Tag: společnost

Články k tagu

Jednání vlády mělo úmyslné zpoždění. Kabinet chtěl upozornit na to, že spěchat se nemá

Zasedání české vlády ve středu začalo o 13 minut později, kabinet se posunutým začátkem symbolicky přihlásil k Národnímu dni bez spěchu. Projekt vhodnou formou připomíná, že spěch na silnicích může mít fatální důsledky, řekl po jednání premiér Petr Fiala (ODS). Podle úřadu vlády má akce za cíl varovat veřejnost před riziky spěchu za volantem a přimět řidiče k zamyšlení, zda potřebují kvůli pár ušetřeným minutám riskovat život svůj i ostatních.

Papež, který šel světu vstříc

Papež František už několik let nebyl tím veselým energickým papežem, kterého si po jeho zvolení tak rychle oblíbili právě i ti, které církev nikdy nezajímala, ba ani by je nenapadlo, že by měla. Katolická církev zjevně odcházela (a odchází) z té části světa, kde kdysi vznikla, její místo zabrala média, sociální sítě a pop-kultura, oblast, do níž se podařilo papeži Františkovi vniknout jako do té doby žádnému jeho předchůdci, tak, jak se o to ani nikdo předtím ani nepokoušel. Papež František se alespoň v prvních letech pontifikátu jevil, jako by si ta stará instituce na posvátno nechala poradit od nějaké píár firmy.

České sebebičování Polskem

Polsko jede! Polský zázrak! Předehnali nás, za peníze z EU postavili dálnice! A my? Rozhledny. V českých médiích se to podobnými zprávami poslední dobou jen hemží, na příkladu Polska se ukazuje česká stagnace a zaostávání. Kde se toto zaujetí pro až sebemrskačské srovnávání vzalo a je vůbec opodstatněné? Samozřejmě je důvodem k radosti, že Češi konečně opouštějí svůj dlouhodobě zakořeněný pohled na Poláky plný historických předsudků, stereotypů, ignorance a despektu a začínají objevovat bohatou polskou historii, krásnou přírodou, gastronomii – a také bezprecedentní ekonomické úspěchy posledních tří desetiletí.

Pomlázka je nástroj k vyjádření lásky

Na Dačicku býval pozoruhodný velikonoční zvyk, jinde myslím nevídaný: ráno na Velký pátek se ženy svlékly donaha, popadly doma srp a takto vyrazily na louku či k poli dotknout se země, aby v novém roce dobře nesla a dala dost jídla. Jinými slovy, žena neboli stvoření plodu a nového života požádala zemi čili dárkyni krmě, aby přijala semeno a porodila také. Stejně jako spousta jiných obyčejů vymizel dávno i tento. Muži v něm, alespoň co je mi známo, nehráli žádnou roli, hanbatého běhu a srpového dotýkání země se neúčastnili (i když nepochybuji, že čumilů, aťsi schovaných někde v houští, se našlo dosti).

Co nám přinesla tato noc

Tento článek, i když napsaný a odevzdaný editorům ve znamení tmy Velkého pátku, je publikovaný během samotné Velké noci, o půlnoci z Bílé soboty na Velikonoční neděli. Nesluší se, s takovým termínem publikace, psát o ničem jiném, než je právě „ta vpravdě blahodárná noc“. Jen málo lidí si dokázalo tak trefně utahovat z katolicismu jako irský modernista James Joyce. Ale i ten zarputilý proticírkevní bojovník jednou za rok vyrážel inkognito na večerní velikonoční liturgii „uvidět ty nejzákladnější věci – zrození ohně, zrození vody a vítězství světla nad tmou“, jak sám říkával.

Tepot ženské krásy

„S lidmi se stačí bavit pět minut, abyste poznali, co řeší. Důležité je spojit se s takovými, kteří se vydali na podobnou pouť životem jako vy. Nemusíte pak nikomu nic vysvětlovat, to je ohromná ztráta energie. Protože vy vlastně máte jen tu energii a čas, nic jiného nemáte,“ říká mi na úvod rozhovoru fotograf Tono Stano. Jeho aktuální velkolepá retrospektivní výstava se otevřela 16. dubna a potrvá až do konce srpna. Stano ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy (GHMP) v Městské knihovně představuje jak práce ze střední školy, které jsou překvapivé svou hravostí a smyslem pro filmové vidění, tak aktuální tvorbu. Jak bilancuje umělec, který říká, že nesnáší ohlížení do minulosti? A proč si na nic nestěžoval ani za komunismu?

Zaslepená společnost

Připomenul jsem v nedávné úvaze příběh jednoho zaslepení, jak ho vypráví slovenské Divadlo Pôtoň v dokumentární inscenaci Terra Apathy. Pojednává o zaniklé staré slovenské obci (1253) Horné Opatovce (latinsky Terra Apathy de Grana), kde byla v roce 1953 postavena hliníkárna, lidé měli práci, moderní byty, kupovali si pračky, televize, jejich životní úroveň rostla. Jedovaté emise hliníkárny ale postupně vyhubily hmyz, zničily stromy, zvířata trpěla deformacemi, ženám se lámaly kosti, zvýšila se závratně dětská nemocnost. Ekologické škody překročily nakonec práh napravitelnosti a obec byla zlikvidována, lidé vystěhováni.

Na výpravách s Chrisem

Ve sváteční dny se mi nechce „tepat nešvary“ a vyhlašovat stanoviska, asi by se to ani nehodilo. Dobrá záminka napsat něco o člověku, kterého mám za dost inspirativního, i když neformuluje nějaké velké pravdy, nenabízí řešení, nenahlíží nějak nově a pronikavě problémy dneška. Inspirativní je pro mě nejenom tím, co dělá, ale i tím, že dokázal změnit svůj život způsobem, který něco přinesl jemu i světu, ale nedělá kolem toho tyjátr, na motivační přednášky ho neužije. Jmenuje se Chris Arnade; politicky bychom se asi na všem neshodli, považuje se za socialistu.

Tohle je život?

„Není čas na odstup,“ zaznívá v autobiografii Život. Moje cesta dějinami od papeže Františka. Ale čtenář po přečtení sezná, že papež si čas na odstup našel. Kniha je sice mediálně inzerovaná jako autobiografie, ve skutečnosti papež převyprávěl svůj příběh vatikánskému novináři Fabiu Marchesemu Ragonovi. Je to problém? V tomto případě ano. Knize chybí nasazení, možná proto, že zde byl prostředník. Je plná šroubovaných vět, v nichž člověk hledá smysl jen proto, že spoluautorem je papež. Nutno také říct, že překladatelka neodvedla dobrou práci.

Člověk a jeho „prohraný boj“

Stává se to pravidelně. Když se v médiích referuje o smrti nějakého člověka, jenž zemřel na smrtelnou nemoc, jako se to tento týden stalo devětadvacetileté herečce Anně Slováčkové, popíše se to v médiích slovy „prohrál či prohrála boj“. Vzápětí se ale ozvou kritické hlasy, podle nichž taková zápasnická rétorika zkresluje podstatu události a zesnulého člověka, který byl poražen, kromě nepochopení navíc ještě jaksi umenšuje.

Klesá porodnost, země trpí „pandemií nezadaných“. Mileniálové a generace Z po dětech netouží

V posledních letech se v mnoha západních zemích včetně USA ukazuje výrazný pokles počtu sňatků a porodů. V USA dosahuje porodnost historického minima 1,7 dítěte na ženu, což je pod potřebnou průměrnou úrovní 2,1 dítěte pro udržení stabilní populace. Tento trend je součástí širšího fenoménu, kdy stále více lidí volí svobodný život místo tradičního manželství a zakládání rodiny. Klesající porodnost je příznakem toho, čemu se podle odborníků říká „recese vztahů“ vedoucí k pandemii nezadaných.

Věčné války názorových bublin

Už delší dobu vyzývám členy naší kulturní redakce, která je mimochodem zřejmě jednou z největších v českých časopisech (natož mezi umírajícími deníky), aby napsali něco o veřejných štvanicích – ne nepodobných našim současným kulturním válkám –, které se vedly mezi intelektuálními elitami v předminulém století. Stálo by za to připomenout, co třeba zažíval Tomáš Garrigue Masaryk, když se vzepřel étosu doby a postavil se proti pravosti Rukopisů. Boj o Rukopisy se stal největší „kulturní válkou“ národního obrození, a kdo jako Masaryk poukazoval na to, že se jedná o falzifikáty, byl označen za zrádce českého národa.

Vstříc sémantické apokalypse!

Je jaro, i pár těch slunečných dnů se venku rozsvítilo, zprávy jsou plné různých možností a forem apokalypsy – tak proč jednu nepřidat. Navíc ještě ne moc probíranou. A ne, nemám na mysli apokalyptické důsledky zavedení letního času. Jde mi o apokalypsu sémantickou, která není jen vzdálenou možností, ale už se rozbíhá. Před několika dny uvedla společnost OpenAI nový model chatbotu GPT. Jeho schopnost formulovat a vytvářet obrazy má být výrazně lepší. V oznámení o startu nového modelu se to ilustrovalo také schopností chatbotu vytvářet na základě fotografií obrázky ve stylu japonské animace anime.

Bylo mi těch bukurešťských psů líto

Když se v Rumunsku „odnikud“ vynořil tzv. populistický kandidát Călin Georgescu a vzápětí Ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb a Georgescovi zakázal v těch budoucích kandidovat, přivolala na sebe tato velká balkánská země nárazovou pozornost. Co se to u nich děje? A co vlastně o té zemi víme? Co se tam za poslední léta stalo? Jak to, že tam najednou soud ruší volby? Může se to stát také někde jinde? Lidí, kteří Rumunsko sledují soustavně, není zas tak mnoho. Určitě mezi nimi ale je diplomat a historik Jiří Šitler, který byl v letech 2010 až 2015 velvyslancem České republiky v Bukurešti.

Co nejvíc trápí českou generaci Z? Drahé bydlení, globální napětí a klimatické změny

Jaké problémy trápí české mileniály a generaci Z? Mezi hlavními body je nákladné bydlení, klimatické změny, politická nestabilita, nebo globální napětí. Téměř polovina tuzemských mileniálů a více než třetina příslušníků generace Z považuje náklady na bydlení za svůj největší problém. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte, který zkoumá postoje mladých lidí k zaměstnání, společnosti i podnikání. Česká mládež v mezinárodním srovnání také méně věří, že firmy a podnikání mají pozitivní dopad na společnost.

Adolescent a strašení toxickou maskulinitou

Asi každý umělec sní o tom, že jeho dílo bude mít zásadní společenský přesah, že vyvolá diskusi, upozorní na důležitý problém, možná dokonce donutí politiky k akci. To se přesně povedlo tvůrcům seriálu Adolescent. Tento hit od Netflixu od svého uvedení 13. března posbíral přes 96 milionů zhlédnutí a stal se devátým nejsledovanějším seriálem na platformě. Vypráví o vraždě dívky, kterou ubodal internetem radikalizovaný spolužák. A i když redakční kolegy Ondřeje Štindla a Jakuba Peřinu příliš neohromil, kritici ho z velké části vychvalují do nebes.

Náhradní mateřství? Pokrokové pohrdání ženami a dětmi

Česká veřejnost mohla do nitra obchodu s náhradním mateřstvím nakouknout v roce 2022. Protagonistou byl Alexander Feskov, vedoucí reprodukční kliniky v Charkově. Na Ukrajině verboval chudé ženy, aby se staly náhradními matkami pro západní, povětšinou bohaté páry i jednotlivce. Těhotné ženy byly letecky přepravovány z Ukrajiny do Prahy, aby zde porodily. Legálně nechráněné děti se pak přeprodávaly heterosexuálním i homosexuálním párům, ale také lidem žijícím single nebo ženám, které si těhotenství nemohly – či spíše nechtěly – dovolit.

Šaldovo doporučení lidským opicím

Výskyt jména F. X. Šalda není mezi běžnými mediálními komentáři naší doby právě vysoký, což má svou logiku. Jako by osobnosti jeho formátu byly opravdu už z jiné epochy, takoví pozapomenutí giganti na cestě do loutkového divadla dneška. Co by takový Šalda také mohl říct téhle době? A přitom jaká byla jeho doba? Zajisté v mnohém velmi odlišná, ale doby jsou vždy odlišné – ale třeba je lidé mohli prožívat jako my dnes. Šalda zemřel 4. dubna 1937, v tom samém roce umřely tři sloupy české společnosti, v lednu Josef Pekař, v září Masaryk

Pišme knihy, které budou lepší než sociální sítě!

V této roční době, kdy se udílejí literární ceny, by se mohlo zdát, že si literatura dál udržuje společenskou relevanci. Do jejího světa ale prší Jobovy zvěsti – knižní trh se potýká s potížemi, podle průzkumů klesá schopnost publika zvládnout čtení delšího textu, spisovatele má nahradit umělá inteligence. V českém prostředí k tomu lze přičíst obvyklé stížnosti na kulturní politiku státu.

Veleúspěšná výzva otce Madlenky, do registru dárců se zapsalo za týden více lidí než za minulé dva roky

Příběh nemocné Madlenky hýbe Českem. Výzva jejího otce Lukáše Přibyla na Instagramu zmobilizovala tisíce lidí. Počet registrovaných dárců za letošek překročil 5 tisíc, z toho za poslední týden se podařilo zaregistrovat 4 715 osob. To je víc než za poslední dva roky dohromady. Madlenku propustili lékaři v sobotu do domácího ošetřování. Momentálně není v přímém ohrožení života, její krvetvorba ale stále nefunguje.

Shánčliví lidé a jejich děti

Únavným refrénem tuzemské veřejné debaty je periodické vyjadřování nadějeplné jistoty, že už jsme skoro tam: že nastupující generace změní upatlané české poměry, protože je jimi nedotčená – vzdělanější, svobodnější, víc rozhleděná do světa, formovaná jinými vlivy než ty starší. Ne snad že by se česká společnost během pětatřiceti porevolučních let nijak nevyvíjela, ale ten očekáváný prudký zlom zatím žádná generační výměna nepřinesla. Údělem každé generace nakonec může být projít si v očích části společnosti podobný oblouk jako ta plus minus moje.

Vzdělávání podle Ledeckých jsme jako společnost nezvládli

Minulý týden patřil rodině Ledeckých, alespoň částečně. Ester vyhrála mistrovství světa ve snowboardingu v paralelním slalomu (na čemž by zrovna v jejím případě nebylo nic zvláštního, kdyby si o nějakou dobu dřív nevyjela bronz na mistrovství světa lyžařském a kdyby celou sezonu neupřednostňovala lyže – a pak prostě nepřišla a nevyfoukla zlato kolegyním, které na prkně dřou konsekventně celý rok).

Velká iluze o jaru a míru

Tři roky před vypuknutím první světové vyšla v Británii kniha Velká iluze (The Great Illusion). Byl to hned po vydání obrovský bestseller, který se četl po celé Evropě a vycházel v opakovaných vydáních. Autor knihy, anglický novinář a politik Norman Angell (1872-1967) v ní se vší přesvědčivostí hájil tézi, že k válce v Evropě již nikdy nemůže dojít, neboť věk globalizace, který již v onom roce 1911 značně pokročil, každou takovou válečnickou chuť znemožní. Země Evropy jsou přece hospodářsky, finančně, komunikačně i kulturně již tak provázány, psal tento pokrokový Angličan, že k válce nemůže dojít, a kdyby náhodou ano, pak ji právě ona ekonomická provázanost okamžitě udusí.

Demokracie výjimečného stavu

„Bidenova vláda pustila do země miliony lidí, mnozí jsou zločinci nejhoršího typu. Čelíme invazi, je to v podstatě válka,“ vysvětlil Donald Trump, proč jeho administrativa používá pro zdůvodnění deportace ilegálních migrantů zákon o nepřátelských cizincích během válečného konfliktu (Alien Enemies Act) z roku 1798. Jistě, drogové kartely z Latinské Ameriky představují pro USA společenský a bezpečnostní problém, nicméně je otázka, zda lze nazvat tento stav válkou. Zpochybnil to i federální soud a vyzval k zastavení vyhoštění členů venezuelského gangu do středoamerického Salvadoru.

Maďarsko požaduje po Bruselu vysvětlení, co znamená, že si mají Evropané nachystat zavazadlo na 72 hodin

Maďarsko vyjádřilo znepokojení nad novou výzvou Evropské komise, která doporučuje občanům členských států EU připravit si zásoby vody, potravin a léků na 72 hodin pro případ krizových situací, včetně ozbrojeného konfliktu. Doporučení Komise vyvolalo reakci maďarských představitelů včetně ministra zahraničí Petera Szijjárta, který se k situaci vyjádřil na své Facebooku a také premiéra Vikotra Orbána, jak píše vládní web About Hugary.

Připravte si zásoby jídla na tři dny, říká lidem nová strategie EU

Občané Evropské unie by si měli připravit zásoby jídla, které jim v případě nouze vydrží nejméně 72 hodin, říká nová strategie, kterou ve středu zveřejnila Evropská komise. Strategie připravenosti, kterou v Bruselu představila místopředsedkyně komise Roxana Minzatuová, by měla posílit schopnost EU předvídat a předcházet novým krizím a hrozbám a rychle na ně reagovat. Pět let od začátku pandemie nemoci covid-19 a více než tři roky od ruské invaze na Ukrajinu chce Evropská unie ukázat, že zvládne krize

Kvůli Madlence se do registru dárců kostní dřeně zapsalo za den přes 600 lidí

Velký zájem veřejnosti o příběh malé Madlenky, která trpí vzácnou nemocí stále trvá. Téměř dvouletá dívka trpí tzv. aplastickou anémií, neboli selháním kostní dřeně a potřebuje transplantaci kostní dřeně. Český registr dárců krvetvorných buněk v IKEM kromě registrací přímo v pražské nemocnici zorganizoval na tento týden nábory také v Jihlavě, Olomouci nebo Bohumíně. O víkendu se do databáze zapsalo přes 700 dárců. Takový zájem je výjimečný, běžně se zapíše kolem 2000 dárců ročně.

Taktické nože, spacák nebo páčidlo. Polská Biedronka nabízí „batohy pro případ války“

I Polsko zasahují přípravy na válku a s tím i byznys mířící na obyvatelstvo. Tamní supermarkety teď znovu prodávají "batohy pro případ války." Populární obchodní řetězec Biedronka hlásí zvýšený zájem o krizové batohy s evakuační výbavou. Zavazadla, která obsahují například taktické nože, spacák nebo multifunkční kleště, či píšťalku, si můžete koupit v akční nabídce za pouhých 129 zlotých (cca 750 korun).

Příběh racionality utržené ze řetězu

Šéfka amerických rozvědek Tulsi Gabbardová propustila asi stovku analytiků zpravodajské agentury NSA kvůli tomu, že v chatovací aplikaci určené pouze pro pracovní komunikaci vedli diskuse o transgenderismu. Mohli bychom si myslet, že Gabbardová, pro niž je Edward Snowden hrdinou, se pustila do nějakého honu na politické nepřátele. Ale záznamy chatů pocházejí od whistleblowera a zveřejnil je Christopher Rufo, který obvykle mívá fakta v pořádku. Analytici se bavili o svých neovaginách a kastracích, o tom, jak by chtěli mít nebinární děti, o polyamorii a víkendech skupinového sexu a o tom, jak nenávidí kapitalismus a křesťanství.

Nenápadný půvab lidí v řetězech

Politické rozdělení v některých západních zemích je do nemalé míry určováno pohlavím - především v mladších skupinách voličů. Ženy tíhnou k progresivní levici, zatímco muži jsou výrazně víc napravo. To také ovlivňuje styl nebo v širším slova smyslu kulturu politických táborů. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že když pravice vystřídá levici – jak se nedávno stalo ve Spojených státech –, končí éra moci s rysy v něčem feminními a přichází čas maskulinity. Jaká maskulinita to ale je? Administrativa nového prezidenta se v mnoha ohledech prezentuje jako revoluční.