ÚHEL POHLEDU: Vůkolní výtrysk duhových praporků všem kromě šťastně barvoslepých připomenul, že zas je další rok v čudu. Průvod Pride se stal podobně pevným bodem našich životů, jako jsou Vánoce, Velikonoce nebo masopust, jehož účastníky s účastníky Pride pojí puzení převlékat se do nerealistických outfitů a pak v nich rozpustile dovádět ulicemi města.

Autorku tohoto textu, ale možná i leckoho jiného, pak Pride každoročně postaví před paradox: ačkoli na sobě celkem neshledáváte nic středověkého, což lze v této souvislosti konkrétně podložit relativně četným výskytem homosexuálních kamarádů v nejbližším okolí, na které jako na tzv. odlišné vlastně nikdy nemyslíte, protože proč, na nich jsou důležité úplně jiné věci, proč vám celá akce prostě tak trochu leze na nervy? Že na Pride jdou relativně objemné veřejné prostředky (stovky tisíc korun od hlavního města, dotace EU v rámci programů, naopak americké zdroje vyschly díky revizi smysluplnosti USAID), je část odpovědi, ale ne celá.

Aktuální genderové rozpětí už vyžaduje výkladový slovník, za sebe už nejsem ochotná v něm listovat. Přišlo mi ale zas, že angažované výzdoby bylo v ulicích Prahy méně než loni, třeba Čechův most před rokem lemoval celý regiment duhových práporů, vypadaly trochu jako pytlíky od bonbonů, výhledu na Hradčany nepřidávaly, ale západní turista není zaskočen, zná to z domova, Pride v takovém Londýně svou pompézností – ale je v těch sešikovaných velkoformátových duhách i mnoho vojenského, výhružně ponurého – připomíná dobrovolně povinné oslavy Prvního máje, které tedy západní turista nezažil a nezná, ale my ano.

V Muzeu komunismu na náměstí Republiky vystavují obraz, zobrazuje průvod dělnictva a rolnictva svorně a poslušně kráčející vstříc sociálně spravedlivé budoucnosti také s úsměvem na rtech a právě pod duhovou klenbou na obloze, budoucnost je podmíněná jejich převýchovou. Tramvaje naopak třepotaly fáborky nejen ostošest, ale i ostočtyřiadvacet, ostojedna a ostosedmnáct, podle toho, jakou linkou jste jeli a jak dlouhou objížďku měla. Moje pětadvacítka to ještě do konce října bere přes Holešovice, pak už to k Výstavišti snad konečně zprovozní.

Kýčem je rozhodně způsob, jakým se část vystupujících i návštěvníků vizuálně prezentuje, to asi nemusíme blíže rozebírat. Fotky jsou z toho pěkné, takové barevné, marketingově mi to nepřijde moc výhodné. Organizátory to možná překvapí, ale dospělý muž v dívčích šatech anebo jedinci v kožených postrojích, kuklách a dalším hobby příslušenství u tzv. většinové společnosti prostě nezanechají ten nejlepší dojem.

Kdybych měla obdobně propagovat heteronormativ, možná bych se spíš snažila stlačit výskyt bizáru na minimum. Druhou drobnou výhradou vůči Pride je jeho aplikovaná nenávist vůči češtině. Na workshopech sice učí lidi bonzovat za verbální „předsudečnou nenávist“, ale kam lze nahlásit je? Protože za každé použité návštěvnictvo, umělectvo, drag hudebnictvo či queer imigrantstvo (i takový zločinec se našel) umře koťátko, je web festivalu jedním mňoukajícím hřbitovem. Je čas postavit se na správnou stranu české gramatiky.

Do třetice, výsadek písmenka T do původní party G, L a B a následná subverzivní demontáž všeho žádoucího, čeho za desetiletí své vlastní emancipace dosáhla. Kdyby Donald Trump do konce volebního období střídavě vždycky jeden týden cla zvedal a následný zase snižoval, za to, že zastavil masové chemické a fyzické mrzačení dětí, bych mu pár desítek čtverečních metrů na Mount Rushmore klidně přidělila. Seznam dětských nemocnic, které díky jeho zásahu zastavily hormonální i chirurgické „změny pohlaví“ pacientů mladších osmnácti (někde i devatenácti) let, totiž utěšeně narůstá.