„Výrok Ústavního soudu by byl zřejmě jasný: Prezident republiky má jmenovat na základě návrhu předsedy vlády,“ uvedl pro ČRo ústavní právník Ondřej Preuss. „Žádný z uvedených argumentů nesvědčí o jakékoli právní překážce,“ sdělil Jan Wintr, někdejší ústavní expert, dnes soudce Ústavního soudu. Mysleli byste si, že jde o příspěvky k aktuální debatě o tom, zda má být jmenován do ministerské funkce Filip Turek (za Motoristy)? Chyba lávky, jde sice o výroky z tohoto ročního období, ovšem z doby před čtyřmi roky, kdy prezident Miloš Zeman blokoval kandidáta Pirátů Jana Lipavského (nyní poslanec za ODS) do pozice šéfa diplomatů v Černínském paláci. Většina právních expertů a značná část veřejnosti tehdy měla jasno: Hlava státu si počíná protiústavně a jmenovaný premiér Petr Fiala (ODS) by kompetenční žalobu, kterou Zemanovi vyhrožoval, určitě vyhrál.

Střih. Je prosinec 2025 a řada komentátorů i občanů nabádá hlavu státu, aby trvala na hesle „No pasarán!“ proslaveném ve španělské občanské válce. Turek nesmí projít za žádnou cenu! A byť se ústava od té doby v tomto ohledu nezměnila, nabádají nejvyššího ústavního činitele, aby klidně vyrazil do kompetenčního sporu, ve kterém by se vyjasnily pravomoce jednotlivých aktérů. K tomu zatím nikdy nedošlo, ale určité rozuzlení situace by asi přinesl. Byť ideálním řešením je dohoda a kompromis mezi politiky, nikoli přenesení rozhodnutí na soudce Ústavního soudu, což by z něj dělalo jakousi třetí komoru parlamentu.

A dokud by nebyl Andrej Babiš jmenován premiérem (čeká se na jeho veřejné oznámení o tom, jak vyřeší střet zájmů), nemůže jít samozřejmě o kompetenční žalobu – muselo by jít o žalobu pro porušení ústavy, která by mířila na to, že Pavel oddaluje bezdůvodně sestavení vlády, která má jasnou většinu v Poslanecké sněmovně. Podat by ji musel předseda dolní komory Tomio Okamura (SPD) jakožto třetí nejvyšší ústavní činitel, neboť ten druhý, šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS), je z opačného politického tábora a pravděpodobně by zastával stejnou pozici jako prezident.

Proč takto důsledný rozbor, když šéf ANO řekl, že žalobu nechce? Lidé z okolí Hradu – citoval je anonymně týdeník Respekt – se nechali slyšet, že jsou na žalobu připraveni a raději zvolí tuto cestu nežli Turka ve vládě. To jistě může být jen vytváření silné výchozí pozice a prostoru na ústupky před finálním kompromisem. Nicméně zkusme si na chvíli představit, že by to bylo myšleno vážně: pokud by Pavel měl tak malé vyhlídky na vítězství, jak to bylo popisováno v případě Zemana před čtyřmi roky, prohrou v soudním sporu by výrazně oslabil. Nelze také opomenout, že sestavování vlády je „hvězdným momentem prezidenta“, přičemž kdyby měl postupovat dle jasně stanovených pravidel, dalo by se mluvit o onom nelichotivém „automatu na podpisy“.

Smysl rošády

Turek je nově nominantem na životní prostředí, předseda Motoristů Petr Macinka by měl vést resort zahraničí. Říkáte si, že prohození spíše oběma uškodilo? Názory Motoristů evidentně některým vadí bez ohledu na osobu či resort. Pavel nicméně bezpochyby musí myslet na své případné znovuzvolení, byť to, zda si v roce 2028 půjde pro druhý pětiletý mandát, zatím nepotvrdil. Smyslem oné rošády tak bylo poskytnout hlavě státu možnost připsat si úspěch. Prezident by mohl říkat, že zabránil Turkovi kazit pověst České republiky ve světě, a to aniž by příliš riskoval. Ostatně vystupování státu navenek – diplomacie – je agenda, na které se hlava státu spolupodílí s ministrem a též premiérem a dalšími ústavními činiteli.

Pavel se ale zlákat nedal. Otázkou tak zůstává, co je vlastně jeho cílem, pakliže jím není prohrát a oslabit pozici i svým následovníkům. Že k dohodě nakonec dojde – ostatně jak autor tohoto textu zmiňoval v minulosti, musí k ní dojít, je to jediné racionální řešení situace –, naznačuje i prezidentovo sdělení z pondělí: „Minimálně je potřeba, aby Filip Turek naprosto důkladně a zodpovědně vysvětlil všechno to, co se kolem něho děje, protože jinak to vyvolává dojem, že skutečně není vhodnou osobou na jakoukoli ministerskou funkci.“ Vysvětlovat ovšem rozhodně není to samé jako „No pasarán!“. A jak ostatně apeloval v posledních dnech Macinka, Turek všechno objasnit může a umí.

Právní důvod není názor

Zde se vraťme v čase ještě jednou. V prosinci 2021 Zemanovy výhrady vůči Fialovu kandidátovi zněly: Nízký stupeň vysokoškolského vzdělání, Lipavského postoj k Izraeli a visegrádské čtyřce a návrh, aby se Sudetoněmecké dny konaly v Česku. Pavlovi vadí také čtyři věci, nesdělil je ale zatím přímo – novináři je vyčetli z vyfocených poznámek Babiše, s nimiž předstoupil na tiskovou konferenci. Dle informací Echa ovšem jde přesně o ty, které byly prezentovány na schůzce dvou státníků, konkrétně tyto: rychlá jízda na dálnici, Turkovy výroky na Národní třídě 17. listopadu, stavby bez povolení a majetkové přiznání, z něhož dle kritiků není jasné, jak politik nabyl jmění v hodnotě 70 milionů korun. Babiš tyto překážky prezentoval jako „právní důvody“, neboť jen na základě závažných právních důvodů může prezident odmítnout nominanta. Ředitel komunikace Kanceláře prezidenta republiky Vít Kolář ale pro Echo popřel, že by mělo jít o právní motivy. Tím tedy rozporuje i legitimitu těchto argumentů pro nejmenování, i kdyby byly obsahově pravdivé.

A právě jejich faktičnost Turek i Macinka zpochybňují. Podle Macinky Turek zdědil pozemek, na kterém byla černá stavba, přičemž tedy stav naopak legalizoval. Ohledně přiznání Turek pro Echo sdělil, že hodnota jeho především dříve nakoupených historických aut během let narostla. K rychlé jízdě ani k výroku z Národní třídy „Dej si pozor, abych ti nezahajloval do ksichtu“ se nevyjádřil. Zajímavé je, že mezi výtkami se již naopak neobjevují Turkovy problematické výroky na sociálních sítích – ty jsou totiž stále ve fázi policejního šetření, nikoli započatého trestního stíhání ze strany státního zástupce. A samotné policejní šetření lze těžko brát jako pádný argument, natož „právní důvod“ – tím by byl, pakliže ctíme presumpci neviny i u politiků, až pravomocný verdikt soudu.

„Jestliže se mě ptáte, zda lze říct, že to, co se uvádí (připomínky Hradu – pozn. red.), je přímo právní překážka pro členství ve vládě, tak bych vám odpověděl, že asi ne,“ sdělil Echu ústavní expert Aleš Gerloch z Karlovy univerzity. „Tady došlo k faktickému mezikroku, který je politický, ne ústavněprávní, který trochu zapříčinil, že prezident má dnes – a teď politicky míněno – relativně silnější pozici. Začalo to tím programovým prohlášení vlády, které prezidentovi dali, aniž by existovala nějaká vláda. Pokračuje to tím, že prezident řekl, jmenuji vás premiérem tehdy a tehdy, ale seznam ministrů mi připravte již teď a já se s nimi budu setkávat a říkat, který je a který není vhodný,“ doplnil profesor z pražské právnické fakulty, proč se Pavel může cítit na koni. Takový pocit ovšem nemusí trvat dlouho, neboť z úst Macinky již také zaznělo, že prezident s novou vládou bude buď koeexistovat, nebo kohabitovat, což je velmi diplomatický způsob jak říci: Buď to půjde po dobrém a můžeme mít prospěch všichni, nebo po zlém, pak ale budete upozaděn.

Problémoví až na konec

Netřeba zmiňovat, že přehození pořadí kroků v přijímání nominantů ke konzultacím na Hradě je z popudu Babiše, který chce více času na vyřešení svého střetu zájmů. Ani u něj zatím nenastal žádný vývoj. Od zástupců ANO jen víme, že expremiér problém řeší – a řešení chce čas, protože dle Babiše půjde o „nevratné kroky“ a není to právně jednoduchá věc. Jak ale dokazuje fakt, že Babiš s prezidentem jsou již domluveni na postupu ohledně jmenování (Babiš sdělí své řešení a maximálně do týdne bude jmenován), Turek se může stát nakonec zásadnější překážkou. Prezident si ale zároveň dává pozor, aby nezahálel – ve chvíli, kdy přijímá kandidáty na ministry, ho nikdo nemůže nařknout z toho, že nekoná a zdržuje. Začal v pátek nominanty z hnutí ANO, následovali ti z SPD a Motoristy si nechala hlava státu až na konec. Macinka přitom chtěl jít jako první, aby mohl ještě řešit Turka. V době vzniku tohoto textu nebylo Motoristům dle informací Echa datum, kdy by na Hrad měli zamířit jejich kandidáti, známo.

Na jejich přijetí u prezidenta musí ovšem logicky dojít v pátek či začátkem dalšího týdne, jinak by deklarovaná snaha Hradu o nezdržování přestávala působit věrohodně. Argument, že Motoristé půjdou až na konec, neboť se někteří účastní diplomatické cesty šéfa sněmovny na Slovensko, může platit jen po dobu cesty: 2. a 3. prosince. A byť se etapa, po kterou se v posledních týdnech od voleb tvoří vláda, může již zdát dlouhá, stále se pohybujeme v mantinelech z doby před čtyřmi roky: ke „zkoušení“ kandidátů docházelo dokonce ještě o týden později. Ke stěžejním pohybům ještě teprve dojde. Každopádně na cestu na Radu EU 18. prosince, kam Babiš mermomocí chce, jsou zatím ohlášeni oba: jak on, tak Fiala. A že Babiš s termínem stále počítá, dokazuje i fakt, že státní rozpočet na rok 2026 byl vrácen vládě v demisi koncem listopadu k přepracování s lhůtou 20 dnů. Ta tedy končí těsně předtím, než by si Babiš, který se nyní snaží působit smířlivým a státotvorným dojmem, přál mít kabinet hotový.