V pátek 4. července absolvovala Česká republika asi na třetině svého území několikahodinový výpadek elektřiny. Otázka po příčině blackoutu rozdělila opozici – nejen v úzce politickém, stranickém smyslu – a „režim“. Vládní strany mluví o technické závadě, opozice si naopak od prvního dne byla jista, že za blackoutem je přemíra obnovitelných zdrojů, tedy nezvládnuté přetoky zelené energie zpoza hranic.

Opozice možná postupovala ukvapeně, mezitím je zřejmé, že se trefila. Výsledky několikatýdenního šetření příčin, k nimž správce vysokého napětí, státní ČEPS, pozval i své evropské kolegy dispečery, budou jistě zajímavé. Ale pokud je pravda, co tvrdí přední český energetik profesor František Hrdlička v tomto vydání (str. 22–27), spor už byl rozhodnut. Hrdlička dosud působí na ČVUT, ale vedle toho má své zdroje v terénu, navíc ve svém věku nepotřebuje taktizovat.

Hrdlička rozlišuje dvě události – brzdění výkonu uhelné elektrárny Ledvice (u Bíliny) a o něco pozdější pád vodiče vysokého napětí, což je ono dnes už slavné číslo V411. V obou událostech nalézáme výraznou zelenou stopu. Tento drát byl přetěžován dlouhodobě, právě ten totiž vede většinu zelených přítoků z Německa. Onen pátek před svou poruchou nesl dvojnásobek výkonu, než na jaký je stavěn, tedy jeden gigawatt místo 500 megawattů.

Tou dobou, kdy „spadl drát“, už z rozkazu ČEPS byly nějakou dobu brzděny Ledvice. I tento manévr se konal kvůli zeleným přeshraničním importům, neboť silovou elektřinu mají obnovitelné zdroje (OZE) v létě levnější, někdy dokonce platí za to, aby ji směly udat. Výkon Ledvic se v pátek dopoledne z vůle dispečera snižoval v řádu stovek megawattů a po spadnutí drátu šla elektrárna zřejmě už zcela neřízeně na nulu. Co takové operace dělají se stabilitou soustavy, vyvstane z čísel: onen pátek v sedm hodin ráno ještě z uhlí pocházelo 30,5 procenta elektřiny v české síti, v 11 hodin už pouhých 17 procent. Z jádra byl v obou chvílích stejný podíl, asi 40 procent. Vakuum po uhlí zaplnila solární elektřina – vedle Německa téměř ve stejném množství i z Polska.

Takže se nám tu nešťastně v čase i prostoru (severní Čechy) sešly dvě události, které by se vůbec nestaly – nebýt zelené ideologie. Nad čím tu chtějí ČEPS a v druhém sledu vláda koumat, jak chtějí vyvracet jasné argumenty a tvrdit nám, že s OZE český blackout nijak nesouvisí? Z jejich pohledu dává teď největší smysl hrát o čas, vyšetřovat, prověřovat, scházet se v komisi – a čekat, že se mezitím ve veřejném prostoru vynoří nějaké jiné drama. Jako způsob provozování politiky je to ale zoufalé.

Šest dní po události zveřejnil ministr dopravy Martin Kupka video, jímž se pokouší vyvrátit faktor OZE ve výpadku. Dlouho jsem neviděl tak namachrované vystoupení. Tento formálně slušný pán ve videu pobaveně dementuje předchozí video předsedy ANO. Andrej Babiš se prý „stal jedním z nejuznávanějších energetiků planety“, když tvrdí, že za blackout mohly především „Green Deal, obnovitelné zdroje energie a přetoky z Německa“. Ve skutečnosti prý „ČEPS skutečně na základě komunikace s ostatními dispečery očekával, že právě v pátek k nám kolem poledne z Německa poteče 1,6 GW. Mimochodem den předtím to byly zhruba dva GW. Tedy nic zcela mimořádného“. Zcela neuvěřitelně pak Kupka pokračuje: „Tak tímhle se podařilo vyvrátit nesmysly o tom, že by za výpadek proudu mohly přetoky z Německa.“

Na ministrovi, jehož suverénně přednášené vývody neobstojí ani pár dní, můžeme studovat marnost ve vysoké politice. ODS, v níž je dnes Kupka jakýmsi korunním princem, si před volbami 2021 ještě zachovávala zbytky skepse k zelené transformaci. Prostým pobytem u moci se z jejích ministrů stávají režimisté, kteří pro Green Deal riskují veškerou svou vážnost. Když se jeden kupka ocitne na tygrovi, důležitější než směr, jakým tygr běží, je pro něj fakt, že pořád sedí na hřbetu. Je příznačné, že dnes v ministrově straně příčinu blackoutu správně našli v zelené elektřině už jen politici mimo exekutivu – jako třeba europoslanec Alexandr Vondra.