Kdyby člověk bral vážně vyjádření představitelů nové české vládní koalice a jejích sympatizantů, nutně by došel k závěru, že v téhle zemi nastaly zlaté časy svobody projevu. Snad nikdy neměla tolik oddaných stoupenců na nejvyšších místech, odhodlaných nasadit všechny síly v boji proti cenzuře. Někdy se ale může zdát, že jejich chápání svobody projevu je, řekněme, účelovějšího rázu.

Na Slovensku se to projevilo třeba prosincovým přijetím novely trestního zákona, který obsahuje i nový paragraf „popírání anebo zpochybňování mírového uspořádání po druhé světové válce, které vzniklo na základě právních aktů reprezentativních orgánů Československé republiky anebo Slovenské národní rady“. Maximální sazba pro popírače a zpochybňovače je půlroční vězení.

Nová úprava samozřejmě míří na lidi, kteří se kriticky vyjadřují k poválečným Benešovým dekretům. O nich se svého času vedla místy dost vášnivá debata i v Česku, nebyla nějak uzavřená, spíš jaksi vyvanula. Slovenští přátelé přišli s inspirativním způsobem, jak ji skutečně uzavřít: kdo v té otázce bude zastávat jiný než oficiální názor, půjde do kriminálu, případně dostane podmínku, když bude mít štěstí. Toto velké vítězství svobody projevu nepochybně zaslouží oslavu.

A je logické, že nejzapálenější čeští bojovníci proti cenzuře v něm nacházejí inspiraci. Jako jedna z prvních to pochopila poslankyně vládní koalice, členka klubu SPD a předsedkyně pidistrany Trikolora Zuzana Majerová. Když novelu podepsal slovenský prezident Pellegrini, přivítala to na sociálních sítích slovy: „Naprosto souhlasím s prezidentem Slovenské republiky, TRIKOLORA je odjakživa zásadně PROTI jakémukoli zpochybňování Benešových dekretů.“

Pamětníka by z toho skoro chytla nostalgie po starých dobrých časech, kdy tehdejší prezident Václav Klaus v pevném šiku s předsedou KSČM Miroslavem Grebeníčkem bojovali proti zákeřným a rozpínavým sudeťákům. Především ale vystoupení poslankyně Majerové výstižně ilustruje to účelové chápání svobody projevu mezi částí stoupenců vládních stran. Jsou pro ni všemi deseti, pokud se ovšem nebude vztahovat i na ty druhé.

Těžko čekat něco jiného v situaci, kdy současný establishment a jeho tábor pohánějí dva protichůdné impulzy. Deklaratorní hlášení se ke svobodě a odpor proti cenzorům z Bruselu a naděje v revanš, v to, že přijde lepší svět, v němž ti druzí už konečně budou muset držet pysk, pokud možno. Řeči o svobodě a sny o obušku.