Prezident, premiér i předseda sněmovny během prvního ledna publikovali novoroční projevy a o každém z politiků lze říct, že si dal záležet, aby doručil sdělení především svým voličům. Netradiční aranžmá zvolil prezident Petr Pavel, když místo obvyklé pracovny promlouval ze zahrady Pražského hradu. Jinak to však ze strany hlavy státu byl projev velmi tradiční.

To projev předsedy vlády Andreje Babiše se může díky politikově specifické a nedokonalé dikci vrýt do paměti víc než trochu korporátně působící Pavel. Jako otázka se u Babiše spíš nabízí, nakolik mu lze věřit apely ke spojování společnosti, které pronesl poté, co nepřímo kritizoval předchozí vládu, když říkal: „Vyslali jste jasný vzkaz, že chcete změnu. Že chcete vládu, která bude mít občany České republiky na prvním místě.“

Babiš se však v každém případě snažil působit státnicky a pozitivně, v některých pasážích se s hlavou státu shodoval. Když tak mluvil o tom, že český národ byl vždy pracovitý, šikovný a odolný a že máme „spoustu vědců, lékařů, sportovců, umělců, vynálezců, programátorů, živnostníků, firem a podnikatelů“, které nám „závidí celý svět“, připomínalo to Pavlovo vyzdvihování schopných Čechů.
Na rozdíl od prezidenta zařadil premiér do svého projevu politické pasáže, které nebyly na škodu. Kdo jiný než ministerský předseda má na začátku svého mandátu říct, co chce hájit.

„Budeme spěchat hlavně na nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet, který bude transparentní a pravdivý. Znovu začneme bojovat proti šedé ekonomice, šetřit na provozu státu. Zároveň chceme, aby lidem rostly reálné mzdy, důchody, aby zdravotnictví fungovalo lépe a bylo dostupné pro všechny, aby školství připravovalo děti na život,“ informoval tak veřejnost Babiš. Jinak to však od něj v mnohém byla snaha o nadstranický, až státnický projev, kterým jako by už naznačoval, že za dva roky se opět může zúčastnit prezidentské volby. Tomu odpovídalo i aranžmá – stojící postava politika před vlajkami České republiky a – vlastně i docela překvapivě – Evropské unie.

Kdo naopak zůstal zcela svůj a nesnažil se na Nový rok žádnou změnu ani předstírat, byl předseda sněmovny Tomio Okamura. Ten navzdory svým proklamacím před jmenováním do jedné z nejvyšších ústavních funkcí, že „chce spojovat“, teď nemluvil jako šéf sněmovny, ale jako šéf SPD.

Když ve svém projevu prakticky vyzýval k vystoupení z Evropské unie – se slovy: „věřím, že naše republika vyskočí z bruselského vlaku“ –, člověk by v něm těžko hledal představitele stejné koalice, jejíž šéf právě s tou unijní vlajkou ve svém projevu ten samý den vystupoval.