Když se v mezinárodních vztazích píší vytýkací dopisy, kdy první strana informuje o dopise a druhá strana o své odpovědi na sociálních sítích, je to silné znamení nefunkční diplomacie. Takto nefunkční jsou už téměř rok a půl česko-slovenské vztahy a teď dosáhly prozatímního dna. Tato další trhlina ve visegrádské skupině se počítá k dalším vedlejším škodám tragické ruské války na Ukrajině.

Začněme jemným rozdílem mezi dneškem a rokem 2013 u nás. Autor byl tehdy na jednom neformálním sezení, kde se mezi dalšími lidmi vyskytovali i dva tři politici ODS. Diskutovalo se o nástupu Andreje Babiše, který už se odrážel v průzkumech a působil neodvratně. Kdosi z debatérů nadhodil, jestli by se nemělo hrát se slovenským původem Babiše, s tím, jak svou hatmatilkou o České republice mluví opovržlivě jako o středoevropském Palermu. V místnosti se okamžitě utvořil konsenzus, že by to nemohlo fungovat, neboť by to vypadalo jako antislovakismus – a ten se mezi Čechy nenosí.

Stačilo deset let, přesněji aby Robert Fico vyhrál volby v září 2023, a antislovakismus je na sociálních sítích a v případě Babiše i na účtech některých politiků už společensky přijatelný. Za tímto klimatickým posunem a za zhoršením relace Praha–Bratislava je jednoznačně geopolitika. Víc Slováků si myslí, že primárním viníkem války jsou USA se svým politicko-vojenským pronikáním na území bývalého SSSR spíš než roztahovačné Rusko. V České republice o „slovenské“ hypotéze není vůbec možné vést veřejnou diskusi, neuznává se ani jako pomocné vysvětlení (byť některé průzkumy veřejného mínění naznačily, že mírná většina Čechů je k oficiálnímu výkladu skeptická).

I volební heslo Spolu (Teď je třeba stát na správné straně!) má geopolitický základ. Za takové situace neřeší česko-slovenská relace už druhý rok nic jiného než názorové rozdíly na válku. Otevřený dopis Petra Fialy Robertu Ficovi z 12. července je toho prozatímním vyvrcholením.

Ovšem náš premiér se tu tak trochu namotal do jiného zápasu, který vede Fico s Evropskou komisí a hlavně s Berlínem, jmenovitě s kancléřem Friedrichem Merzem. Po Merzově veřejné pohrůžce, že když Fico a Viktor Orbán budou blokovat další sankce proti Rusku, přijdou „tvrdší střety“ jako disciplinární řízení o poškozování právního státu nebo „odebrání evropských peněz“, se Fico taktéž veřejně ohradil, že Slovensko není kolonií Německa. Svým koaličním partnerům dokonce líčil, jak německému kancléři do očí řekl, že už není rok 1938.

Na začátku byl plyn. Jak známo, Evropská komise navrhuje od 1. ledna 2028 naprostý zákaz dovozu ruského plynu do EU, zemního i zkapalněného, bez výjimek. Fico byl proti. Jenže o návrhu Komise v plánu RePowerEU se nakonec bude hlasovat většinově, takže projde. Fico tedy hledal hlasování, kde by mohl pohrozit vetem. A tím byly do minulého pátku sankce na Rusko, balíček číslo 18. Není jisté, že Petr Fiala přesně chápe, do čeho svým dopisem „Robertovi“ vstoupil. Ale Bratislava ho podezírá, že se chtěl zalíbit Merzovi před návštěvou Berlína tento týden.

Zdraží energie všem, i vám Čechům

Je odpor Slovenska vůči zákazu ruského plynu akcí ficovské páté kolony, nebo má nějaké ekonomické ratio? Slovensko především upozorňuje, že Komise se při návrzích zakázat ruský plyn neopírá o žádnou dopadovou studii na jeho ceny, a tvrdí, že samo tento nedostatek napravilo. Podle slovenských analýz hrozí růst cen nikoliv jen plynu, ale poněvadž plynové elektrárny bývají tzv. závěrné, tedy určují cenu elektřiny na burze, vůbec cen energií ve střední Evropě, a to o 20 až 30 procent.

Na tomto pozadí Fico v dopise seznámil Merze s dvěma stěžejními argumenty, které prý letos na jaře padly na neveřejné konferenci o energetice, konané za zavřenými dveřmi Úřadu vlády Slovenské republiky. Jeden těžkotonážní tam použil Vojtech Ferencz, generální ředitel SPP (Slovenský plynárenský priemysel). Tento státní podnik má kontrakt s ruským Gazpromem na odběr ruského zemního plynu do roku 2034, a to v hodnotě od 16 do 20 miliard eur. Pokud SPP přestane odebírat, má Gazprom právo vést arbitráže. A pokud pak dojde k mezinárodnímu arbitrážnímu soudu, kdy ruská strana nemusí souhlasit s tím, aby se konal kdekoliv na Západě, jakékoliv možné prohry v arbitráži i arbitrážní poplatky se promítnou do účetní bilance SPP. Firma je už dnes zadlužená, po arbitráži by ale mohla mít potíže i s refinancováním na bankovním trhu.

Kdyby Merzovi nebo předsedkyni Komise Ursule von der Leyenové tato úvaha přišla poněkud uměle vyhrocená, zmínil Fico ještě jedno vystoupení ze zmíněného sympozia. Viceprezident U.S. Steel Miroslav Kiraľvarga tu oznámil, že pokud ceny elektřiny stoupnou o oněch 20 až 30 procent, majiteli nezbyde než tyto ocelárny zavřít. Dnes U.S. Steel v Košicích zaměstnávají na 12 tisíc lidí.

Fico chtěl veto na ruské sankce zobchodovat a nabízel dvě varianty. Buď že EU za Slovensko převezme tranzitní poplatky přes země mezi Slovenskem a německými či holandskými přístavy. Ty Slovensku budou prodražovat už tak dražší zkapalněný plyn z Ameriky, což Fico špatně nese. Doposud naopak Slovensko inkasovalo tranzitní poplatky za ruský plyn od Rakouska, České republiky a dalších. Z toho Fico dotoval cenu plynu na domácím trhu.

Druhá vyjednávací varianta, Ficem upřednostňovaná: že Slovensko dostane výjimku ze zákazu na ruský plyn, a to do konce kontraktu s Gazpromem v roce 2034. Bratislava se dušovala, že do té doby si Slovensko konečně najde jiné odběratele. Ale co se za devět let v geopolitice může všechno udát… Není bez zajímavosti, že Slovensko si takto už zajistilo výjimku ze zákazu dovozu ruského jaderného paliva pro své reaktory v Jaslovských Bohunicích a Mochovcích.

Tyto ekonomické kalkuly příliš nezajímají českého premiéra. Dopisem z 12. července Petr Fiala Robertu Ficovi sděluje: „Věřím, že právě Slovensko jako náš nejbližší partner v regionu zohlední odpovědnost vůči společným evropským hodnotám svobody, bezpečnosti a solidarity.“

O pět dní později Fico od pohrůžky vetem ustupuje a Fiala se, opět na sítích, pokouší budit dojem, že to všechno kvůli němu: „Oceňuji, že Evropská unie schválila už osmnáctý a zatím nejtvrdší balíček sankcí proti Rusku. (...) Je dobře, že Slovensko změnilo své rozhodnutí a balíček přestalo blokovat, jak jsem o to minulý týden požádal dopisem pana premiéra Fica.“

Slovenská diplomacie naopak zdůrazňuje úspěchy, které prý si Fico tvrdou hrou vymohl u plynu. Ursula von der Leyenová skutečně písemně uznává legitimitu obav Slovenska z cen a z nedostatku plynu a nadhazuje možnost, že by se EU na přepravních poplatcích pro Slovensko podílela nebo že v krizi je možno přistoupit ke krizovým řešením – čímž Fico myslí hlavně svůj oblíbený cíl zrušit budoucí zákaz dovozu ruského plynu, podle něj zákaz imbecilní.

Má prý neformálně i předjednáno, že by se drahý plyn Slovensku dotoval z evropských fondů. Na druhou stranu jsou to od von der Leyenové zatím pouze přísliby na papíře ve chvíli, kdy nutně potřebovala sankce proti Rusku.

Omluvte se za to, jak jste volili

Ať už se Ficova hra zhmotní v lepších podmínkách pro Slovensko, ať už si o příčinách rusko-ukrajinské války myslíme, co chceme, je třeba konstatovat mezi českou a slovenskou vládou mentální propast. Ti první považují ty druhé za oportunisty, jimž jde jen o krátkodobý ekonomický zisk, ti druzí ty první za ideologické panáky, kteří neumějí počítat a nedojde jim, že onen odhadovaný růst cen energií až o 30 procent se bude týkat i České republiky.

Tento mentální nesoulad mezi oběma „bratrskými“ státy definitivně vyvřel na povrch loni v březnu, kdy Fialův kabinet zrušil chystané mezivládní jednání. Bylo to v bezprostřední reakci na setkání slovenského ministra zahraničí s jeho ruským protějškem v Turecku.

České ohrazení mělo marketingové kořeny. Zástupci menších vládních stran v čele s ministrem pro evropské záležitosti Martinem Dvořákem se nechtěli ocitnout na fotografii s někým, kdo je v jejich chápání ruskou pátou kolonou. Reálně tehdy hrozilo, že Mirkové Dušínové naší pětikoalice na jednání se slovenskou vládou místo sebe pošlou náměstky. Zrušením schůzky se Fiala vyhnul diplomatickému skandálu (byť způsobil jinou roztržku, když vzápětí v Kramářově vile přijal lídra progresivistické opozice Michala Šimečku).

Po nedávné spontánní omluvě Slovákům od kardinála Dominika Duky v Nitře, kterou primárně vyvolala slovenská cesta europoslance Tomáše Zdechovského v čele výboru na prošetření korupce, se dotčený Fiala privátně vyjádřil, že omlouvat se mají spíš Slováci Čechům za to, jakou si zvolili vládu.

Nejpozději od eklatu se zrušením mezivládních jednání používají strany české vlády Slovensko a Maďarsko jako odstrašující příklad. Se znepokojením mluví o jejich vnitřní politice, o údajném posunu k autoritářskému modelu – a myslí jejich zahraniční politiku. Tak to bylo, i když se na konci května Praha rozhodla připojit k žalobě Evropské komise a vlád 19 západoevropských zemí kvůli zákazu pochodu Gay Pride ulicemi Budapešti. Podnět k tomuto průlomovému kroku dal (opět) ministr Dvořák a jeho STAN, pro byla TOP 09, z ODS levicové křídlo – Martinové Baxa a Kupka, posléze i premiér Fiala –, explicitně proti jen ministryně obrany Jana Černochová.

V případě Maďarska můžeme antipatii mezi premiéry aspoň částečně připsat netaktnímu zasahování do vnitřní politiky. Viktor Orbán se na podzim 2021 účastnil Babišova volebního mítinku v Ústí nad Labem. Dnešní antipatie mezi Bratislavou a Prahou se takto necitlivým zásahům připsat nedá. Premiéři obou zemí a Fico v neposlední řadě se nad politické rozdíly vždycky uměli povznést.

Vztahy mezi nástupnickými státy Československa se fatálně dostaly pod kola zápasení dvou mocností. Odkazujeme tu na slova amerického ministra zahraničí Marka Rubia z letošního 5. března na stanici Fox News: „Upřímně, je to proxy válka mezi jadernými mocnostmi – Spojenými státy, které pomáhají Ukrajině, a Ruskem. A je třeba ji ukončit.“ Pokud by se ji podařilo ukončit, podaří se nejspíš obratem ukončit i nedůstojné střety na linii Praha–Bratislava.