Když jsem se poprvé dozvěděl o existenci groomingových gangů ve Velké Británii, převrátilo mi to svět vzhůru nohama. Bylo to v roce 2015, co jsem si poprvé přečetl o hrůzném případu ze severoanglického města Rotherham, kde bezmála tři dekády působil pákistánský gang, který za tu dobu měl na svědomí přes 1400 znásilněných dětí, povětšině z řad bělošských dívek z chudých poměrů. S mnohými dívkami se nakládalo jako se sexuálními otrokyněmi, které se vozily do různých měst pro ohyzdnou potěchu platících klientů z diaspory.

Nešlo pouze o to, že rozsah a brutalita zločinů byly tak obrovské a že policie dovolila, aby sexuální násilí na nezletilých bylo pácháno tak dlouho, a navíc s vědomím lhostejných úřadů, které na to byly opakovaně upozorňovány. To samo o sobě by dovedlo leckoho šokovat, nicméně zvěrstva a hrubé nepravosti se dějí i jinde a člověk to musí umět nějak brát, aniž by se z toho neustále hroutil. Zasáhlo mne to z jiného důvodu.

Na začátku letošního roku došlo k výrazné změně. Informace o zločinech se v lednu dostaly do zámoří a staly se centrem pozornosti poté, co se o nich dozvěděl Elon Musk a začal skrze síť X masově rozšiřovat povědomí a zároveň tlačit na politiky ve Westminsteru, aby se věcí zabývali. To také dodalo energii opozičním konzervativcům, kteří se jali žádat, aby vláda zorganizovala celonárodní šetření se zaměřením na organizované skupiny, které systematicky vyhledávají mladé dívky a sexuálně je zneužívají. Součástí vyšetřování mělo být také zohlednění nepohodlného kulturního a etnického aspektu věci. Premiér Keir Starmer zprvu reagoval defenzivně, Muska obvinil z toho, že šíří „lži a dezinformace“, a opozici zase z toho, že naskakuje na „vlnu krajní pravice“. Po neutuchajícím tlaku ovšem musel sám obrátit a uspořádat hlasování parlamentu o celonárodním šetření, které labouristická většina v dolní sněmovně ještě v lednu odmítla. Síla kritických hlasů však neustávala a v červnu se Starmer nakonec přece jen uvolil a vyšetřování dal zelenou.

Tento měsíc se téma opět vrací. Zaprvé se ukázalo, že opravdu nejde o dávno vyřešený problém několika málo měst, který byl uměle nadsazovaný zpovykanými konspiračními teoretiky – od léta se totiž objevila celá řada nových znepokojivých nálezů. U případu rotherhamského zneužívání se například letos zjistilo, že policie nejenže zločiny ignorovala, ale že i několik jejích členů bylo přímo zapojeno do spolupráce s gangy a dívky sami znásilňovali. Nová zjištění se našla také v případě hlavního města – dlouhou dobu se předpokládalo, že jde o jev spojený spíše s menšími obcemi na severu Anglie a že Londýn byl ušetřen. Zdá se, že to ale není pravda – londýnská metropolitní policie dnes přiznává, že groomingu se ve městě daří, a minulý týden oznámila, že se bude znovu zaobírat více než 9 tisíci případy, které zaznamenala v posledních patnácti letech a jež mohou být spojeny širším zločineckým trendem. Starosta Sadiq Khan navíc od neděle čelí kritice za to, že problém v minulosti bagatelizoval a podle některých komentátorů přímo zakrýval.

Pod drobnohled se dostalo i samotné celonárodní šetření. Jak tento týden poznamenal novinář Trevor Phillips v deníku The Times, ministerstvo vnitra se podle všeho pokouší „naředit vyšetřování tím, že rozšiřuje jeho původní zaměření“, chce se soustředit obecně na všechny podoby sexuálního násilí v zemi a tím se odklonit od specifičnosti groomingových gangů mimo jiné proto, aby minimalizovalo nutnost zabývat se rasovým rozměrem věci. „Groomingové gangy jsou jediná skupina pachatelů, která se může spolehnout na politickou ochranu ze strany místních úřadů, sociálních pracovníků i policie – často na základě etnické sounáležitosti. A toto je samozřejmě ten skutečný důvod, proč o tom v politice nikdo nechce nic slyšet,“ napsal Phillips s apelem na to, aby se od politicky choulostivé etnické dimenze sexuálních zločinů neutíkalo.

Bylo by žádoucí, kdyby se současné úsilí o spravedlnost nakonec přetavilo ve skutečné výsledky, ale velké naděje si nedělám. Podobných podnětů tu byla v posledních letech celá řada, a nakonec stejně zvítězila snaha ošemetnou věc vymlčet, předefinovat či jinak zamést pod koberec. Když se ohlížíme do minulosti, může nás občas napadnout otázka, jak tehdy vůbec mohlo docházet k nehoráznostem, které dnes považujeme za nepředstavitelné. Krutá dětská práce, mučení za drobné přečiny, kastrace homosexuálů… Co si tehdy lidé mysleli? Jak mohli být tak necitelní? Možná nebyli, snad jen odvrátili zrak a moc nad tím nepřemýšleli, neboť to byly nepohodlné otázky. Budoucí generace jistě pohlédnou i na současnost a najdou si své příklady našich zjevných a do nebe volajících selhání. Nedivil bych se, kdyby se ve výčtu jejich obvinění našla i zvěrstva groomingových gangů.