Dvanáctidenní válka mezi Izraelem a Íránem, ke které se na poslední chvíli přidaly i Spojené státy, skončila. Je nepochybné, že větší šrámy utrpěl Írán. Izrael ponížil jeho ozbrojené síly, když během pár hodin získal naprostou leteckou nadvládu, cílenými útoky zabil třicet vysoce postavených vojenských velitelů a čtrnáct jaderných vědců, bombardoval vojenská a jaderná zařízení po celé zemi i symboly režimu. Odhaduje se, že Izrael zničil zhruba 80 procent íránské protivzdušné obrany a 65 procent odpalovacích zařízení balistických raket. Neobešlo se to bez obětí na izraelské straně. Írán odpálil zhruba 550 balistických raket, z nichž desítky zasáhly cíl. Zemřelo 28 lidí a přes tři tisíce bylo zraněno, většinou lehce, 23 těžce. Nyní nastává vyhodnocení následků. Splnila izraelská operace svůj cíl zničit, či alespoň značně poškodit íránský jaderný program? A jaké budou geopolitické dopady?

K tomu všemu se dostaneme, ale nejdříve trocha vědy. Jaderné zbraně jsou založeny buď na bázi plutonia, nebo uranu. Plutonium se v přírodě vyskytuje pouze ve stopovém množství, musí se proto vyrábět v jaderných reaktorech. Proto nejspíše Izrael zničil neaktivní reaktor v Araku – teoreticky mohl být použitý k výrobě plutonia.

Přírodně se vyskytující uran je nepoužitelný. Z 99,3 procenta se skládá z izotopu U-238. Ale k udržení řetězové reakce je potřeba určitý podíl izotopu U-235. Izotopy jsou atomy stejného prvku, které se ale různí počtem neutronů ve svém jádru. V přírodním uranu je U-235 zhruba 0,7 procenta. K využití ve většině jaderných elektráren je třeba uran s 3,5procentním podílem U-235. Výzkumné reaktory používají více obohacený uran, ale uran obohacený na více než 20 procent v podstatě nemá civilní využití. Také čím je uran obohacenější, tím je jednodušší ho obohatit ještě více. Tedy zvýšit podíl uranu U-235 z přírodních zhruba 0,7 na 20 procent je mnohem náročnější než z 20 procent na 60, což je zase náročnější než z 60 na 90 procent.

Neexistuje žádná pevně daná hranice, kdy je uran dostatečně obohacený na to, aby šel využít v jaderné bombě. Ale čím více je obohacený, tím méně ho je potřeba. Bomba vyrobená ze 60procentního uranu by tak byla příliš velká, aby se dala nějak dopravit k nepříteli. Bomba svržená na Hirošimu se skládala z 64 kilogramů uranu obohaceného na 80 procent. Moderní jaderné bomby na bázi uranu bývají obohacené na 90 procent.

Írán na obohacování uranu používal speciální centrifugy, které dokážou oddělit U-238 od U-235. Přiznaně uran obohacoval na dvou místech. V Natanzu, kde přes 18 400 centrifug v podzemním komplexu obohacovalo uran na zhruba pět procent, dalších 700 centrifug nad zemí sloužilo k výzkumu a obohacování uranu na 60 procent. V druhém zařízení ve Fordo zhruba tři tisíce centrifug sloužilo k obohacení na 20 procent a více. Nejspíše ve Fordo Íránci plánovali obohatit uran na 90 procent, ve chvíli, kdy by se definitivně rozhodli pro výrobu bomby.

Právě Natanz a Fordo byly hlavními cíli americko-izraelské operace. Natanz dokázali Izraelci poškodit sami, ale Fordo je ukryté hluboko ve skále, mimo dosah izraelských bomb. Proto se k útoku přidali i Američané, kteří shodili na Fordo 12 obřích penetrátorů s masivní municí, vynalezených přesně pro tento účel. Další dva shodili na Natanz. Rakety Tomahawk zasypaly výzkumné středisko v Isfahánu.

Americký prezident Donald Trump nálet označil za naprostý úspěch. Dle něj íránská jaderná zařízení byla „vymazána“ a kompletně zničena. Krátce poté Izrael s Íránem vyhlásily příměří.

Zničení, nebo jen poškození?

Minulé úterý CNN na svém webu publikovala závěry analýzy americké vojenské rozvědky. Americké bombardování prý nedokázalo výrazněji poškodit íránský jaderný program a zbrzdilo ho jen o pár měsíců. Zprávu převzala další americká média. Rychle se tak začal šířit výklad, že Trumpův nálet byl fiasko a jediné, čeho USA a Izrael dosáhly, bylo zatvrzení režimu v rozhodnutí vyrobit atomovou bombu. Pokud se o to předtím nesnažili, nyní se k jejímu sestrojení nepochybně odhodlají, zní varování. Trumpova administrativa přiznala, že analýza existuje. Jde však o předběžné závěry jedné ze 17 amerických zpravodajských agentur. Navíc analýza má hodnocení „nízká spolehlivost“ a je vytržená z kontextu. A i tak trvá na tom, že se íránský jaderný program podařilo významně poškodit.

Stejně tak Izraelci považují celou akci za úspěch. Poškození jaderného programu vyhodnotili jako „velmi závažné“. „Nemyslíme si, že by v operaci byl nějaký zádrhel, a nemáme žádné náznaky, že by bomby na ničení bunkrů nefungovaly. Nikdo tady není zklamaný,“ řekl serveru Axios izraelský představitel. Náčelník generálního štábu izraelské armády Ejal Zamir prohlásil, že útok se podařil a vrátil íránský jaderný program o několik let zpět.

Samozřejmě Izraelci i Trumpova administrativa mají zájem následky bombardování co nejvíce zveličovat. Ale těžké poškození íránských jaderných zařízení potvrzuje řada nezávislých institucí. „Vzhledem k použité náloži a extrémní citlivosti centrifug na vibrace lze očekávat velmi značné škody,“ zhodnotil následky bombardování Fordo šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi. V pozdějším prohlášení uvedl, že centrifugy ve Fordo již „nejsou funkční“.

Za vážně poškozená považuje íránská jaderná zařízení i David Albright, šéf Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost. Albright je jeden z nejváženějších expertů na jaderné zbraně na světě, proslul v roce 2003, když jako jeden z prvních zpochybnil závěry Bushovy administrativy, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Ohledně Íránu ale tvrdí, že není pochyb, že se snažil o výrobu atomovky. „Celkově lze říci, že útoky Izraele a USA účinně zničily íránský program obohacování uranu pomocí centrifug. Bude trvat dlouho, než se Írán přiblíží schopnostem, které měl před útokem,“ stojí v analýze jeho institutu. „Vzhledem k poškození tří známých íránských obohacovacích zařízení, zničení íránských kapacit na výrobu centrifug, zařízení na konverzi uranu, závodu na výrobu kovového uranu a dalších zařízení zapojených do procesu výroby jaderných zbraní bude obnovení těchto kapacit vyžadovat značné množství času, investic a energie, aby se Írán mohl vrátit do stavu před válkou nebo vyrobit jaderné zbraně. Írán pravděpodobně přišel o téměř dvacet tisíc odstředivek v Natanzu a ve Fordo, což představuje významnou překážku pro jakékoli snahy o obnovení. Kromě toho došlo k značnému poškození schopnosti Íránu vyrábět samotné jaderné zbraně,“ napsal pak Albright na síti X. A nakonec i vyjádření mluvčího íránského ministerstva zahraničí Esmaila Baghaeiho pro televizi Al-Džazíra je dostatečně výmluvné: „Naše jaderná zařízení byla vážně poškozena, to je jisté.“

Ohledně výsledků celé operace je tedy namístě být mírně optimistický. Více se dozvíme v následujících dnech a týdnech, podle toho, jak se budou zpravodajské informace zpřesňovat. Například CIA minulou středu vydala analýzu, podle které íránská jaderná zařízení jsou „vážně poškozená“. Je ale dobré mít na paměti, že Trump jasně řekl, jaký výsledek si přeje, a zpravodajští analytici mohou mít tendenci mu vyhovět.

Jedna velká neznámá ale zůstává. Co se stalo se zhruba 400 kilogramy 60procentního obohaceného uranu, o kterých se ví, že je Írán měl a skladoval je nejspíše ve Fordo a v Isfahánu? Pár hodin před americkým útokem k Fordo přijelo 16 nákladních vozů, spekulovalo se, že mohly odvézt zásoby uranu. Podle Američanů a Izraelců se ale velkou většinu obohaceného uranu podařilo pohřbít v rozbombardovaném podzemí Fordo a Isfahánu a Íránci k němu nemají přístup, náklaďáky prý jen přivezly materiál k zasypání vchodů do Fordo kvůli obavě, že se ho Izrael pokusí zničit pomocí pozemního útoku speciálních jednotek. Přiznávají ale, že si tím nemohou být stoprocentně jisti. Pokud se teoreticky Íránu podařilo ukrýt nějaký obohacený uran a má někde malé zařízení na jeho další obohacení, stačí mu třeba tisíc centrifug a může relativně rychle mít materiál na jadernou bombu. Jak ale napsal Albright, nemá kapacity na její sestrojení. Trump tvrdí, že to nikdy nedopustí. Pokud Írán znovu spustí svůj jaderný program, je připraven znovu vojensky zasáhnout. Stejně tak Izrael. Čímž se dostáváme k politickým následkům celé operace.

Návrat hegemona

Zaprvé – naděje na pád ajatolláhů v Teheránu jsou zatím nejspíš bezpředmětné. I když Izrael i USA naznačovaly, že by jim změna režimu nevadila, momentálně to na ni nevypadá. Naopak vláda vystupňovala represe. Zdá se, že chce prezentovat sílu alespoň doma, když ne ve světě, a předejít jakýmkoli demonstracím a vzpourám.

Jednání mezi Američany a Íránci o jejich jaderném programu budou pokračovat. Minulou středu Trump tvrdil, že se vyjednávací týmy sejdou další týden. Také ale prohlásil, že dohoda není potřeba. Toto vyjednávání skýtá nebezpečí hlavně pro Izrael. Pokud Trump přejde z módu „válečník“ do módu „mírotvůrce“, mohl by učinit u vyjednávacího stolu velké ústupky. Když si na trávníku Bílého domu Trump stěžoval na pokračující útoky po začátku příměří, byla to i ukázka toho, že nebude Izraeli tolerovat všechno, hlavní je pro něj vyhlásit vítězství. V ideálním případě ale zpráskaný Írán nebude trvat na svých maximalistických požadavcích a bude souhlasit s ukončením obohacování uranu na svém území a s namátkovými inspekcemi.

Snad to také uklidní situaci na Blízkém východě. Po americkém atentátu na íránského generála Kásima Sulejmáního v roce 2020 byl na několik let klid, když se Írán stáhl. Trumpův emisar pro tento region Steve Witkoff slibuje novou vlnu smluv o normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy.

Trump také vrátil serióznost americké síle. Po stažení z Afghánistánu, rozpačité podpoře Ukrajiny či chaotickém rozhodování ohledně cel to již vypadalo, že americké slovo neplatí a varování Washingtonu netřeba brát vážně. Nyní všichni protivníci Západu musí zbystřit. Amerika je znovu ochotná někoho vybombardovat. Možná to s tím úpadkem americké hegemonie nebude tak horké.