Někteří si možná vzpomenou na epidemii Tourettova syndromu, jež proběhla před pár lety. Máme na mysli epidemii sociální, protože tato neurologická porucha není infekční, ale vrozená. Najednou jí začal trpět větší počet adolescentních youtuberů či influencerů, kteří předváděli její projevy na internetu. Ty projevy spočívají ve svalových ticích a nezvladatelném vyslovování sprosťáren, což je dostatečné vysvětlení toho mysteria, jímž bylo náhlé rozšíření normálně vzácné poruchy.
Výzkumná agentura Gallup se v červenci 2020 zeptala více než deseti tisíc Američanů, jaký podíl úmrtí na covid-19 připadá na osoby mladší čtyřiadvaceti let. Respondenti se sekli – podíl úmrtí nadhodnotili čtyřicetinásobně. Podle amerického vědce Stephena Maceda, spoluautora knihy In Covid’s Wake: How Our Politics Failed Us (Po covidu: Jak nás naše politika zklamala), přispělo k takto špatnému odhadu jednostranné zpravodajství. Ještě závažnější problém však podle něj spočíval v části vědecké obce: dosavadní pandemické plány, které před plošnými lockdowny výslovně varovaly, byly postupně opuštěny.
Co vlastně je západní civilizace? Katedrály, italská renesance, Beethovenova hudba, věda, umění, vláda zákona, demokracie… Možná kdysi, a pro idealisty. Dnes je symbolem a hlavním výtvorem západní civilizace gigantický obchoďák s nekonečnými klimatizovanými chodbami narvanými butiky prodávající často nevkusné, ba hnusné značkové výrobky ze třetího světa pro lid dovezený letadly ze zemí světa takzvaně prvního. Taková je Dubaj, umělý ráj vydřený na písku prací otroků na pozemcích šejků podle plánů západních manažerů.
Už dlouhou dobu si lidé vyprávějí příběhy o polidštění stroje. Lidský výtvor se v nich nejprve stává člověku rovným a později ho přeroste – schopnostmi těla i mysli. Stane se jeho věrnou, jen výkonnější kopií, jež ale nakonec ponese podobné břemeno jako Homo sapiens, břemeno sebeuvědomění a dilemat, rozporů a těžko zodpověditelných otázek, vytržení i tragičnosti. Tohle přiblížení se, a v něčem i překonání, může stroj postavit proti němu. Jedno z vrcholných děl filmové sci-fi, Blade Runner Ridleyho Scotta z roku 1982, vrcholí sugestivní scénou, v níž umírající robot vyjadřuje prožitek té transformace.
Několikrát jsem si za poslední měsíc vzpomněl na film Oliheň a velryba od režiséra Noaha Baumbacha z roku 2005. Jde o drama s prvky černé komedie, které pojednává o rodině po rozvodu. Bývalí manželé se rozestěhují, hledají si nové protějšky a jejich dva dospívající synové se v celé situaci notně ztrácejí – podobně jako ve světě kolem, který ostatně v adolescenci začíná nabývat dospělých obrysů, jichž je dětství ve své nevinnosti ještě ušetřeno.
Když v roce 1994 vydal Jáchym Topol (nar. 1962) obsáhlý román Sestra, bylo snad i těm, kdo ho nedočetli (a přitom se o to pokusili), jasné, že jde o dílo, které „mění hru“. Tedy v české literatuře, jež se tehdy ještě mohla brát vážně a od níž se něco očekávalo. V tradičním pojetí to znamenalo, že bude takzvaně odrážet dobu, reflektovat život, zobrazovat svět, v němž literatura měla svou silnou a jasnou pozici – právě díky tomu, že toho ještě byla schopná a že se to od ní chtělo, což spolu souvisí.
Americká ústava nařizuje prezidentovi „čas od času podávat Kongresu zprávu o stavu unie a doporučovat k jeho zvážení taková opatření, která bude považovat za nezbytná a vhodná“. Z toho se zrodila jedna z nejdůležitějších a nejpompéznějších každoročních tradic americké politiky. Na začátku roku prezident předstoupí před obě dvě komory Kongresu a další nejrůznější papaláše, jako jsou soudci Nejvyššího soudu a zástupci armády, aby je informoval o stavu Spojených států.
V devatenáctém století bylo v restauracích Velké Británie módou dekorovat vnitřek porcelánových pisoárů na pánských záchodcích obrázkem včely, který se maloval kousek od děrovaného odtoku. Jednak šlo o sofistikovaně zaobalený pubertální humor viktoriánských gentlemanů (včela se latinsky řekne Apis, což je podobné anglickému „a piss“), jednak to mělo i jisté praktické důvody – obyčejně málo soustředěným pánům se totiž najednou naskytl jasný cíl, k němuž se mohli orientovat, pročež se tak snižovalo i množství minel a vzniknuvších louží, které se kvůli mužské nepozornosti musely často uklízet.
Využiji dnešního komentáře k tomu, abych pochválil papeže Lva XIV., jistě bude rád. Na setkání s kněžími římské diecéze mluvil o situaci dnešních mladých lidí, o „neuvěřitelné osamělosti“, již někteří z nich prožívají, o úloze, kterou v tom mohou hrát technologie. Mimo jiné kněze také varoval před „pokušením připravovat kázání s pomocí umělé inteligence“. Slovo pokušení je v tomhle kontextu vlastně docela silný výraz, který by možná nezazněl, kdyby papež jen chtěl kritizovat ty, kdo se trochu moc snaží zjednodušit si práci.
Od roku 2020 zasáhla celý svět, včetně České republiky, epidemie nového typu koronaviru, která zásadně ovlivnila běžný život většiny obyvatel. Tehdejší vláda Andreje Babiše postupně zavedla mnohá opatření proti šíření nemoci, před pěti lety, 1. března 2021, sáhla k těm nejradikálnějším. Celostátní lockdown, tedy zákaz pohybu mezi okresy, který trval šest týdnů v březnu a dubnu 2021, byl vyvrcholením vládních opatření během druhé vlny pandemie v ČR.
Členové komise, jež distribuuje prostředky ministerstva kultury na literaturu, vydali prohlášení, v němž konstatovali, že částka určená pro jejich obor má být letos o čtyřicet procent nižší než částka alokovaná v loňském roce. To by, jak ti úctyhodní (bez ironie!) lidé píší, neproběhla řada literárních akcí, mohla by přestat vycházet zavedená periodika, tedy literární časopisy, vůbec by to znamenalo, jak uvádějí, „ohrožení samotného fungování oboru“. Prohlášení proběhlo sociálními sítěmi, několik jiných úctyhodných lidí dalo najevo své pobouření.
Únor bílý, pole sílí… a také se už tradičně vyzývá k měsíční pauze od alkoholu. Již zavedená kampaň Suchej únor pracuje se čtyřmi hlavními hodnotami, které bychom podle jejích autorů měli abstinencí získat: čas, lásku, spánek a peníze. Tvrdí, že méně alkoholu znamená více života. Je to ale skutečně tak jednoduché? Pohled adiktologů v debatě zastupují Miroslav Barták a Benjamin Petruželka, roli milovníka alkoholu pak Adam Huml, marketingový specialista a influencer, který se na Instagramu pod pseudonymem Medojedpije věnuje popularizaci a kultuře pití.
Protože ale mám teď příjmení takové, jaké mám, přece jen bych ráda přispěla svou troškou do tohoto mlýna na maso, a to možná překvapivě střelbou do vlastních řad. Zatímco drtivá většina lingvistů z gauče na přechylování nadává, jako by sportovní komentátor v přímém přenosu přejmenovával jejich vlastní babičku, nás, nositelek nepřechýlené verze cizího příjmení, se nezastane nikdo. Přitom to ani my nemáme lehké! Můj manžel je Francouz. Samozřejmě jsem ho podezírala z nejhoršího.
Přelom loňského a letošního roku přinesl na Amazonu pokračování jejich předloňského seriálového hitu Fallout. Premiéra závěrečné epizody druhé sady sice proběhla už před dvěma týdny, ale z toho se snad nestřílí. Podtrhněme spíše to, že když byla uvedena sada první a psal o ní kolega Ondřej Štindl, zastavil se u problému ideového: „Postapokalyptický svět Falloutu se dá vnímat i jako alegorie kapitalismu. (...) Že takový nekompromisní odsudek kapitalismu jako krvelačné mašinerie, která se nezastaví před ničím, vznikl v produkci právě Amazonu, globální velefirmy, jež současný kapitalismus symbolizuje, nepostrádá značnou ironii.“
Celovečerní dokument režiséra Tomáše Hlaváčka Dům bez východu se od svého vítězného uvedení před dvěma lety na festivalu v Jihlavě vynořuje na různých místech a platformách, nyní se občas promítá třeba v artovém kině Atlas na pražské Florenci, kde ho konečně viděl redaktor časopisu, jenž sociální témata ne snad ignoruje, ale řekněme přenechává jiným. Jde opravdu o film sociální, někdo by řekl aktivistický. Součástí filmu je kolektivní angažmá ve věci jednoho odporného chování „majitele“ domu ke svým nájemníkům, kterým filmaři a lidé z „neziskovek“ pomáhají.
Jako by trojí pokoření nestačilo. Nejprve Kopernikus ukázal, že Země není středem vesmíru. Darwin dodal, že máme společného předka s opicemi, a Freud, že navíc nejsme pány vlastní mysli. Nyní stojíme před dalším pokořením. Umělá inteligence zpochybňuje naši kognitivní výlučnost: jazyk, tvorbu i abstrakci – tedy to, co jsme považovali za nejvlastnější znak lidskosti – dokáže napodobit stroj. Antičtí filozofové definovali člověka jako živočicha nadaného logem – řecké logos znamená rozum i slovo.
Počet obyvatel Německa se v příštích letech sníží výrazně více, než se dosud předpokládalo. Do roku 2070 jich ubyde deset procent. Dosud se předpokládalo, že to bude jen jedno procento. Vyplývá to z analýzy statistických dat, kterou v úterý představila drážďanská pobočka hospodářského institutu Ifo. „Zvýšený úbytek a stárnutí obyvatelstva je třeba už dnes zohlednit při politickém rozhodování s dlouhodobým dopadem, například v oblasti zdravotnictví či péče,“ uvedl Joachim Ragnitz z Ifo.
„Jak je možné být Peršanem?“ ptá se Charles de Montesquieu v Perských listech (1721). O více jak tři století později si tuto otázku klade i íránský filozof Ramin Jahanbegloo. V knize The Idea of Persia (Idea Persie, 2025) zkoumá, jak na pozadí tří kulturních vrstev, jež prostupují íránskými dějinami – perského dědictví, islámu a modernity –, uvažovat o možnostech svobodné společnosti. Ramin Jahanbegloo však není pouze teoretik. V devadesátých a nultých letech zakládal v Íránu hustou intelektuální síť, prostřednictvím níž do země zval přední světové myslitele.
Minulý týden se na sociální síti X stalo to, co se na této síti prý zásadně nikdy neděje – uživateli byl zablokován účet kvůli vyjadřování politických názorů. Claire Lehmannové, zakladatelce časopisu Quillette, byl na několik dnů suspendován účet poté, co 1. února napsala: „Jsem jediná, komu kauza Epstein přijde neuvěřitelně nudná?“
Účastníci posledního vydání podcastu Echo Porada se vrací k diskusím o povaze mRNA vakcín proti covidu-19. V této souvislosti Tereza Matějčková zmiňuje výzvu několika stovek vědců a lékařů v Německu z podzimu loňského roku. Výzva nese dramatické jméno: Moratorium na mRNA – teď! O co v ní jde? Iniciátoři výzvy byli, když to zjednodušíme, zneklidněni korelací mezi vysokou proočkovaností novou vakcínou a zdravotními komplikacemi, dokonce nadměrnou úmrtností v různých zemích.
Psal se rok 1932 a Dánové změnili dětství. Vynalezli lego – hračku, díky níž děti po celém světě rozvíjejí senzomotorické dovednosti a tvořivost. Nyní z Dánska vzešla další „velká věc“. Tentokrát nás však Dánové nemíní nic učit, nýbrž nás o něco připravit – o nadbytečný tuk. Tamní firma Novo Nordisk v roce 2017 uvedla na trh lék Ozempic určený pro lidi trpící diabetem 2. typu, jenž hormonálně působí na mozek a mění náš vztah k jídlu. Uživatelé nepociťují takový hlad, a tudíž méně jedí a hubnou.
V průběhu února obvykle padají mnohé závazky novoročních předsevzetí, které se týkají zdravého životního stylu. Zároveň ale Česká republika trpí vysokou mírou civilizačních chorob, jako je obezita, hypertenze nebo diabetes 2. typu, pročež stojí za to si benefity pohybu, síly a posíleného tělesného zdraví připomenout.
Český stát na jedné straně zakazuje fyzické tresty, zavádí dětský certifikát a deklaruje ochranu obětí. Na straně druhé byla vloni schválena rozvodová novela, která domácí násilí při rozhodování o péči o dítě fakticky ignoruje. Výsledek může být fatální. Dítě se může ocitnout v rukou rodiče, který byl odsouzen třeba i za sexuální delikt, a stát se bude tvářit, že je vše v souladu se zákonem. Řada odborníků upozorňuje, že rozvodová novela byla prosazena bez širší diskuse s psychology, dětskými psychiatry, krizovými centry a neziskovými organizacemi.
Jedno z nejtvrdších sdělení Nového zákona najdeme u evangelisty Matouše (Mt 25,29): „Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Tzv. Matoušův efekt se používá v sociologii a ekonomii k popisu akumulované výhody, kde počáteční úspěch zvedá pravděpodobnost úspěchu následujícího, který se pak nabaluje – bohatne se snadněji, když je člověk již bohatý; sláva se získává snáz, když už jste známi; moc přitahuje další moc a tak podobně.
Hned na začátku letošního roku to bylo politicky celkem překvapivé spojení. Šéf ANO a premiér Andrej Babiš do funkce národního protidrogového koordinátora jmenoval Pavla Béma z ODS. Bývalý pražský primátor v rozhovoru pro Echo vysvětluje, jak se ke spolupráci s ANO dostal a co by chtěl v protidrogové politice prosadit. Problematika závislostí a duševního zdraví se podle něj od devadesátých let výrazně proměnila, tvrdá represe se ukázala jako nefunkční, a je proto třeba změnit přístup: od racionální regulace konopí i dalších drog až po naopak omezení dostupnosti alkoholu.
Spor o pražské světlo pokračuje. Nyní se do bitvy o bílé a oranžové světlo přidali i vědci, odborníci a další instituce. Například Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) upozorňuje na možné negativní zdravotní a ekologické dopady spojené s výměnou veřejného osvětlení v Praze, po kterém se změnil odstín světla z oranžového na bílé. Spolek na obranu oranžového světla Chraňme pražskou noc! označil kampaň Oranžové brýle v gesci Technologií hl. města Prahy (THMP) za extrémně problematickou.
Lidstvo má nakročeno směrem k vymírání. Podle Populačního fondu OSN zažíváme bezprecedentní globální úpadek v porodnosti: klesající počty narozených najdeme ve většině zemí světa, tempo propadu nabírá na síle a zatím se nezdá, že by kdokoli věděl, jak znepokojivý trend zvrátit. Světová populace bude do budoucna výrazně stárnout a zanedlouho se začne i smršťovat. Dramaticky klesne podíl lidí v produktivním věku, na nichž závisí jak hospodářský chod, tak i obranyschopnost států. Podle politického ekonoma Nicholase Eberstadta vstupujeme do „éry vylidňování“.
Své poslední knize Zaslepená společnost jsem dal podtitul Eseje z doby těsně před koncem. Konec doby, jíž jsem byl věrným svědkem, se ohlašuje v mnoha rozporných znameních, psal jsem o nich na stránkách Týdeníku Echo v posledních dvou letech. Dříve, než se pokusím v tom pokračovat, bych na prahu nového roku chtěl připomenout svým čtenářům otázky, kolem kterých mé eseje kroužily.
Náměstek pražského primátora Michal Hroza (TOP 09) chce při výměně veřejného osvětlení nově standardně používat LED svítidla s teplotou světla na spodní hranici doporučené normy, která město dosud umisťovalo v rezidenčních čtvrtích. Plánuje také ještě více než dosud stmívat lampy v noci, zavést funkci světelného ombudsmana nebo zahájit jednání s ministerstvem životního prostředí o revizi normy. Jedná se o reakci na petici proti výměně teplých sodíkových výbojek za studenější LED svítidla.
Jihočeský hejtman Martin Kuba přišel za ovací publika na pódium v prostoru Next Zone na pražském Smíchově v úterý před polednem oznámit svůj nový politický subjekt, který poprvé zmínil loni na podzim, když odešel po více než dvou dekádách od občanských demokratů. Potvrdil, že nejde o regionální záležitost: od jara prý objede celou republiku a bude s občany sobě typickým pragmatickým způsobem řešit ty nejpalčivější problémy země. „O nedostatku bytů už nemohu skoro ani slyšet,“ uvedl s úsměvem Kuba s dovětkem, že politici o problému pořád mluví, ale počet vydaných stavebních povolení se nezrychluje.
