Demokracie bez volby
Po roce 1989 byly liberální demokracie a evropská integrace představovány jako přirozený cíl politické transformace – jako rámec, který překonal ideologické konflikty 20. století a sliboval stabilní uspořádání založené na ochraně lidských práv a principech tržní racionality. Tento model byl dlouho vnímán jako neutrální prostor, kde mohou svobodně soutěžit různé politické názory. V konfrontaci se současnými výzvami se však tento obraz stále výrazněji drolí: odhalují se jeho ideologické základy, normativní východiska i institucionální omezení. Odhaluje se nejen křehkost pojmů, které definují náš svět, ale i jejich ideologická funkce: pojmenovávat realitu tak, aby zůstala neměnná. Liberální demokracie se tak stále častěji jeví jako jazyk bez schopnosti artikulace – jako slovník, který nedokáže uchopit svět, jehož rozpory sám zakrývá.