Tag: výchova

Články k tagu

Fenomén rodičovského taxi hýbe Německem. „Nechte své děti jít pěšky do školy, prospěje jim to“

Téměř každý pátý německý školák na prvním stupni jezdívá pravidelně do školy na zadním sedadle rodičova auta. Ukázal to aktuální průzkum motoristické organizace ADAC, která oslovila tisíc rodičů dětí ve věku od 5 do 15 let. Podle výsledků 19 procent rodičů své děti vozí denně, dalších devět procent alespoň obden. To se setkalo s kritikou jak z okolí škol, tak i celospolečensky. Lidé žijící v okolí škol si stěžují na kolony v ulicích a častější nehody.

Rodiče ustupují od fyzických trestů dětí. Pohlavek už schvaluje jen každý desátý

V Česku v posledních letech ubylo rodičů, kteří považují fyzické tresty za součást výchovy. Zatímco předloni tak plácnutí přes zadek či pohlavek bralo 36 procent matek a otců, letos 11 procent. Víc je naopak těch, kteří přiznávají, že potomky už víckrát uhodili, ale litovali toho, omluvili se a už to neudělají. Před dvěma lety jich bylo 12 procent, teď 17 procent. Ukázal to průzkum psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Odpovídalo 1020 rodičů.

Nesnáším tlustý děti

Mám křivý prst. Od páté třídy, škola v přírodě v Nízké Fatře, obehávačka na preliezačke na betónovom ihrisku. Chrup! Soudružky jsem neinformovala, návštěvu pohotovosti jsem pokládala za zbytečnou, navedena obsesivní četbou Vinnetoua stanovila jsem si léčebný protokol sama. Ráno a večer vymáchat pazouru v teplé a ve studené vodě, zavázat kapesníkem a jede se dál. Oteklý prostředník opravdu přestal, aspoň tak ukrutně, bolet už po týdnu, ale boule na nakřivo srostlém kloubu mi dodnes připomíná, že chirurg není nepřítel. Snubák ale patří na prsteníček, takže to vlastně tak nevadí.

Můžou teď v New Jersey učit analfabeti?

Před pár dny sítě drobně zčeřila zpráva, že americký stát New Jersey už nebude vyžadovat po učitelích složení základních kompetenčních testů ze čtení, psaní a matematiky. Reakce byly dvojího druhu: alarmistické (New Jersey začne najímat analfabety), nebo naopak až podezřele konejšivé (testy byly zbytečnou administrativní zátěží, duplikovaly znalosti z univerzit, kde to bez ovládnutí liter ještě pořád nejde; návrat k obrázkovému písmu je ale v plném běhu 🙃😎).

Když v sobě rodič najde sílu, nepotřebuje děti bít

Jak na tom česká rodina skutečně je a jak se proměňuje? Přispívají poměry v rodinách ke zhoršování duševního zdraví dětí a dospívajících? Co může přinést novela občanského zákoníku, která označuje veškeré tělesné tresty za nepřípustné? Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom mluvil s psycholožkou Alenou Paloušovou, Petrou Wünschovou, psychoterapeutkou a ředitelkou organizace Locika, která se snaží pomáhat rodinám žít bez násilí, a psychologem Petrem Hrochem.

Co s „hororem“ rodičovství?

Ve sněmovně projednávaná novela občanského zákoníku by měla obsahovat také deklarativní pasáž, která mluví mimo jiné o odpovědnosti rodičů za „tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“. Je to kompromisní formulace, část veřejnosti by byla raději, kdyby na tělesné tresty „byl paragraf“. Jistý rozruch v listopadu vzbudila lidovecká poslankyně Nina Nováková, která se postavila proti paušálnímu odsudku tělesných trestů, jsou podle ní přijatelnou výchovnou metodou, pokud jsou přiměřené (plácnutí přes zadek).

V kojeneckých ústavech jsou desítky malých dětí, koncem roku zavírají. „Kam je dáme?“ zní z opozice

V takzvaných kojeneckých ústavech, které na konci roku ukončí provoz, zbývá několik desítek dětí do tří let. Řešení se pro ně hledá. ČTK to sdělilo ministerstvo práce. ČR dlouhodobě sklízí kritiku za posílání malých dětí do ústavů. Od ledna to podle zákona už nebude možné. Poslanci opozičního hnutí ANO navrhli fungování zařízení pro děti do tří let prodloužit o rok. Podle vládních poslanců je Česko ale na konec kojeneckých ústavů připraveno a dětem péči zajistí.

Plácnout batole přes zadek je v pohodě, říká poslankyně KDU-ČSL. Distancoval se od ní i Výborný

Přípustný a dětem pomáhající standard je plácnutí dvouletého dítěte přes zadek, když je třeba ho poučit, aby neohrožovalo sebe nebo své okolí. Uvedla to poslankyně z poslaneckého klubu KDU-ČSL Nina Nováková s v souvislosti s deklarací, že tělesné tresty jsou nepřijatelné, která je součástí občanského zákoníku. Sklidila za to vlnu kritiky, od jejího vyjádření se distancoval i předseda lidovců Marek Výborný.

Všichni krásní koně

Nedávno jsem si našel novou zábavu, a to chodit na dostihy, sázet na koně a pokoušet se tomu všemu přijít na kloub. A protože jsem pořád laik, pozval jsem si do debaty samé odborníky. Ostatně, po úchvatném závodu na letošní Velké pardubické nastává ideální čas pro to, abyste tomuto krásnému sportu bezmezně propadli jako já. Kdoví, třeba se uvidíme v Chuchli na jednom ze zbývajících dostihů sezony, 103. Ceně prezidenta republiky (27. října) nebo na 8. Pražském zimním favoritovi (9. listopadu). Určitě tam budou moji hosté, kteří přijali pozvání do tohoto Salonu Echa.

Bez touhy není nic

Pokud jste ten film ještě neviděli, určitě jste o něm slyšeli. Amerikánka vtrhla po extatickém premiérovém týdnu do kin a vyráží i na mezinárodní kolbiště. Její protagonistka už zdolala dětský domov, pěstounskou péči i pasťák – to vše v době, kdy proti ní stál i totalitní režim tehdejšího Československa. Vizuálně a obsahově výjimečný, důležitý film Amerikánka o jedné cestě za svobodným dospělým životem přivedl na svět režisér Viktor Tauš. Jeho Amerikánku přímo inspirovala dívka, kterou potkal v 90. letech na ulici.

Dantovo peklo s diskotékou

Film Amerikánka režiséra Viktora Tauše není jednoduché nějak definovat. Normální divák k tomu také nemá důvod. Ale kdybychom se o to tady přece jen pokusili, tak je to sociálněkritický snímek z prostředí dětského domova za socialismu, do kterého někdo, tedy tvůrci, nakapali odvar z námelu, prostě nějaký derivát kyseliny lysergové, tuzemské verze LSD. Zasazení do období asi osmdesátých let a do totalitního Československa je vágní a neurčité, i když nutné, aby nějak „fungovalo“ v příběhu.