O víkendu v Londýně vyvrcholilo léto britských protiimigračních protestů. I když zuří hádky o přesný počet demonstrujících – úřady tvrdí, že se zúčastnilo do 150 tisíc lidí, organizátoři, že přes milion –, je nepochybné, že šlo o velkou masu nespokojených. Důležitější je ale hádka o významu celé akce. Jednalo se o bezprecedentní sdružení rasistů a xenofobů? Nebo o sešlost vlasteneckých Britů, kteří přišli vyjádřit své znepokojení nad směřováním země?

Sobotní protest díky tomu jen získal na významu, ať už se jednalo o manifestaci nenávisti, nebo o tiché vyjádření nespokojenosti. Těm, kteří se snaží demonstraci vykreslit v co nejhorším světle, hodně pomáhá, že ji zorganizoval Tommy Robinson.

Robinson, vlastním jménem Stephen Yaxley-Lennon, je v podstatě fotbalový chuligán, jenž se stal tváří protiimigračního hnutí ve Spojeném království. Opakovaně seděl ve vězení – v roce 2005 dostal 12 měsíců za ublížení na těle poté, co se porval s policistou, následovalo 12 měsíců podmíněně v roce 2011 po rvačce fotbalových fanoušků, o rok později si odseděl 10 měsíců za použití falešného pasu a v roce 2014 dostal 18 měsíců za hypoteční podvod. Nejkontroverznější jsou jeho dva pobyty ve vězení za pohrdání soudem, které jeho zastánci považují za politicky motivované.

Robinson má také extremistickou minulost. Byl členem fašistické Britské národní strany (British National Party) a založil krajně pravicovou Ligu na obranu Anglie (English Defence League). Od té doby, co v roce 2013 EDL opustil, se snaží od těchto spojení distancovat, ale odér napojení na kriminální fotbalové fanoušky ho nikdy neopustil. I při sobotním protestu ho na pódiu doprovázel třeba Guramit Singh Kalirai, bývalý člen EDL, jenž byl v roce 2013 odsouzen na šest a půl roku za násilnou loupež, během které svázal a ohrožoval pokladního nožem.

Zároveň Robinson léta upozorňoval na problém znásilňování britských dívek převážně pákistánskými gangy. I když nebyl prvním, kdo na problém přišel, věnoval se mu soustavně, což mu získalo řadu fanoušků. Taktéž je dlouhodobým kritikem imigrace a islamismu, což mu dodává pověst někoho, kdo byl svými názory pouze napřed, nikoli extremistický. Společně s modifikací svého vystupování, aby nebyl prvoplánově rasistický, to vedlo k jisté rehabilitaci jeho image.

Robinson se ale hlavně stal tváří protiimigračních protestů, protože nebyl nikdo jiný, kdo by se problému ujal. Konzervativci i labouristé naštvání Britů ohledně migrace léta ignorovali. Bývalý premiér Boris Johnson sice téma využil v kampani v roce 2019, ale právě za jeho úřadování migrace dosáhla vrcholu. Úspěch demonstrace je tak hlavně důkazem, že pokud téma migrace nezdvihnou umírněné strany, uchopí ho někdo jiný. Třeba fotbaloví chuligáni s fašistickou minulostí. Nebo ještě někdo mnohem horší.

Dobře původ protestů vystihl ve svém komentáři na X (Twitteru) labouristický poslanec Clive Lewis. Ten se počítá k levému křídlu Labouristické strany a člověk by od něj očekával, že spíše všechny účastníky odsoudí jako beznadějné rasisty. Přesto se je snažil pochopit.

Demonstrace se účastnil jeho starý kamarád ze školy. „Je elektrikář. Je chytrý. Není rasista, ale ani není ‚politicky korektní‘. Není fanouškem Keira Starmera, ale také věří, že Farage by byl katastrofa,“ popsal ho Lewis.

Na Lewisovu otázku, proč se protestu zúčastnil, odpověděl: „1. Vláda nás neposlouchá. 2. Chci být znovu hrdý na svou zemi.“

„Nebyl tam kvůli Hopkinsové, Muskovi ani žádnému z profesionálních ‚podvodníků‘, jak to sám nazval. Byl tam, aby se cítil součástí něčeho většího, i když přiznal, že tam bylo podle jeho slov hodně ‚kreténů‘,“ popisuje jeho uvažování poslanec. „Jde o něco většího než slogany o imigraci nebo čísla HDP. Po desetiletí jsme vyprazdňovali náš národní život, podfinancovávali a podkopávali právě ty instituce, které nás kdysi spojovaly,“ dodává.

Nezvládnutí imigrace do Británie je nepochybně problém. Ale nejde o příčinu všech tamních problémů. I kdyby se podařilo omezit imigraci na nulu a deportovat všechny nelegální imigranty, Británie stále bude v hlubokých problémech. Imigrace je spíše dalším symptomem nefungujícího státu. I pokud se dostane k moci Reform UK a zavede přísná protiimigrační opatření, z Británie to ráj na zemi neudělá. A je otázkou, zda má recept na všechny ostatní těžkosti, které Británii trápí.