„Státy EU se shodly na návrhu proti dětské pornografii, Česko hlasovalo proti,“ informoval nás ve středu dopoledne titulek ČTK, který následně převzalo i zpravodajství ČT24. Přečtete si jej a v první chvíli se snad i podivíte, co že to naše zástupce mezi evropskými kolegy napadlo – proč se nepostavit věci tak jednoznačně odporné, jako je dětská pornografie? Údiv ovšem potrvá pouze do okamžiku, než zjistíte, že hlasování na Radě EU se týkalo notoricky známého návrhu Chat Control, nástroje pro masové šmírování komunikace občanů evropských států, představující brutální zásah do našeho soukromí.

Snad vás následně překvapí, jak je možné, že si naše veřejnoprávní média zvolila zrovna takovéto rámování.

Ale zpět k rozhodnutí na Radě tento týden. O této orwellovské právní úpravě jsem psal několikrát, naposledy v září, s tím, že Česko a ostatní státy postrádají dostatečnou blokační menšinu na to, aby jí zamezily, a že další vývoj je v rukou lidnatého Německa. Velkou část podzimu se zdálo, že náš západní soused bude hlasovat proti, ovšem v klíčových posledních týdnech Němci obrátili a Chat Control pustili dále. Nutno zmínit, že ve změněné podobě, ovšem ta by nás neměla příliš uklidňovat.

V předchozích návrzích se počítalo i s variantou, že poskytovatelé komunikačních platforem budou mít povinnost automaticky kontrolovat sdílený obsah. V nově přijaté verzi má jít o model, kde by plošné skenování zpráv uživatelů bylo pouze „dobrovolnou“ možností, kterou platformy mají. Takové nastavení v Evropě platí již od roku 2021 a už tehdy bylo velice kontroverzní. Poskytovatelům se tehdy povolilo, že mohou masové monitorování praktikovat, čili že k němu nepotřebují soudní povolení či podnět od policie a podobně – už tohle v té době vzbudilo po zásluze notné vášně a z toho důvodu se také změna zavedla pouze s dočasnou lhůtou. Ta by bez hlasování z tohoto týdne vyprchala v dubnu příštího roku, teď je pravděpodobné, že „dobrovolný“ Chat Control 1.0 bude prodloužen na neurčito.

Jen pro pořádek zdůrazněme ještě, že dobrovolnost se zde netýká uživatelů, kteří nemají možnost nesouhlasit (bránit se mohou tím, že opustí ty služby, jež se Chat Control podvolují, a najdou si jiné, které jsou soukromí nakloněny), nýbrž poskytovatelů, již vesele šmírovat mohou, ale nutně nemusí. Ovšem ani zde to není úplně přímočaré. Ve spletenci evropské regulace na sebe totiž různé legislativní celky navazují a mohou vytvářet nebezpečné symbiózy, jež by oku pozorovatele unikly, pokud se soustředil na každou z právních úprav jednotlivě a bez širšího kontextu.

To také vznáší řadu otázek o tom, jak dobrovolná je již zmíněná „dobrovolnost“. Například v rámci nařízení o digitálních službách (DSA) mají poskytovatelé povinnost brát na vědomí systematická rizika, která akcentují i ochranu dětí a mládeže. Nařízení sice neurčuje jasně stanovené kroky, které musí platformy následovat, ale zároveň mají povinnost Evropské komisi pravidelně reportovat o tom, že rizika berou dostatečně vážně. Na základě těchto zpráv se pak rozhoduje, zda jsou řešení vyhovující – pokud nejsou, hrozí zde pokuty astronomické výše (až 6 procent globálního obratu těchto firem), jež mohou být pro společnosti likvidační. V současnosti je zcela zjevné, že Komisi se Chat Control líbí, a lze tak předpokládat i neformální tlak na to, aby se „dobrovolné“ šmírování poslušně zavádělo.

Tohle není paranoidní spekulace – vzpomeňme si na rok 2023, kdy se Elon Musk rozhodl, že jeho síť X vystoupí z taktéž „dobrovolného“ kodexu proti dezinformacím, který platformám mimo jiné nakazoval moderovat i „nepravdivý nebo zavádějící obsah sdílený bez špatného záměru v dobré víře mezi přáteli a rodinou“. Když Musk oznámil své rozhodnutí, reagoval na něj tehdejší eurokomisař Thierry Breton s varováním, že riskuje pokuty v rámci DSA. „Můžeš utíkat, ale neschováš se,“ prohlásil tehdy Breton. Připomíná nám to důležitý aspekt moci – abyste dosáhli svého, nepotřebujete přímý příkaz; stačí uzpůsobit okolnosti tak, aby se cílovému hráči nakonec stejně vyplatilo podvolit se a nedělat si zbytečné problémy.

Příběh Chat Control s hlasováním Rady EU neskončil. Nyní bude následovat další fáze vyjednávání, tzv. trialog, po němž bude muset věc ještě posvětit Evropský parlament. Česká pirátka Markéta Gregorová, vytrvalá kritička návrhu a zastánkyně ochrany soukromí, ve středu hořekovala nad rozhodnutím Rady, ale zároveň dodala, že udělají v parlamentu, který se zdá být většinově proti, vše pro to, aby „žádný šmírovací návrh neprošel“. Ten, kdo zde chce spatřovat naději, jistě si ji najde. Ostatním bych jen připomenul, že s obdobným optimismem se ještě před pár měsíci mluvilo o postoji Německa.

Na závěr se jen pozastavme nad dosavadním průběhem diskuse o Chat Control u nás v Česku. Na rozdíl od mnohých jiných evropských výmyslů nám zde skutečně tentokrát nic neuteklo. O návrhu se diskutovalo s dostatečným předstihem, tradičně enigmatické evropské dokumenty se dešifrovaly a přeložily do srozumitelné podoby a byly představeny veřejnosti, která byla informována o tom, co se chystá. Sentiment zcela jasně převážil v neprospěch věci a strany napříč politickým spektrem se zavázaly proti šmírování bojovat. Máloco bylo v posledních letech tak rezolutní. Ovšem navzdory tomu si můžeme snadno představit, že to nakonec stejně projde – a nám nebude zbývat nic jiného než se s ořezaným soukromím na internetu smířit.

Pokud se EU v budoucnu na něčem zlomí, nebude to kvůli euroskeptickým dezinformacím ani špatnému PR, ale následkem vlastní odtrženosti od reality a nenasytnému apetitu moci, jež káže uzurpovat si čím dál více kontroly nad životy občanů členských států. Právě tohle totiž u mnohých celkem pochopitelně vyvolává dojem, že se jim před očima rodí „žalář národů“ pro 21. století, proti němuž se budou bouřit každým rokem víc a víc.