Když na začátku prosince oznámila Evropská komise, že uvalí na sociální síť X pokutu ve výši 120 milionů eur, mohlo se na první pohled zdát, že nejde o nic zásadního či mimořádného. EU je ostatně uvyklá pokutovat americké technologické firmy s vyloženým gustem a představuje to pro ni i nemalý zdroj finančních prostředků – je smutnou vizitkou pro starý kontinent, že podle odhadů za rok 2024 dokonce penále zaplacená společnostmi ze zámoří převyšovala objem peněz, který v souhrnu odvedl na daních atrofovaný technologický sektor v Evropě jako celek.

Giganti ze Silicon Valley jsou navíc často na tento model již adaptovaní; například Google, jenž nejednou platil řádově vyšší částky, v kvartálních reportech dokonce začal uvádět „pokuty Evropské komisi“ jako stabilní výdajovou položku svého účetnictví.

Prosincové rozhodnutí ovšem věru rutinní záležitostí nebylo, neboť vytrhlo ze zimního spánku latentní spor o svobodu projevu, který visí nad Spojenými státy a Evropou minimálně od vítězství Donalda Trumpa v předloňských prezidentských volbách, ne-li déle. Kolem Vánoc začal probuzený konflikt znovu eskalovat a zkraje nového roku hrozí významným ochladnutím transatlantických vztahů, v nejpesimističtějším případě i oslabením obranné aliance NATO.

Celé to ovšem začalo poněkud neseriózně. Bezprostředně po oznámení pokuty reagoval svým charakteristicky exaltovaným až hysterickým způsobem majitel sítě, nejbohatší muž světa Elon Musk, který hned avizoval, že nic platit nebude, rozhodnutí o penalizaci označil za „bullshit“, eurokomisaře za „gaye“ a vyzval k rozpuštění Evropské unie, kterou přirovnal ke čtvrté říši, jež podle něj jedná svévolně a autoritářsky, škrtí svobodný prostor a ničí demokracii. Muskovy výlevy je ale nutno přece jen brát i vážně, neboť si navzdory mnohým peripetiím uchovává značné sympatie Trumpova kabinetu a ve vztahu ke svobodě projevu je stále považován za hrdinu, a to v mnoha ohledech zaslouženě. Když totiž na podzim roku 2022 koupil sociální síť Twitter, nebylo to jen proto, aby ji přejmenoval na X, ale také aby prolomil ideologický monolit velkých platforem a jejich praktiky moderování obsahu a blokování účtů, které bychom bez okolků mohli označit za cenzurní – po zveřejnění interních dokumentů, tzv. Twitter files, se také ukázalo, že v řadě případů se platforma podvolovala pokynům vládních úřadů a bezpečnostních služeb a omezovala příspěvky na jejich objednávku.

Nelze říct, že by nynější síť X byla úplně ve všem ideálem svobody slova (například v Turecku a v Indii jsou zaznamenané případy, kdy platforma souhlasila s odebíráním příspěvků, které kritizovaly vládní představitele), ale zároveň se jí nedá upřít, že v Evropě a Americe pravidla skutečně výrazně rozvolnila a umožnila mnohem širší názorovou výměnu, a to především o kontroverzních tématech. Vzpomeňme například, že na starém Twitteru bylo běžné omezovat i fakticky pravdivé příspěvky, pakliže je některý z uvědomělých strážců on-line prostoru považoval za součást „dezinformačních narativů“, což bylo nejvíce patrné v kontextu pandemie. Normální bylo také arbitrárně blokovat nepohodlné účty, což se například dotklo satirického plátku Babylon Bee, který si zákaz vysloužil pouze tím, že si utahoval z jednoho člena Bidenova kabinetu, transgender admirálky Rachel Levinové, kterou prohlásil za „muže roku“ (legenda praví, že právě tento případ zvedl Muska ze židle natolik, aby síť za 44 miliard dolarů koupil). Dojde nám, jak dramaticky se poměry na internetu v posledních pár letech proměnily, když si uvědomíme, že v době převzetí sítě měl přístup zakázán i populární psycholog Jordan Peterson a samozřejmě také sám Donald Trump – ten byl zabanován ještě coby prezident na konci prvního období.

Dva pohledy na věc

Musk figuruje jako symbolické zosobnění této změny, a to mimo jiné proto, že se stal vzorem pro ostatní. Mark Zuckerberg na začátku loňského roku oznámil, že Facebook a Instagram bude následovat příklad sítě X, rozvolní moderaci a rozpustí armádu fact-checkerů, podle jejichž (mnohdy politicky tendenčních) doporučení se předešle určovala viditelnost příspěvků; Zuckerberg také přiznal, že i jeho platformy se podvolovaly zvůli vládních představitelů a blokovaly nežádoucí obsah. Před několika měsíci se podobné doznání dostavilo i od představitelů Googlu, kteří dosvědčili před federální komisí, že i v případě YouTube omezovali videoobsah na nátlak politického zadání. Všichni zmínění technologové se pak vyčítavě shodují na tom, že musí doposud čelit evropským snahám o větší omezování projevu, který ve Spojených státech spadá pod ústavní ochranu svobody slova.

Zde mají firmy plnou podporu Trumpovy administrativy, která již několikrát avizovala, že si kvůli tomu na Evropu došlápne – a tím se dostáváme zpět ke svátečnímu dění předminulý týden. Jako zjevný revanš za pokutování sítě X oznámil v předvečer Štědrého dne šéf americké diplomacie Marco Rubio, že uvalí cestovní omezení na pět evropských „agentů cenzurně-průmyslového komplexu“. Zde nejde o blesk z čistého nebe, neboť pohrůžku vízovou politikou kvůli „cenzurování Američanů“ oznámil ministr zahraničí už v květnu. Podle Rubia se zákaz vstupu do USA týká „radikálních aktivistů“, kteří vedou organizované úsilí s cílem přinutit americké společnosti k cenzuře názorů, které se jim protiví. Jde o čtyři představitele evropských neziskových organizací, dvou z Británie a dvou z Německa, které se zaměřují na boj s notoricky vágními hrozbami – nenávistí a dezinformacemi – a lobbují za přísnější omezování obého. Nejznámější je však osoba pátá, bývalý eurokomisař pro vnitřní trh, Francouz Thierry Breton. Tento „technologický car z EU“, jak byl svého času neironicky označován, stál u zrodu evropského nařízení o digitálních službách, známého pod zkratkou DSA, jež představuje první rozsáhlý pokus o regulaci velkých on-line platforem a vyhledávačů. A právě kvůli porušování DSA byla teď pokutována síť X.

Bretonovo jednání z minulosti podkopává v mnoha ohledech evropský výklad stavu věcí, podle nějž jde v DSA pouze o neutrální a férové vymáhání pravidel a zajištění „digitální svrchovanosti“ Unie. Komplexní legislativní balík v sobě totiž obsahuje řadu pojmů, které nejsou jasně definované a mohou být použity jako páka na neposlušné platformy a nástroj k restriktivnímu řízení informačního prostoru, především uvážíme-li, že firmy mohou čelit obrovským pokutám v rozsahu až šesti procent jejich globálního obratu.

Jedním z pochybných konceptů, které musí platformy zohledňovat, jsou tzv. systémová rizika, kam patří mimo jiné i těžko uchopitelný vliv sítí na občanský diskurz, volební integritu či duševní pohodu uživatelů. Právě systémových rizik se dovolával Breton v létě 2024, když v oficiálním dopise hrozil pokutami a varoval Muska, že by měl vážně posoudit, zda se nedopouští „amplifikace škodlivého obsahu“, což se stalo jen několik hodin předtím, než měl miliardář na síti X hostit v té době ještě prezidentského kandidáta Trumpa. Tehdy za to byl Breton široce kritizován a musela se od něj distancovat i Ursula von der Leyenová (uvádí se, že to byl také jeden z důvodů, jež vedly k Francouzově rezignaci měsíc poté), ovšem stín možného zneužití DSA k šikanování platforem kvůli „problematickému“ obsahu setrval. Po odchodu Bretona tento dojem posílil ještě Evropský parlament, který loni v lednu apeloval na to, aby bylo DSA použito k potrestání Muska za to, že před německými volbami na síti moderoval rozhovor s šéfkou AfD Alice Weidelovou.

Základ mytologie

Spor ve věci sociálních sítí mezi Evropskou komisí a Američany donedávna probíhal pouze ve formě vzájemného špičkování a demonstrativního řinčení šavlemi na úrovni rétoriky – to se však s předvánočním napařením pokuty změnilo a začíná docházet na činy. Brusel rezolutně odmítá, že by šlo o svobodu projevu, a drží se tří relativně technických bodů, které se týkají transparentnosti. A zde je nutno zmínit, že není nerozumné požadovat větší náhled do interních procesů platforem – do toho, jak fungují ověřovací mechanismy, reklama či algoritmy –, a to i vzhledem k tomu, co si platformy v minulosti dovolovaly. V tomto ohledu má ostatně DSA i řadu předností a pokus o nastolení alespoň nějakého řádu do on-line světa velkých platforem sám o sobě dává smysl. Problém současného sporu je ovšem v tom, že vymáhání i veskrze prospěšných a nekontroverzních pravidel je natolik zatíženo neošetřenými křivdami minulosti, že vyjednávání a hledání kompromisu je mnohdy od začátku odsouzeno k neúspěchu.

Komisi také nepomáhá, že ačkoli jde o úplně první postih, který byl kdy v rámci nařízení udělen a u něhož bychom očekávali obsáhlejší vysvětlení, najdeme zde jen několik relativně strohých odrážek, což vytváří prostor pro spekulace a dohady o spiklenectví. Absence detailu je zvlášť podivná u překvapivě přísné výše pokuty, jež dosahuje téměř maxima možného, co regulace dovoluje stanovit vzhledem ke globálním příjmům platformy (ty jsou odhadovány mezi 2,5 a 2,7 miliardy dolarů čili pokuta se pohybuje mezi 5 a 5,5 procenta z 6 možných). To dohromady dává Muskovi a jeho spojencům možnost celý postih smést ze stolu jako průhledný pokus o trest za rozvolnění režimu, jenž se pouze formálně přikrývá právnickými argumenty a procedurálním alibi.

Nad Atlantikem se stahují mračna a na eskalaci je prostoru hojně: síť X má šedesát dnů na odpověď a může se odvolat k soudu, Komise může přitvrdit s postihy a Washington už teď naznačuje další protiopatření. Zatím se nezdá, že by byl kdokoli ochotný ustoupit, a už teď je zřejmé, že se napětí dávno nevztahuje pouze na rámec vztahu regulátor–firma a že překypělo do mnohem ošemetnějšího geopolitického tření mezi mocenskými bloky západní aliance, kde se může snadno ukázat, že Evropa tahá za kratší konec. Když Marco Rubio před svátky naznačil, že spor o sociální sítě může rozleptávat i obranné spojenectví NATO, nešlo o ojedinělý výkřik: v průběhu loňského roku se v podobném duchu opakovaně vyjadřoval i viceprezident J. D. Vance. Pro Trumpovu administrativu je navíc omezování projevu na internetu klíčové téma – mimo jiné proto, že v mytologii MAGA hraje ústřední roli v příběhu o genezi hnutí, jež se mělo zrodit vítězným probojováváním se skrz cenzuru a další zákeřné nástrahy establishmentu. Lze si jen těžko představit, že by zde Trump a spol. byli ochotni výrazně slevit, pročež není radno transatlantickou bitvu o slovo podceňovat.