Tři roky připravoval a editoval domácí zpravodajství na webu iHNed.cz, čtyři roky byl šéfredaktorem Pražského deníku, pět let byl politickým reportérem MF DNES, šest let psal o politice a kryptoměnách do Hospodářských novin. Vyrůstal v hanáckých městech Kroměříži a Kojetíně, kde jeho otec s dědou spoluzakládali místní OF i ODS, čímž v něm od devadesátek probudili zájem o politiku. Od roku 2005 žije v Praze, kde absolvoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zpovídal tři ze čtyř českých prezidentů, hudební legendy (Ennio Morricone, Lenny Kravitz, Roger Waters…) nebo jednoho z největších bitcoinových investorů Michaela Saylora. Od poloviny 90. let sleduje fotbal a fandí pražské Slavii. Ve volném čase hraje ochotnické divadlo, jezdí po koncertech kytarových, dreampopových a hromady dalších kapel, zajímá se o umělou inteligenci a kryptoměny.
Ač stojí v čele obvykle přehlíženého resortu, motoristický ministr kultury Oto Klempíř je středem pozornosti. Už týdny se spekuluje o jeho odvolání z vlády Andreje Babiše. Náš rozhovor se uskutečnil nedlouho po jeho schůzce s odboráři České televize a Českého rozhlasu. A byť sám vydal prohlášení, že se mu podařilo v některých zásadních bodech dosáhnout shody, odboráři vyšli s nesouhlasným prohlášením.
Myslel jsem si, že největší událostí prodlouženého víkendu bude prodloužený spor o to, kdo poletí na červencový summit NATO v čele české politické výpravy do Ankary. Ale protože jeho závěr přes napjatou páteční hradní schůzku prezidenta s premiérem, včetně čtvrthodinové peripetie, kterou už stihli okomentovat všichni včetně mistra etikety Ladislava Špačka, tušíme, přejdu rovnou k události, kterou nečekal vůbec nikdo. A to k závěru sobotního derby pražských „S“ v naší nejvyšší fotbalové lize.
Co se stalo, když Česká televize letos v březnu po odchodu Václava Moravce narychlo nahradila jeho 22 let vysílané Otázky Nedělní debatou, v níž se moderátoři střídají? Z pohledu sledovanosti vůbec nic. Pořad dosahuje obdobných čísel, tj. přes 400 tisíc diváků, jaká měl roky Moravec, podle mnohých ikonická a skoro nenahraditelná záruka veřejnoprávnosti ČT. Sledovanost prvních tří dílů Nedělní debaty dokonce mírně překonala celoroční průměry Otázek za poslední čtyři roky.
Je to v něčem podobný spor, jako kdyby starosta obce prosadil změnu, která se nevyplatila, a jeho nástupce se po něm rozhodl vymáhat škodu. Ale v mnohém je to ještě citlivější a zapeklitější. Česká televize ve středu oznámila, že „začne jednat“ s členy Rady ČT o náhradě čtyřmilionové škody, která veřejnoprávnímu médiu vznikla. A to když hned 10 ze 13 přítomných radních v listopadu 2020 v rozporu se zákonem odvolalo členy dozorčí komise, kteří se s televizí začali soudit o ušlý příjem. A po dlouhých právních tahanicích nakonec uspěli.
Česká televize bude muset podle zjištění Echo24 definitivně zaplatit náhradu čtyřmilionové škody členům dozorčí komise, které v roce 2020 odvolala v rozporu se zákonem tehdejší Rada ČT. Vyplývá to z rozhodnutí Nejvyššího soudu, který už bez možnosti dalšího právního nástroje zamítl snahy přenést tuto odpovědnost na stát. Na celé kauze je zajímavé to, že za rozhodnutím odvolat dozorčí komisi stála desítka členů Rady ČT včetně dvojice současných radních Luboše Xavera Veselého a Pavla Matochy. Těm mandát brzy vyprší a snaží se jej obhájit.
Mezi hádkami o veřejnoprávní média nebo stále se táhnoucími politickými bitvami o to, zda prezident Petr Pavel poletí v červenci do Ankary aspoň na večeři, ta zpráva pár dní zpět působila marginálně. Ale do budoucna může být dost zajímavá. Jak říkali Lenin, Jára Cirman nebo naposledy teď 1. května nezvykle viditelní příznivci krajní levice – naštěstí tím zase mají na dalších 365 dní vystaráno – z jiskry (někdy) vzejde plamen.
Co mají společného někdejší sociální demokraté Jiří Dienstbier mladší nebo Vladimír Špidla (na archivním snímku) s exkomunistou Jiřím Dolejšem? Právě teď v pátek, 1. května, nebo chcete-li, na 1. máje, hodlají představit záměr politické strany s pracovním názvem Nová sociální demokracie. Může to znít jako apríl, ale duben už je pryč, takže je to fakt. Pokus rozjet se starými známými tvářemi cosi jako liberálně- progresivní levicovou stranu se samozřejmě na první pohled jeví zcela bez šance.
Radní České televize Pavel Matocha a Roman Bradáč si kvůli kauze kolem nahrávky, na níž se údajně mají bavit o půlmilionovém úplatku, nechali zpracovat odbornou analýzu. Chtějí jí doložit, že audio stopa, kterou zveřejnil novinář Marek Wollner ze serveru Forum 24, je podvrh. Matocha s Bradáčem dosud na server a novináře podali trestní oznámení, to však v zásadě nic moc neznamená. Pokud se chtějí účinně bránit, mnohem silnějším právním nástrojem by pro ně byla žaloba.
Koaliční hnutí ANO už má podle zdrojů Echo24 předběžně jasno, jak se postaví ke spletité kauze údajné nahrávky radních ČT Pavla Matochy a Romana Bradáče. Připomeňme základní fakta: Matocha s Bradáčem se na nahrávce, o jejíž pravosti jsou velké pochybnosti, mají bavit o půlmilionovém úplatku. Nahrávka byla navíc zveřejněná jen pár dní před sněmovní volbou členů rady, v níž měli právě Matocha s Bradáčem skoro jisté zvolení. Což se teď samozřejmě kvůli podezření, které nahrávka vzbudila, změnilo.
Mediální prostor už skoro 14 dní sytí kauza nahrávky, na níž se mají radní České televize Roman Bradáč a Pavel Matocha údajně bavit o půlmilionovém úplatku. Mají buď prokázat, že nahrávka je podvrh, nebo můžou zapomenout na to, že při volbě ve sněmovně obhájí svoje pozice v radě. Podle právníků oslovených serverem Echo24 lze přitom něco podobného prokázat velmi obtížně. Dost možná to nepůjde vůbec. Spor s Markem Wollnerem a portálem Forum 24, který nahrávku zveřejnil, se tak klidně může táhnout roky.
V souboji o předsednický post skomírajících opozičních lidovců neměl jihomoravský hejtman Jan Grolich vyzývatele. Na víkendovém stranickém sjezdu v Ostravě oslovil přes 85 procent delegátů a vyhlásil ambici sestavit s KDU-ČSL příští vládu. Odkud bere toto sebevědomí a proč dosud nepředstavil ani náznak programu? Nejen o tom je řeč v rozhovoru, který Grolich poskytl Týdeníku Echo po skončení sjezdu.
Opoziční lidovci mají za sebou sjezd, na němž vyhlásili ambice sestavovat příští vládu. Jejich víkendová akce tím připomněla jinou nedávnou sešlost opozičních politiků – kongres ODS ze začátku letošního roku, kde se také nešetřilo teambuildingovým optimismem. Lidovci to však posunuli ještě dál. Zatímco ODS vedle nového vedení v čele s Martinem Kupkou představila také programové teze, s kterými by do příští vlády chtěla jít, lidovci, které nově vede hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich, z programu neukázali vůbec nic. Strana ho teprve začne tvořit, hotový program chce mít zhruba do roka.
Lidovci mají po víkendovém sjezdu v Ostravě zcela nové nejužší vedení, které tvoří výhradně třicátníci a čtyřicátníci. Přičemž první místopředseda strany, třicetiletý poslanec z Vysočiny Benjamin Činčila, je možná nejmladším členem užšího vedení této tradiční strany v historii. On sám ale v rozhovoru pro Echo24 odmítá, že by se tím strana měla vzdálit starším a konzervativním voličům.
Působilo to až absurdně. Během jednoho dne vyrazí studenti do ulic demonstrovat proti vládním krokům za obranu České televize a Českého rozhlasu, vydatně samozřejmě podpořeni tvářemi těchto médií. A pak vystoupí ředitel ČT Hynek Chudárek po schůzce s premiérem Andrejem Babišem a řekne, že nezávislost televize není ohrožena. Až později Chudárek dovysvětlil, že to, co reálně televizi ohrožuje, jsou nepromyšlené zásahy do fungování veřejnoprávních médií, které je mohou připravit o financování ze dne na den
Maďarské parlamentní volby skončily jasným vítězstvím strany Tisza nad Fideszem. Proč po 16 letech končí éra Viktora Orbána a nastupuje vláda Pétera Magyara? Pozvání do debaty na toto téma přijali a do studia Echa dorazili bývalý ministr zahraničních věcí a v současnosti politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Petříček, dlouholetý novinář slovenského původu a expert na Maďarsko István Léko, odborník na mezinárodní vztahy rovněž působící na Fakultě sociálních věd Tomáš Weiss a z Maďarska se pak na dálku připojil bývalý velvyslanec České republiky v této zemi Tibor Bial.
Brněnská radnice pod vedením kdysi velké strany – ČSSD (dnešní SOCDEM) – před lety vyrukovala se sloganem Žít Brno, který si řekl o pozornost prakticky hned po svém zveřejnění. A nejen proto, že spolu s pár dalšími marketingovými službami město tehdy, v roce 2010, vyšel na 600 tisíc korun. Především nastartoval místní recesisty, aktivisty a postavy i postavičky brněnské, do té doby převážně alternativní scény.
Po víc než čtvrtstoletí to vypadá na opakování historie. Lidé v České televizi mluví o stávce, programový ředitel Milan Fridrich je prý připraven rozbalit spací pytel, v němž naposledy spal v roce 2008 v Kábulu. Jenom ho najít. Oproti televizní krizi z přelomu let 2000 a 2001 se k novinářům navíc hodlají přidat i celé politické strany, o spacákové demonstraci rádi mluví představitelé opozice. Aktivistická hodlá být mimo jiné ODS, který byla začátkem milénia sice také v opozici, byť opozičněsmluvní, ale představa tehdejších občanských demokratů vedených Václavem Klausem bivakujících ať už na Kavčích horách, či v Poslanecké sněmovně, se jeví jako dokonale absurdní.
Do summitu NATO v Ankaře zbývá sice ještě skoro čtvrt roku, ale spor mezi vládou Andreje Babiše a prezidentem Petrem Pavlem doutná solidně. Pavlovo nedávné strohé oznámení, že prostě hodlá letět, lze číst spíš jako vzkaz pro voliče a média než Babišovu vládu. Ta ve výsledku rozhoduje o podobě české delegace, a pokud prezidentovi nevyjde vstříc – k čemuž upřímně nemá důvod –, tak se Pavel cesty jednoduše nezúčastní. Samozřejmě, pokud vyloučíme nějakou absurdní scénku à la divoký východ, kdy by se prezident do Ankary vypravil charterem, 7. července dorazil před brány tureckého prezidentského paláce a zkusil se na akci nechat pozvat nějakým partyzánským způsobem.
Po Filipu Turkovi a Petru Macinkovi to vypadá, že si média našla dalšího vládního politika, jemuž jdou po krku. Opět je to zástupce Motoristů sobě – tentokrát Oto Klempíř. A pozornost, která je na něj upřená, se jeví být v solidním nepoměru vůči základním faktům – že jde o ministra kultury, který oproti většině vládních kolegů zpravidla nikoho moc nezajímá, a ještě je reprezentantem nejmenší koaliční strany.
Od sněmovních voleb to vypadá, že nebýt prezidenta Petra Pavla a demonstrací pořádaných spolkem Milion chvilek, opozice jako by pomalu ani nebyla. ODS si sice před dvěma měsíci zvolila za nového předsedu Martina Kupku, zatím o něm však příliš není slyšet a v některých průzkumech dokonce donedávna nejsilnější opoziční stranu už předstihli Starostové a nezávislí. Ani ti však nezažívají extra šťastné období, jejich šéf Vít Rakušan nedávno už počtvrté za sebou nebyl zvolen do vedení Poslanecké sněmovny.
Léta jsme v tom byli vzorem. Když v roce 1997 tehdy nově založená společnost EKO-KOM rozjela pilotní projekt třídění odpadů, podařilo se nám postupně vytvořit systém, který byl ve své době evropským unikátem. Na třídění a výkupu odpadu začaly spolupracovat velké firmy s obcemi a městy, ve kterých rychle přibývaly barevné kontejnery. Deset let od spuštění už jich bylo po České republice víc než 100 tisíc a Eurostat hlásil, že jsme první v třídění i recyklaci plastů.
Příští měsíc to mělo být 22 let od propuknutí největší kauzy v dějinách českého fotbalu – korupční aféry, jejímž symbolem se stal manažer Viktorie Žižkov Ivan Horník. A která díky divadelnímu zpracování Petra Čtvrtníčka s Jiřím Lábusem Ivánku, kamaráde i nedávnému seriálu Marka Najbrta Štěstíčku naproti překročila hranice sportu. Od tohoto úterý se ale český fotbal nečekaně potýká s kauzou kolem sázení na zápasy, která podle prvních informací událost z jara 2004 ještě přerostla. Má společenský i politický přesah. A opět až filmový potenciál.
Léta jsme byli vzorem a i loni se Česká republika mohla pochlubit nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. David Marek, hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte, přesto už tehdy začal upozorňovat na nenápadné jevy, které by mohly vést k budoucím problémům. O nich, o tom, jak by jim vláda měla čelit, o specifikách české ekonomiky, ale i o nástupu umělé inteligence či o tom, proč loni skončil jako poradce prezidenta Petra Pavla, mluví v rozhovoru pro Týdeník Echo.
Začalo to koncem ledna SMS zprávami mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a prezidentovým poradcem Petrem Kolářem. A tento týden znovu ožilo – spor o to, kdo bude Českou republiku 7. a 8. července zastupovat na summitu NATO v Ankaře. A mimo jiné tam bude vysvětlovat, proč vláda Andreje Babiše snížila výdaje na obranu. Premiér Babiš ve středu České televizi řekl, že poletí on s ministrem Macinkou. Načež Pavel, který snížení výdajů kritizuje, připomněl, že dlouhodobě se účastní on.
Veřejnoprávní televize v neděli odvysílala nový pořad Debata ČT, který je rychlou náhradou, vzhledem k okolnostem je vhodnější říct záskokem, za Otázky Václava Moravce. Za pořad, který byl 21 let nedělní stálicí a jehož náhlé ukončení ze strany moderátora bylo – ať se nám Moravec líbil, nebo ne – koncem jedné éry. Záskok v podobě Debaty ČT ale zároveň naplno demaskoval jeden dlouholetý problém, který televize táhne před sebou – a teď se ukáže, jak se s ním vypořádá.
Je to častý jev ve druhém funkčním období dominantních politiků, jako jsou americký prezident Donald Trump nebo maďarský premiér Viktor Orbán. Teď k němu má nakročeno i premiér Andrej Babiš. A sice: hned od začátku mnohem pragmatičtěji a ostřeji prosazovat cíle (a dosahovat jich), které během prvního funkčního období kolikrát působily komplikovaně až nereálně. V případě Trumpa to byla krátce po volbách řada prezidentských výnosů, u Orbána například přepracování maďarské ústavy. Babiš teď podobnou taktiku nasadil, aby se v úřadech a klíčových státních či polostátních firmách snáz mohl zbavit lidí, s nimiž není spokojen.
Americký velvyslanec v Praze Nicholas Merrick ve čtvrtek na národní konferenci nazvané Naše bezpečnost není samozřejmost varoval vládu Andreje Babiše kvůli škrtům v obraně a je kolem toho velký ohlas. Logicky. V kontextu obvykle spíše diplomaticky laděných velvyslaneckých projevů šlo o nezvykle důrazný vzkaz České republice od světové velmoci a spojence. Který samozřejmě hned využila opozice, aby ještě předtím, než vše okomentovali zástupci vlády, měla jasno, že jde o „zdrcující slova“ pro Babišův kabinet.
Letos nás čekají historicky desáté volby do obecních zastupitelstev od listopadu 1989. A k tomu jedny volby do zastupitelstva města, které je rovněž jedním ze 14 českých krajů – Prahy. Tentokrát se však nebudeme bavit o tom, kdo je favoritem, v Praze, Brně, Ostravě nebo třeba ve Vysoké Lhotě na Pelhřimovsku. Ale o jednom velkém unikátu a jeho souvislostech. Česká republika je se svými celkem 6258 obcemi v přepočtu na počet obyvatel v evropském kontextu raritou. Také počtem krajů se řadíme k mimořádně členitým zemím. Je to dobře, nebo špatně?
Celé je to taženo dobrým úmyslem. Bojovat s dětskou obezitou a nezdravými návyky. Posunout stravování ve školních jídelnách, které se řídí třicet let starými normami, k modernějším trendům. To znamená méně cukru, soli, polotovarů, konec průmyslových, ultrazpracovaných potravin. A naopak přidat víc ovoce, zeleniny a luštěnin. O což se snaží mnoho zemí, loni s podobnou iniciativou přišel třeba americký republikánský kongresman Mike Kennedy. Z nové vyhlášky o školním stravování v Česku, formálně platí už od loňského září, se však stalo velké politické téma, ježé teď proti sobě částečně postavilo i politiky ANO.
Martin Kuba zvolil taktiku, která je v jistém smyslu průkopnická: svoje hnutí s celostátními ambicemi začal propagovat skoro celé čtyři roky před podzimem 2029, na který připadá řádný termín příštích sněmovních voleb. Připraví se tak o faktor novosti, na který v minulosti vsadily TOP 09 nebo Věci veřejné. Míá dost času postavit regionální struktury hnutí, zlanařit zajímavé tváře, projít komunálními a krajskými volbami. A hlavně si dál budovat image toho akceschopného muže, co v něčem připomíná Andreje Babiše.
