Kongresu ODS se na dvou místech tohoto vydání Echa věnuje kolega Ondřej Leinert, výsledky proto jen telegraficky: předsedou Martin Kupka se 63 procenty, což není kdovíjaká podpora; místopředsedy Tomáš Portlík, Pavel Drobil, Martin Červíček, Karel Haas a jako matador Alexandr Vondra. S částečnou výjimkou Drobilovy obsese přijmout euro je těleso místopředsedů celkově napravo od předsedy.

Po prohraných volbách ODS stojí na křižovatce: buď může držet dosavadní kurz a vzývat jakýsi souboj mezi demokraty a autoritářskými populisty, anebo se od tohoto vymyšleného melodramatu oprostit a začít se zase profilovat normální politikou. Předseda Kupka by nejspíš intuitivně pokračoval v tom, co se neosvědčilo, zatímco významná část výkonné rady a všichni místopředsedové budou pro ostřejší profil strany.

Rozlučková řeč odcházejícího předsedy Petra Fialy vyzněla jako až úpěnlivá výzva k zachování dosavadního směru. Fiala ironizoval pravicové nostalgiky ve straně: „Budoucnost ODS nemůžeme hledat v její minulosti. (...) Nebude to fungovat.“ Nepřítelem č. 1 není tradiční levice, ale populisté. Ti kromě příšerné rozpočtové politiky, kterou s levicí sdílejí, ještě „útočí přímo na základy fungování demokracie a v konečném důsledku podkopávají hodnoty západní civilizace“. Smůla je, že populisté oslovují část voličů pravice, ty, kdo slyší na „podivnou směs odporu ke všemu novému a romantického nacionalismu jak z 19. století“. ODS prý neuspěje, pokud lidem nevysvětlí, že střet demokratů s populisty o samotný charakter Západu je ústředním sporem naší doby. Tolik Fiala. Nemusíme dodávat, že tohle by dosavadní Kupka všechno podepsal. Martin Kupka to byl, kdo koaličním partnerům ve Spolu před rokem oznámil, že volby do sněmovny se tentokrát nevybojují s konkrétním programem, ale se vzletným manifestem, jakým je hodnotový střet. Stratégové Spolu se nebáli ani největších slov, kreslily se hororové scénáře, jak Putin telefonuje Babišovi a do českých měst vjíždějí ruské tanky. Ani v tak vyhrocené podobě to nezafungovalo.

Dobrá zpráva je, že kongres předsedovi vestoje zatleskal, ale jeho testament patrně nezanechal hlubší stopy. I v poslaneckém klubu se právě vede diskuse o tom, jestli společně s bývalými vládními stranami trvat na právě zvednutých odvodech pro živnostníky, nebo je pomoci snížit, jak se to chystá ve sněmovně navrhnout Babiš. Zdá se, že poslanci ODS chtějí hlasovat s „prokremelskými“ populisty a „hochštaplery“, rozuměj ve prospěch živnostníků.

Alespoň částečný návrat k východiskům by byl vzpourou nejen proti Fialovi a předchozímu Kupkovi, byl by vzpourou i proti politickým analytikům a demoskopům. Český volič dlouho vystavený pohledu na produkt si může myslet, že koalice Spolu snad ani žádné marketéry a analytiky nezaměstnávala. Ale není to tak. Michal Kormaňák z agentury Ipsos předkládal bývalému vedení rozbory dokládající, že voliči od strany nějaké konzervativní nebo suverenistické postoje nepožadují a že mezi „demokratickým“ táborem a všemi ostatními se tyčí zeď, a že by tedy žádné nakročení doprava nestálo za námahu. Výsledkem jsou Motoristé a postřeh nového místopředsedy ODS Haase, že kdyby v záhlaví programu strany nestál její název, 80 procent textu by vypadalo jak od kohokoli jiného.

Průběžně asi třicet let jsme za laboratoř politického vývoje považovali Británii. Tam nejprve Blairova sociální demokracie ukročila doprava a po ní Cameronovi konzervativci doleva. Dnes, doslova po desítkách let strávených v náručí spindoktorů a politologů, kteří vyznávali mantru, že volby se vyhrávají pouze ve středu, vede v průzkumech nestydatě populistická Reform UK Nigela Farage. Ve většinovém systému se může stát, že tato staronová pravice zválcuje britský parlament. Byl by to soumrak konvenčních analytiků a konvenčních politiků, a pokud ODS opisovala od toryů za Topolánka, není důvod, aby neopisovala od toryů i dnes, kdy se honem honem vracejí na staré pozice. Třeba už je v obou případech pozdě, třeba ne.