Testrálové jsou okřídlení koně objevující se v knihách o Harrym Potterovi. Od Pegasů se odlišují dvěma způsoby. Zaprvé svým vzhledem – jsou černí, kostnatí, s křídly podobajícími se netopýřím. Zadruhé se zjevují pouze lidem, kteří viděli někoho zemřít. Pro ostatní jsou neviditelní. Pokud by platilo, že stačí uzřít něčí smrt třeba nahranou na videu, pak v posledních pár týdnech testrálové budou mít celou řadu nových očumovatelů.

Může za to Twitter (nyní X), kde se virálně rozšířily dvě smrti zachycené na kameru. Nejdříve mladé Ukrajinky Iryny Zarutské, kterou v tramvaji ve městě Charlotte v Severní Karolíně brutálně ubodal schizofrenik. Pak amerického aktivisty Charlieho Kirka, jehož zastřelil sniper v Utahu. Nešlo se jim vyhnout. Zaplavily feed každého uživatele, jenž se alespoň trochu zajímá o dění v Americe, a nejspíš i těch, kdo se o to nezajímají. Grafické smrti dvou mladých lidí se tak objevovaly znovu a znovu.

Vystřídaly ho ale brutální smrti a zabití, což je ještě horší. Smrt Kirka a Zarutské nejsou zdaleka jediné případy úmrtí zaznamenaných na kameru, jež jsou na Twitteru volně dostupné. Války na Ukrajině a v Gaze jsou zásobárnami děsivých záběrů. To platí zvláště o Ukrajině, kde se kamery připevněné na helmách zdají všudypřítomné a boje v zákopech v bezprostřední blízkosti. Přidejme k tomu záběry z dronů, jež dokážou zachytit poslední okamžiky z té nejintimnější vzdálenosti, a člověk může vidět tolik reálné smrti, že mu to bude stačit na celou armádu testrálů.

Videa zachycující reálná, zvláště šokující úmrtí byla dlouho tabu. Platformy jako YouTube je mažou, pokud je sdílí mainstreamová média, tak je kostičkují. Nahrávky zobrazující vraždy, sebevraždy a smrtelné nehody sice vždy existovaly, ale nebyly volně k dostání. Člověk je musel aktivně vyhledávat v temnějších koutech internetu. Nyní se vám mohou bez varování objevit, aniž by se vás někdo ptal.

Pak jsou tu videa natočená teroristy. Islamisté, jako například al-Káida nebo Islámský stát, běžně natáčejí popravy svých zajatců a šíří je do světa. Šílení střelci a radikálové živě vysílají svá řádění. Šíření jejich produkce je přesně to, co chtějí.

Tolik smrti na internetu nemůže být zdravé, ani pro společnost, ani pro jednotlivce. Lidi brutalita a násilí vždy fascinovaly. Antický Řím měl gladiátorské hry, středověk veřejné popravy a mučení. Když francouzští revolucionáři zavedli gilotinu jako hlavní popravčí nástroj, šlo o humánní krok, jelikož smrt byla takřka okamžitá. Právě rychlost celého procesu prý byla pro pařížské davy zklamáním. Časem se ale prosadil názor, že jde o necivilizovanou praxi, která ponižuje jak diváky, tak popravovaného.

Pokud společnost přisuzuje právo na jistou důstojnost a soukromí na smrt odsouzeným vrahům, nevinné oběti jako Kirk a Zarutská si je zaslouží také. Místo toho se stávají součástí politického boje, internetových vtipů a memů.

Také to člověka postupně otupuje. První či druhé zhlédnutí je šokující, postupně ale šok opadá a z vraždy se stává nezajímavá událost. Nakonec se série krvavých smrtí stane běžným koloritem internetu, vedle videí kočiček a postů obviňujících ostatní z rasismu.

Kdyby se podařilo i tato videa na Twitteru potlačit, byl by to krok správným směrem.