V obecné rovině nemohu vystát, když někteří z mých vrstevníků cpou angličtinu tam, kde by šlo použít naprosto vyhovující české výrazivo. Skřípu zuby, a neudržím-li se, tak i napomínám, když se někdo například dojímá a vzkřikne u něčeho hezkého „cute!“, ačkoliv by mohl klidně říct „líbezné!“ či „roztomilé!“. Anebo když druhého někdo kárá za to, že je „resentful“ – navzdory tomu, že v jazyce českém máme krásný výraz „záštiplný“, jenž zcela (a doslovně) odpovídá kýženému významu. Je to zlozvyk a zvedá mne to ze židle zejména u mých vzdělaných přátel, kteří sice tráví mnoho času (virtuálně i fyzicky) v anglosféře, ale u nichž by člověk přece jen očekával, že tak ledabylí se slovy nebudou a zachovají si určitý závazek a odhodlání rodnou řeč kultivovat. Přiznám se však, že se anglicismům ne vždy ubráním, a to zvláště pokud jde o pojmy, jež popisují nové jevy, kde českou náhradu zatím nemáme – v posledních několika letech se mi takto do mluvy vetřelo spojení „doom-scrolling“.

Vzpomínám si, že jsem si před lety četl o fenoménu „mozek na TikToku“ – o stavu otupělé mysli, která postrádá motivaci a schopnost soustředit se následkem sledování série rychle se měnícího, úderného a citově nabitého audiovizuálního obsahu, který poskytuje úroveň mentální stimulace, jíž nudná skutečnost nemůže jen tak snadno konkurovat. Vybavuji si, jak jsem v té době s jistým opovržením nahlížel na uživatele nové čínské sítě, na kterou bych se nikdy dobrovolně nepřihlásil, a sám se sebou povýšenecky spokojen si hověl v přesvědčení, že se mne něco takového nemůže nikdy týkat, neboť mi povrchnost takových podnětů bude vždy zjevná a nikdy mne neošálí. Inu, to jsem se nicméně mýlil.

Tím, jak úspěšným se tiktokový formát stal, začaly jej přebírat i ostatní sítě a dnes prakticky nenajdete jedinou z velkých platforem, která by v sobě neměla zabudovanou funkci přehrávání krátkých videí, jež vám po skončení jednoho automaticky nenabídne další a další a ještě jedno, a to všechno navíc podle vašich preferencí. Je ohromně snadné si pustit něco krátkého a bezduchého po práci, abyste si odpočinuli od víru dění, a pak se chytili do spirály podobných videí, které mohou být i důvtipné, zajímavé a vzrušující, ale u kterých po čase zjistíte, že vám berou mnohem více, než dávají. Člověk si na to musí trochu dávat pozor a nějak to umět pojmenovat, pročež jsme u nás doma začali používat spojení „doom-scrolling“ – „zkázonosné sledování internetového obsahu“ je poněkud neobratné.

Nedávno vyšla v prestižním odborném časopise Psychological Bulletin velká systematická analýza, která se zabývala účinky sledování krátkých videí. Autoři dali dohromady data od bezmála sta tisíc účastníků ze 71 studií, aby zjistili, zda je na onom zhoubném vlivu obecně něco pravdy. A ukázalo se, že ano. Vyšší míra sledování je asociovaná se zhoršenými kognitivními schopnostmi, nižší schopností držet pozornost, oslabeným duševním zdravím a vyšší mírou prožívaného stresu. „Dřív jsem si myslel, že hlavní škody způsobené sociálními sítěmi se týkají duševního zdraví mladistvých. Dnes se domnívám, že globální destrukce lidské schopnosti soustředit se je mnohem závažnější,“ komentoval studii minulý týden sociální psycholog Jonathan Haidt. Tak pozor na to!