Tag: společnost

Články k tagu

Stíny pandemie jsou s námi, i kdybychom na ni chtěli zapomenout sebevíc

Přesně před šesti lety, 30. ledna 2020, prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) „šíření onemocnění covid-19 za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“. O necelý měsíc a půl později, 11. března, byl vyhlášen stav globální pandemie. A tím začala jedna z nejzásadnějších krizí moderní historie. Několik let, která následovala, tak představovala dramatické vytržení z rytmu předchozí existence, že se celková neobyčejnost pandemické éry dnes jeví jako vzpomínka na cosi surreálného.

Sugar Denny jako zástupkyně lidového antisemitismu

Včera byl Den památky obětí holocaustu. Nesl se v tradičním slibování „nikdy více“, že nejhorší zločin dějin se již nikdy nesmí opakovat, že antisemitismus je příšerné zlo, proti kterému je třeba bojovat na každém kroku. Otázkou je, nakolik jsou tyto pamětní akty efektivní, zda už nejsou prostě povinnou součástí ročního cyklu výročí, pietních aktů a připomínek. Zejména když antisemitismus v posledních letech sílí. Antisemitismus měl minimálně od 19. století dvě formy. První byl intelektuální antisemitismus vyšších vrstev.

Planety hlásí: Připravte se, bude to velké

Žijeme v době, kdy se zdá možné všechno, pevné není nic a jistoty jsou ve hvězdách. Ve hvězdách… Tím se obyčejně myslí, že je to vzdálené, neproniknutelné, nedosažitelné. Přitom jestli je něco v našem světě jisté, tak to jsou právě hvězdy, respektive planety – a také Měsíc a Slunce, že ano. To, že na obloze mění své místo, je možná jedna z prvních evidencí v kolektivní paměti lidstva. Pro člověka jsou hvězdy zdrojem úžasu, fascinace, útěchy… Dvě věci naplňují mou mysl obdivem a úctou: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Pravil Immanuel Kant v té asi nejznámější větě filozofie. Tak jsem pozval astroložky a astrology.

Třešňovka

Zimní krajina rozpadlého sadu v posledním tažení vypadá velmi neutěšeně a úplně vidím hejno havranů posedávajících na umrlých větvích. To by se jeden zakopal a označil křížem. Mám k třešním velice blízko, anžto u nás tak trochu lemují rodinný osud. Kdysi je s protierozně hospodářským úmyslem vysadil schwarzenberský šafář na pozemek, který jsme nadechli pozemkovou reformou, dědeček dosázel další dvě generace a z tržeb za ně financoval studia své dcery. To se pak na ně díváte drobínek jinak.

Také Británie jde ke dnu rychlostí Titaniku

Domovní zvonek spustil, zrovna když se Elizabeth Kinneyová koupala. Ženský hlas ode dveří zavolal její jméno. Asi sestra, rozhodla se Elizabeth nevylézat z vody. Pokud aspoň rámcově sledujete britský volný pád od demokracie k tyranii, tušíte správně. Sestra to nebyla. Do koupelny se nahrnulo jedenáct policistů, kteří se předtím iniciativně sami vpustili dovnitř do domu. Deset mužů, jedna žena. Takhle: zařídit, aby vás přišel zatknout v podstatě celý místní policejní sbor snad včetně vrátného a údržbáře, se běžně nepovede ani úspěšnému kariérnímu zločinci.

Masakr v Íránu

Padne islamistický režim v Íránu? Nespočet analytiků, komentátorů, expertů, disidentů a exulantů pátrá po náznacích, že tentokrát je to jiné. Írán zažívá masivní protesty proti vládnoucí diktatuře každých pár let. Velké protirežimní demonstrace proběhly v letech 2009–2010, 2017–2018, 2019–2020 a 2022–2023. Cyklus je vždy stejný. Davy v ulicích skandující protivládní hesla zasejí v globálním mínění naději, že tyranie ajatolláhů by mohla po desetiletích skončit. Pak režim nasadí represivní složky a utopí v krvi jakýkoli pokus o povstání. Cyklus začíná nanovo.

Socialismus nefungoval, ale ještě to šlo

Historik Jiří Suk napsal už před dvaceti lety dosud nejlepší knihu o roce 1989: Labyrintem revoluce, pak další skvělé knihy o moderních českých dějinách a nyní pro osmnáctý díl „paseckých“ Velkých dějin zemí Koruny české tisícistránkovou fresku o letech 1956 až 1967. Nejde v ní ani tak o popis dějů, ale o rentgenový pohled do nitra tehdejší společnosti, s níž jsme přitom spojeni víc, než si běžně připouštíme. V dobrém i ve zlém. Jde o rozhovor dvou vrstevníků, kteří vzpomínají na něco, u čeho sice nebyli, ale jako by ano. Byl to totalitní stát, ale teror už víceméně ustal.

Může být ODS ještě catch-all party?

Nedávno skončený kongres ODS byl kongresem, kde si strana vybírala nové vedení, tedy kongresem zaměřeným ne vůči veřejnosti, ale dovnitř. Tomu odpovídala rétorika. Nelze ji hodnotit jako upoutávku na příští volební kampaň ODS. Členové si tam vyříkávali problémy své organizace. Takže by asi bylo zavádějící vyvodit z toho, že ODS bude odteď promlouvat k veřejnosti manažerskou hantýrkou, již tam bylo možné porůznu zaslechnout. Oni nemluvili primárně k nám, byť si samozřejmě byli vědomi, že kongres takové strany část veřejnosti sleduje.

Volání kmene – glosa k politické sémantice

Jsou výrazy, které neslouží k analýze, ale k prokázání příslušnosti. Fungují jako jemné podání ruky mezi zasvěcenými: krátký záblesk spikleneckého porozumění, který ujišťuje, že patříte na správnou stranu. Jedním z těchto slov je neoliberalismus. Vyslovený s lehkým povzdechem na panelové diskusi či na recepci působí jako společenský parfém: dost kritiky, aby se nepochybovalo o kulturní gramotnosti mluvčího, a dost zdrženlivosti, aby se vyhnul skutečnému sporu.

Novokřest berušky a co z něj všechno pojde

Spisovateli se občas, někdy, zřídka ale přesto stává, že ze závalu slov náhodně vykutá jedno, které se ujme tak, až proroste do všech velkých jazyků světa. Stalo se tak Karlu Čapkovi, když před sto a pěti lety uvedl svou hru R.U.R., celým názvem Rossums Universal Robots. (Napsal jsem ke stovce soudobou variaci pod titulem R.U.R. a.s., ale asi špatně, nikdo ji nehrál.) Od té doby žije název ´robot´ po světě širém pro všechno, co pracuje, tvoří i boří jako člověk, avšak člověkem není.

Konec máme za sebou

„Helejte se, já už jsem kauzalitu úplně opustil,“ napsal mi v jedné z posledních zpráv filozof, matematik a překladatel Antonín Kosík, syn filozofa Karla Kosíka a literární historičky Růženy Grebeníčkové. Krátce nato, 13. prosince 2025, zemřel. Mohlo by se zdát, že tato věta vyjadřuje smíření s očekávaným koncem. Možná spíš míří k jádru jeho filozofie. Kosíkovo dílo není rozsáhlé: počítáme-li jen knihy, jde o dva tituly – Pospojovaný svět (Prostor, 1997) a sbírku povídek Insistence (Rubato, 2003). Neochota „se zveřejňovat“ byla součástí jeho postoje, stejně jako oddanost fyzickému pohybu.

AI deformuje pracovní trh. Firmy jsou zahlceny žádostmi o práci, které vypracoval algoritmus

Nástup generativní umělé inteligence měl personalistům a náborářům ulevit od rutinní práce – od psaní inzerátů přes plánování pohovorů až po odmítací e-maily. Místo toho je podle The Economist zasáhla „vlna“ opačného typu: prudký nárůst žádostí, které jsou ve velké míře vytvořené nebo alespoň „vyleštěné“ chatboty. Výsledek připomíná technologické závody ve zbrojení – jenže v první fázi v nich mají navrch uchazeči.

Spotřeba alkoholu v ČR klesá, i tak patříme mezi světové rekordmany

Celková spotřeba alkoholu sice v posledních letech klesá, nicméně ve srovnání se zbytkem světa jsme podle Českého statistického úřadu stále mezi rekordmany. Navíc se trend spotřeby liší podle daného nápoje. V roce 1990 například vypili Češi průměrně 155,2 litrů piva na osobu, v roce 2024 už to bylo „jen“ 156 litrů, naopak ve stejném období došlo k navýšení zkonzumovaného objemu vína v průměru o necelých pět litrů. Pod vlivem alkoholu ale také v roce 2024 došlo k více než 4600 nehod, při nichž zemřelo 33 lidí.

Je Pán prstenů pravicový, nebo levicový?

V tomto roce uplyne 25 let od okamžiku, kdy se na stříbrném plátně poprvé objevila Středozem. Filmové zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena se stalo světovým fenoménem, považovaným za jeden z nejlepších kinematografických počinů všech dob. Není tedy překvapením, že se studio Warner Bros. rozhodlo nyní v lednu v USA znovu uvést celou trilogii. Tolkien se ale nevrací jen do kin. Stále častěji se stává součástí politického diskurzu. Přesněji řečeno, tolkienovské fanouškovství bývá stále častěji spojováno s „krajně“ pravicovou politikou.

Vaříte si do krabičky? Při vynechání obědových menu Češi ročně ušetří 32 tisíc korun

Češi kvůli dražším jídlům v restauracích mění obědové návyky: část lidí omezuje návštěvy restaurací, vybírá levnější a „osekané“ varianty, jiní si nosí jídlo z domova. Podle ekonomů může člověk, který přejde na domácí „krabičkové“ obědy každý pracovní den, ušetřit při současných cenách zhruba 32 tisíc korun ročně. Zároveň ale platí, že tlak na peněženky může vést i k horším stravovacím volbám – nebo k vynechávání oběda.

Ivana Tykač obhajuje Filipa Turka a kritizuje prezidenta Pavla

Spor o Filipa Turka, jehož prezident Petr Pavel odmítá jmenovat ministrem životního prostředí, vyvolává ohlasy i mimo hlavní politiku. Filantropka a manželka jednoho z nejbohatších Čechů Ivana Tykač ve svém novém příspěvku na platformě NWSLTTR popisuje spor jako symbolický střet „dvou generací moci“ a „dvou pamětí svobody“. Debata podle ní dávno nepůsobí jen jako technický spor o konkrétní personální volbu, ale jako konflikt mezi tím, co nazývá „pamětí poslušnosti a pamětí autonomie“, čímž kritizuje i hlavu státu.

Oči budeme mít, a neuvidíme…

Co když se nakonec ukáže, že záplavou generovaného a věrohodně vypadajícího obsahu se celkově poníží uvěřitelnost i autentických záznamů skutečnosti? Co když nás umělá inteligence postupně povede k něčemu jako kolektivnímu Capgrasovu syndromu? Oči budeme mít, a neuvidíme…„Oči máte, a nevidíte?“ – tato otázka z Markova evangelia nabývá dnes nečekaného významu. Od nepaměti je zrak považován za nejzásadnější z našich smyslů a v medicínské triáži se dodnes řadí mezi kritické funkce pro zachování kvality života.

Narkomafie se dají do pohybu

Je to už přes týden, co Američané unesli venezuelského vůdce Nicoláse Madura a odvezli ho do New Yorku, aby ho postavili před soud. Oficiálním zdůvodněním je jeho zapojení do obchodu s drogami, snaha dostat pod kontrolu venezuelskou ropu a potřeba hájit americké zájmy na západní polokouli. O tom, jaké reakce to vyvolalo v Latinské Americe, jak vážný je problém s drogovou mafií a jestli se lidé bojí dalších amerických intervencí, hovoříme s profesorkou Eliškou Krausovou, která žije v Kolumbii od roku 1968.

Pavlovi a Babišovi věří většina občanů, solidní podporu má i Okamura

Několik měsíců po volbách agentura STEM pro CNN Prima News zkoumala míru důvěry české veřejnosti v nejvyšší ústavní činitele. Prezident i premiér požívají poměrně vysoké důvěry, podle průzkumu jim věří nadpoloviční většina občanů. Téměř třípětinová většina občanů (57%) uvádí, že důvěřuje prezidentu Petru Pavlovi. Premiéru Andreji Babišovi pak důvěřuje rovněž nadpoloviční většina občanů, konkrétně 55% dotázaných. Oba ústavní činitelé mají nyní na české poměry vysokou podporu.

Soucit jako cesta k občanské válce

Můj oblíbený rádce, teolog, dominikán a taky sportovní pilot Józef M. Bochenski (1907–1995) uvádí ve své knize Stručný slovník filozofických pověr takový pěkný případ, jak samo se sebou manipuluje veřejné mínění. V jedné americké věznici došlo ke vzpouře vězňů. Po jejím potlačení zachytili reportéři setkání jednoho vězněného černocha se svou matkou, která ho mohla navštívit ve vězeňské nemocnici. Byla to velmi emotivní a dojemná scéna, fotografie pak vyšly po celé Americe a vyvolaly vlnu sympatií k vězni. Z něj se stal svého druhu hrdina, podepisovaly se petice za jeho propuštění, přimlouvaly se slavné osobnosti.

Rozpadlá Venezuela a její budoucnost

Venezuelský prezident Nicolás Maduro a jeho manželka jsou ve vězení v New Yorku, kam je převezly americké jednotky, které je po úspěšné operaci zatkly v Caracasu. Znamená to, že tím skončil i venezuelský režim, k němuž za časů prezidenta Cháveze upínala naděje západní radikální levice? Jak ta diktatura v současnosti funguje a jak dnešní Venezuela vypadá? O co se režim opírá a jakou má perspektivu?

Čína propadá epidemii samoty. Hitem se stala aplikace Jsi mrtvý?

Epidemie samoty v Číně se stává objektem zájmu tvůrců aplikací. Aplikace Jsi mrtvý? má jednoduchý princip: Každé dva dny se musíte "ozvat" kliknutím na velké tlačítko a potvrdit, že jste naživu. Pokud tak neučiníte, kontaktuje vámi určeného člověka a upozorní ho, že s vámi může být něco v nepořádku. V Číně jde momentálně o nejvíce stahovanou placenou aplikaci a je hitem zejména mezi mladými lidmi žijícími o samotě, píše server stanice BBC.

Kácíme parky

Máme šestatřicet let po sametové revoluci a před ní i po ní přece fungovaly správy zeleně, které úpěnlivě pečovaly o naše parkové dědictví. Proč tedy dospíváme často k takto drakonickým řešením? Jak to, že se o parky nestaráme průběžně s náležitou péčí? Naše nejstarší zelené pásy byly kdysi sázeny okrašlovacími spolky na zavezených šancích. Od té doby uplynulo 150 let, a logicky by se tedy dalo říci, že je čas na to, vysázet je znovu.

Prezidentův poradce: Babišovu vládu ohrožují koaliční spory. Turek si zavřel dveře

Česká politika v roce 2026 směřuje k nestabilitě, varoval v pořadu Echo Prime Time prezidentův poradce a politolog Jiří Pehe. Podle něj se premiér Andrej Babiš ocitne v problémech, pokud jeho koaliční partneři budou pokračovat ve svých provokativních výrocích a sporech. Pehe upozornil na opakování ruské propagandy Tomiem Okamurou a zdůraznil, že Filip Turek si po sporu s Hradem definitivně zavřel dveře k ministerskému postu.

Naivita ve jménu obranyschopnosti

Děda Miloše Hrmy v Hrabalových Ostře sledovaných vlacích byl hypnotizér a všichni okolo si mysleli, že to dělá jen proto, aby se mohl „co nejvíc flákat životem“. Když ale v březnu 1939 překročila vojska třetí říše hranice a začala obsazovat zemi, vyšel starý Hrma vstříc tankům a s usilovným hypnotizérským soustředěním a rukama napřaženýma „stříkal Němcům myšlenku“, aby se obrátili a odjeli domů. Tváří v tvář osamocenému odbojáři se první tank skutečně zastavil a s ním následně i celá armáda táhnoucí na Prahu. Pak ovšem dal nacistický důstojník signál, stroj se dal znovu do pohybu, dědu přejel a „uskřípl mu hlavu“.

Fašismus, kam se podíváš

Zatímco komunismus patří do muzea a liberalismus se potácí v krizi, fašismus se v dalších a dalších varovných textech jeví jako síla na vzestupu. Nejde přitom už jen o některými komentátory od středu doleva oblíbený argumentační faul „reductio ad Hitlerum“. Stále častěji se v poslední době stává fašismus pojmem, který je prezentován jako klíč k popisu politické reality dneška. Pro dnešního člověka Západu je fašismus (na rozdíl od komunismu) z pochopitelných důvodů synonymem absolutního zla. Není tedy divu, že tento špatně uchopitelný a přitom smrtelně nebezpečný nepřítel vyvolává pozdvižení.

Dnešek láme novoroční předsevzetí. Druhý lednový pátek je pro většinu lidí kritický

Přelom roku představuje již tradiční příležitost, kdy si lidé dávají novoroční předsevzetí. Ta jim ale většinou dlouho nevydrží. Podle průzkumu celosvětové sociální sítě sportovců Strava se jich nejčastěji vzdávají druhý lednový pátek. V anglofonním světě se tento den nazývá Quitters Day, v češtině dostal název Den slabé vůle a poprvé byl připomínán v roce 2024. V tento den je vhodné povzbudit všechny, kteří selhali ve svých předsevzetích, a pomoci jim zkusit to znovu a nakonec uspět.

Společnost bez neštěstí, ale s přebytkem diagnóz

Antverpy patří k městům s nejvyšším výskytem kokainu v odpadních vodách a zároveň drží prvenství ve spotřebě léků na uklidnění. Právě tady působí Dirk de Wachter, nejznámější belgický psychiatr a autor knihy Hraniční doba (česky 2023). Antverpy jeho tezi o současné neschopnosti žít bez krajností přepětí a otupělosti ztělesňují exemplárně. Ve své letošní knize Wachten. Een levenshouding (Čekání. Jeden životní postoj) se ptá, jak se vrátit do středního životního pásma.

Zdar novým začátkům zkraje kalendáře!

Intelektuální kultura mých mladických, nezralých let se nesla v duchu vzdorovitého skepticismu – a to k veskrze všemu konvenčnímu, nekriticky masově přijímanému, nedejbože tradicionálnímu. Panovala zde jistá móda neustálého zpochybňování, jakož i soutěživost v tom, kdo dokáže najít další přehlížený příklad nějakého zvyku, který lidé následují s otrockou neuvážeností a bez patřičně kritické reflexe. Byly to časy poněkud bláhového velikášství.

Poslední archetypální žena zanikajícího světa

Bylo to někdy v polovině sedmdesátých let, nebylo mi možná ještě ani deset, ocitl jsem se sám pozdě večer doma, a abych se nebál, díval jsem se na televizi, kde i v té době občas běžel nějaký zápaďácký film. Moc jsem mu vlastně nerozuměl: jakýsi spletitý děj snad z Mexika nebo odkud, kníratí chlapíci v sombrerech tam bojovali proti bůhvíkomu, byly tam neuctivé narážky na Angličany a Američany, docela chaos a zmatek, ale zároveň to byl trochu western čili kovbojka, což mě tehdy zajímalo v naději, že tam budou střílečky.