Sedmadvacetiletý Nick Fuentes, sám částečně mexického původu, je lídrem takzvaných groypers, skupiny mladých bílých (převážně) mužů, která nemá ráda Židy, Indy, gaye a hromadu dalších skupin. Groypeři tvoří část trumpovské koalice, ale s jinými jejími součástmi se často dostávají do konfliktu. Fuentes před pár dny dost sprostě zaútočil na manželku viceprezidenta J. D. Vance Ushu, která je Indka, a mezi groypery a zavražděným Charliem Kirkem panovaly tak napjaté vztahy, že v prvních minutách po jeho zastřelení nebylo úplně jisté, zda jej nezavraždil právě nějaký fanatičtější groyper.

(Velice podobný jev teď uzrál i u našich severních sousedů v podobě strany Grzegorze Brauna, o níž psal v neděli Maciej Ruczaj.)

Zároveň je ale politický mainstream, ať už se za něj počítá cokoliv (a mainstream Trumpových republikánů se od mainstreamu republikánů v dobách Bushe a Romneyho liší hodně), v podstatě bezmocný v otázce, jak se takových souputníků zbavit nebo je aspoň trochu upozadit. Mají své komunikační kanály, svoje skupiny příznivců a svoji touhu provokovat. Veškerá ta snaha covidového období „deplatformovat“ různé jedince z různých, často banálních důvodů byla v podstatě evolučním tlakem, který přežili hlavně ti, kdo se umlčet nenechali. J. D. Vance tak sice mohl Fuentesovi upřímně vzkázat, ať se jde „nažrat hoven“, ale bylo to spíš zbožné přání než rozkaz. Jeho moc reálně to zařídit je nulová.

Jak tedy dopadne „test Fuentesem“ v následujících volebních cyklech, zatím nelze ani odhadnout.