Britský zákon o veřejném pořádku z roku 1986 původně postihoval úmyslné urážlivé jednání. Novelizován ale postihuje chování, které v někom může pocit obav, obtěžování nebo úzkosti jen vyvolat – bez nutnosti úmyslu. V praxi to znamená, že k tomu, státi se zločincem stačí v Británii stále méně a méně. Tak například před týdnem policie zatkla mladého muže, protože prohlásil, že má rád slaninu.

Ošklivá provokace padla během demonstrace proti stavbě ještě další mešity v západoanglickém městečku Dalton-in-Furness. Na osm tisíc obyvatel už připadají tři, místní lidé mají za to, že má být využita jako alternativní ubytování pro muslimské azylanty v rámci „strategie Scatter“, kdy se Starmerova vláda snaží ulehčit přetíženým velkým městům a azylanty jaksi „spravedlivě“ rozptýlit i do rurálních oblastí. Má to tu pochybnou výhodu, že tamní voliči labouristů, dosud ušetřeni všech rafinovaných fazet kulturního obohacování, s ním náhle získají přímou osobní zkušenost, díky čemuž v příštích volbách třeba již Labour volit nebudou.
Skandování „I like bacon“ každopádně zasahující příslušník vyhodnotil jako potenciálně rasistické a provokatéra eskortoval z místa činu a po nasazení želízek mimo dosah kamer mobilních telefonů do přistaveného policejního vozu. Artikulovaná obliba vepřového je tedy nyní v zemi svatého Jiřího něčím, za co lze zatýkat.

Zároveň jsou ale zatýkáni lidé, kteří se v duchu (ne nahlas) modlí před zařízeními provádějícími umělý potrat. Snaha o ovládání myšlenek myslím bývala spolehlivým ukazatelem totality.

Zajímalo by mě, co se v těchto situacích britským policistům děje v hlavě. Berou to jako nutné zlo? Jen poslouchají nařízení? Jsou frustrovaní? Posedlost jedním nadužívaným pojmem znemožňuje, aby zasahovali tam, kde jsou skutečně potřeba. Trestné činy „z nenávisti“ mají vyšší prioritu než jiné delikty, navzdory tomu, že nejsou závažnější; vlastně urážejí skutečné oběti. Ale příslušník na videu nasazující klepeta milovníku vepřového nevypadal, že trpí vnitřním rozporem. Britští policisté povinně absolvují rafinovaná školení v rozpoznávání nenávisti – a to se někde odrazit musí.

Ze stejného ranku je kauza „Starmerovy vězenkyně“ Lucy Connollyové. Maminku dvanáctileté dcery loni v říjnu odsoudil birminghamský soud na 31 měsíců do vězení, protože v reakci na bestiální vraždu tří holčiček Axelem Rudakubanou, synem přistěhovalců z Rwandy, na síti X volala po „masových deportacích a zapalování hotelů plných těch bastardů“, čímž myslela ta původně rekreační zařízení, kde labouristická vláda nyní na náklady daňového poplatníka hostí nelegální azylanty. Hotelů je několik set, jejich ubytování má podle nejnovějších údajů stát více než 15 miliard liber – třikrát více, než se původně odhadovalo. Pohádkový byznys, který odmítne málokdo, byť třeba včera jsem zaznamenala jedno takové ne hoteliéra z okolí Cambridge, krásná cihlová usedlost, 26 pokojů, nabídka zprostředkovatelské agentury činila 35 tisíc liber měsíčně na sedm let, kdy si mohl dát nohy nahoru a jen inkasovat. Občas má někdo páteř.

Connollyové post byl spíš výkřik zoufalství než skutečná výzva k podněcování násilí, dala jí průchod i proto, že sama přišla o miminko, což jí bylo posléze médii stojícími na správné straně otloukáno o hlavu v tom smyslu, že „se z toho nikdy úplně nevzpamatovala“. A z toho se prosím pěkně někdy dá úplně vzpamatovat? Tohle přitom píší ti samí lidé, kteří si lupnou SSRI, jen co se na ně někdo špatně podívá, a bezpečné prostory by nejradši nakreslili i křídou na chodník.

Lucy Connollyová ostatně své řádky za pár hodin smazala, ale už bylo pozdě. Její proces probíhal špinavě. Dostala informaci, že pokud se nepřizná k podněcování k rasové nenávisti, ztvrdne ve vyšetřovací vazbě až jeden rok, neboť ji na kauci ven nepustí. Až tak byla vyhodnocena míra její společenské nebezpečnosti. Pokud se naopak přizná, bude prý doma do Vánoc, protože dostane slevu z trestu. Patřičně zmáčknuta a vyděšena se tedy přiznala, ačkoli se reálně vinna necítila. Přesto dostala dva a půl roku. Odvolací soud v květnu její odvolání zamítl, nakonec byla propuštěna na konci srpna poté, co si odsloužila 40 procent z trestu za padesát jedna slov.