Vypadá to neodvratně a fatálně. Ve dnech 24. a 25. června se v Haagu sešly hlavy států Severoatlantické aliance na svém pravidelném summitu. Ten letošní aspiruje na to, aby vešel do dějin jako summit historický. Byl na něm totiž přijat „historický“ závazek masivně navýšit státní výdaje na zbrojení. Dosud platil předchozí, zatím poslední „historický“ závazek dvou procent HDP, přijatý závazně na summitu ve Walesu roku 2014.

Česká republika, jak známo, závazku dvou procent dlouho nedostávala, poprvé od doby jeho přijetí se jí podařilo dostat se na dvě procenta loni. Loni také tento svůj závazek vtělila do zákona. Kritici tvrdí, že absorpční schopnost české armády není velká, takže se používají takové triky, jako bylo zaplacení zálohy na americké letouny F-35, jež z českého rozpočtu odešla loni, aniž to přitom bylo třeba. A bizarně přeplacených objednávek bude spíš víc. Nejčerstvější ochutnávkou jsou obrněné vozy Supacat. Cena pro českou armádu za jeden kus se během dvou roků zdvojnásobila, přičemž čarovným slůvkem, které má ten nárůst vysvětlit, jsou „specifikace“, tedy vychytávky, na něž si armáda vzpomene až během jednání. Má to jistou logiku, odbornou komunitou jde názor, že supacaty jsou zastaralé – předchozí náčelník generálního štábu Aleš Opata o nich asi před čtyřmi lety členům bezpečnostního výboru říkal, že se takzvaně vyžily.

Kolik?

Teď tedy stát, který pro armádu nakupuje proto, aby nakupoval, má na obranu vyčlenit z HDP procent pět. Číslo vnesly do hry USA, jejichž zbrojní průmysl by také velkou část objednávek z NATO inkasoval. Pro český stát je těch pět procent nesmírná suma. Jedno procento českého HDP obnáší 80 miliard korun, pět procent tedy 400 miliard v dnešních cenách. Stát ročně vydá zhruba 2,23 bilionu korun, 400 miliard rovná se 18 procentům státních výdajů. Obětovat skoro pětinu státních výdajů na obranu za situace, kdy podíl mandatorních výdajů na rozpočtu téměř s 80 procenty nenechává velký manévrovací prostor jakékoli vládě (pokud se tedy ta vláda nehodlá razantně zadlužovat), je radikální politika. Pokud by se radikálně nestlačily nemandatorní výdaje, nemůže vláda v podstatě za nic dalšího utrácet.

Oněch pět procent, dalo by se namítnout, je ve skutečnosti součtem dvou položek: přímo pro armádu a na její akvizice by mělo plynout 3,5 procenta, zbylé 1,5 procenta jsou gumověji pojaté výdaje na tzv. „vyšší odolnost státu a společnosti“. K první položce celkové sumy – navyšování vojenských schopností – se podle představ Fialovy vlády dostaneme zvyšováním výdajů z dnešních dvou procent o dvě desetiny procenta ročně. U tří procent tedy budeme roku 2030 a v roce 2032 bychom měli dosáhnout „aliančních“ 3,5 procenta na armádu.

Jak dlouho by výdajové orgie s pořizováním zbraní měly trvat? Podle kalkulace generálního štábu české armády od chvíle dosažení tří procent zhruba deset let, tedy určitě v letech 2030 až 2040 si vojáci představují, že peníze na pořízení „vojenských schopností“ budou oscilovat mezi třemi a 3,5 procenta HDP. Tyto dvě akviziční pětiletky by prý dokázaly vymazat dnešní zanedbanost a vnitřní dluh české armády navršený za dvacet roků, kdy se na ní šetřilo. Do zbylého 1,5 procenta se vejdou výdaje nejrůznějšího druhu: od subvencí pro boj s dezinformacemi (jako jsou platby pro neziskové organizace vykonávající ideový dozor na sítích) přes peníze do průmyslu, pokud má dvojí – civilní i vojenské – využití, až po modernizaci páteřní infrastruktury, kam se počítá například dálnice D 35, v plánech Aliance vyhlédnutá pro přesun těžké vojenské techniky z Německa na východoevropská bojiště.

Ze dvou důvodů to nemusí být tak horké. Zaprvé dokud nebude závazek z Haagu přijat českým parlamentem jako zákon, bude to závazek pouze povahy politické, dokonce pouze zahraničněpolitické. Tudíž každá příští vláda má povinnost utratit aspoň dvě procenta, nad to po ní nikdo nemůže vymáhat nic.

Zadruhé by část z onoho 1,5 procenta stát vydal i tak. Zdroje z ministerstva obrany přiznávají, že 1,5 procenta na „odolnost“ je tak trochu šaráda pro Američany, aby se Donald Trump dopočítal svých pěti procent. A jedním dechem dodávají, že současně v tom vidí i pojistku pro případ, že by Fialovu vládu vystřídala vláda naladěná pacifističtěji. Konkrétně by se mohlo stát, že příští premiér Andrej Babiš se bude opírat o hlasy protiválečné SPD a objem peněz na obranu a odolnost nebude chtít zvyšovat.

Odkud?

Mezi zbrojními jestřáby se přitom obecně předpokládá, že hnutí ANO směr masivního zbrojení v zásadě podrží. Má sice ve svých řadách poslance Pavla Růžičku, který je dnes nejen mediálně nejznámějším, ale v podstatě také jediným významnějším kritikem generálního štábu Armády ČR. Nicméně Růžička jednak nemá u Babiše velkou podporu, jednak ani Růžička samotnou metu pěti procent HDP nenapadá. ANO, zdůrazňuje Růžička, vadí hlavně mechanická povaha toho závazku – nakupovat se podle něho má s ohledem na účelnost a skutečné potřeby armády. Skeptický k velkým výdajům je i muž ANO pro ekonomickou strategii Karel Havlíček, nicméně předseda Babiš letos v březnu pootočil a místo dvou procent připustil i procenta tři.

Otázku, z jaké jiné rozpočtové položky tyto stamiliardové výdaje do obrany převedeme nebo kde na straně státních výdajů ušetříme, špičky vládního tábora nechávají nezodpovězenu. O patro níž se nám odpovědí dostává. Ekonomický expert TOP 09 Miloš Nový navrhuje, že by extra výdaje pro armádu mohly jít po třetině přesunem státních výdajů z jiných kapitol, z vyšších daní a nových státních dluhů.

Národní rozpočtová rada (NRR), polonezávislý strážce veřejných financí, ve svém čerstvém materiálu cituje Evropskou komisi, podle níž by už roku 2028 mohl být kvůli vyšším výdajům na zbrojení vyšší i rozpočtový deficit, a to o 1,2 procenta ve srovnání s dneškem, kdy se vydávají dvě procenta. Rada pokračuje: „Sama Evropská komise upozorňuje, že využití únikové doložky bude v letech následujících (tedy po roce 2028 – pozn. red.) vyžadovat fiskální opatření, aby (...) byla zachována fiskální udržitelnost ve střednědobém horizontu. Postupné vyčerpávání fiskálního prostoru ve prospěch výdajů na obranu tak bude, jak již NRR upozorňovala, omezovat prostor pro jiné výdajové priority, případně bude vyžadovat v budoucnu opatření na straně příjmů veřejných rozpočtů.“ To může znamenat: vyšší daně a dramatické přidušení výdajů například na důchody a na infrastrukturu – nebo na dekarbonizaci. Poslední položka je ale se současnou Evropskou komisí politická no-go zóna.

Bratrstvo neohrožených

Není náhoda, že prezidentem republiky, a to velmi oblíbeným, může být voják z povolání. Petr Pavel kdysi velel specializovaným silám v Prostějově. Muži ze speciálních sil mají dnes v armádě až neúměrně silné postavení. Prostějovské 601. skupině speciálních sil později velel i Karel Řehka, který si pak do generálního štábu přivedl i další „Prostějováky“.

Speciální síly tvoří armádu v armádě. Sbírka na drony pro Ukrajinu, kdy příslušníci 601. skupiny na Ukrajinu nezákonně vozili drony koupené od jedné české firmy za vysokou cenu, vedla k dramatickému vystoupení ministryni obrany Janu Černochovou (ODS). Avšak její snaha zjednat si v armádě pořádek a náčelníka generálního štábu Řehku přimět k poslušnosti selhala – březnové jednání mezi ministryní na jedné a iniciátory dronové sbírky na druhé straně u premiéra nevedlo k obnovení subordinace, ale jen k jakémusi klidu zbraní do voleb. Černochová se dostala do ostré výměny s předsedou dronového Spolku Nemesis, hercem Ondřejem Vetchým, přičemž premiér Fiala nebyl schopen filmového Frantu z Tmavomodrého světa jakkoli usměrnit.

Tady je třeba připomenout, že Černochová sice od počátku války na východě z armádních skladů ochotně uvolňovala zbraně pro Ukrajinu, generální štáb chtěl ale uvolňovat ještě víc, včetně tanků T-72, za něž by tou dobou neměl náhradu. Mezery ve skladech je logicky nutné doplňovat novými objednávkami, takže lidé jako Řehka nebo jeho přátelé ze Spolku Nemesis jsou ještě větším požehnáním pro zbrojaře než už tak prozbrojně naladěná ministryně.

Tak jako topolánkovské ODS před patnácti lety dodávaly příchuť pravoslavná církev v severních Čechách (ministři Petr Gandalovič a Aleš Řebíček) nebo „rytířský řád“ Ordo Lumen Templi Daniela Landy (poslanec ODS Jan Vidím, náměstek ministra obrany Martin Barták), dnes je jakýmsi tmelem „kluků, co spolu mluví“, fenomén aktivních záloh. V rámci těchto záloh se ustavila VIP skupina zhruba deseti dvanácti pánů středního věku, kteří spolu příležitostně tráví čas na cvičeních, například právě u jednotky 601 v Prostějově. Do této skupiny patří poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, bývalí Babišovi marketéři Marek Prchal a Marek Hanč, ředitel Aspenu pro střední Evropu a donedávna velvyslanec při NATO Jakub Landovský, šéfredaktor neokonzervativního webu Aktuálně.cz Matyáš Zrno, „bezpečnostní analytik“ Milan Mikulecký či politolog z FSV UK Jan Kofroň. Lídrem skupiny je podnikatel Jan Veverka, jinak také duše Spolku Nemesis nebo majitel vily v obci na Plzeňsku, kde má jako nájemníka Řehku.

Do aktivních záloh se normální zájemce dostane po splnění fyzických testů a po šestitýdenním výcviku. Některým z našich VIP záloh stačil výcvik dvoutýdenní a při letmém pohledu na ně je zřejmé, že ostrými fyzickými testy by neprošli. Na VIP zálohy hledí část profesionální armády skrz prsty, současně jsou tu zazálohováni i lidé, kteří pro investice do armády mohou být klíčoví.

Zbrojaři neprotestují

Nelze například podcenit význam poradce pro národní bezpečnost Pojara a jeho vliv na myšlení premiéra. Pojar se před nástupem na Úřad vlády živil jako lobbista, mimo jiné pro zbrojaře Michala Strnada. Strnadova Czechoslovak Group patří k vítězům války na Ukrajině, například její hrubý zisk se loni zvýšil meziročně hned třikrát. Strnad je s přehledem na čele první ligy českých zbrojařů. Všichni dohromady pak podporují představu, že zbrojní branže nějakým způsobem může zachránit chřadnoucí český průmysl, především že bude kompenzovat ztráty automobilek. Fakt je, že EBITDA, tedy zisk před odečtením daní, odpisů a úroků, se u českých zbrojařských firem pohybuje mezi 30 a 40 procenty celkových tržeb, přičemž před válkou na Ukrajině býval tento ukazatel sotva poloviční (a už tehdy byl na poměry českého průmyslu dost vysoký). Nicméně jsou to zisky z objednávek od nějaké vlády, ze státních peněz, na úkor jiných veřejných služeb nebo na dluh.

Existuje fotografie z návštěvy premiéra v továrně Sellier & Bellot, na níž Petr Fiala blaženě noří ruce do bedny s municí. Jednou se na ni budeme dívat jako na zachycení transu, iluze, že volby se vyhrávají, když se dá přednost kanonům před máslem.