„Evropa je shlukem zemí třetího světa s lepším brandingem. Žádná klimatizace. Žádné sušičky. Led je luxus. Při večeři se zpotíte, zatímco číšník si vás dvě hodiny nevšímá,“ napsal na X (Twitter) reportér magazínu Reason Billy Binion. Zařadil se do stále rostoucí skupiny Američanů, kteří se o letních prázdninách vydali přes Atlantik a byli zděšeni chudobou svých evropských bratranců. Například spisovatelka a aktivistka Sarah Haiderová měla podobný pocit z návštěvy Velké Británie. „Návštěva Spojeného království je opravdu šokující. Nevím, co jsem očekávala, ale narazila jsem na něco, co by se dalo v nejlepším případě označit za rozvojovou zemi,“ postovala. A reportér Benjamin Ryan se podivoval nad nedostatkem sušiček prádla. Zatímco v USA jde o samozřejmost – má je asi 85 % domácností –, v Evropě, kde to je 30 %, jsou relativně vzácné. Z označení europoor, tedy eurochudák, se stala oblíbená nadávka v internetových diskusích.

Samozřejmě že Evropa není rozvojový region. Některé nářky nad stavem starého kontinentu jsou jistě nadsázka. Jiné lze přičítat kulturním rozdílům. Američané jsou například často rozezleni z toho, že v evropských restauracích není standard nabízet automaticky a zadarmo k pití kohoutkovou vodu. Evropan může namítnout, že aspoň se od něho neočekává spropitné 25 % plus.

Nicméně i méně povrchní Američané si všímají relativního úpadku Evropy. Jedním z nich je i známý ekonomický komentátor Tyler Cowen. V nedávném článku pro web The Free Press vzpomínal na svůj studentský pobyt v Německu v roce 1984. „Byl jsem v té době přesvědčen, že životní úroveň v západním Německu nebyla nižší než v Americe. V některých důležitých ohledech se mi zdála zjevně vyšší, počínaje kvalitou veřejných statků a konče uspořádaností všeho kolem mě,“ napsal. „Nyní, o 40 let později, jsem své původní soudy výrazně přehodnotil. Do Evropy cestuji nejméně dvakrát ročně a byl jsem téměř ve všech zemích. Čím dál víc ji vyhledávám kvůli její historii – ne kvůli životní úrovni,“ pokračuje. „Když v těchto dnech navštívím Německo, což se mi za poslední rok podařilo dvakrát, připadá mi jako příjemná, spořádaná verze 90. let – země zakonzervovaná v jakémsi jantaru, s dobrými úmysly, ale také se spoustou samolibosti,“ zhodnotil Cowen největší evropskou ekonomiku.

Nejde jen o pocit. Evropa a Spojené státy byly dlouho ekonomicky na podobné úrovni. Když v roce 2000 EU představila Lisabonskou strategii, jejímž explicitním cílem bylo z bloku vytvořit „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu s větším počtem lepších pracovních míst a větší sociální soudržností“, a implicitním cílem bylo předhonit ekonomicky USA, nezdálo se to jako nereálný nápad. Ještě v roce 2008 byla ekonomika EU o něco větší než americká – nějakých 16,2 bilionu dolarů oproti 14,7 bilionu. V přepočtu na hlavu sice Američané na tom byli asi o 40 % lépe (nominální HDP na hlavu v USA byl asi 48 tisíc dolarů, zatímco v EU asi 33 tisíc), ale Unii stahovaly nově přijaté země. Země „staré“ EU se Americe blížily – Německo mělo nominální HDP na hlavu přes 44 tisíc, Francie přes 43 tisíc a Británie přes 45 tisíc. Některé menší a výkonné země, jako je Švédsko nebo Nizozemsko, USA dokonce předehnaly.

Jiný příběh

Dnes je to naprosto jiný příběh. V roce 2022 byla hodnota americké ekonomiky 25 bilionů dolarů, ekonomika EU spolu s britskou 19,8 bilionu. V přepočtu na hlavu je nominální americký HDP nyní o 80 % větší – nějakých 86 tisíc dolarů proti 47 tisícům v Evropě. Ani ekonomicky silné země se USA nepřibližují. Německo je na téměř 56 tisících, Británie někde přes 55 tisíc, Francie na 47 tisících. Větší nominální HDP na hlavu než USA mají jen Irsko a Lucembursko, ale tam to zkreslují oficiálně sídlící nadnárodní firmy.

Hlavní důvod, proč Evropa vypadá vedle USA jako chudý příbuzný, je, že Američané bohatnou mnohem rychleji. V letech 2010 až 2023 dosáhl kumulativní růst HDP ve Spojených státech 34 %, zatímco v Evropské unii jen 21 % a v eurozóně 18 %.

Proč tomu tak je, není žádné velké tajemství. Američané jsou prostě produktivnější. Za stejné období produktivita v USA vzrostla o 22 %, zatímco v EU o 5 %. Samozřejmě to svádí k označení Evropanů za prostě líné. Tak například činí komentátor deníku The Wall Street Journal Andy Kessler, který se vysmívá „zákonu na odpojení“ v Belgii a ve Francii nebo „právu na odpočinek“ v Portugalsku, které zakazují nebo omezují komunikaci se zaměstnanci mimo pracovní dobu. Rovněž si utahuje z evropské tendence brát si v srpnu dlouhou dovolenou. Jistě, na tom něco může být – i údajně supervýkonní Němci odpracují za rok v průměru o 20 % méně hodin než Američané –, ale relativně dlouhé prázdniny si Evropané brali i před rokem 2008, kdy drželi s Američany krok.

Pravda je, že Evropa prostě technologicky zaostává. Americké firmy investují dvakrát víc do výzkumu a vývoje než evropské. Navíc polovina peněz pochází z Německa, které investuje hlavně do automobilového průmyslu. Výsledkem jsou sice stále dokonalejší auta, ale neotvírají se tím žádné nové trhy.

Jedním z důvodů je ochota Američanů jít do rizika. Za posledních deset let americký rizikový kapitál utratil o 800 miliard dolarů víc než evropská konkurence.

Dalším problémem je demografická krize. Evropa stárne rychleji než USA, což vede k zmenšujícímu se podílu produktivní populace. Navíc má štědřejší sociální systém. To znamená, že čím dál tím větší podíl peněz jde na důchody. Jedním z řešení mělo být přistěhovalectví. Jenže i migranti stárnou, nemluvě o nejrůznějších sociálních problémech způsobených masovou migrací. Na rozdíl od USA, které jako „tavicí kotlík“ kultur mají hluboké zkušenosti s úspěšnou asimilací, Evropa v tom pokulhává. USA jsou také preferovanou destinací pro vzdělané a úspěšné migranty, které by chtěl každý. Například mediánová pákistánsko-americká domácnost vydělává o nějakých 35–40 % víc, než je celoamerický medián. V Británii je mediánový příjem pákistánských domácností zhruba o 34 % nižší, než je norma.

Připočítejme k tomu drahé energie – jistě částečně způsobené Green New Dealem – a evropskou přeregulovanost. Není divu, že starý kontinent zaostává za tím novým.

Prosperita nejsou jen peníze

Nebo ne? Prosperita není jen věcí peněz. To je v podstatě dlouhodobý argument laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana. Upozorňuje, že rozdíl v HDP na hlavu mezi Evropou a USA lze vysvětlit „rozhodnutím Evropanů vybrat si velkou část svého blahobytu v podobě kratší pracovní doby a delší dovolené“. Poprvé s tím přišel v roce 1994 a pak se k tomu periodicky vracel. Podle Mezinárodní organizace práce je HDP za odpracovanou hodinu (v dolarech a po očištění o paritu kupní síly) v USA a nejbohatších zemích Evropy velmi podobný. V USA je to 69,7, v Německu 68,1 a ve Francii 67,9. Možná jsou Evropané opravdu jenom líní. Tyler Cowen to ale považuje za neudržitelný pohled, který bude ještě neudržitelnější, jak budou výše popsané problémy narůstat.

Nicméně nadávání na Evropu jako rozvojovou zemi je od Američanů velmi pokrytecké. Některé části USA mají blíž ke třetímu světu než cokoli v Evropě. Snad každé město má části, do kterých se raději nechodí. Autor tohoto textu to zažil osobně při cestě do USA minulý rok. Ve Filadelfii byl několikrát varován, aby nechodil do čtvrti Kensington – po vygooglování fotografií z té lokality, plné opiátových zombie, by ho to ani nenapadlo. Při procházce Minneapolisem omylem zavítal do jedné ze „špatných“ čtvrtí a rozhodně to nebyl příjemný zážitek. Ulice San Diega, právem považovaného za jedno z nejhezčích měst v USA, hyzdily minimálně stovky bezdomoveckých stanů.

Evropa sice zaostává v ekonomických ukazatelích, ale vede v těch ohledně kvality života. Například předpokládaná délka dožití v EU je 81,5 roku, v USA je to 78,4. Spojené státy trpí opiátovou epidemií, na předávkování drogami tam zemře zhruba 14krát víc lidí než v Evropě. Spojené státy jsou také mnohem násilnější společnost. Počet vražd v Americe za rok činí zhruba 6,3 na 100 tisíc obyvatel, v EU je to 1,1 na 100 tisíc.

V posledních týdnech Američané na tyto námitky kontrovali statistikou, že v Evropě zemře víc lidí kvůli následkům vedra než ve Spojených státech střelnou zbraní. Podle Světové zdravotnické organizace v Evropě zemře na následky horka ročně asi 175 tisíc lidí. V USA bylo v roce 2023 zastřeleno přes 46 tisíc lidí. Za Atlantikem se tak vysmívají evropské debatě o klimatizaci, která je tam naprostým standardem.

Tato debata ale možná ukazuje na nejzásadnější rozdíl mezi USA a Evropou. Zatímco Evropané se trápí tím, jestli zapínáním klimatizace nezhoršují globální oteplování – například oficiální doporučení francouzské vlády je, že zapnutí klimatizace by mělo být až ta poslední možnost –, Američané vesele ochlazují své domovy již po několik desetiletí.

Američané jsou prostě optimisté, kteří věří, že problémy se časem vyřeší, často technologicky. Další epidemie, která sužuje USA, je obezita. Ale Cowen si myslí, že s rozšířením přípravků jako ozempic se i toto vyřeší. Poukazuje také na to, že kriminalita v USA klesá, stejně tak počet předávkování opiáty.

Mezitím Silicon Valley vede revoluci v umělé inteligenci a Elon Musk sní o kolonizaci vesmíru. Pokud chcete uspět a vydělat spoustu peněz, první volbou jsou stále USA. „Evropa je v některých ohledech muzeum, Japonsko domov důchodců, Čína vězení,“ zhodnotil letos v dubnu konkurenty Spojených států ekonom a bývalý ministr financí Lawrence Summers.

Muzeum Evropa nemusí znít tak špatně. Klidný a bezpečný život v nádherném prostředí, zatímco Američané se v honbě za mrzkým ziskem doženou do předčasného hrobu. Otázka je, nakolik je to perspektivní. Kombinace demografické krize, nízkých investic do vědy a výzkumu a nejrůznějších nebezpečí za hranicemi Evropy napovídá, že model muzeum nemusí být dlouhodobě udržitelný.