Tag: společnost

Články k tagu

Zámek v oblacích

Text na webu Page not found s titulkem „Do politiky jsme se vůbec neměli pouštět.“ Co dnes dělají lidé, kteří učili Čechy nenávidět islám se k autorovi tohoto sloupku donesl se zpožděním, takže ho považoval za velmi divný příspěvek k desátému výročí masakru v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Ale text vyšel již 29. října. Takže je jen normálně divný – vždyť nějaká připomínka toho, jak je dobře, že jsme se nestali cílovou zemí islámské imigrace, přichází ze západní Evropy týden co týden. Verdikt dějin je už dost jasný. „Nezvládli jsme to,“ zhodnotil to nedávno německý kancléř Friedrich Merz s odkazem na proslulá slova Angely Merkelové „To zvládneme“.

Sociální nákaza jménem transgender

V osmdesátých letech a na počátku let devadesátých se v Hongkongu objevovaly případy mentální anorexie pouze zřídka. A když už, tak měly kulturně specifický projev – hladovějící pacientky jako příčinu nejčastěji popisovaly nechutenství a pocit neustále nadmutého břicha, což je odlišovalo od protějšků v Evropě a Americe, jimž naopak neúměrně záleželo přímo na hubnutí a měly konstantní obavu z nadváhy. Doktor Sing Lee, jeden z předních psychiatrů země, dokonce v té době publikoval odborné studie, kde se snažil pochopit tyto odlišnosti a také faktory, jež mladé Číňanky chrání před vyšší náchylností k poruchám příjmu potravy, které již tehdy sužovaly náctileté na Západě.

Připravte si lékárničku, vodu, konzervy a rádio s bateriemi

Povodně, požáry, zemětřesení, války. Katastrofy, které nikdo z nás netouží zažít, je ale dobré na ně být připravený. Zároveň většinové obyvatelstvo o těchto scénářích nerado přemýšlí a pokusy se na ně přichystat považuje za zbytečné strašení. Izrael je zemí, která díky své geografické poloze a politické situaci má bohaté zkušenosti se zvládáním krizových situací. O tom, jak se na ně připravit a co dělat, jsme hovořili s jedním z tvůrců současného systému izraelské civilní obrany – Chilikem Sofferem.

„Francie má být připravena obětovat své děti.“ Šéf armády způsobil poprask slovy o Rusku a Ukrajině

Francie má být připravena obětovat své děti v možném konfliktu s Ruskem. Zaznělo to ve vystoupení nového francouzského náčelníka generálního štábu Fabiena Mandona. Ve veřejném projevu uvedl, že země má vojenskou i ekonomickou sílu k odstrašení Ruska, chybí jí však vůle přijmout utrpení při své obraně, a to zemi podle něj ohrožuje. Za svá slova se dočkal tvrdé kritiky napříč francouzským politickým spektrem. Informuje o tom například server France24 či agentura AFP.

Havlovská inspirace

Sedmnáctý listopad je příležitost oživit cyklicky se navracející debaty o odkazu toho dne a masovém protirežimním vzepětí, jež po něm následovalo, o tom, kdo ten odkaz ctí a kdo ho špiní a ničí, v čem ten odkaz spočívá. Pro tu část veřejnosti, která se hlásí k původně pejorativnímu termínu „pravdoláskaři“, odkaz toho společně vnímaného prožitku do značné míry splývá s odkazem jednoho z účastníků tehdejšího dění, toho nejviditelnějšího a nejoslavovanějšího – Václava Havla.

Nejasná zpráva o konci tradičních médií

Při tvorbě vlajkového publicistického programu jedné televizní stanice došlo k vážnému profesnímu prohřešku. To nezní jako charakteristika události globálního dopadu. Jenomže tou stanicí je BBC a ten vážný prohřešek je politické povahy: manipulativní sestřih úryvků projevu Donalda Trumpa na demonstraci ve Washingtonu 6. ledna 2021, kdy vrcholila jeho kampaň proti uznání výsledku „ukradených“ voleb, po shromáždění následoval útok na Kapitol. Při vší, mírně řečeno, spornosti té kampaně samotné i konkrétního projevu tehdy odcházejícího prezidenta, z něhož se citace vybíraly, ho BBC prezentovala naprosto nepřijatelným způsobem.

Václav Bělohradský vydává knihu Zaslepená společnost. Filozof některé eseje publikoval i v Echu

Filozof Václav Bělohradský přichází s novou knihou Zaslepená společnost: Eseje z doby těsně před koncem. Kniha vychází v rámci edice Sociologické aktuality v nakladatelství Karolinum a nabízí přes 400 stran esejů a filozofických textů, které vycházely i v Týdeníku Echo. Sbírka esejí se zaměřuje na otázky, které Bělohradského dlouhodobě provázejí: jaká etika a politická kultura odpovídají antropocénu – věku, v němž lidstvo nese odpovědnost za planetu Zemi.

Potíže s publikem

Český fotbal zažívá jakousi komunikační krizi. Její průběh je v něčem příznačný, není to jenom fotbalová věc, fotbal je vzrušující tím, že se v něm dá vidět jakási zhuštěná, a když se zadaří, tak strhující metafora života, platí to i v tomhle ohledu. Česká reprezentace se dostala do konfliktu s vlastními fanoušky. Měla sérii hodně špatných utkání, nejenom výsledkově, ale i projevem, snad i duchem. Završily ji prohra na Faerských ostrovech, po níž byl odvolán trenér Ivan Hašek, a přípravné utkání se San Marinem, podle žebříčku FIFA nejhorším týmem Evropy, který Češi zdolali 1:0, dalo by se říct se štěstím.

Byl to 17. listopad, nebo jen dohrávka voleb?

Fakt, že v naší části bývalého Československa je 17. listopad státním svátkem a dnem volna, zatímco na Slovensku slaví svůj Den boje za svobodu a demokracii normálně v práci, byla tendence vykládat jako důkaz lepšího sžití Čechů s demokracií a svobodou. (Slováci koneckonců toho času mají premiéra, který 17. listopad 1989 coby mladý komunista podle vlastní vzpomínky ani nezaregistroval.) Kdybychom se ale omezili na dění v centru Prahy, kam se tradičně české oslavy Listopadu soustředí, neubrání se člověk myšlence, že volno v práci je součást problému.

17. listopad a druhá revoluce

Připomněli jsme si výročí 17. listopadu 1989, které je spojeno s revolucí s poetickým přívlastkem sametová. Revoluce bývají povětšinou krvavé, plné násilí a třísek z káceného lesa. Naše revoluce, která přinesla pád totalitního režimu vyznačujícího se vládou jedné strany, vynucováním jednoho názoru, pronásledováním a kriminalizací lidí s jinými postoji, zničujícím centrálně socialistickým řízením ekonomiky (které usilovalo o rovnost, ale ve skutečnosti přinášelo nespravedlnost), se ale odehrála bez násilí, na což jsme, nebo aspoň jsme bývali pyšní.

Česko si připomíná 17. listopad: Pieta, demonstrace i celodenní program v ulicích

Česko si v neděli připomíná Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, letos už šestatřicet let od sametové revoluce. Největší pozornost tradičně přitahuje pražská Národní třída, kde se od ranních hodin střídají pietní akty, kulturní program i politické debaty. První z nich začal už v 9:00 u Hlávkovy koleje, odkud se studenti přesouvají na hlavní místo vzpomínky k pamětní desce na Národní třídě. Slavila ale i další města včetně Brna, Ostravy i Českých Budějovic.

Co by o BBC napsal Miloš Macourek? A o České televizi?

Miloš Macourek napsal pohádku o holčičce, které se nic nelíbilo. Ani mrkev ve špajzu, ani šaty s puntíky, ani zubní kartáček, a dokonce ani její maminka. A protože se jí nic z toho nelíbilo, vzala gumu a vygumovala to. Vygumovala ze světa mrkev, šaty, kartáček i maminku. Vedení BBC sice Miloše Macourka ke své vlastní škodě nečetlo, ale se světem zachází, jako by v zrovna této konkrétní pohádce leželo od rána do večera.

Zabraňme úplnému vynulování základních myšlenek listopadu 1989

Několik dní před 36. výročím revolučního okamžiku 17. listopadu 1989 jsem mluvil na velkém mezinárodním kongresu ve švýcarském Luganu o dnešní Evropě, resp. Evropské unii. Jak bylo ode mne očekáváno, a asi hlavně proto, jsem tam byl spolu s bývalým šéfem Evropské komise Romanem Prodim pozván jako jeden ze dvou hlavních řečníků, mé vystoupení bylo vůči dnešní EU vysoce kritické. Přesto byla významná část mého projevu otištěna v hlavním regionálním deníku Corriere del Ticino.

Očistná moc peněz

Kognitivní disonance je jeden z těch psychologických pojmů, jejichž použitím neprohloupíte, chcete-li v konverzaci vypadat chytře. Značí schopnost držet se nějakého přesvědčení, i když se ukáže, že je v rozporu s fakty. Je užitečný i v politické psychologii, třeba pro popis těch komunistů, kteří věřili v sovětský experiment i po stalinských procesech, někteří i po paktu Molotov–Ribbentrop, někteří i po Chruščovově projevu na XX. sjezdu a hrstka to dokázala i po invazi do Maďarska v roce 1956.

Ten, kdo prý už nerozuměl světu

Když se Dominik Duka vrátil v roce 1982 z vězení, bylo to o trochu dřív než jeho spoluvězeň Václav Havel. O něm se tehdy v prostředí disentu roznesla zvěst, že na Borech došel k náboženskému probuzení. Dokonce že se z něho prý stal katolík. Vliv na to měl mít právě Dominik Duka, který se tam shodou okolností s Havlem setkal a – dalo by se asi říct – spřátelil. Když se čerstvě propuštěného kněze Havlova manželka Olga zeptala: „Takže Vašek přestoupil na víru?“, Dominik Duka s „nadcírkevně všelidským úsměvem“ odpověděl: „Ono to, paní Olgo, nebude tak horké.“

„Na příští olympiádu v národních, ne německých barvách.” Šťastný se ostře pustil do olympijské kolekce

Český olympijský výbor nedávno představil novou módní kolekci pro Olympijské hry v Itálii, které se uskuteční příští rok. Sadě dominují výrazně tmavší odstíny českých národních barev. A bílá ustupuje zlaté. Zatímco český olympijský výbor mluví o inspiraci italskou módou a sportovci si kolekci pochvalují, nový poslanec Boris Šťastný se ostře vymezil. Barvy na kolekci označil za německé. Ppokud Motoristé obsadí pozici ministra sportu, čeští sportovci na olympiádu odjedou v českých národních barvách.

Němci mění armádu: Odvody budou plošné, povinná služba při nedostatku dobrovolníků

Německé vládní strany se dohodly na nové podobě vojenské služby. Odvody budou plošné a zákon stanoví i cíle počtů nových rekrutů. Pokud se jich nepodaří dosáhnout, budou moci poslanci Spolkového sněmu odhlasovat takzvanou povinnou vojenskou službu z potřeby. S odvoláním na své zdroje obeznámené s nočním jednáním koaličních stran to uvedla DPA. Německé vládní strany - konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) - se v posledních týdnech přely o podobě nové vojenské služby

Pornografie a pornopolitika

Zdaleka nejdiskutovanějším audiovizuálním dílem se v Česku během víkendu stala videa, v nichž měl účinkovat poslanec Jindřich Rajchl, předseda strany PRO zvolený na kandidátce SPD. Jsou to záznamy, řekněme, pikantního charakteru, odhalující ve větší míře, než je obvyklé. Jeden je staršího data, v Česku natočené porno pro nějakou německou produkci. To by mělo pocházet ze serveru, kam amatérští tvůrci porna nahrávají svoje výtvory, zachycuje dva muže a jednu ženu v konstelaci známé jako trojka, její součástí mají být i manželé Rajchlovi.

Pláč budoucích elit

Při jmenování nových rektorů v lednu 2022 byl prezident Zeman, nedlouho předtím propuštěný z péče lékařů, opět ve skvělé formě. Aniž by vyslovil jméno Jana Farského, věnoval své poznámky vtipkování na účet tohoto poslance STAN, jehož záměr krátce po zvolení odjet na Fulbrightovo stipendium do USA se nesetkal s pochopením veřejnosti. „Přečetl jsem si ve vašich životopisech, že někteří z vás absolvovali Fulbrightovo stipendium,“ zmínil Zeman a po významné pomlce dodal: „Na Harvardu.“

Nechtěli jsme riziko, tak máme dětinskost

Největší německý výrobce dětské výživy Hipp dnes prodává svá bio pyré i „dospělým, kteří dbají na stravu“. Pro britského profesora kriminologie Keitha J. Haywarda je to emblém doby: jídlo bez rizika jako metafora kultury bez hranic a bez frustrace. V knize Infantilised tvrdí, že jsme setřeli rozdíl mezi dětstvím a dospělostí – a děti tím paradoxně nechali bez ochrany. V rozhovoru pro Echo mluví o politice, která se proměňuje v lifestylový aktivismus, o univerzitách, které se s infantilizací spolčily, i o tom, proč je dnes pro každého těžší být dospělým.

Lajky nejsou hlasy

Kdo chce uspět ve volbách, potřebuje získat co nejvíce hlasů mezi příslušníky nějaké jasně definované skupiny lidí, například občanů té či oné země. Tahle naprosto banální a samozřejmá pravda jako kdyby se ztrácela ze zřetele některých politiků západní pravice i levice. Jedním z důvodů může být i to, že v politice sílí vliv skupin, které svou představu úspěchu získávaly v online světě.

Méně vztahů a méně sexu

V polovině roku se rozvířila diskuse o porodnosti, když Český statistický úřad informoval, že se u nás loni narodilo pouze 84,3 tisíce dětí, což je nejméně za celou historii, co počty narozených sledujeme. Zároveň už čtvrtý rok po sobě zažíváme propad úhrnné plodnosti, která je teď pouze 1,37 dítěte na ženu v reproduktivním věku. Mluví se o ekonomických faktorech a o tom, že mladé páry si nemohou děti dovolit. Nicméně příběh poklesu plození zřejmě začíná už v mnohem dřívějších fázích před rodičovstvím: v navazování vztahů a nabývání sexuálních zkušeností u mladých lidí.

Fuck you very, very much

Na britské zpěvačce Lily Allen nikdy nebyla hudba to nejzajímavější. V roce 2005, ve svých dvaceti letech, podepsala svou první profesionální smlouvu. Tou dobou se zároveň začal rodit fenomén MySpace, Allen se o něm dověděla od své kamarádky, britské raperky Lady Sovereign, a začala tam zveřejňovat své popové demoverze s prvky rapu a ska – a už v roce 2006 sledovala, jak se její písně stávají virálními: třeba hit Smile, ve kterém zpívá nevěrnému ex: „When I see you cry / Yeah, it makes me smile.“

Odcizení roste, demokracie a svoboda jsou v Německu vážně ohroženy, varuje prezident

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier vidí demokracii v Německu pod největším tlakem za několik posledních desítek let. Při vzpomínkové ceremonii k 9. listopadu, kdy si země připomíná výročí vyhlášení výmarské republiky v roce 1918, protižidovských pogromů během takzvané křišťálové noci v roce 1938 a pádu berlínské zdi v roce 1989, dnes ve svém berlínském sídle na zámku Bellevue varoval, že svoboda a základní demokratické hodnoty jsou v současné době obzvláště ohroženy.

I dnes Moskvou prochází ďábel

Ještě před začátkem války na Ukrajině natočil v Rusku americký režisér Michael Lockshin adaptaci klasického románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Po velkých peripetiích se snímek dostal do ruských kin, měl veliký úspěch, vzbudil ale prudce odmítavou reakci oficiálních míst, která dobře pochopila, že fantaskní a vášnivý příběh o lásce, ďáblovi v Moskvě a střetu spisovatele se stalinistickou mocí má v dnešním Rusku velmi aktuální dimenzi. Do Moskvy, kde vyrůstal, se Lockshin vrátit nemůže, film se ale pomalu dostává do světových kin včetně těch českých.

Žiješ jenom jednou

Pakliže by se udělovaly ceny za knížecí rady, zasloužil by si jednu takovou David Hauerland z investiční skupiny Fidurock. Spolumajitel společnosti, která spravuje realitní portfolio v hodnotě několika miliard korun, minulý týden v rozhovoru pro DVTV apeloval na mladé lidi, aby si co nejdříve pořídili investiční byt. Když byl redaktorkou tázán na to, jak by si něco takového při dnešních mzdách a cenách nemovitostí mohli dovolit, odvětil, že mladí ušetří, když si přestanou dávat drahé kafe. Český internet nezklamal a okamžitě se jal propočítávat, kolik takových šálků kávy by si člověk musel odepřít, aby v současnosti dosáhl i na tu nejnuznější garsonku v Praze.

Nebylo by lepší politiky losovat?

Politika je činnost, která spočívá v předstírání, že řešíte problém – dokud se na obzoru neobjeví jiný, závažnější. Ten vás zbaví starých starostí, dodá nový děs – a cyklus pokračuje. Tak popsal politickou praxi velikán německé sociologie Niklas Luhmann, jenž se zároveň stavěl proti přeceňování politiky: v moderní společnosti podle něho nemá rozhodující vliv. Klíčová je vždy ta oblast, která zrovna produkuje nejvíc problémů – jednou ekonomika, jindy zdravotnictví. Politici jsou figurky klopýtající za událostmi, ne jejich hybatelé.

Návrat antisemitismu

Antisemitismus je někdy nazýván nejstarší světovou nenávistí a první konspirační teorií. Je tu s námi tisíce let, během staletí se ale měnilo jeho odůvodnění. Ve středověku byli Židé považováni za Kristovy vrahy, se sekularizací během osvícenství a s nástupem vědy se náboženská perzekuce změnila v rasovou. Přes nepochybnou emancipaci mnoha evropských Židů a jejich postupné zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem větší i menší kauzy – například hilsneriáda v českých zemích či Dreyfusova aféra ve Francii – neustále připomínaly, že antisemitismus často najdeme hned pod fasádou lecjaké slušné společnosti.

Hlas Dominika Duky zněl ve veřejném prostoru jasně a ostře

Je rok 1985. Cyrilometodějské slavnosti na Velehradě ukazují nečekaně, že čeští a slovenští katolíci jsou stále společenskou silou, se kterou je nutno počítat. Václav Benda píše esej Co dál po Velehradě, v němž volá po větší aktivizaci katolíků pro společenskou a politickou změnu. Za Dominikem Dukou přichází věřící znepokojení Bendovým textem: bojí se zbytečných obětí a utrpení, které takové volání může přinést. „Benda po nás chce, abychom vzali do ruky meč“ – stěžovali si. „Benda chce kout meče?"– reagoval Duka.

Tak řekni Sokolov…

Existuje takové poutní vzpomínkové místo pro nostalgiky i masochisty, což jsou emoce, jež k sobě jaksi patří. Tím poutním místem je chebské Retromuseum, pobočka Galerie výtvarného umění v renesančním domě na náměstí Jiřího z Poděbrad. Je to ředitelem galerie Marcelem Fišerem vzorně a odborně spravované „vetešnictví“, shromažďující a vystavující předměty, jejichž někdejší uživatelé se sami pomalu mění v mizející druh. Čas plyne a vytrácejí se nejen lidé, kteří bezpečně poznají třeba sifonovou bombičku, znají plastové pohárky na domácí zmrzlinu, vědí dobře, jak je příjemné, když vám nehet zadrhne o chemlonové vlákno (...).