Prezident Donald Trump si naběhl i u části svých příznivců. V reakci na vraždu známého hollywoodského režiséra Roba Reinera a jeho manželky Michele (v souvislosti se zločinem byl zatčen jejich syn Nick, dlouhodobě drogově závislý) prezident na svojí síti Truth Social publikoval obsáhlý a zmatený post. Formální projev lítosti nad vraždou vystřídal sebestředný a zlomyslný výlev o údajné Reinerově posedlosti Trumpem, která jako kdyby měla být důvodem smrti režiséra, který vskutku a často proti prezidentovi vystupoval. Ta kombinace zmatenosti, nepřípadnosti a zlé vůle byla příliš i na nemálo z těch, kdo Trumpa jindy mají sklon hájit nebo různá jeho faux pas bagatelizovat. Ta absence velkorysosti a elementárního citu bila do očí, navíc některé Reinerovy filmy jsou v Americe velmi oblíbené. Znechucení a údiv tak projevovali i lidé, kteří jindy prezidenta a jeho administrativu hájí, jiní Trumpovi obvyklí zastánci volili „strategické“ mlčení.

Trumpova administrativa se v něčem podobá té Bidenově, třeba v míře, v níž vytáhla do blízkosti moci reprezentanty a mentalitu toho horšího, co v jejím táboře formoval a deformoval online svět. Okolí bývalého prezidenta také dlouho (a nakonec neúspěšně) vynakládalo spoustu energie, aby pro veřejnost nebyl tak viditelný mentální úpadek Josepha Bidena. Že se něco takového odehrávalo a že to navíc prasklo (příliš pozdě na to, aby s tou katastrofou šlo něco udělat), dost přispělo k volební porážce demokratů.

Donald Trump svoje druhé období začal o pár měsíců starší než Biden a i na něm se věk projevuje. Jistě si netroufám odhadovat, jak vážným způsobem. Už dnes se ale dá říct, že prezidentovo okolí rozhodně není disponováno vyrovnat se s potenciální krizí tohoto typu líp, než to udělali Bidenovi lidé. Trumpův veřejný obraz je také jejich dílem, svědectvím o jejich (ne)schopnosti šéfa korigovat. Je to nepochybně obtížný a možná nenaplnitelný úkol. Rozhodně nenaplnitelný pro člověka, který se v republikánské administrativě dobře uplatňuje.

V prvním Trumpově období byla jeho administrativa velice rozhádaná, neustále z ní unikaly informace o vnitřních bojích a tenzích. Také kvůli tomu se při vybírání lidí do té druhé kladl až nepřiměřený důraz na absolutní oddanost šéfovi. Ta může být jaksi reálná, nebo opět „strategická“. Takhle sestavený tým ale může jen těžko zvládnout určitý typ krize, který vyřešit by znamenalo udělati třeba i něco, co by šéfovi mohlo vadit. Pokud je oblíbenost u nejvyššího v nějakém prostředí tou největší hodnotou, některé věci jsou možné jen těžko, spíš vůbec. Po loňském vítězství v prezidentských volbách začal Trump a mnozí lidé z MAGA tábora vystupovat se suverenitou lidí jistých si tím, že vyhrávat budou už napořád. Prezidentova potřeba neustálé a co nejokázalejší chvály a odhodlání jeho lidí mu ji v co největší míře poskytovat navíc v něčem přiblížily MAGA tábor kultu osobnosti. Co si ale takový kult má počít v situaci, kdy ta vzývaná osobnost začne jevit známky úpadku?