Zdaleka nejdiskutovanějším audiovizuálním dílem se v Česku během víkendu stala videa, v nichž měl účinkovat poslanec Jindřich Rajchl, předseda strany PRO zvolený na kandidátce SPD. Jsou to záznamy, řekněme, pikantního charakteru, odhalující ve větší míře, než je obvyklé. Jeden je staršího data, v Česku natočené porno pro nějakou německou produkci. To by mělo pocházet ze serveru, kam amatérští tvůrci porna nahrávají svoje výtvory, zachycuje dva muže a jednu ženu v konstelaci známé jako trojka, její součástí mají být i manželé Rajchlovi.

Poslanec kvůli tomu hodlá podávat hned několik trestních oznámení, to, že na záznamech je skutečně on, ale nepopřel. Množství politiků nastupující koalice i opozice zveřejnění odsoudilo a označilo je za odsouzeníhodný vpád do soukromí. Celou aféru navíc rozpoutal Mike Oganesjan, v Česku známá internetová persona a bezskrupulózní lovec pozornosti, dle serveru Page Not Found velmi pravděpodobně spravoval server na Discordu, kam uživatelé nahrávali „nahatá“ videa manželek, přítelkyň, bývalých partnerek a podobně, natočená bez jejich vědomí, někdy jako tzv. revenge porn, formu „odplaty“ za rozchod. I tak ale: pokud ta videa ve veřejném prostoru existovala už dřív, těžko mluvit o vpádu do soukromí.

Někteří Rajchlovi oponenti navíc připomínají poslancovu obhroublou a agresivní rétoriku a bezohlednost, brutální demagogii i, mírně řečeno, silný sklon uzpůsobovat pravdu svým momentálním potřebám.

Otázka je, jestli by existence těch videí měla mít nějaký vliv na Rajchlovu politickou kariéru a vůbec veřejný obraz. Nemálo lidí, nejenom stoupenců nastupující koalice, dává najevo, že pohoršovat se v téhle souvislosti nad Rajchlem je pokrytecké. Pornografie je legální a velmi mnoho lidí se na ni dívá. Lidé si doma v posteli mohou dělat, co uznají za vhodné, pokud je to konsenzuální. A jestli se při tom natáčejí a záznam pak někde zveřejní, je to taky jenom jejich věc. Pokud se Rajchl dopustil nějaké chyby, spočívala v tom, že inkriminovaná videa z internetu neodstranil před vstupem do vysoké politiky. Mohl počítat s tím, že je na něj někdo dříve či později vytáhne.

Ano, společnost skutečně pokrytecká je. Naštěstí. Pokrytectví umožňuje, aby společnost fungovala: je sice protivné a duchem malé, ale představa veřejné sféry pokrytectví zcela zbavené může být docela děsivá. Pokrytec je člověk, který se dělá lepší, než je. Nedomnívám se ale, že rezignace aspoň na to předstírání by nějak pročistila vzduch a přivedla lidstvo na nějakou novou úroveň upřímnosti a transparence. I tak ale: znamená to, že účast na natáčení pornofilmů a zveřejňování vlastní tvorby z téhle oblasti by neměly představovat pro politika zátěž? Nebo že z toho pro dotyčného nic nevyplývá? Neexistuje na to všeobecně přijímaná odpověď. Sám mám problém formulovat takovou, která by uspokojivá přišla aspoň mně. Nicméně: pornografie je z principu náhražková, je to simulace „výkonu“ oproštěná od všech hlubších rozměrů, především od vztahu, je to performance pro kameru, jež má divákovi přinést nějaký vzruch a možnost se – opět velmi odosobněným způsobem – vybít. A pokud někdo v posteli natáčí sám sebe a video pak zveřejňuje, může to o něm taky cosi vypovídat. Ti natočení lidé jsou a nejsou spolu, třeba jsou každý zvlášť s kamerou, vzrušeni představou, že jsou viděni, a pohledem předpokládaného diváka mohou sledovat sebe, a dovést se tak k vrcholu.

Politika, tak jak ji provozuje Jindřich Rajchl, se od pornografie zas až tak neliší. Je to taky simulace, okázalá a přepjatá, přesvědčivá asi jako herectví v pornofilmech, city zaměňuje za prchavé a mělké afekty, apeluje na to nižší a postupem času musí svou laťku snižovat dál, aby udržela zájem otupělého publika, jejím smyslem je moc v „čisté“ podobě, bez vztahu a závazku, jejíž nositel spěje k jakési narcistní nirváně prostřednictvím kamer a očí druhých. Jindřich Rajchl dělá „pornopolitiku“, a jestli kdy vystupoval v pornografii, není ve srovnání s tím důležité. A taky se to dalo čekat. Překvapivější by vlastně bylo, kdyby v žádném pornu nikdy nevystupoval.