Václav Klaus

/

Články autora

Regulation – časopis mírnější větve amerického konzervatismu

Washingtonský Cato Institute vydává celou řadu periodických publikací a mezi nimi i čtvrtletník Regulation, který má podtitul „The Cato Review of Business and Government“. Název je zdánlivě nelogický. Cato Institute je bojovníkem proti všem formám státních zásahů do fungování trhu, takže by se tento jeho časopis, aby to nebyl zavádějící název, měl spíše jmenovat „Antiregulation“. Ale mohu každého ubezpečit, že jde opravdu o systematickou kritiku regulace, nikoli o její obhajobu.

The European Conservative – časopis evropských konzervativců

ÚHEL POHLEDU: Čtvrtletník „The European Conservative“ je skutečně konzervativní a skutečně evropský. Jeho šéfredaktor, náš dobrý přítel Alvino-Mario Fantini, z něj za deset let jeho existence udělal výraznou publikaci. Já jsem jedním ze Senior Editorial Advisors, spolu např. s Johnen O’Sullivanem a Rogerem Scrutonem. Je pěkné, že je v tomto čísle uveřejněn i velmi pozitivní článek o Dominiku Dukovi v souvislosti s jeho úmrtím.

Claremont Review of Books aneb poctivý americký konzervatismus

Claremont Institute a s ním spojená Claremont College vydává – v dnešní podobě od roku 2000 – čtvrtletník Claremont Review of Books (CRB). Ten se stal jednou z bašt amerického konzervatismu. Provedená změna byla dílem tehdejšího prezidenta tohoto institutu Larry Arnna (který se potom stal prezidentem známé Hillsdale College, s níž dlouho spolupracuji). Claremont je město ve středo-jižní Kalifornii, nedaleko hor, kalifornské pláže jsem tam neviděl. Jednou jsem tam – asi před 30 lety – byl pozván na přednášku.

Junge Freiheit a její každotýdenní ostrý pohled na Německo

Rozhodl jsem se, že budu pokračovat v pravidelném psaní výpisků, citátů a odkazů z jednotlivých vydání zahraničních časopisů, které už léta čtu. Abych trochu rozšiřoval obzor našeho myšlení a abych připomínal jiná témata. Minulý týden jsem začal švýcarským čtrnáctideníkem Zeitfragen a dnes pokračuji německým týdeníkem Junge Freiheit, který vychází už více než tři desetiletí. Když jsem si udělal předběžný seznam časopisů, ze kterých chci vytvářet tento „seriál“, došlo mi, že žádný z těchto časopisů nepatří mezi mainstreamová média.

Vážná diskuse o naší zemi neexistuje

Už více než deset let dostávám, a částečně i čtu, švýcarský čtrnáctideník Zeitfragen (otázky dne, otázky času), který by naši milovníci EU, Ameriky a progresivismu – kdyby ho četli – označili za nový marxismus, za obhajobu Ruska, za nedostatek pochopení hrůzy plynoucí z islámu a z arabských zemí Blízkého východu, z nedocenění zla a teroru, atd. Je to však složitější. My to ale nechápeme (a chápat nechceme), resp. stačí nám, že se zabýváme našimi „malými“ českými souboji a spory. Nechce se mi připustit, že jde o Havlovo čecháčkovství.

Zabraňme úplnému vynulování základních myšlenek listopadu 1989

Několik dní před 36. výročím revolučního okamžiku 17. listopadu 1989 jsem mluvil na velkém mezinárodním kongresu ve švýcarském Luganu o dnešní Evropě, resp. Evropské unii. Jak bylo ode mne očekáváno, a asi hlavně proto, jsem tam byl spolu s bývalým šéfem Evropské komise Romanem Prodim pozván jako jeden ze dvou hlavních řečníků, mé vystoupení bylo vůči dnešní EU vysoce kritické. Přesto byla významná část mého projevu otištěna v hlavním regionálním deníku Corriere del Ticino.

Starší články