Tag: společnost

Články k tagu

VIDEO: Vance obvinil levici z podpory násilí. Pořádal speciální „The Charlie Kirk Show“

Napětí ve Spojených státech po atentátu na konzervativního aktivistu Charlieho Kirka dále roste. Podle německého deníku Welt uspořádal viceprezident J.D. Vance ve spolupráci s Bílým domem speciální vydání podcastu The Charlie Kirk Show, aby uctil památku zavražděného a připomněl jeho politický odkaz. Viceprezident zároveň obvinil menšiny z řad extrémní levice z podpory násilí a uvedl, že Bílý dům odhalí pozadí atentátu na známého aktivistu.

Nezabiješ! Odkaz zavražděného Charlese Kirka

Jméno Charles Kirk bylo pro většinu české veřejnosti až do minulého týdne neznámé. Není divu. Žijeme v hluboce stratifikované a atomizované společnosti, která jako celek ztrácí schopnost společného sdílení a prožívání. Mladý americký muž, pevně křesťansky a konzervativně založený, se stal známým influencerem, v dobách minulých by se možná řeklo i misionářem, vůdčí osobností těch mladých lidí v Americe, kteří odmítají módní progresivistické myšlenky a woke ideologii.

Protesty v Londýně: Vlastenecké povstání, nebo pochod extremismu?

O víkendu v Londýně vyvrcholilo léto britských protiimigračních protestů. I když zuří hádky o přesný počet demonstrujících – úřady tvrdí, že se zúčastnilo do 150 tisíc lidí, organizátoři, že přes milion –, je nepochybné, že šlo o velkou masu nespokojených. Důležitější je ale hádka o významu celé akce. Jednalo se o bezprecedentní sdružení rasistů a xenofobů? Nebo o sešlost vlasteneckých Britů, kteří přišli vyjádřit své znepokojení nad směřováním země? Je nepochybné, že v britské společnosti se cosi děje.

Amerika nad propastí násilí

Vražda Charlieho Kirka postavila Ameriku na křižovatku. Může se podívat do propasti a spirálu politického násilí, jež se nepochybně v posledním roce roztáčí, zastavit. Anebo ji může pořádně roztočit. Může to být opakování dlouhých šedesátých let, která, co se týče násilí, začala vraždou prezidenta Kennedyho, pokračovala vraždou jeho bratra a metastázovala v teroristické buňky let sedmdesátých. Někteří hovoří o amerických „olověných letech“, jak se označovala i teroristická vlna v Itálii v sedmdesátých letech.

Slova mohou být násilí: nejnebezpečnější myšlenka současnosti

„Klacek a kámen kosti mi zláme, ale slova mi nikdy neublíží,“ káže stará anglická rýmovačka. Říkávala se dětem, aby si tolik nebraly, když se jim někdo posmívá nebo je na ně příkrý, a aby si v první řadě uvědomovaly fundamentální rozdíl mezi slovy a násilím. Už jenom skutečnost, že bylo toto diktum určené pro děti, ukazuje, jak nekontroverzní a samozřejmé bylo rozlišovat mezi tím, když někdo něco pouze říká a když se někomu fyzicky ubližuje. Ona samozřejmost zmizela. V posledních letech bylo smutné pozorovat, jak se v mnohých kruzích elitní společnosti začíná tento rozdíl stírat.

Démonizace nepřátel vede také k útokům na Židy

Když zavraždili pana Kirka, měla jsem rozepsaný text o tom, že v posledních týdnech došlo k nápadnému nárůstu útoků na Židy, včetně těch násilných. Nabízím svodku. Dva Izraelci skončili v nemocnici se zlomeným nosem a na šití hlavy poté, co je v nizozemském rekreačním parku napadla lůza řvoucí Free Palestine. V Benátkách tři agresoři poplivali těhotnou židovskou ženu a jejího manžela, pak na ně poštvali velkého psa. V Montrealu byl mladý židovský muž zbit před očima svých malých dětí. Ve Španělsku nechal padesát židovských dětí z letadla vyvést sám kapitán jejich letu a jejich učitelku zatknout.

Vévodkyně z Kentu učila v utajení a konvertovala. Království chystá první katolický pohřeb

Velká Británie se připravuje na poslední rozloučení s Katharine, vévodkyní z Kentu, jejíž úmrtí bylo oznámeno Buckinghamským palácem předminulý čtvrtek. Manželka prince Edwarda, vévody z Kentu, která letos v únoru oslavila 92. narozeniny, byla od smrti královny Alžběty II. v září 2022 nejstarším členem britské královské rodiny. Pro svou skromnost, spontánní přirozenost a projev empatického porozumění patřila dlouhodobě mezi nejpopulárnější představitele windsorské dynastie.

Rozdělené království

Nejdřív několik příběhů z dnešní Británie. Příběh první. Ve skotském Dundee zhruba třináctiletá dívka vytáhla sekeru a velký nůž, aby sebe a svou kamarádku bránila před násilníkem na ulici. Muž celý incident natáčel na mobil. Jejímu hysterickému křiku kombinovanému se skotským přízvukem sice není moc rozumět, ale několikrát zopakovaná věta „Kurva, nesahej na mě“ je jasná. Dívka se okamžitě stala hrdinkou internetové pravice. Neohrožená mladá amazonka, která musí chodit ozbrojená, aby se ubránila chlípným migrantům (muž za kamerou mluví anglicky s cizím přízvukem a řekne pár slov cizí řečí), jelikož stát selhal.

Cítit se jako klávesa od klavíru

Český politolog Lubomír Kopeček prohlásil, že vláda populistů po volbách je velmi pravděpodobná. „Populisté mají jinou představu demokracie. Představa je, že suverenita lidu by neměla být ničím omezována,“ uvedl pro server iRozhlas na začátku září. Strašidlo populismu intenzivně obchází demokratický svět již bezmála desetiletí, přičemž zvláštní pozornosti se mu dostává od roku 2016, kdy došlo k referendu o brexitu ve Velké Británii a prvnímu zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Jev se neblaze snoubí s obecnější deziluzí významné části veřejnosti z demokratického fungování, které na tom v tuto chvíli není vůbec dobře.

Princip „oko za oko“ brzdí zbytečnou přísnost

Jsme příliš mírní, a právě v tom spočívá naše tvrdost. Tak zní překvapivé stanovisko Jakuba Drápala, právního vědce a kriminologa, který letos získal prestižní evropský grant ERC. V rozhovoru vysvětluje, co znamená, že se z podmíněného odsouzení stala norma, proč přeplněné věznice nutně nesouvisejí s trestající kulturou, ale spíš s nepromyšleností, a také proč je přesvědčen, že přesvědčivější než tvrdost je spravedlnost – pro pachatele i veřejnost.

Špičky Silicon Valley nabízejí miliony na obří malby. Mají vzpomenout na zavražděnou Ukrajinku

Smrt ukrajinské uprchlice Iryny Zarutské, která byla 22. srpna brutálně ubodána ve vlaku v Charlotte v Severní Karolíně, vyvolala v USA stejně silnou vlnu emocí jako vražda konzervativního influencera Charlieho Kirka. Spoluzakladatel miliardové společnosti Intercom Eoghan McCabe uvedl, že nechce, aby byla Zarutská zapomenuta a nabídl půl milionu dolarů umělcům, kteří v amerických městech vytvoří takzvané muraly, tedy malby na zdech budov.

Natlakované lidstvo zírá do plamenů

Bylo by opravdu od autora odvážné a troufalé předstírat hlubší orientaci v politických a společenských poměrech země, jako je Nepál. Ale zájem může vzbudit ledacos, a nyní ho tedy vzbudily protesty, které onu vzdálenou zemi (ale žijeme v době, kdy nic není vzdálené víc než vzdálenost nosu k obrazovce) zachvátily a vedly k vypálení vládního paláce v Káthmándú, prý jednoho z největších v Asii. Záběry (na sociálních sítích) ukazovaly, jak celý hoří. Kdo by to do těch milých Nepálců řekl? Stalo se tak po několika dnech masových protestů mládeže, která vyšla do ulic poté, co vláda zakázala sociální sítě, mezi nimi facebook a síť X.

Napětí na Slovensku je větší než u nás. Ale lidé v Česku jsou větší pesimisté

Téměř polovina lidí vnímá společnost v Česku jako velmi, nebo dokonce extrémně rozdělenou, na Slovensku je situace ještě o něco vyhrocenější, za výrazně rozdělenou tam společnost považují tři pětiny lidí. S odkazem na průzkum věnovaný postojům obyvatel Česka a Slovenska k polarizaci společnosti to v tiskové zprávě uvedla agentura STEM, která spolupracovala se slovenským DEKK Institutem.

Velký vlastenecký pokus o diskusi

V kinech běží Velký vlastenecký výlet a kdekdo o něm hovoří. Rozhodl jsem se přidat a pro natáčení podcastu Hej, Slované! na něj zajít s dvěma přáteli: překladatelem Viktorem Janišem a podnikatelem Pavlem Kopřivou, kteří mají na válku v Ukrajině odlišné názory. Janiš od jejího začátku intenzivně překládá publicistiku a denní analýzy, jež se konfliktu věnují, aby česká společnost měla dostatek informací o tom, co se děje. Kopřiva, který žije v Německu, po ruské invazi ubytoval ukrajinské uprchlíky, na Ukrajině plánoval podnikat a tvrdí, že má tytéž názory jako hrdinové snímku Petra, Ivo a Nikola. Film jsme viděli všichni poprvé. Známe se a tykáme si.

Jaké otázky jsou důležité pro čtenáře Echa?

Zvláště teď před volbami si v redakci klademe otázku, kdo jsou naši čtenáři, přesněji – jaké jsou jejich názory a postoje a co od nás očekávají. Je přitom rozdíl mezi čtenáři deníku Echo24, jehož obsah je z větší části bezplatný, a předplatiteli Týdeníku Echo včetně digitální verze a o podcasty rozšířeného Echo Prime. Naposledy jsme si udělali rozsáhlý průzkum před pěti lety (jeho výsledky najdete na našem webu). https://www.echo24.cz/a/SRize/vyzkum-echo-ma-vzdelane-ctenare-ocenuji-jeho-nezavislost-a-duveryhodnost. Oběma skupinami čtenářů jsme byli vnímáni jako pravicové a důvěryhodné médium.

Devadesátky už znova nebudou

Jako protiklad v mnohém upjatého a opatrného dneška se v současné veřejné debatě často používají devadesátá léta. Léta oslabení kontroly a dohledu, neomezované svobody projevu, spontánnosti a aktivity – alespoň tak vypadají v líčeních nostalgických pamětníků, tehdejších mladíků a mladic, z nichž se po desetiletích stali rozhněvaní staří muži a ženy. Vlastně by se dalo říct, že za protestními náladami a voláními po radikální změně zdejší a třeba i evropské politiky jsou dvě v mnoha ohledech protichůdné nostalgie. Osmdesátková a devadesátková.

„Miluji vůni deportací po ránu.“ Trump naznačuje vyslání armády do Chicaga

Americký prezident Donald Trump zveřejnil na své sociální síti Truth Social obrázek sebe sama, kde je stylizován jako postava Roberta Duvalla ve filmu „Apokalypsa nyní“, vietnamském válečném velkofilmu o vyznamenaném americkém důstojníkovi, který se ztratil hluboko v kambodžské džungli. Na obrázku AI je nápis „Chipocalypse Now“. Trump tak jasně naznačil, že by mohl poslat do ulic kriminalitou zmítaného města Chicaga Národní gardu, jak to udělal ve Washingtonu.

Lockdown jako stav ducha

Od začátku covidové pandemie a souvisejících lockdownů začátkem roku uplynulo pět let. V těch časech se zrodil dnešek, nebo v nich aspoň prudce akcelerovaly trendy, které jsou pro tvář dneška určující, existuje na tom dokonce široká shoda, spor se vede jenom o to, co to tenkrát vlastně akcelerovalo a k čemu to vedlo. Covidové časy jsou ve veřejné debatě a vůbec veřejném životě přítomné na jednu stranu silně a na druhou skoro vůbec. Na sociálních sítích dál a dál běží hádky o „tradiční“ covidová témata.

Demokracie a náboženství ve věku interpretace

Tereza Matějčková rozvíjí v eseji Chybí demokracii Bůh? (Echo č. 22/2025) tuto myšlenku: „Demokracii a církev – téměř protipóly – v posledních dvou stoletích spojuje to, že ani jedna z nich nemá pro své základy data. Skutečně se Bůh stal člověkem? (…) věříme, (…) jako věříme třeba i tomu, že lidé si jsou rovni a každému náleží důstojnost. Kde jsou pro taková tvrzení data? Nemáme data, jen příběh. A ten samý příběh, z něhož žije církev, byl po staletí i tichým základem demokracie.“

Když jste chudí, nejste svobodní, období komunismu nevnímám jako dobu temna, říká Konečná

Kapitalismus nemá oproti socialismu žádné výhody, chudí lidé akorát pomáhají elitám zvyšovat jejich získy. V rozhovoru pro Echo24 to řekla šéfka KSČM a volební lídryně Stačilo! Kateřina Konečná. Dodala, že kdo je chudý, stejně si nemůže užívat výhody kapitalismu, jako je svoboda cestování. Období komunismu nevnímá jako dobu temna a navrhuje, aby se zkoumáni tohoto období nechalo historikům. Vyjádřila se i k prioritám Stačilo! i k odmítnutým žalobám na jejich kandidátky.

Já už ve svém světě zůstanu

Podívejte se, jak nám krásně kvetou růže, letos jsou obzvlášť nádherné, pravil nadšeně profesor Martin Hilský, když otevřel vrátka do předzahrádky u domku nedaleko Pražského hradu. A byla to scéna přesně jak ze staré dobré Anglie, kde hovor o růžích je nejen ideální začátek konverzace, ale i vyjádřením podstaty tamější kultury a mentality. Ať už se nyní s Anglií dějí různé věci, my máme ty její nejlepší rysy jisté v profesorovi Hilském, gentlemanovi, ke kterému by mohl přijít Shakespeare a skvěle si o růžích popovídat, klidně v alžbětinském blankversu. Není vyloučeno, že se tak děje.

Únos státu

Následuje text o tom, že sněmovní volby bývají v mnoha ohledech méně důležité, než by si politicky angažovaný občan myslel. Letos se nám prodávají jako kosmický souboj Babiš–Fiala. Ale v důležitých ohledech jsou tyto volby spíš jen bojem o pozice. Fatální by ten boj začal být teprve tehdy, kdyby jeden z možných premiérů projevil odvahu udělat něco s hlubokým státem, konglomerátem ústřední správy a neziskového sektoru, jištěným zpravidla penězi a směrnicemi Evropské komise. Nebo kdyby si ten možný premiér k sobě pořídil menšího partnera, který tento český „deep state“ vnímá jako problém a bude ve vládě ochoten s ním jít do střetů.

Konec stoleté jistoty?

Velkou Británii znovu zachvátily protiimigrační protesty. Ale letos je situace jiná než loni v létě. Vláda i policie tehdy rázně proti násilným demonstracím zakročily, nyní je ale nedoprovází rabování a vypalování, takže se úřadům jeví jako bezpečnější. Táhnou se již několik týdnů a nezdá se, že by nějak utichaly. A zatímco loni s protesty chtěl být spojován málokdo, letošní mírnější podoba má mnoho zastánců v médiích i v politice. Epicentrem dění je nyní předměstí Londýna Epping, kam úřady do jednoho z hotelů umístily migranty čekající na vyřízení žádostí o azyl.

Zatčen kvůli slanině. Z Británie se stal dystopický stát

Britský zákon o veřejném pořádku z roku 1986 původně postihoval úmyslné urážlivé jednání. Novelizován ale postihuje chování, které v někom může pocit obav, obtěžování nebo úzkosti jen vyvolat – bez nutnosti úmyslu. V praxi to znamená, že k tomu, státi se zločincem stačí v Británii stále méně a méně. Tak například před týdnem policie zatkla mladého muže, protože prohlásil, že má rád slaninu. Ošklivá provokace padla během demonstrace proti stavbě ještě další mešity v západoanglickém městečku Dalton-in-Furness.

Češi už tráví v penzi v průměru téměř 25 let, doba pobírání starobního důchodu se opět prodloužila

Doba, kterou lidé tráví ve starobním důchodu, se loni zase prodloužila. V průměru trvala 24,74 roku, tedy skoro o 44 dnů déle než v roce 2023. U žen se v minulém roce penze meziročně protáhla průměrně téměř o 55 dnů, u mužů asi o 25,5 dne. Vyplývá to z nové důchodové ročenky České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Podle údajů se za posledního půl století čas v důchodu víc než zdvojnásobil. Od začátku tisíciletí je delší o pět let.

Solidarita mezi globalismem a lokalismem

Už je to 45 let. 30. srpna 1980 na baltském pobřeží, v Gdaňsku a ve Štětíně, došlo k uzavření dohody mezi stávkujícími dělníky a režimem. Totalitní režim poprvé podepsal se svým „lidem“ nějakou formu smlouvy, povolil vznik samostatných odborů – Solidarity. A vzhledem k tomu, že poskytnutí statusu nezávislých politických subjektů jde přímo proti logice totalitního státu, začal tímto i středoevropský „počátek konce komunismu“.

Překrásný nový svět Mariel Franklinové

„Nacházíme se ve čtvrtině jednadvacátého století a navzdory neustálému propouštění zaměstnanců digitální ekonomika setrvale roste. Ve vzduchu visí jakási malátnost, nejasný pocit, že něco není v pořádku. Není tajemství, že svět je stále podivnější v ohledech přesahujících prostou ekonomiku. Všeobecně rozšířené povzbuzování, že máte následovat své štěstí, mnoho štěstí nepřináší. Víc než co jiného přináší marketing. Každý okamžik je jím nasáklý. Nekonečný proud marketingového obsahu prosycuje úplně všechno. Za takových okolností je těžké se na cokoli soustředit, obzvlášť na ostatní lidi.“

Proč se s těmi druhými vůbec bavit?

Ještě nedávno patřilo k často (i mnou) užívaným floskulím tvrzení, že je důležité, aby se v rozdělené společnosti lidé spolu – bez ohledu na to, kam v tom rozdělení patří – dál bavili. Zdá se mi, že tohle přesvědčení nebo aspoň sklon ho veřejně deklarovat poslední dobou slábne. V závěru hojně diskutovaného dokumentu Velký vlastenecký výlet říká jeho režisér Robin Kvapil, že ho zkušenost z natáčení na Ukrajině přivedla k tomu, že s lidmi pevně ukotvenými na druhé straně nemá význam se bavit a snažit se je přesvědčovat. Na podobně formulované stanovisko jsem narazil víckrát a přicházelo od lidí ze všech stran dnešních kulturních a dalších válek.