Dvacátý třetí ročník cen Andreje Stankoviče ocení trojici osobností, které jsou podle poroty mimořádně společensky a kulturně přínosné. Od předchozích ročníků se však bude tento lišit tím, že nedojde k ocenění žádného filmu, uvedli zástupci cen v tiskové zprávě. Podle poroty si to totiž žádný loňský film nezaslouží.

V pondělí 8. září v 19:30 ve velkém sále kina Atlas v Praze 8 v Karlíně předá porota Samozvanců, resp. Skupina stoupenců kritických intencí básníka a esejisty Andreje „Nikolaje“ Stankoviče (1940–2001) celkem tři ceny kulturně a společensky mimořádně přínosným osobnostem, které stojí stranou dnešního mainstreamu a bývají jím leckdy povrchně účelově nálepkovány či osočovány, uvádí tisková zpráva.

„Básník Andrej Stankovič se věnoval filmové kritice sice neobyčejně výrazně a dlouhodobě, ale nebyla pro něj alfou a omegou existence. ,Vícekrát uvažoval o tom, že se spíše než filmu bude věnovat psaní soudniček,‘ vzpomíná Vladimír Hendrich. ,Nezáleželo mu pouze na stavu české kinematografie, ale na nápravě společnosti jako takové. Byl aktivním členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby v devadesátých letech zabránil pozastavení činnosti VONSu, a do konce života se intenzivně zabýval problematikou české justice, právem a spravedlností. Na počátku devadesátých let publikoval v Respektu dvě vynikající kriminalistické reportáže,‘“ uvádí Vladimír Hendrich. Podle poroty jsou i toto důvody pro výběr letošních oceněných.

Porota se rozhodla udělit dvě Hlavní a jednu Mimořádnou cenu. „První Hlavní cena náleží kynologovi, etologovi a forenznímu expertovi Ing. Ludvíkovi Pincovi, Ph.D., za to, že odhodlaně a s odvahou poukazuje na závažné nedostatky a na obecnou nespolehlivost metod pachové identifikace, které se přitom u nás dlouhodobě používaly jako důkazné v trestním řízení. Samozvanci zvlášť oceňují, že se Ludvík Pinc rozhodl hájit pravdu právě v případě, v němž jde o odborný kriminalistický spor, který má ale stále schopnost tvrdě a nenávratně pozměňovat lidské osudy,“ uvádí zástupci ceny v tiskové zprávě.

Druhou Hlavní cenu pak porota udělila advokátce Denise Sudolské „za důslednou obhajobu principů právního státu v případech, kdy moc zákonodárná, výkonná, soudní a spolu s nimi i veřejné mínění ovlivňované zbulvarizovanými médii mají tendenci místo pojmologie vytvářet dojmologii, postavenou nikoliv na právu, nýbrž na emocích, a přestávají řešit věcně samotný obsah kauz“. Podle poroty svojí obhajobou přispěla k „posílení vědomí, že právní úkony nelze činit bez odpovídajících správních nařízení a rozhodnutí pouze na základě doporučení, byť by je vydávala samotná vláda a její složky a byť by tato doporučení vyznívala velmi naléhavě“. „Jak se ukázalo v jedné z kauz, nemůže takové kroky činit ani velká nadnárodní korporace. Jakékoliv zákazy bez právního rámce jsou šikanózní, vytvářejí atmosféru jediného správného názoru a odtud je pak jen krůček k označování určitých skupin obyvatelstva za ztroskotance a samozvance, případně nověji šváby, filcky a dezoláty,“ uvádí tisková zpráva.

Mimořádná cena letos patří výtvarníkovi a grafikovi Joskovi Skalníkovi. Porota ho ocenila za „zásadní práci s vydáváním výjimečných kulturních publikací ilegálního či pololegálního charakteru, jejichž tisk dlouhodobě organizačně zajišťoval a vytvářel i jejich vizuální tvář“. „Především sem patří v Jazzové sekci od roku 1972 vydávané Bulletiny Jazz a počínaje rokem 1979 přelomová knižní edice více jak 25 Jazzpetitů. Od roku 1985 zabezpečoval tisk a občas i výtvarnou stránku undergroundové Revolver Revue a dalších samizdatů, o pár let později také ilegálních Lidových novin a ineditního čtvrtletníku Sport. V letech 1987–89 byl Skalník také redaktorem a výtvarníkem samizdatového videoperiodika Originální videojournal. Porota Samozvanců vysoce oceňuje Skalníkovo celoživotní ignorování cenzurních diktátů a volání po nezávislé ,radě na obranu kultury‘, kterou se v roce 1990 spolu s blízkými přáteli marně pokoušel ustavit a která je důležitým mementem a inspirací právě nyní, kdy tuzemské oficiální kultuře dominují netolerantní strašidla, jejichž uzurpátorský duchovní obzor končí u vidiny vlastní úřední funkce,“ dodávají zástupci cen v tiskové zprávě.

Porota se letos na rozdíl od dvaadvaceti předchozích ročníků rozhodla neocenit žádný film. Podle poroty si to žádný loňský počin nezaslouží. „Zatímco většina tuzemských publicistů a také samotných českých filmových režisérů si počínaje loňským podzimem pochvaluje, kolik výborných filmů u nás v roce 2024 vzniklo, Samozvanci se letos shodli na tom, že Stankovičovu cenu si žádný nezaslouží. Některé členy poroty zaujaly – kromě ,Pachové stopy‘ Zuzany Piussi – pouze dva dokumenty: ,Lišejníky‘ Ondřeje Vavrečky a ,Já, herec‘ Martina Ryšavého,“ uvádí tisková zpráva.

Z loňských filmů porota zkritizovala zejména film Vlny herce a režiséra Jiřího Mádla, který podle ní trpí „diváckostí a okázalým, moralistně kýčovitým étosem“. Snímek Vlny získal letos ocenění Český lev za nejlepší celovečerní film. Připomíná události roku 1968, kdy Československo začala okupovat vojska Varšavské smlouvy. Film usiloval i o Oscara, mezi pětici finalistů se ale nedostal.

Iniciátorem ceny za opomíjená díla, kterou v pondělí porotci předají potřiadvacáté, byl Andrej Stankovič (1940 až 2001) známý pod přezdívkou Nikolaj. Básník, chartista, kritik, knihovník Pražského hradu a člen Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných poslední roky svého života udílel filmové ceny sám, „samozvaně“. Odtud pochází název skupiny Samozvanci, kterou po Stankovičově smrti zformoval jeho přítel, filmový publicista Vladimír Hendrich.