Tento rozhovor se odehrál v Londýně ještě před vraždami v Southportu 29. července. Vlna násilných protestů, již vyprovokovaly, pozornost upřená na původ vraha, na to, jak oficiální Británie reaguje na tyto protesty ve srovnání s protesty jinými – o tom všem se lépe uvažuje ve světle myšlenek kanadského, v Británii působícího politologa Erica Kaufmanna.
„Divoká a zuřivá vzpoura opustila lesy a ve jménu reformy se proháněla po našich ulicích,“ stěžoval si v roce 1780 Edmund Burke, považovaný za zakladatele moderního konzervativismu, na vlnu bouří známou jako Gordonovy nepokoje. Ty vyvolalo plánované omezení diskriminace britských katolíků. Šéf Protestanské asociace lord Gordon tvrdil, že nový zákon umožní katolíkům sloužit v armádě a tím ohrozí bezpečnost Spojeného království, jelikož budou moci lehce plánovat zradu. Nejdřív pokojné protesty se zvrhly v orgie násilí, dav plenil a raboval, ničil budovy spojené nějak s katolíky, třeba zahraniční velvyslanectví, či se státní autoritou.
Zůstaňme ještě u neslýchaného cenzorského pokusu eurokomisaře Thierryho Bretona. Má další dozvuky a hlavně nám ukazuje, že žijeme ve vskutku zajímavé době. Jakkoli byl nečekaný v tom smyslu, že i ti, kdo čekají od eurokracie to nejhorší, jím byli překvapeni, zároveň nespadl z nebe. Lze se na něj dívat z mnoha kontextů, z nichž ten, že už schválený unijní Digital Services Act se skutečně ubírá cenzurním směrem, je jeden z nich. Jenže, a to je další kontext, eurokracie a celý sektor managementu informací si ještě nejsou jisté, jak daleko můžou jít.
Jsme na hudebním festivalu Krásný ztráty v malebných Všeticích a hodláme vášnivě diskutovat. Co dnes umělci musejí dělat, aby se jim vůbec vyplatilo vydávat desky? Jsou kapely živy už jen z koncertů? Možná se dočkáme i odpovědí na palčivé otázky, zda nejsme my, posluchači, jen obětí algoritmů, které nám říkají, co máme poslouchat a zda je hudební kritika definitivně mrtvá. Pozvání do speciálního letního Salonu Echa přijali: zpěvák a skladatel Michal Prokop, hudební promotér David Gaydečka a stále ještě mladí muzikanti Andy Čermák (Andy Cermak, Sunflower Caravan) a David Havas (Eden in Leden).
Býti Němcem nikdy nebylo snazší. Na konci června vstoupil v platnost zákon o modernizaci státní příslušnosti, podle něhož stačí k získání německého občanství nově jen pět let pobytu, ne osm jako dosud. Ve specifických případech postačí dokonce jen tři. Zájem by byl. O německý pas v červenci žádalo o 27 procent (Hesensko), 41 procent (Brémy), ale i o 76 procent (Hamburk) víc cizinců než pouhý měsíc předtím.
O málokterém tématu se v posledních letech popsalo tolik papíru jako o dezinformacích a svobodě slova. Přitom na tomto poli se v Česku nic zvláštního neděje, i když se to z obranářské rétoriky některých médií a politiků nezdá. V řadě sousedních zemí, včetně Německa, je svoboda slova velkým tématem. V Česku se tyto trendy zatím neprojevily. Proč? Stále je u nás živá tradice antikomunistické revoluce z listopadu 1989. Šéfové velkých médií zažili ve formativním věku skutečnou nesvobodu, takže jsou na projevy cenzury, autocenzury a potlačování názorů mimořádně citliví.
Devadesátá léta jen tak nikomu nevysvětlíte, říká Dana Kyndrová, která je ovšem fotografovala, čímž je sice nevysvětlovala, ale zachytila jejich esenci: vůni a pachy, nadšení i depresi, naivitu i protřelost. Vidíme na nich, jako by se lidé probudili z divného spánku, jsou celí pomačkaní, uválení, trochu i opuchlí, ale zároveň rozdychtění, co bude dál. Někteří se těší, jiní by si zas raději lehli. Scény z těch zvláštních let vystavuje klasička české humanistické fotografie do 15. září v pražské Leica Gallery.
Visegrádské země jsou si v mnoha ohledech velmi podobné. Vůbec přitom nejde pouze o minulost. Mají srovnatelnou úroveň HDP na obyvatele, podobnou strukturu výroby, zahraniční investoři je vnímají téměř jako jednotný trh. Spolu s několika dalšími středoevropskými zeměmi patří Polsko, ČR, Slovensko a Maďarsko v posledních desetiletích k jednomu z nejrychleji se rozvíjejících regionů .V testech PISA pro středoškoláky dosahují zdejší mladí lidé lepších výsledků než Němci nebo Francouzi. Je však obecněji střední Evropa schopna lépe než doposud politicky zúročit onen téměř civilizační skok, jenž byl učiněn po pádu komunistické diktatury?
Kočičí bezdětná dáma je nešťastná. Náplastí na její bolest je, když nešťastnými může učinit ostatní. Tento osobnostní profil Kamaly Harrisové vyšvihl J. D. Vance, Trumpův kandidát na viceprezidenta. V reakci na to vylezli ze svých skrýší kočičí bezdětní muži a chopili se ironie s příměsí smutku. Trika a pouzdra na mobily s nápisem Hrdý kočičí bezdětný muž prodával Amazon nejspíš už předtím. Ale teprve nyní se stala hitem.
Rakouská filiálka ekologické organizace Poslední generace ukončila činnost, přestala v ní vidět smysl, protože pro ni neexistuje perspektiva úspěchu. „Společnost selhala,“ píše se v oznámení pro veřejnost. Boj proti klimatické změně a politice, která ji má způsobovat, bude pokračovat dál. Prohlášení končí slovy: „Zůstáváme naštvaní.“ Jako kdyby záleželo právě na tomhle.
Česko by mělo regulovat prodej alkoholu, jeho spotřeba je tu nebezpečně vysoká a v Evropě ojedinělá, mladí lidé přicházejí do kontaktu s alkoholem nepřiměřeně brzo, společnost za to platí vysokou cenu. Zároveň by se ale měl za přísných podmínek umožnit legální přístup k jiným drogám, než je alkohol. Tvrdí to končící národní drogový koordinátor Jindřich Vobořil, který za svým nuceným odchodem vidí i tlak „alkoholové lobby“. Vyšší regulaci alkoholu podporují i někteří zástupci Pirátů, navrhují například omezení prodeje alkoholu nebo opatření etiket varováním.
Letní měsíce v moderním věku bývají obvykle nejklidnějším obdobím v roce, pokud není nějaká světová válka. Většina společenských vrstev se oddává slunečnému počasí, užívá dovolené nebo se veze na dovolené jiných. Klid zbraní aplikují i politici napříč nepřátelskými tábory, je tzv. okurková sezona, kterou ve veřejném prostoru vyplňoval zájem o okultní vědy, kruhy v obilí, UFO, existenci mimozemských civilizací, tomu všemu zdatně konkurovaly hospodské rvačky, domácí zabijačky a jiné mezilidské peripetie, na které jindy nezbývá tolik prostoru.
Mohlo by se zdát, že zásadní společenský a politický střet dneška se odehrává mezi utopisty (často mladšími) a nostalgiky (často staršími), těmi, kdo chtějí jít kupředu (ať už to znamená cokoli), a těmi, kdo chtějí společnost směřovat opačným směrem. První se – v očích svých kritiků – upínají k nějakému absurdnímu a dosavadní lidskou zkušenost popírajícímu projektu proměny společenského uspořádání, jejich snaha, úprk vpřed, proto nutně musí skončit nárazem do zdi reality, v troskách iluzí anebo v potěmkinovské vesnici udržované násilím státní moci.
Funkce amerického viceprezidenta nepatří mezi ty nejdůležitější na světě. Jeho oficiální pravomoci a povinnosti jsou téměř nulové. Jeho hlavním úkolem je být zálohou, kdyby se prezidentovi něco stalo. Neoficiálně slouží především jako kladeč věnců a žolík ve volebních kampaních. Prezidentští kandidáti si vybírají své partnery, aby signalizovali ochotu naklonit si voliče, jež nemusí oslovovat oni osobně. Donald Trump si v prvních volbách vybral za kolegu Mikea Pence, aby uklidnil zbožné evangelíky, jež znepokojoval jeho prostopášný život. Kamala Harrisová se stala viceprezidentkou Joea Bidena, jelikož progresivní křídlo demokratů požadovalo na kandidátce ženu černošku.
„Cílem nemainstreamových médií je svrhnout režim,“ tvrdil Jürgen Elsässer, šéfredaktor časopisu Compact, než byl – prozatím – svržen sám. Média i sociální sítě zaplavily fotografie postaršího pána stojícího v županu ve dveřích svého domku. Je v obklíčení víc než dvou desítek zakuklených policistů. Následuje domovní prohlídka – stejně jako na dalších místech Německa. Do akce byly zapojeny stovky policistů po celé zemi.
Autorský pohled divadelního a filmového režiséra, scenáristy a herce Jiřího Havelky na lidi i na to, jak reagují v extrémních situacích, je tu zábavný, tu nemilosrdný, tu dojemný. Jeho filmový debut Vlastníci o tom, jak klopotně se učíme zacházet se soukromým vlastnictvím, je už klasikou. Svůj zatím poslední celovečerní film, který právě přichází do kin, nazval Zahradníkův rok a do hlavní role obsadil Oldřicha Kaisera. Je volně inspirován skutečnou událostí, kdy ruský oligarcha zničil drobné hospodářství Reného Mandyse v Dolní Olešnici. Klasická komedie to není, ale důležitý film, jak už to u Jiřího Havelky bývá, ano.
Vstupem Kamaly Harrisové do přímého boje o Bílý dům se mění dynamika a do jisté míry i dosavadní témata kampaně. Pozvání do debaty k nadcházejícím volbám v USA přijali: europoslanec Alexandr Vondra, publicisté Roman Joch a Michael Durčák, komentátor Týdeníku Echo Martin Weiss a politolog a amerikanista Kryštof Kozák. „Úspěchy Joea Bidena nemají ve světě srovnání,“ řekla Kamala Harrisová po jeho odstoupení z kandidatury na prezidenta.
Michelangelo Buonarroti vytvořil Pietu a vymaloval Sixtinskou kapli, jsou to vrcholná díla křesťanstvím inspirovaného umění. Je také autorem sochy Bakcha, opět velmi sugestivním a okouzlujícím způsobem zachycené podoby přiopilé prostopášnosti. Michelangelo v tom ohledu mezi velkými umělci renesanční Itálie nebyl zdaleka jediný.
Občanskému aktivistovi a bývalému lídrovi hnutí Anglická obranná liga Tommymu Robinsonovi hrozí několik let vězení. Včera proběhl pod jeho taktovkou protestní "pochod národní hrdosti" centrem Londýna, který končil na věhlasném Trafalgarském náměstí, kde tisícovky Robinsonových podporovatelů shlédly "zakázaný" dokument Umlčen. Veřejné promítání snímku, jenž natočil sám Tommy Robinson, bylo soudem oficiálně zakázáno. Robinson jde kvůli promítání a vytvoření filmu v pondělí k soudu.
Pořadatelé olympijských her v Paříži se omluvili katolické církvi a všem křesťanským skupinám, kterých se při slavnostním zahájení dotklo ztvárnění obrazu Poslední večeře. Ve scéně připomínající slavné dílo Leonarda da Vinciho zobrazující Ježíše Krista ztvárnily jeho apoštoly drag queens či transgender modelka, téměř nahá zpěvačka zpodobňovala řeckého boha vína Dionýsa. "Samozřejmě nikdy nebylo naším záměrem projevit neúctu k jakékoliv náboženské skupině. Zahajovací ceremoniál se snažil oslavit toleranci ve společnosti."
Když se o nějaké knize řekne, že je to ideální „čtení k vodě“, působí to až pejorativně. Jako něco oddechového, banálního a rozhodně velmi zapomenutelného. Iva Hadj Moussa nemá problémy s tím, když se její knihy označují za „střední proud“. Letos vydala svůj nový, zatím nejlepší román Těžké duše, a kdyby takhle byla napsána každá česká kniha, která se dobře prodává, budeme žít v literárním ráji. Pokud jste ji ještě nečetli, udělejte to klidně i u té vody. Zábavnější (a zároveň nikterak povrchní či banální) knihu jsem od českého spisovatele roky nečetl.
Psal se rok 2004 a tehdejší senátorka Hillary Clintonová na sponzorské večeři představovala jednu místní kandidátku demokratů. „Ráda bych uzavřela jejím oblíbeným citátem, mám ho velmi ráda. Je od Mahátmy Gándhího. Provozoval několik let benzinovou pumpu v St. Louis…“ Už tehdy se za to omluvila a dnes už by to určitě neřekla. Nejen proto, že citlivost vůči etnickým stereotypům se od té doby nesmírně zvýšila. Prostě by jí to nepřišlo na mysl. V předchozích letech nebylo možné nevidět, že indičtí imigranti – tak jako mnohé jiné imigrační skupiny – tíhnou k určitým činnostem.
Vláda se v horkém červenci zabývá zákony, které obyvatelstvu zdraží pohonné hmoty a topení v domácnostech v přímé souvislosti s unijním Green Dealem. Politický střet kolem zdražování, které začne nabíhat od roku 2027, se vyčerpává ve sporech, jestli za trpnou účast ČRy na této unijní politice může víc tento, nebo minulý premiér. Zástupci hnutí ANO, osvobození od břemene vládnutí, veřejně tvrdí, že Green Deal je hloupost. To soukromě potvrzují i někteří vládní politici. Jakýsi širší rámec pro politiku, jejímž jádrem je expanze tzv. OZE, jsme se pokusili načrtnout se známým „skeptickým ekologem“ Bjørnem Lomborgem.
Žáci vsetínských základních škol zřizovaných městem u sebe od září nebudou moci mít v době vyučování mobilní telefony. Rozhodli o tom vsetínští radní a uložili ředitelům škol, aby to zabezpečili prostřednictvím školních řádů. Město o letních prázdninách pořizuje do škol speciální boxy, do kterých si žáci budou moci své mobily bezpečně uložit, sdělila dnes v tiskové zprávě mluvčí radnice Jana Raszková. Zakázat používání mobilních telefonů podle radnice umožňuje školní řád.
Zbrojení, tabu století, nouzový stav. To jsou obraty, které se v posledních měsících objevovaly ve vyjádřeních politiků, když hovořili o demografii. O zbrojení hovořil Emmanuel Macron. Francie je přitom pověstná – v porovnání s ostatními zeměmi OECD – nadprůměrnými investicemi do rodinné politiky. Dlouhou dobu také patřila k těm zemím starého kontinentu, kde byla porodnost o něco vyšší. Od roku 2010 však i Francie čelí poklesu. Mezi lety 2022 a 2023 propadla porodnost o šest procent. Na jednu Francouzku nyní připadá v průměru 1,7 dítěte.
S koncem srpna přestávají na papíře vycházet Lidové noviny. Tato zpráva vyvolala větší rozruch a větší účast, než když někdy v minulosti skončil nějaký jiný deník. Kolem Lidovek panovala zvláštní aura, tady se přinejmenším v 90. letech odehrával pokus mít v češtině jeden deník evropské úrovně. Jaký po nich zůstává otisk ve společnosti? Je sen o pořádných novinách dosněn? Hosté Salonu jsou všichni aktéry příběhu LN - Vladimír Mlynář, Karel Steigerwald, Dalibor Balšínek a Pavel Maticha. Moderuje Daniel Kaiser.
Zhruba tři pětiny české veřejnosti nadále nepovažují současný důchodový systém za spravedlivý a průměrná penze podle nich nepostačuje na pokrytí základních potřeb důchodců. Přes 70 procent lidí si stále také myslí, že systém lidem neumožňuje prožít důstojné stáří. Podle většiny veřejnosti je tedy potřeba důchodová reforma. Občanů, podle kterých je nynější systém důchodů neudržitelný a potřebuje změnu, meziročně ubylo o pět procentních bodů na 67 procent. Vyplynulo to z květnového průzkumu agentury STEM.
Chtějí držet stůj co stůj. Tuší, že vítr začíná vanout jiným směrem, z nastaveného kurzu uhnout nechtějí a řítí se ke skalinám. Stále věří, že větru poručí, jsou schopni obětovat zdravý úsudek, jen aby žili svůj sebeklam. Je to patrné na vládnoucích elitách podporovaných korporátními, dříve velmi respektovanými médii v Americe i Evropě. Platí za to ztrátou důvěry. Nekritické prosazování progresivistických ideologií se pro vnitřní rozpory ukazuje jako utopistické a naráží na pochopitelný vzdor. Přesvědčení o správnosti vede k o to sveřepějšímu prosazování ideologie.
Spisovatelka Tereza Semotamová dala pro podcast RANT Prostoru rozhovor o tom, že potratila. Vystoupit bylo určitě náročné, nejspíš osobně statečné (jinak se bude tématu dotýkat extrovert, jinak introvert), rozhodně ojedinělé. Podobných veřejných výpovědí mnoho není, z čehož někdo soudí, že téma je tabu: spontánní potrat je totiž jev relativně častý, mělo by se o něm tím pádem taky víc psát. Ono je to tak, že ho sice zažije každá čtvrtá žena, zároveň ale naprostá většina bezprostředně po otěhotnění, kdy ještě ani neví, že je těhotná.
Týden před začátkem Her XXXIII. olympiády v Paříži se podruhé dočkaly pozornosti sportovní úbory naší reprezentace, když byly – jako jediný východoevropský zástupce – vybrány do sedmice nejzajímavějších kolekcí nadcházejícího klání. To je krásné uznání, Češi jsou zase jednou světoví (a to když se stane, mají Češi rádi). Proto je tolik zábavné, že napoprvé se zájem o probírané oděvy zvedl po jejich představení, kdy se k nim vyjádřila tuzemská veřejnost – často také negativně a škodolibě nebo záštiplně na adresu jejich tvůrce, návrháře Jana Černého.
