Andreji Babišovi se to nakonec podaří. Prezident Petr Pavel jmenuje jeho vládu ještě před 17. prosincem. Datem, které si šéf hnutí ANO zaškrtl v kalendáři hned po volbách. Právě ten den před čtyřmi lety byla jmenována předchozí vláda Petra Fialy – a Babiš samozřejmě nechtěl být pomalejší. Ale hlavně – hned den nato mají premiéři v Bruselu na zasedání Evropské rady řešit víceletý rozpočet Unie, k němuž má ANO spoustu výhrad. A kdyby ještě Babiš neměl jmenovanou vládu, na jednání by místo něho letěl Fiala.

Ve svojí druhé vládě – ale první koaliční – se sociálními demokraty Babiš před lety nijak nehoroval za jejich ministerské kandidáty Miroslava Pocheho a Michala Šmardu. Myšlenka, že by s prezidentem šel do kompetenčního sporu, pro něj byla od první chvíle sci-fi. Zvlášť když věděl, že i pro tehdejšího předsedu sociálních demokratů Jana Hamáčka byl střet se Zemanem větší strašák než nějaký odepsaný ministr.

V případě obětování ikonické tváře Motoristů sobě Filipa Turka Babiš zdaleka nemá tak pevnou půdu pod nohama. Turek se sice pro většinu Česka stává den za dnem čím dál trapnějším kandidátem na ministra čehokoli, vymezily se proti němu i dvojka a trojka ANO – Karel Havlíček a Alena Schillerová. Ale odepsat ho z vlády se přibližuje ukončení sněmovní existence Motoristů s čtyřletým předstihem.

Turka na středočeské kandidátce Motoristů letos kroužkovalo skoro 35 procent jejich voličů. Vůbec největší poměr preferenčních hlasů celorepublikově napříč lídry všech stran, například Babiše v Moravskoslezském kraji kroužkovalo na kandidátce ANO necelých 27 procent voličů. A třeba předsedu Motoristů Petra Macinku na jižní Moravě takto podpořilo zhruba 16 procent voličů strany. Bez Turka by se Motoristé zkrátka těžko dostali do sněmovny, nemluvě o symbolické rovině celé věci. Odepsat ho je jako sebevědomě zaparkovat šestimetrový pick-up uprostřed chodníku. A pak se dívat, jak vám ho odváží odtahovka.

Motoristé by se tak logicky měli bránit. I za cenu hrozby odchodu do opozice. Zvlášť v situaci, kdy vědí, že Babiš jejich hlasy ve sněmovně potřebuje, alternativu nemá. A v případném kompetenčním sporu s prezidentem o jmenování ministra by premiér podle většiny ústavních právníků s velkou pravděpodobností uspěl. Místo toho Babiš předal prezidentovi návrh členů vlády bez hospitalizovaného Turka, který s vyhřezlou plotýnkou z nemocničního lůžka vzkazuje, že se stále rád s Pavlem setká a zabojuje o to, aby ve vládě byl. Ale na stole zatím není žádný, ani předběžný, termín schůzky, Motoristé ani Babiš nezásobují média ani pokusnými zprávami o tom, jak se snaží Pavla s Turkem aspoň na dálku propojit.

Babiš přitom zvolil směrem k Hradu ještě opatrnější taktiku než v červnu 2018, kdy Zemanovi přinesl variantu vlády jak s Pochem, tak bez něho. Podobně takticky přistoupil k prezidentovu požadavku na prohlášení, jak se coby premiér hodlá vypořádat se zákonem o střetu zájmů. Oznámený převod Agrofertu do slepého svěřenského fondu s tím, že jde o „nevratné“ řešení, s firmou už nebude mít do smrti „nic společného“ a na případné benefity dosáhnou v rámci dědictví až jeho děti, je odpověď prezidentovi. Ale sdělení formou předtočeného videa na sociálních sítích, tedy bez možnosti ptát se Babiše například na to, v jaké zahraniční jurisdikci fond bude fungovat, zůstává téma podobně nedopovězené jako Turkova vládní budoucnost.

Šéf ANO tak sice bude mít jmenovanou vládu „v termínu“. Ale řešení dvojice jobovek v podobě Turkovy ministerské budoucnosti a svého střetu zájmů jen odložil.