Tentokrát na to jde jinak. Zatímco v roce 2017 Andrej Babiš reprezentoval pokračování nevynalézavého Sobotkova vládnutí, do něhož vnášel nanejvýš tak dílčí nápady z agendy ministerstva financí (typicky zákaz karuselů neboli podvodů při platbě DPH či elektronická evidence tržeb), s druhým Babišem přichází mnohem větší diskontinuita. Možná stojíme na prahu jisté emancipace vůči EU a vůbec zahraničí.

Prvním viditelným aktem byl dopis Evropské komisi, že Česká republika nezavede povolenky pro domácnosti známé jako ETS 2 a necítí se vázána ani migračním paktem. Hlavně o povolenky se ještě povede souboj na unijní úrovni. Brusel může Praze vyhrožovat disciplinárním řízením, pokutami, odnětím dotací. Souboj má potenciál táhnout se několik let a výsledek mezitím mohou ovlivnit události jak za hranicemi – například prezidentské volby ve Francii za rok a půl a procenta pro lepenovce –, tak vývoj u nás doma, především stav obou menších vládních stran. V této perspektivě také nabývá významu jinak dost nesrozumitelná tahanice o Filipa Turka. Můžeme si upřímně myslet, že Turek se pro ministerskou funkci dávno předtím, než o ni začal usilovat, diskvalifikoval. Ale bez něho je budoucnost Motoristů nejistá. A bez Motoristů a bez ještě menších stran, které ve sněmovně sedí pod praporem SPD, bude méně oné emancipace.

Babiš se pohybuje někde na pomyslné úsečce mezi Fialovou koalicí a svými koaličními suverenisty. Ukázal to i summit EU 18. prosince v Bruselu. Těžištěm programu byla půjčka EU Ukrajině. Kyjev by bez pomoci zvenčí zbankrotoval, schválená půjčka 90 miliard eur jde jak na elementární provoz státu (říká se mu makrofiskální potřeby), tak na obranu proti Rusku. V sedmiletém unijním rozpočtu, kde bývá každý rok zhruba 20 miliard eur vaty mezi schváleným stropem a skutečnými výdaji, letos nebylo nic. Byly tři možnosti, kde peníze pro Ukrajinu sesbírat: že si členské země uloupnou ve svých národních rozpočtech (obecně nepopulární), že se EU společně zadluží novým unijním dluhopisem (nepopulární v zemích, jako je Německo), konečně že budou zkonfiskována ruská aktiva zmrazená v roce 2022 na území Evropské unie. Naprostá většina ruských peněz, na kterých ulpěl chtivý zrak vrchního jestřába, spolkového kancléře Friedricha Merze, leží v belgickém soukromém ústavu Euroclear. Nejvíc se zpěčoval belgický premiér Bart De Wever v obavě, že arbitráž, kterou by Rusko patrně vyhrálo, dopadne na jeho zemi, zatíží belgický státní rozpočet. Byla by to krádež za bílého dne, což bylo mimochodem jasné i Babišovi, slovo krádež použil i na koaličních jednáních. Ale do Bruselu odjížděl s mandátem vlády, že když se EU pro krádež rozhodne, blokovat to nebudeme, jen bude třeba vyhnout se tomu, aby Česká republika za tyto peníze Ukrajině jakkoli ručila.

Nakonec De Wever ve svém odporu vydržel, takže přišly na řadu unijní dluhopisy, o nichž se předtím v podstatě neuvažovalo. Kyjev dostane 90 miliard eur jako ten druh půjčky, kterou věřitel poskytuje a ani nedoufá, že bude vrácena. A proto má význam, že Babiš Českou republiku z ručení za půjčku vyvázal. Zřejmě není pravdivý výklad, s nímž po summitu přišel například ekonom Petr Bartoň, totiž že ručení za půjčku by hrozilo jen v krajně nepravděpodobném scénáři, kdy EU zkrachuje, a že se tedy i Česká republika bude podílet na splácení půjčky svým cca jedním procentem.

V závěrech Evropské rady se totiž výslovně zmiňuje režim posílené spolupráce, což by v tomto případě znamenalo, že k ručení a splátkám se zaváže 24 členských států, zatímco tři státy, Maďarsko, Slovensko a Česká republika, se z obojího vyvážou. Není to ještě zcela dotaženo, uvidí se podle toho, jak přesně bude Komisí zformulováno nařízení. Výsledek by mohla už 20. ledna schvalovat rada ministrů financí.

Babišovi se naskytne první moment, kdy se bude moci pyšnit tím, že český rozpočet uchránil před závazky v řádu desítek miliard. Opozice to vesměs považuje za moment národní hanby. Jakkoli má tento moralistní výklad rusko-ukrajinské války reálný základ, dostává rány každou zprávou o systémové korupci v Kyjevě, která za války nejenže neoslabila, ale patrně zažívá zlaté časy. Zlatá toaleta Zelenského přítele Timura Mindiče zlidověla také na českém internetu.

Výbušná iniciativa

Podobnou ránu pod čarou ponoru by mohla inkasovat i vlajková loď Fialovy garnitury, proslulá muniční iniciativa. Na 7. ledna premiér svolává Bezpečnostní radu státu a muniční iniciativa bude důležitým bodem programu. Po Praze kolují zvěsti o astronomických maržích až ve stovkách procent, jež prý si čeští překupníci granátů pro Ukrajinu účtovali. Zvěsti se točí především okolo Czechoslovak Group miliardáře Michala Strnada. Ten se díky válce vyšvihl mezi nejbohatší Čechy a generace starších oligarchů jeho vzestup sleduje s obavami. Do té generace patří i Babiš, který Strnada, nevíme, zda správně, považuje za financiéra svých politických soupeřů.

Jestliže primárním motivem pro premiéra bude miliardářská rivalita, vládní SPD je vůči muniční iniciativě rezervovaná spíš z politických a geopolitických důvodů. Obě menší strany si nepřejí být nadále v „koalici ochotných“, válku na východě chápou jako zástupnou válku dvou jaderných supervelmocí, z nichž jedna se právě snaží z té války stáhnout. Ukrajinu chápou jako černou díru na zahraniční pomoc.

A tak jakkoli v očích předáků SPOLU nebo STAN vypadá Babišův postup na Evropské radě jako zrada, koaliční partneři po Babišovi žádali postup ještě radikálnější, žádali, aby Praha hlasovala už proti samotné půjčce Ukrajině.

U muniční iniciativy jde Tomiu Okamurovi nejdřív o to, aby nebyla zaparkována pod jejich ministerstvem obrany. Iniciativa by se buď mohla přestěhovat na Úřad vlády, nebo se od ní český stát distancuje úplně. Na Úřadu vlády by teď pro koordinátory muniční iniciativy bylo místa dost. Z 322 míst, která vláda od Nového roku ruší v ústřední státní správě, připadá na Úřad vlády rovná stovka.

I do škrtání úředníků se samozřejmě promítá politika. Jan Lipavský varuje, že na ministerstvu zahraničí začínají řádit „pomstychtivá batolata s plamenometem“. Reálně tu bylo zrušeno 29 míst z 800, škrty postihly jak marketéry ministra Lipavského, tak buňku strategické komunikace (foltýnismus) a ovšem i sekci bezpečnostní a multilaterální. Ta měla – opět – za ministerstvo co do činění s muniční iniciativou. Posílí naopak odbor ekonomické diplomacie.

Z tohoto malého příkladu vyčteme, jaké asi priority nová vláda má a jaké staré priority opouští. Nebude to žádná plavba na východ, ale že Česká republika pootáčí směr, to už po prvních dvou týdnech jasné je.