Občas dojde k literárnímu objevu – je nalezen do té doby neznámý nebo ztracený text, který zapůsobí jako zjevení. Častější jsou ale opačné případy. Neznámý či dlouho nedostupný text nějaké fascinující osobnosti či svědka fascinujících událostí překvapí ze všeho nejvíc svou prostředností. Když se dostala na veřejnost ochutnávka z tisíců e-mailů Jeffreyho Epsteina, jež americké orgány mají v držení, na mnohé čtenáře udělalo nejsilnější dojem to, že tento tajemný sexuální delikvent, finanční mág a možný agent víc než jedné tajné služby měl zcela fádní neoliberální politické názory.

Specificky si nešlo nevšimnout, kolik jeho e-mailové korespondence spočívalo v tom, že si se svými kontakty, samými strategicky situovanými příslušníky elit, vyměňoval odkazy na články v masových, běžně dostupných publikacích typu New York Times nebo Politico. Je zvláštní, když se takto potvrdí, jak velký vliv tyto mnohokrát odepisované publikace stále mají (i když nezapomeňme, že korespondence končí rokem 2019).

Koneckonců i nejnovější plán na ukončení války na Ukrajině se stal plánem tak, že dva vyjednávači stojící mimo standardní struktury diplomacií svých zemí, kteří ho upekli, ho protlačili do zprávy webu Axios. Ten je sice novější, vznikl v roce 2016, ale založili ho zkušení novináři. Axios napsal, že je to aktuální plán, načež se plánem opravdu stal. Donald Trump a hnutí MAGA se dnes a denně snaží opovrhovaná mainstreamová média delegitimizovat – tedy pokud se jim zrovna nehodí.

V době uzávěrky tohoto čísla netušíme, co z jednání vzejde, nicméně podle zpravodajství (na webu Politico) se aktéři v Bílém domě netajili tím, že se rozhodli do tohoto vlaku naskočit mimo jiné proto, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, aktuálně oslabený vypuknutím korupčního skandálu, by mohl být tvárnější.

Ten korupční skandál má povědomou podobu. A to i – nebo dokonce zejména – pro nás, protože naší justicí si stále klestí cestu trestní kauza, která má původ v událostech z let 2008–2014. Firma Škoda JS (jaderné strojírenství) tehdy patřila Rusům, fondům Gazprombank. Čeští manažeři jsou obžalováni z toho, že podle vůle ruských majitelů posílali peníze za fiktivní konzultační kontrakty na různé offshorové účty. Byly to úplatky pro ukrajinského expolitika Mykolu Martynenka, díky nimž Škoda JS získávala zakázky od ukrajinské státní firmy Energoatom. Současný ukrajinský korupční skandál je tedy obdobou toho dřívějšího rusko-ukrajinsko-českého. Přesněji řečeno je to stále týž skandál, který nikdy neskončil, jen si ty peníze ze zakázek pro Energoatom místo Martynenka bere Zelenského parťák Timur Mindič.

Jedním z těch, komu se nový mírový plán velmi líbí, je Robert Fico. Pochvaloval si, že pokud se naplní, Rusko z války vyjde jako totální vítěz, posílený morálně i ekonomicky. Potvrzuje nám to, že rozdělení Československa bylo nutné. Ale je otázka, jestli Fico dělá dobře, když popouští uzdu takovému nepokrytému triumfalismu.

Připomeňme, že triumfu, pokud se bude konat, bude pomoženo i korupčním skandálem. Tedy něčím, co není na Slovensku tak docela neznámé. Dokonce by se dalo říct, že prakticky v každé výměně vládní garnitury na Slovensku hrál roli korupční skandál. Je to něco, co slovenskou společností prověřeně hýbe a co slovenská politická scéna prověřeně produkuje. Nějaký korupční skandál, který smete Ficovu vládu, už teď nikterak silnou v průzkumech, si lze docela věrohodně představit – bez trvání na jeho konkrétní podobě, čistě jen z počtu pravděpodobností.

Připojme ještě jednu volně související poznámku. Manažery Škody JS už zprostil krajský soud obžaloby a vrchní soud mu rozsudek vrátil. Snad se tu justiční ping-pong nepovleče tak dlouho jako v kauze Čapí hnízdo. Bývalý předseda vlády Petr Nečas přišel snad s nejzajímavějším nápadem, jaký jsme kdy od nějakého expremiéra slyšeli: prezident by měl udělit Andreji Babišovi v kauze abolici. Nic nového už se nedovíme, Babiše všichni známe a v trestněprávním hodnocení kauzy hraje příliš velkou roli nejasnost dotačních předpisů. Byl by to od prezidenta neortodoxní deblokační krok.