Tag: společnost

Články k tagu

Proč je láska šílená?

„Ta láska / tak prudká / tak křehká / tak něžná / tak zoufalá / Ta láska / krásná jako den / a špatná jako počasí / když počasí je špatné,“ napsal Jacques Prévert. Básníkovy verše svými protiklady vyjevují, proč zamilovanost nelze považovat za prostou emoci – jde o širší zchvácení mysli a těla, jež jiným citům po všech stránkách velí a neúprosně směřuje pozornost a vnitřní rozpoložení k objektu naší touhy. Máme radost, když se na nás dotyčná osoba usměje, úzkostníme z toho, co si o nás pomyslí, a jsme zarmouceni, pokud nemá zájem.

Na správné straně je dobře

Kdysi jsme zde psali o povídce amerického blogera Scotta Alexandera (jmenuje se Sort by Controversial), z níž pochází pojem Shiriiny nůžky. Programátorka jménem Shiri se ve firmě pracující na on-line reklamách snaží zkonstruovat generátor co nejkontroverznějších výroků. Trénuje ho na interním fóru jejich firmy, jednoho dne ukáže jeden ukázkový výrok svým kolegům. Jsou softwarová firma, takže výrok se týká programování, toho, jaká by měla být architektura jejich databáze, nebo něčeho takového.

Mučedník motorismu

Stala se strašná věc. Někoho vyhodili z kapely. Za názor! Týká se to nás všech, protože je to jen další ilustrace... něčeho. Asi tušíte, nač narážím. Oto Klempíř, politický marketér, textař a jeden z vokalistů skupiny J.A.R., dostal padáka z kapely, když se jeho spoluhráči dozvěděli, že se stal volební lídrem Motoristů v Plzeňském kraji. Došlo tím mimo jiné k pověstnému rozpoutání diskuse. J.A.R. jsou docela populární kapela, do těch debat se ale pustili i lidé, kterým je populární hudba spíš volná, situace to zjevně vyžaduje. Jde o hodně.

Obětovat děti je strašně jednoduché

Narození dcery politika Jiřího Pospíšila oživilo téma dětí ve stejnopohlavních rodinách. Pospíšil je gay, žije s jiným mužem. Dceru odnosila jeho kamarádka. Podle bývalého ministra je hlavní, aby dítě vyrostlo u milujících rodičů. Veřejně akcentuje své právo na štěstí, které nikomu neubližuje. Nechme stranou, že kandiduje do Poslanecké sněmovny, takže není ochoten být dítěti plně k dispozici. Celé je to komplikovanější. Americká organizace Them Before Us – Ony (tedy děti) jsou důležitější než my sbírá a zveřejňuje svědectví lidí, kteří vyrostli s rodiči stejného pohlaví. Zakladatelka organizace Američanka Katy Faustová čerpá z vlastní zkušenost.

Zakázali jsme komunismus. Všiml si toho někdo?

V Česku vstoupila v platnost novela trestního zákona, nového znění se dočkal i paragraf 403. Stojí v něm teď: „Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ Změna spočívá v tom, že paragraf explicitně zmiňuje dvě ideologie – nacismus a komunismus. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom mluvil s Petrem Blažkem, Luďkem Bednářem a Adamem Růžičkou.

Je třeba si promluvit o radikalizaci žen

I do České republiky již dorazila panika ohledně radikalizace mladých mužů a temného působení „manosféry“. „‚Musíš se k holce chovat víc jako šmejd‘ je jedno z jemnějších poselství manosféry. Objevuje se tu něco temného, říká Hanel“ je titulek rozhovoru DVTV se spisovatelem Petrem Hanelem. „Manosféra mu rozvrátila psychiku i vztah. „‚Nevěděl jsem, kdo jsem,‘ říká Petr, který propadl videím Turka a dalších“ je titulek serveru Heroine. „Sex, nebo nenávist! Manosféru zrodil odpor k emancipaci žen, část z ní je čistý byznys“ je příspěvek Českého rozhlasu k diskusi.

Oto nebo Pavel, už je to passé

Každý, kdo se rozhodne vstoupit do veřejného prostoru, je nakonec vystaven obrovskému tlaku, který dopadá nejen na něj, ale i na jeho nejbližší okolí. Vůbec nejtěžší je dnes vstoupit do politiky. Každý výrazný člověk, který by díky svému pohledu na svět mohl posunout společnost dál, v sobě nese mnohé dobré i špatné. Lidé, kteří jdou s davem, v sobě takové rozpory nemají, prostě plynou, nedělají problémy, a když se proud otočí, umějí se mu přizpůsobit. I takoví lidé jsou důležití, každý člověk má svou roli, někteří plynou s proudem, jiní ho mění, směřují jinam, často k dobré změně proudu.

Proč je Pride kontraproduktivní?

Má rezervovanost má hlubší i úplně mělké důvody. Banální důvod je ten, že je to nařvaný kýč. Vůkolní výtrysk duhových praporků všem kromě šťastně barvoslepých připomenul, že zas je další rok v čudu. Průvod Pride se stal podobně pevným bodem našich životů, jako jsou Vánoce, Velikonoce nebo masopust, jehož účastníky s účastníky Pride pojí puzení převlékat se do nerealistických outfitů a pak v nich rozpustile dovádět ulicemi města. Autorku tohoto textu, ale možná i leckoho jiného, pak Pride každoročně postaví před paradox: ačkoli na sobě celkem neshledáváte nic středověkého

Deset tisíc kroků denně? Podle nové studie pro podobný efekt na zdraví stačí mnohem méně

Cílit denně na 10 000 kroků se stalo symbolem zdravého životního stylu. Jenže nová studie publikovaná v prestižním časopise The Lancet Public Health ukazuje, že tento magický cíl je spíše výsledkem marketingu než vědeckých poznatků. Podle autorů výzkumu podobných účinků lidé dosáhnou už při 7000 krocích denně. „Deset tisíc je pěkné kulaté číslo, dobře se pamatuje a hodí se k nastavování cílů. Ale není založeno na důkazech,“ uvedla hlavní autorka studie.

Slova mají důsledky: potíže polských liberálů

Polské město Pabianice. Masové setkání příznivců liberálně-levicové koalice s premiérem Donaldem Tuskem. Napjatá atmosféra, v níž vzduchem létá volání po tom, aby vláda nedopustila jmenování nového prezidenta, jímž se stal kandidát konzervativců Karol Nawrocki. Premiér, viditelně v defenzivě, vysvětluje, že nelze znova přepočítat všechny hlasy z voleb konaných 1. června. „Kdo by je měl počítat? No kdo?“ ptá se nakonec zoufale. „Policie!“ je slyšet z davu. „Opravdu chcete žít ve státě, kde vítěze voleb vyhlašuje policie?“ ptá se Tusk.

Muzeum Evropa

„Evropa je shlukem zemí třetího světa s lepším brandingem. Žádná klimatizace. Žádné sušičky. Led je luxus. Při večeři se zpotíte, zatímco číšník si vás dvě hodiny nevšímá,“ napsal na X (Twitter) reportér magazínu Reason Billy Binion. Zařadil se do stále rostoucí skupiny Američanů, kteří se o letních prázdninách vydali přes Atlantik a byli zděšeni chudobou svých evropských bratranců. Například spisovatelka a aktivistka Sarah Haiderová měla podobný pocit z návštěvy Velké Británie.

Něco mezi pejskem a Bohem

Někde v Praze je ztrápený patnáctiletý kluk, když na něj jeho problémy dolehnou, konverzuje o nich celou noc s chatbotem. Vyprávěla mi o něm jedna jeho vrstevnice, působila při tom ustaraně, nedivil jsem se jí. Představa sotva dospívajícího mladíka, který svůj světabol vrhá do digitální propasti v naději, že se z ní ozvou slova, která mu pomohou zvládnout těžké dny, mi přišla smutná a snad i v něčem zvrácená. Daleko víc lidí to ale vidí jinak. Miliony jich jsou vděčné, že jim umělá inteligence dělá společníka, kterému je možné se svěřovat, probírat s ním život způsobem třeba i terapeutickým.

„Naše cesty jsou neslučitelné,“ oznámila kapela J.A.R. rozchod se svým frontmanem Otou Klempířem

Kapela J.A.R. už nebude dál vystupovat s Oto Klempířem. Další spolupráci se svým dosavadním frontmanem označila za neslučitelnou. Zástupci kapely to uvedli na svém facebooku. Klempíř bude ve sněmovních volbách kandidovat za Motoristy sobě jako lídr v Plzeňském kraji. "S lítostí Vám musíme oznámit, že jsme dnes večer v Poděbradech odehráli poslední koncert naší milované kapely s Oto Klempířem. Naše další společné životní cesty jsou bohužel neslučitelné. O dalším našem směřování Vás budeme informovat," uvedla kapela.

Německá armáda hlásí prudké zvýšení zájmu o vojenskou službu

Od ledna do konce července vstoupilo do německé armády přes 13.700 lidí, což byl v tomto období meziroční nárůst o 28 procent. Ve čtvrtek to podle agentury Reuters oznámilo spolkové ministerstvo obrany, podle kterého armáda získala nejvíce zájemců o službu za poslední roky. Německý ministr obrany Boris Pistorius usiluje o rychlé zvýšení počtu mužů a žen ve zbrani, v minulosti v této souvislosti nevyloučil ani obnovení povinné vojenské služby.

Povadlá ňadra Evropy

Nemusí to být ani Donald Trump nebo někdo z jeho party, aby nás Evropany upozornil na úpadek našeho milého kontinentu. Evropa se evidentně nalézá v dekadentní fázi své dlouhé historie, zjevně ztrácí dech a výdrž, vadne a chřadne, pustne a churaví. Přestává stačit světu, jeho střemhlavému pádění někam, kam ona už ani nedohlédne, protože ten šílený závod ona už sama neřídí, spíš se tak plete někde u konce, ráda, že je vůbec ještě na nohou. Byla to přitom kdysi velká krasavice, které se klaněl celý svět, se kterým si ona mohla dělat, pomalu co chtěla.

Zadek Sydney Sweeneyové a obrat v kulturní válce

Zdálo se, že reklamy již dávno neslouží k propagaci výrobků, ale jako munice v kulturních válkách. Pro jejich tvůrce bylo důležitější signalizovat příslušnost k té správné straně než dosáhnout zvýšení příjmů. Někdy nad tím zákazníci jen obrátili oči v sloup, jindy to pro danou firmu skončilo katastrofou. Například když pivo Bud Light použilo v kampani transgender influencerku Dylan Mulvaneyovou, čímž vyvolalo bojkot a trvalý propad prodejů. Nebo když automobilka Jaguar oznámila rebranding za pomoci podivných bezpohlavních bytostí, reakce byla nechápavé zděšení.

I kočky požadují své osvobození

Je doba dovolených. I letos strkám klíče do cizího zámku, abych sousedům zalila kocoura. Kocour se nejdřív podlézavě přilísá, po nažrání přezíravě vzdálí. Ačkoli se známe mnoho let, náš vztah se nikam neposouvá a už se ani neposune. Kocour je rád, že se ještě tak nějak zvládne posunout sám. Je mu odhadem asi tak sto let, chodí nakřivo, je orvaný jako pes, uzounký jako gramodeska, granule drtí dásněmi a navzdory tomu, že mě vraždí pohledem, je spolehlivě slepý. Už dávno čekám, že si mě za dveřmi nevraživě přeměří jiná kočka (se stejně pokryteckým charakterem).

Epstein jako zbraň

„Mohl bych se postavit doprostřed Páté avenue a někoho zastřelit, a stejně bych neztratil voliče,“ prohlásil o sobě během kampaně v roce 2016 Donald Trump. Dlouho se tato jeho nadsázka považovala za v něčem pravdivou. Popularita Trumpa samozřejmě během let kolísala. Ale vždy existovalo tvrdé jádro těch nejzarputilejších trumpistů, kteří opravdu svému idolu odpustili cokoli, jakoukoli kauzu, jakýkoli politický obrat. Podváděl Trump svou manželku s pornoherečkou? Pokud je to pravda, je to chování alfa samce. Zavedl Trump cla? Bylo načase, aby svět platil za odírání Spojených států. Zrušil Trump cla? Geniální vyjednávací tah.

Lepší, kdybychom se vůbec nenarodili

V sobotu 17. května letošního roku zaparkoval pětadvacetiletý Guy Edward Bartkus svůj stříbrný sedan za reprodukční klinikou v americkém Palm Springs. Krátce nato odpálil v autě nálož, čímž zabil sebe, zranil čtyři kolemjdoucí a zdevastoval budovu kliniky. O dva týdny později byl zatčen Bartkusův komplic Daniel Park, jenž pachateli předtím dodal víc než sto kilo dusičnanu amonného k výrobě výbušniny. Na konci června ve vazbě spáchal sebevraždu.

Koalice klídku

Na kandidátkách hnutí Stačilo! by mělo být čtyřicet zástupců sociální demokracie, předsedkyně Jana Maláčová se stane jedničkou v Praze, první místopředseda Lubomír Zaorálek bude o zvolení usilovat v Moravskoslezském kraji z druhého místa za komunistkou Kateřinou Konečnou. Šance obou uskupení dostat se na podzim do sněmovny tak výrazně stoupla, Andrej Babiš je jistě rád. Zaorálek dohodu vysvětlil potřebou zachránit zemi, nikoliv stranu.

Sud se střelným prachem jménem Velká Británie

Příští týden uplyne jeden rok od násilných nepokojů ve Velké Británii. Ty začaly loni 30. července v Southportu, rozšířily se do ostatních měst v Anglii a Severním Irsku a pokračovaly až do 5. srpna. Spouštěčem byl brutální útok na taneční lekci pro děti o den dříve, kde byla ubodána tři děvčátka, ve věku 6, 7, a 9 let, a další byla vážně zraněna. Vrah, v té době sedmnáctiletý, Axel Rudakubana byl rozený Brit, jeho rodina však přišla do země ze Rwandy z řad křesťanských Tutsiů.

Pravda mě nezajímá

„Legenda, loser, Londýňan.“ Těmito slovy popisuje sám sebe Baxter Dury. Syn punkové ikony Iana Duryho, britský muzikant a antihrdina vlastních příběhů, si nikdy nehrál na spasitele ani morální policii. V rozhovoru pro Echo mluví třeba o tom, proč se odmítá stavět do role politického komentátora, proč nevěří na upřímnost, ale i o třídních rozdílech, toxické maskulinitě, Instagramu či o tom, co s námi dělá svět, kde každý může zobchodovat své trauma. S Baxterem jsme spolu nemluvili poprvé, proto si tykáme. Pokud jste ho ještě nezažili naživo, máte příležitost – v sobotu 26. července vystoupí na brněnském festivalu Pop Messe.

Lidská inteligence se přeceňuje

„Umělá inteligence je výtvorem mimozemské, nadřazené inteligence, která je přímo mezi námi a nepochází z dalekého vesmíru,“ řekl v nedávném v rozhovoru pro Noema Magazine historik Niall Ferguson. „Vždy jsme si představovali, že mimozemšťané přijdou z jiného světa. Ukazuje se však, že je vytvoříme sami a obdaříme je inteligencí, která nás nakonec předčí. Měli bychom být velmi opatrní, kam tohle nejspíš povede. Přinejmenším riskujeme, že budeme sdílet osud koní. Nahradíme sami sebe tak, jak jsme kdysi nahradili koně.“

Poprask na globální vesnici

Asi jste tu historku zaznamenali. Existuje kapela jménem Coldplay, je docela populární. Její koncert dokrášlují projekce na velké obrazovce, říká se jí jumbotron. V jednom okamžiku přenášel záběr ze skyboxu, lóže pro prominentní hosty. Objevili se na něm pán a paní, kteří se k sobě, řekněme, velice měli. V okamžiku, kdy si uvědomili, že jsou vystaveni pohledům všech těch tisíců lidí kolem, se velmi vylekaně pokusili dostat ze zorného pole kamery, vypadali při tom velmi komicky, v dané situaci dost dobře není možné vypadat jinak.

Božská míra byla neblaze překročena

Uběhlo to rychle. Před deseti lety se rozjela událost, které se vzápětí začalo říkat velká uprchlická krize. Od jara 2015 přicházely zprávy, že výrazně posílil uprchlický proud jak po tradiční cestě přes Balkán, tak přes Středozemní moře. Pořád šlo ale ještě o desetitisíce, tedy zvladatelná čísla. Během léta poskočila na statisíce a na přelomu srpna a září již stálo na hranicích především do evropského schengenského prostoru skoro milion uprchlíků, takže do konce roku jich jen do Německa přišlo jeden a půl milionu. Tehdy, bylo to 31. srpna, zazněl slavný výrok Angely Merkelové „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!), který dosud rezonuje a vyvolává zcela protichůdné reakce.

Bulšit jako nešvar předvolebního klání

Do voleb nezbývají ani tři měsíce a nelze si nevšimnout podivné kvality, která letošní klání provází: bezobsažnost. Ani jeden ze dvou favoritů zatím nezveřejnil program – s tím si máme počkat až na září – a ačkoli billboardy s vágními hesly stojí a kandidáti objíždějí republiku, nedá se říct, že by se nějak věcně diskutovalo o konkrétním směřování země, o reformách, jež je třeba prosadit, o daních, o rozpočtu a podobně, což by volič, zvlášť je-li nerozhodný, už v této chvíli očekával.

Prsten moci nové doby

Všechno se mění. Poslední dobou poněkud rychleji, dramatičtěji a možná i fatálněji. Galadriel, elfka z Tolkienových příběhů, pronáší v úvodu k filmové verzi Pána prstenů monolog, který je zjevně platný nejen pro Středozem, ale i pro náš svět. Přeloženo z elfštiny říká: „Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v zemi. Tolkien ve své fantazii načrtl příchod doby temna, kdy všemu vládl jediný prsten moci. Naše společnost možná spěje k něčemu podobnému. Dominantně ji dnes formují dvě věci: technologie a politika. . Cítím to ve vzduchu. Mnoho z toho, co kdysi bylo, je ztraceno.“

Průzkum: Češi mají nejraději Čechy. Kdo naopak skončil nejhůř?

Z národnostních skupin v Česku jsou nejméně populární Romové, po nich následují Arabové a Rusové. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM). Vztah obyvatel Česka k Ukrajincům, jejichž podíl v zemi v posledních letech stoupl kvůli příchodu lidí prchajících před ruskými okupanty, je většinou neutrální. Nejvíce pozitivních hodnocení v průzkumu mají Češi a po nich Slováci. Lidé měli v průzkumu uvést svůj vztah ke 14 národnostním skupinám žijícím v Česku.

Drobná přímluva za návrat public shamingu

Po dalším abnormálně teplém jaru a katastrofálně horkém červenci, což se poznalo tak, že byla zima a pořád pršelo, konečně vylezly paprsky. To je dobré. Na konci paprsků jsou letní těla jim vystavená. To už tak dobré není. V zimě si lze ještě leccos namlouvat. Holá pravda letních těl zabíjí poslední molekuly důvěry v to, že to s námi ještě dobře dopadne. Zabije je tak, že si na ně lehne a pak je rozmačká. Ale co už. Národ tekutého chleba si v plavkách nezaslouží vypadat líp. Body positivity se v české kotletě nějak zásadně prosazovat nemuselo.

Lotyšsko se zbavuje Rusů. Oznámilo deportaci dalších 841 ruských občanů

Lotyšsko vydalo varování před deportací dalších 841 ruských občanů z důvodu neznalosti lotyštiny. Ruští občané s povolením k pobytu v Lotyšsku museli do konce června požádat o status trvalého pobytu v Evropské unii. K tomu museli složit zkoušku z lotyštiny. Na začátku roku 2024 bylo na seznamu pro deportaci 1167 Rusů, z nichž 70 % bylo starších 60 let, informuje stanice Deutsche Welle (DW). Dalších 841 ruských občanů obdrželo varování před deportací z Lotyšska.