Tři roky připravoval a editoval domácí zpravodajství na webu iHNed.cz, čtyři roky byl šéfredaktorem Pražského deníku, pět let byl politickým reportérem MF DNES, šest let psal o politice a kryptoměnách do Hospodářských novin. Vyrůstal v hanáckých městech Kroměříži a Kojetíně, kde jeho otec s dědou spoluzakládali místní OF i ODS, čímž v něm od devadesátek probudili zájem o politiku. Od roku 2005 žije v Praze, kde absolvoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zpovídal tři ze čtyř českých prezidentů, hudební legendy (Ennio Morricone, Lenny Kravitz, Roger Waters…) nebo jednoho z největších bitcoinových investorů Michaela Saylora. Od poloviny 90. let sleduje fotbal a fandí pražské Slavii. Ve volném čase hraje ochotnické divadlo, jezdí po koncertech kytarových, dreampopových a hromady dalších kapel, zajímá se o umělou inteligenci a kryptoměny.
Vedle neustálých tahanic mezi Motoristy sobě, prezidentem a opozicí o obsazení pozice ministra životního prostředí ve veřejné diskusi trochu zapadá, jak to vypadá s nejdůležitějšími vládními zákony, které reálně změní život v Česku. Jak tedy kabinet Andreje Babiše pokročil v oblastech, jako jsou důchodová reforma, stavební zákon nebo boj proti daňovým únikům, které tvoří páteř jeho programového prohlášení?
Členem ODS Pavel Bém zůstal i v době, kdy mnozí žádali jeho odchod. Teď ale bývalý pražský primátor a současný národní protidrogový koordinátor ve vládě Andrej Babiše serveru Echo24 sdělil, že letošní rok je dost možná ve straně jeho posledním. Klíčové podle něj bude, jaká témata začne razit nové vedení ODS v čele s Martinem Kupkou, které vzešlo z nedávného stranického kongresu.
Hned na začátku letošního roku to bylo politicky celkem překvapivé spojení. Šéf ANO a premiér Andrej Babiš do funkce národního protidrogového koordinátora jmenoval Pavla Béma z ODS. Bývalý pražský primátor v rozhovoru pro Echo vysvětluje, jak se ke spolupráci s ANO dostal a co by chtěl v protidrogové politice prosadit. Problematika závislostí a duševního zdraví se podle něj od devadesátých let výrazně proměnila, tvrdá represe se ukázala jako nefunkční, a je proto třeba změnit přístup: od racionální regulace konopí i dalších drog až po naopak omezení dostupnosti alkoholu.
Britský historik Niall Ferguson vydal bezmála před 30 lety jednu ze svých prvních, globálně úspěšných knih. Ve Virtuálních dějinách – přeložených i do češtiny – se s několika kolegy zamýšlel nad alternativními dějinami. Jak by dnes v USA nahlíželi na J. F. Kennedyho, kdyby se nestala osudová událost v Dallasu? Jak by se vyvíjel Sovětský svaz, kdyby nenastoupil k moci Michail Gorbačov? Podobné úvahy samozřejmě člověk nevede jen při pomyšlení na velké historické události.
Přesně za dva roky bychom měli volit nového prezidenta. Aspoň pokud druhé kolo souboje o Hrad opět připadne na poslední lednový víkend, jako tomu bylo ve všech třech dosavadních přímých prezidentských volbách. Že hledání kandidátů už začíná být politické téma, ukázal nedávný sněm hnutí ANO. „Samozřejmě teď to není na stole, ale musíme o tom už přemýšlet,“ prohlásil minulou sobotu hned ve svém úvodním projevu k delegátům ANO Andrej Babiš. A přiblížil, jaké vlastnosti by měl potenciální kandidát splňovat, přičemž mluvil také o tom, že na nominantovi by ideálně chtěl najít shodu i se svými současnými vládními partnery.
Česko je země, kde se poprvé na světě začal kolektivně těžit bitcoin, Česko dalo světu nejbezpečnější peněženku na uchovávání bitcoinů, jsme průkopníky kryptoměnových platebních bran i bitcoinmatů nebo se u nás koná největší čistě bitcoinový veletrh v Evropě. Poslanci ve čtvrtek odhlasovali vznik podvýboru pro kryptoměny. Na první pohled je to zdánlivě nenápadná zpráva. Podvýborů je ve sněmovně přes 60 a věnují se kdečemu. Česko má vůči kryptoměnám jedny z nejliberálnějších zákonů na světě.
Dosavadních pět let byl hlavně starostou Prahy 9, po víkendovém kongresu ODS však Tomáš Portlík výrazně povýšil. Delegáti ho zvolili prvním místopředsedou strany, po boku nového šéfa Martina Kupky má promlouvat do celostátní politiky, do toho bude letos kandidátem na pražského primátora. V rozhovoru pro Echo mluví mimo jiné o tom, proč ODS určitě nedopadne jako sociální demokracie, či o tom, jak chce v Praze letos vyhrát komunální volby.
Je o jedenáct let mladší a dvanáct let stál ve vedení ODS po jeho boku. Teď však z pozice řadového místopředsedy Martin Kupka povýšil na předsedu. A Petr Fiala naopak řekl, že končí a ať mu spolustraníci nevymýšlejí, co má dělat. „Ten pravý job snů právě opouštím,“ loučil se Fiala v čele strany poslední víkend na kongresu ODS v pražském hotelu Clarion. Na stejném místě, kde se mimo jiné v roce 2008 se stranou rozešel její zakladatel a tehdejší prezident Václav Klaus. Občanské demokraty tehdy požádal, aby ho přestali titulovat čestným předsedou.
Měsíc poté, co ODS odešla z vlády, vyhlásil na kongresu její nově zvolený předseda Martin Kupka, že se do ní strana chce vrátit. Že za čtyři roky občanští demokraté získají přes 20 procent hlasů a zase pošlou hnutí ANO do opozice. Na Kupkova slova je nutno nahlížet s tím, že šlo především o typicky žánrově posunutý vzkaz veřejnosti z kongresu. A podobné akce jsou něco jako politické teambuildingy. Byť ke cti ODS nutno uznat, že aspoň v částech kongresu straníci vedli i hlubší polemiky o svojí budoucnosti.
Nově zvolený předseda ODS Martin Kupka podle bývalého premiéra a někdejšího Kupkova předchůdce Petra Nečase stranu pozvedne. Jeho neúspěšného protikandidáta Radima Ivana, který ale získal mnohem více hlasů, než se čekalo, rozhodně nezatracuje a věří, že jeho čas teprve přijde. Zrovna jsme s poraženým kandidátem na předsedu ODS Radimem Ivanem rozebírali dění na kongresu ODS, když přišel expředseda ODS a premiér Petr Nečas.
V aktuálním průzkumu STEM skončila ODS druhá za hnutím ANO. Co do výše voličských preferencí má však blíž ke svým dřívějším rivalům, prakticky už pohřbeným, nyní jednoprocentním sociálním demokratům než k aktuálně dominantnímu uskupení Andreje Babiše. Nic asi stav, v němž se občanští demokraté nacházejí před svým víkendovým kongresem, nevystihuje lépe. Sněm má nenápadné pořadové číslo 32 a koná se na obvyklém místě v pražském hotelu Clarion, půjde však o nejdůležitější událost této tradiční strany od ledna 2014.
Jedním ze spíše kuloárních témat víkendového kongresu ODS bude i to, jak se strana zachová ke svému končícímu předsedovi a expremiérovi Petru Fialovi. Ve hře je varianta, že by letos na podzim mohl kandidovat do Senátu. Podle informací serveru Echo24 však v obou obvodech, kde jeho kandidatura připadá v úvahu, naráží plán na problém. Nejpřirozenější by pro Fialu byla kandidatura v jeho domovském regionu, obvodu Brno-město.
Prezident Petr Pavel v pátek vysvětlil, proč tento týden odmítl jmenovat kandidáta Motoristů sobě Filipa Turka na post ministra životního prostředí s tím. V dopisu adresovaném premiérovi Andreji Babišovi uvedl, že je „výjimečných odůvodněných případech ústavně zmocněn nevyhovět návrhu“ předsedy vlády na ministra. Dokument, který server Echo24.cz získal jako první, ještě před tím, než byl veřejně publikován, se Pavel opírá o dvojici rozhodnutí Ústavního soudu, konkrétně jde o nález 9/01 z 5. prosince 2001 a 4/17 z 11. února 2020.
Ve chvíli, kdy od posledních sněmovních voleb utekly sotva tři měsíce a do těch dalších zbývají víc než tři roky, to může působit jako hodně předčasné tvrzení. Ale je lepší si to říct otevřeně – po prezidentově oficiálním odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem začínají Motoristé sobě reálně bojovat o svoji budoucnost. Strana, která do politiky vtrhla předloni v eurovolbách po boku Přísahy Roberta Šlachty. A loni pak ve zmíněných sněmovních volbách svůj úspěch potvrdila.
Vydrží vláda Andreje Babiše celé volební období? Podaří se jí dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a shodnout se na obraně? Jaké jsou další třecí plochy uvnitř koalice? O tom, dále o drahých potravinách, ale také třeba o prospěšnosti chůze v Salonu Echa diskutovala trojice politiků, kteří se dobře znají z hlavního města: zástupce opozice, poslanec a bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, za koaliční Motoristy sobě ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný a rovněž zastupitel Ondřej Prokop, předseda pražského ANO.
Prezident, premiér i předseda sněmovny během prvního ledna publikovali novoroční projevy a o každém z politiků lze říct, že si dal záležet, aby doručil sdělení především svým voličům. Netradiční aranžmá zvolil prezident Petr Pavel, když místo obvyklé pracovny promlouval ze zahrady Pražského hradu. Jinak to však ze strany hlavy státu byl projev velmi tradiční. Snahou neřešit vládní politiku a vyjmenováváním příkladů toho, v čem je Česko úspěšný národ, by Pavlova slova klidně zapadla i k jinému státnímu svátku – 28. říjnu a předávání státních vyznamenání.
Pro premiéra Andreje Babiše to je letos jeden z nejobtížnějších startů do nového roku ve velké politice. V lednu 2014 měl před sebou jako ministr financí nejistou podobu vlády, tehdejší prezident Miloš Zeman hrozil, že nejmenuje kandidáta ANO na ministra obrany Martina Stropnického, a zpochybňoval i některé další uchazeče o ministerské posty. Výhodou pro Babiše coby šéfa ANO nicméně bylo, že střet s hlavou státu si musel odehrát předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka. O čtyři roky později – v roce 2018 – už to bylo na Babišovi.
Vláda Andreje Babiše má za sebou první den a může tak být nemístné vsázet se, jak dlouho vydrží. Zda to bude na celé volební období, nebo Babiše stejně jako v případě jeho premiérové zkušenosti coby ministerského předsedy před osmi lety doženou okolnosti k potřebě rekonstrukce vlády. Pokusme se na to podívat očima bookmakera, který by v tuto chvíli dal větší pravděpodobnost – tedy nižší kurz – možnosti, že Babišův kabinet to celé čtyři roky v této podobě nevydrží. Zde je pět argumentů.
Po obsazení ministerských křesel teď členové vznikající vlády Andreje Babiše každodenně vyjednávají o pozicích svých náměstků a poradců. Do jedné z nejvlivnějších pozic podle více zdrojů Echo24 směřuje Hynek Kmoníček. Muž, který měl první čtyři roky během prezidentské éry Miloše Zemana na starosti zahraniční politiku Hradu a poslední tři roky působí jako český velvyslanec ve Vietnamu.
Andreji Babišovi se to nakonec podaří. Prezident Petr Pavel jmenuje jeho vládu ještě před 17. prosincem. Datem, které si šéf hnutí ANO zaškrtl v kalendáři hned po volbách. Právě ten den před čtyřmi lety byla jmenována vláda Petra Fialy – a Babiš samozřejmě nechtěl být pomalejší. Ale hlavně – hned den nato mají premiéři v Bruselu na zasedání Evropské rady řešit víceletý rozpočet Unie, k němuž má ANO spoustu výhrad. A kdyby ještě Babiš neměl jmenovanou vládu, na jednání by letěl Fiala.
Necelé dva měsíce před kongresem ODS oznámil její nejúspěšnější krajský politik, jihočeský hejtman Martin Kuba, že ze strany odchází. Začátkem příštího roku hodlá představit název, program a tváře nového hnutí, do něhož zatím směřují tři desítky krajských a čtrnáct českobudějovických zastupitelů zvolených za ODS. V rozhovoru pro Echo ale Kuba už teď odkrývá i jeden ze středobodů své celostátní taktiky. Chce zvednout téma národní hrdosti, které podle něho „strany pravostředového spektra přiřkly skupině, již označují dezoláti“ – a je načase to změnit.
Kandidáti na předsedu ODS jsou před nadcházejícím kongresem jen dva – končící ministr dopravy Martin Kupka a místostarosta Ostravy-Jih Radim Ivan. A jak Echo24 informovalo, vypadá to, že další už se ani neobjeví. Přesto se na uzavřených schůzích regionálních a oblastních sdružení, které teď obrážejí kandidáti do vedení strany, čím dál víc profiluje jeden politik, který má reálnou šanci zahýbat kartami.
Připadá vám, že říkat o jednom z nejsledovanějších českých politiků na sociálních sítích, jak to se sociálními sítěmi neumí, je pěkná blbost? Ale přesně tento problém rámuje celou zápletku kolem ministerské budoucnosti čestného prezidenta Motoristů sobě Filipa Turka. Lze jistě namítnout, že i kdyby Turek na sociálních sítích vystupoval odjakživa jako matka Tereza, byť s vizáží Dolpha Lundgrena, našli by si na něj jeho kritici jinou munici. Anebo by se zaměřili na jiného Motoristu. Což je teze, která člověka snadno napadne, když vidí, jak důkladně se média během sestavování koalice věnují zrovna jejich nejmenšímu členovi – ani ne sedmiprocentní straně (...).
