu, že na „jejích stránkách“ vyšel komentář od Elona Muska. Musk v něm vysvětluje, proč jediná spása Německa spočívá v hlasech pro opoziční pravicovou Alternativu pro Německo, AfD.

Všechno je naopak

„Kauza Rumunsko“ nabrala o víkendu ostrý zvrat, po němž to vypadá na debakl pátračů po ruském vlivu. Ti se už před nějakou dobou etablovali jako obor a vpád Ruska na Ukrajinu jim dodával auru naléhavosti a byl štítem před rejpaly. Záchranáře taky nekritizujeme, když nás vyprošťují z převráceného auta. Rumunsko je prvním členským státem EU, v němž byly anulovány výsledky voleb poté, co po prvním kole prezidentských voleb šel do vedení protisystémový kandidát, nacionalista Calin Georgescu. Chronologii už jsme tu načrtávali.

Věřím, že Bůh má plán s Romy a hned potom i s Čechy

Poslední české město na Labi zažívá duchovní obrodu, respektive ji zažívá jeho malá, avšak viditelná část. V centru města se konají pravidelné bohoslužby pod širým nebem, které vede bývalý „pouliční rváč“ a bývalý uživatel drog René Ferko (40). Je veden, jak říká, „božím plánem“, který chce probudit Romy ke křesťanské víře, skrze Romy probudit Čechy a nakonec třeba celou Evropu.

Mcfialismus

Tiskem se mihla zmínka o tom, jak asi před týdnem v návrhu k zákonu o regulaci lobbingu, který podávala místopředsedkyně ODS Eva Decroix, zůstala počítačová stopa od lobbistky z PPF. To je na pováženou. A ještě vážnější případ záměny rolí se ve sněmovně odehrál ve středu. Je jím vznik nového trestného činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Základní sazba dělá pět let nepodmíněně, přičemž neoprávněnou činností se občan může provinit nejen vyzvědačstvím, proti čemuž by nikdo normální neřekl ani slovo, ale také třeba sběrem veřejných informací, „mapováním rozhodovacích procesů“.

D4, dálnice Velkého bratra

Třetí prosincový týden je týdnem českých dálnic, do víkendu má být zprovozněno až sto nových kilometrů. Hned v úterý přichází na řadu nejdelší úsek, 32 kilometrů mezi Příbramí a Pískem, zahájený ovšem ještě za Andreje Babiše. V disciplíně „Délka nově otevřeného úseku“ je to český rekord. Vládě Petra Fialy musíme připsat k dobru, že navzdory svému počátečnímu slibu o rozpočtové zodpovědnosti investice do dálnic nepřiškrtila, čímž se pozitivně liší od poslední ideologicky spřízněné vlády Petra Nečase. Rozpočtovou zodpovědnost tedy Fiala neuplatňoval jaksi celkově, ale to je jiný příběh.

Kdo u nás přihrává solárníkům

Názor společnosti, a to nejen české, na zelené energie se výrazně zostřuje. Tento týden proběhl ve sněmovně pokus aspoň trochu srovnat krok s veřejným míněním a ovšem i potřebami státní kasy. Úspěch je jen částečný. Novela energetického zákona, lidově lex OZE III., obsahovala řadu složitých úprav a detailů (typu zrušit daň z nemovitosti pro některé bioplynové stanice, ale třeba i nižší doplatek pro spotřebitele, když se ještě během kontraktu rozhodne vyměnit dodavatele). Pokud jde o tažení proti neskromným solárníkům, kteří i přes slušné zisky vyžadují navíc státní podporu, šlo o následující tři návrhy.

Dobrovolníci na Ukrajině dávno došli

V mezičase od Trumpova vítězství k jeho inauguraci jako by se geopolitika dala do pohybu. Rusko-ukrajinská válka, která má na situaci ve střední Evropě bezprostřední vliv, směřuje k jednáním. Najednou se i z tradičních médií dovídáme o špatném postavení ukrajinské armády nebo o nízké popularitě Volodymyra Zelenského v zemi.

Petr Pavel je stádní prezident

Máme proti prezidentovi republiky neustále operovat jeho minulostí před rokem 1989? Nechceme-li po něm jít se zastřelit, tak určitě ne. Život je šance neustále se obnovovat a zlepšovat a tu šanci musí mít i Petr Pavel. Ale nastávají situace, kdy se ta minulost jako vysvětlení pro některé jinak nepochopitelné kroky dnes přímo vnucuje.

Dezorientovaná Danuše

Automobilový průmysl v Evropě to má nahnuté. A to až tak, že Danuše Nerudová navrhuje ustavit jakéhosi evropského zmocněnce pro automobilový průmysl, který by, napsala na svém účtu na síti X, „koordinoval co nejrychlejší pomoc tomuto průmyslu“. Česká ekonomka/europoslankyně tomu zmocněnci říká Avenger. S vervou ji podpořil i ministr průmyslu Lukáš Vlček, také on ze STAN. Nerudová nám krásně poslouží jako příklad, proč tento druh politiků, tento politický směr, nebrat vážně. Ve čtvrtek dostal Manfred Weber, předseda frakce evropských lidovců, dopis několika členů frakce vedených Luďkem Niedermayerem (TOP 09).

Jednou zelené, pořád zelené

„Za pár roků je Německo v pr...“ A dále: „Jejich vláda nemá šajn. Nejvyšší čas pro nové volby,“ poznamenal ředitel letecké společnosti Ryanair Michael O’Leary. Ty se po rozpadu vlády budou konat v únoru. O’Leary reagoval na zvyšování poplatků za kontrolu na letišti (od časů korony stoupl v Německu o 118 procent) a hlavně na leteckou daň.

Kyjev, Aleppo – to jako vážně?

Z účtu známého Evropana belgické provenience Guye Verhofstadta na síti X: „Vzdorují Moskvě, Íránu, Severní Koreji... Kyjev, Aleppo, Bukurešť, Tbilisi.“ Pod tím fotografie demonstrantů před budovou parlamentu v Tbilisi – nutno říct, že ve chvíli pořizování snímku se dav chová mírumilovně. Což se bohužel nedá napsat o podstatné části těchto protestů gruzínské opozice.

Proč neočkované Češky rodily o tolik víc?

V minulých dnech se v novinách mihla zpráva, že české pojišťovny budou tlačit nebo už tlačí na zavírání menších porodnic. První byla přinucena zavřít porodnice v Ivančicích, Všeobecná zdravotní jí neprodloužila smlouvu s argumentem, že tu meziročně počet porodů klesl z 449 na 340. A protože rodičky nerodí, jako donedávna ještě rodily, je z téměř devadesáti porodnic v zemi ohrožena třetina. Vypadá to jako jedna ze zpráv o nutnosti státu šetřit. Ale týká se i obřího společenského problému, jímž je strmý až šokující propad porodnosti, který pokračuje třetím rokem.

Babiš a Fiala dokončili velkou rošádu

Evropský parlament schválil Ursule von der Leyenové všechny její kandidáty do Komise. Vzhledem k osobě předsedkyně je otázka, jestli je to Komise nová, nebo staronová. Částečně vznikla na jiném politickém půdorysu. Zajímavé je, jak europoslanci českých vládních stran, kteří pro u nás nepopulární „Uršulu“ téměř bez výjimky hlasovali, zdůrazňují zahraniční a bezpečnostní politiku. Jsou nadšeni zahraničněpolitickým portfoliem pro Estonku Kaju Kallasovou, která veřejně hlásá, že dezintegrace Ruska na řadu menších států v důsledku války na Ukrajině by „nebyla špatná věc“, a přiživuje tak ruskou paranoii a válkychtivost.

Jsme ve špatném kině

Když byl Andrej Babiš poprvé u moci (2014–2021), bylo hlavně v prvním poločase od lidí, kteří dnes tvoří vládní tábor, slyšet spekulace o Babišově duševním zdraví. Spekulovalo se tak i v souvislosti s jeho synem (ale nejen s ním). Nikdo z těch lidí si však nedovolil takto spekulovat veřejně a říkat: Když potomek, tak i rodič. Babiš včera vůči svému nástupci v premiérské funkci Petru Fialovi žádné zábrany nectil a navrhl sněmovně zařadit na program schůze bod „Duševní zdraví pana premiéra Fialy“. Prý vlastně jedná na popud veřejnosti, ta sama se obrací na centrálu ANO po každém premiérově vystoupení,

V generaci 89 bylo fanoušků cenzury málo, to je dnes horší

Pětatřicet let od 17. listopadu 1989 znamená pětatřicet 17. listopadů, kdy se připomínal hrdinný průvod studentů Prahou. Posledních deset let, ale možná i déle, buď od roku 1999 (Děkujeme, odejděte!), nebo nejpozději od roku 2014 (Červená karta pro Zemana), se z toho aspoň v Praze, a na té Národní, stala událost plná napětí a sporů. Za „vzpomínkový průmysl“ do Salonu Echa dorazil Martin Kroupa. Pracuje v organizaci Post Bellum, která byla mezi partnery oficiální vzpomínkové akce Korzo Národní. Pamětníky zastupovali výtvarník Jiří Černický a Václav Klaus ml. Sestavu doplňuje influencer a youtuber Jan Špaček.

Na Bělehrad II.

Jako blesk v neděli udeřila zpráva, že americký prezident Joe Biden dal svému ukrajinskému kolegovi, oč Volodymyr Zelenskyj dlouho usiloval. USA prý už nemají námitek, aby Ukrajinci americkými raketami ATACMS zasahovali i cíle v ruském vnitrozemí. Ačkoliv zatím by prý šlo jen o ničení ruských sil, které chtějí zpátky dobýt části Kurska, Kyjevu logicky musí jít o zatažení Západu do přímé války, neboť je na tom vojensky špatně. Takže Bidenovo rozhodnutí by mělo potenciál prudké eskalace ve válce, která je v prvním plánu válkou Ruska proti Ukrajině, ale v jakési hlubší rovině válkou Ruska se Západem.

Česká historie má být passé

Následuje poznámka o něčem, co se nestalo. Byla napsána proto, že se to asi stejně brzy stane. Ve čtvrtek akademický senát Filozofické fakulty UK v Praze nakonec nerozhodoval o restrukturalizaci, v jejímž rámci by skončil Ústav českých dějin, stálá značka v oboru. Má to širší souvislosti, v tomto případě váhám mezi přídavnými jmény politické a civilizační. Na Filozofické fakultě mají tři ústavy pro dějiny – kromě Ústavu českých dějin ještě Ústav světových dějin a Ústav hospodářských a sociálních dějin – a vznikl plán sloučit je v jeden „superústav“. Úspory nevypadají kdovíjak impozantně, restrukturalizací by se ušetřilo asi 15 úvazků z dnešních asi 60.

​ Řval jsem radostí

Rod Dreher je významný americký intelektuál, známý ostatně i u nás také díky českému vydání knihy Benediktova cesta. Autora rozhovoru napadlo obrátit se na Drehera s žádostí analyzovat vítězství dvojice Donald Trump / J. D. Vance z toho prostého důvodu, že poprvé o Vanceově existenci slyšel kdysi od něho. Ostatně leitmotivem Benediktovy cesty byla pesimistická předpověď, že skuteční konzervativci nemají vkládat naděje do vysoké politiky,a místo toho radši mají budovat neformální sdružení, v nichž přečkají, až se přežene radikální vlna woke. Otázka ale je, jestli máme staronového prezidenta Trumpa brát za politický, nebo za civilizační úkaz.

Němci fakt nejsou Američani

Den po comebacku Donalda Trumpa se v Německu rozpadla vládní koalice, takzvaný Semafor. Podle předchozích zpráv z Německa by si člověk myslel, že se rozpadla kvůli hospodářskému úpadku (letos skončí HDP Německa v minusu o 0,2 procenta; přicházejí katastrofální čísla z automobilek, zisk Audi za třetí čtvrtletí klesl meziročně o 90 procent, zisk BMW o 84 procent...). Ale prý se vláda rozpadla jen na „rozpočtových neshodách“. Což zní provozně až triviálně a skrývá to větší drama. Semafor měl tři barvy: červená pro sociální demokraty z SPD, žlutá pro liberály z FDP, zelená pro Zelené. Před třemi lety nastupoval Semafor s ohromnými ambicemi.

Pavlův reflex

Když jsi spadl do jámy, aspoň přestaň dál kopat. Řídí se touto starou radou český prezident při svých výrocích o Donaldu Trumpovi nebo trumpismu? Včera byl Petr Pavel na besedě se studenty střední školy ve Znojmě a na výsledky voleb v Americe byl samozřejmě tázán. Zřejmě i proto, že v posledních dnech česká média prezidentovi škodolibě připomínala slova z jeho vlastní kampaně před necelými dvěma lety, kdy v jednom podcastu o Trumpovi pravil, že „je to odpudivá lidská bytost“, s níž by si už nechtěl podávat ruku. Byl tehdy tak neprozíravý, že Trumpa považoval za odepsanou figuru.

„Fašisté“ za svobodu

Amerika a s ní svět jsou v mezičase, kdy známe jméno příštího prezidenta, a nevíme, jak bude vládnout. Je to čas na pošetilosti, kdy nahodile povýšíme vyjádření toho či onoho člověka, který se mihl kolem Trumpova volebního štábu, přidáme charakteristiku „blízký spolupracovník“ a dovozujeme, co bude na Ukrajině, jak se USA postaví k  NATO, k EU, k Rusku. To se teď stalo s údajným plánem ukončení války na Ukrajině, který formuloval jakýsi Bryan Lanza, než se ukázalo, že žádným blízkým spolupracovníkem není. Zajímavější jsou informace přímo od zdroje. Jedna, která dělala vlny o víkendu, je právě měsíc stará.

Waterloo pro neokony

V politice se jedna událost často dá vyložit diametrálně odlišně, podle sympatií pozorovatele. Takže když na 200 spolupracovníků čtyř někdejších prezidentů za Republikánskou stranu letos v létě otevřeným dopisem podpořilo Kamalu Harrisovou, bylo to bráno jako další důkaz, že Donald Trump je nemožný, neudržitelný kandidát. Odvrací se od něj jeho vlastní strana!

V moderních dějinách nevídané, šokující

Ve stínu rusko-ukrajinské války se odehrávají dramata, o nichž se u nás nedovíme, nebo se o nich dovídáme zkresleně. Souboj o pravoslavný chrám v Čerkasech na střední Ukrajině předminulý týden byl v českých médiích vyložen jako útok jakýchsi příznivců Moskvy na ukrajinské věřící. Ve skutečnosti to byl zoufalý odpor farníků místní Ukrajinské pravoslavné církve (moskevského patriarchátu), známé pod zkratkou UPC, proti převzetí chrámu státem podporovanou Pravoslavnou církví Ukrajiny (PCU).

Novější články Starší články