Tag: společnost

Články k tagu

Trápí mě Trumpova nestabilita

Právník a konzervativní myslitel Christopher DeMuth je veteránem amerických intelektuálních válek. Byl dlouholetým šéfem známého think-tanku American Enterprise Institute (AEI), sloužil pod dvěma prezidenty a dalším radil. O vývoji konzervativního myšlení, o tom, proč vyústilo ve vládu Donalda Trumpa a jaké se k němu vážou naděje i obavy, hovoří pro Týdeník Echo. Vy jste začínal svou kariéru v administrativě Richarda Nixona, nejspíše jednoho z nejvíce fascinujících amerických prezidentů. Jaký podle vás byl?

Čtvrtina domácností nemá finanční rezervy na nečekané výdaje, 7 % žije ze dne na den

Téměř čtvrtina domácností v Česku nemá finanční rezervy na nečekané výdaje, sedm procent žije ze dne na den. U takzvaných patchworkových rodin, tvořených mužem, ženou a dětmi z více vztahů, nemá rezervu dokonce polovina, vyplývá z průzkumu agentury NMS mezi 2000 respondentů, který představila Uniqa pojišťovna. Průměrná úroveň míry bezpečí v českých rodinách dosahuje 62 bodů ze 100. Češi si v naprosté většině případů vedou dobře v ochraně svých blízkých před vážnými riziky.

Rusové si vodku vzít nenechali. Pokus o prohibici se nepovedl

Vodka je pro Rusy více než jen alkoholický nápoj. Patří k symbolům Ruska, objevuje se v klasických literárních dílech a vodce holdovala většina ruských panovníků. Někteří z nich se ale konzumaci vodky snažili omezit a zatím všechny pokusy vyšly naprázdno. Rusové si prostě na svou vodku sáhnout nenechají. Před 40 lety, 16. května 1985, zahájil šéf sovětských komunistů Michail Gorbačov asi nejslavnější protialkoholickou kampaň v tehdejším Sovětském svazu.

Nikdo nebyl v téhle zemi tak cool

Jedno z mála anglických slov, které snad může v konverzaci bez pocitů trapna používat i český staromódní boomer, je výraz „cool“. Ten v běžné mluvě (anglické i české) ovšem neznamená jen chladný a studený, ale daleko spíš úžasný, ale přitom úžasný nenuceně, bez křečí, přirozeně, každým gestem a každým vydechnutím – nejlépe cigaretového dýmu. Prostě cool. Je to něco, co se nedá naučit, něco, co se na člověka snese a on už to má jako dar, se kterým si hraje, většinou k radosti své a všech okolo. Klasický Hollywood miloval a produkoval hvězdy, které byly zatraceně cool.

Třetina Čechů vůbec nevěří České televizi. Důvěra klesá hlavně mimo hlavní proud

Česká televize v poslední době nezažívá úplně nejšťastnější období. Po sérii kontroverzních výměn mezi generálním ředitelem Janem Součkem a televizní radou přichází aktuální průzkum agentury STEM o důvěře v instituce. Ta se v případě ČT drží pod polovinou, ale zároveň veřejnost zůstává poměrně hluboce rozdělená. Podle zjištění analytiků nedůvěřuje veřejnoprávní televizi zcela přibližně třetina populace. Výzkum zároveň upozorňuje na výrazné rozdíly v hodnocení mezi voliči jednotlivých stran.

Bitva urputná o helmu brankářskou

Začalo mistrovství světa v hokeji. Pro část komentátorů to znamenávalo příležitost ke strukturovanému povzdechu – ach jo, český národ je na tom, bohužel, tak špatně, že už ho dokáže sjednotit jenom hokej. Lední. Tahleta fanouškovská citová hnutí ale přece nemohou nahradit pouto hluboké sounáležitosti, tak dobře známé našim předkům... a tak dále a tak podobně. Další skupina komentátorů – počítám se k ní i já – na „komentáře první vlny“ pak reagovala svým protistanoviskem. Stručně by se dalo shrnout tímto způsobem: Nechte hokej na pokoji, pokud v téhle zemi existuje problém atomizace, lhostejnosti a znesváření.

Betonové ploty – symbol naší nesmrtelnosti. Proč je u nás tolik zprzněných staveb?

Naše debata bude o tom, jak se chováme ke krajině, k domům, budovám, veřejnému prostoru, zkrátka k tomu, co nám na ní zůstalo po předcích a co my předáme dál. Budeme se bavit o tom, proč je u nás tolik ošklivých míst, tolik zprzněných staveb, tolik nevkusných rekonstrukcí. Proč dáváme přednost prefabrikátům, laciným materiálům a imitacím a proč nám je to, v čem žijeme, tak lhostejné.

Průzkum: Stát se bojí dezinformací z Ruska. Češi ale věří, že volby zmanipuluje spíš Fialova vláda

Více než polovina české veřejnosti se údajně obává, že volby ovlivní spíše domácí politická reprezentace než cizí mocnost. To vše v době, kdy má strach z předvolební mely na sociálních sítích a vyjednává proto o ní s velkými online platformami typu TikTok či Facebook. To, že má většina Čechů větší obavu z možného ovlivnění voleb ze strany současného kabinetu než ze zásahů zvenčí vyplývá z interního průzkumu, který si nechalo zpracovat ministerstvo vnitra ve spolupráci s agenturou STEM

Německo zakázalo spolek odpůrců republiky. Jejich vůdce policie zadržela

Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt dnes zakázal spolek Království Německo (Königreich Deutschland), který byl největším sdružením takzvaných říšských občanů v Německu. V tiskové zprávě o tom dnes informovalo německé ministerstvo vnitra. Policie podnikla v této souvislosti ráno razie v sedmi spolkových zemích a zadržela čtyři lidi. Říšští občané odmítají uznávat existenci spolkové republiky. "Členové tohoto sdružení vybudovali v naší zemí 'protistát' a vytvořili struktury zaměřené na hospodářskou kriminalitu," uvedl Dobrindt.

Děti moje… Jiří Bartoška

V Panské ulici č. 1, v prezidentské kanceláři v domě bývalého piaristického kláštera, která připomíná původní kapli, jsou dvě kožené pohovky, uprostřed stůl s popelníkem plným nedopalků. Bylo po obědě, tak jsme si dáchli. Z jedné strany opěrek trčely kouřící hlavy, z druhé naleštěné černé polobotky. Koukali jsme na malovaný strop, který připomínal nebesa, a najednou zaznělo: „Já to vím, umřu v říjnu, to se nám narodily děti, narodil se Václav Havel a narodili se nám psi.“ Byl podzim loňského roku. Když jsem mu před měsícem volal, jak mu sedí nové ručně šité boty, které mu pořídil syn Janek, tak řekl, že si je chce ještě užít.

„Experiment s migrací skončil. Británii hrozí, že se stane ostrovem cizinců.“ Starmer zavádí kontrolu hranic

Podle britského premiéra Keira Starmera hrozí, že se britské ostrovy stanou „ostrovy cizinců“. Uvedl to při představování plánů na omezení imigrace do Británie. Podle něj se ostrov stal v posledních letech místem experimentů s migrací a „laboratoř“ nyní zavírá. Plány labouristů se dotýkají celé řady oblastí, od soudnictví, udělování pracovních povolení a povolení k pobytu až ke změnám v občanství. O projevu britského premiéra v Downing Street informuje například The Telegraph.

Němci, co útočí s nožem, se nově jmenují Abdul, Abdulláh a Ahmed

Lidé, co se nechtějí ženit nebo vdávat, často tvrdí, že „je to jen papír“. Mužům se to celkem dá i věřit, ženám méně, ty však tuto větu pronášejí s o to větším důrazem. Stereotypy vznikají tak, že se něco děje nějakým obvyklým způsobem. I o tom bude následující příspěvek. Německo totiž aktuálně napíná všechny své síly k tomu, aby „papír“ (tj. oficiální, řádně oštemplovaný, důmyslným byrokratickým soustrojím protažený úřední dokument) – spolkové občanství – ztratil obsah a hodnotu a stal se opravdu jen tím „papírem“.

Český poklad Jiří Bartoška

V téhle zemi, kde to už vypadá, že každý je naštvaný na každého, byl Jiří Bartoška ojedinělým úkazem: Barťáka měli rádi snad úplně všichni. Ale vlastně nejen rádi: lidé si ho dlouhá léta vážili! Vážili si ho, jako si lidé váží podařené odrůdy vína, ušlechtilého koně, krásného stromu, malebné krajiny, starého hradu, pěkně vedeného života.

Kdo byli rudoarmějci?

Pohled na rozkvetlé šeříky má pro člověka mého věku zvláštní konotaci. Vyvolává představu tanku. To obrazové spojení jsem viděl tolikrát, až se mi zapsalo do mysli, asi nesmazatelně. Každý rok začátkem května bylo vidět ve výlohách obchodů, ve školách a veřejných budovách, v hodinách výtvarné výchovy je žactvo poslušně rozmnožovalo. Tanky a šeříky na oslavu „slavných májových dnů“ na památku Rudé armády – osvoboditelky. Pohled na rozkvetlé šeříky má pro člověka mého věku zvláštní konotaci. Vyvolává představu tanku. To obrazové spojení jsem viděl tolikrát, až se mi zapsalo do mysli, asi nesmazatelně.

Vzniká čtvrť pro 20 tisíc lidí. Praha zajistí pro Žižkov City novou tramvajovou trať

Na pražském Žižkově se rýsuje zbrusu nová městská čtvrť pro 20 tisíc lidí. Na brownfieldu Nákladového nádraží Žižkov má vyrůst moderní městská zástavba Žižkov City, která kromě bytů nabídne i kulturní centrum, školky, školy, parky, apod. Investoři z řad developerů by do projektu měli nalít přes 1,3 miliardy korun, hlavní město zase zajistí tramvajou linku Olšanská - Habrová.

Hluboký a mělký stát

Je trochu příznačné, že pojem „hluboký stát“, který se už občas používá i v České republice a stihl se rozšířit do všech koutů anglosféry, vlastně původně pochází z turečtiny: derin devlet. Sekulární charakter Turecké republiky měl být střežen jejími silovými složkami, a to i proti vlastnímu obyvatelstvu, které zas tak sekularizované nebylo a jemuž se nedalo věřit, zda jednoho dne nezvolí nábožensky orientované politiky.

Nemají koho volit. Přes tři miliony lidí nechtějí jít k volbám

Více než třetina tuzemských voličů nechce jít k volbám. Podle ministerstva vnitra je v České republice 8,3 milionu voličů, z čehož se k letošním sněmovním volbám nechystá přes 3 miliony z nich. Mezi takzvané chronické nevoliče, kteří nechodí k téměř žádným volbám, patří méně než polovina z nich. Zbylí se volbám nevyhýbají, letos ale jít nechtějí, případně váhají. Jako důvod nejčastěji uvádějí, že nemají koho volit, všechny možnosti považují za stejně špatné a politikům nevěří.

Evropský deep establishment místo režimu

Rozhovor Daniela Kaisera s rumunským politikem Georgem Simionem Rumunsko jako trenažér pro Francii, možná i pro vás (Echo 15/2025) osvěcuje nejdramatičtější hrozbu pro EU: její struktury budou právem vnímány veřejností v členských státech jako to, co jsme si zvykli nazývat deep state, či vhodněji v tomto případě (europe’s) deep establishment (podle řeckého ekonoma a politika Janise Varufakise).

Nesnáším tlustý děti

Mám křivý prst. Od páté třídy, škola v přírodě v Nízké Fatře, obehávačka na preliezačke na betónovom ihrisku. Chrup! Soudružky jsem neinformovala, návštěvu pohotovosti jsem pokládala za zbytečnou, navedena obsesivní četbou Vinnetoua stanovila jsem si léčebný protokol sama. Ráno a večer vymáchat pazouru v teplé a ve studené vodě, zavázat kapesníkem a jede se dál. Oteklý prostředník opravdu přestal, aspoň tak ukrutně, bolet už po týdnu, ale boule na nakřivo srostlém kloubu mi dodnes připomíná, že chirurg není nepřítel. Snubák ale patří na prsteníček, takže to vlastně tak nevadí.

Dopřát i „alternativcům“ sluchu

Nedávno zesnulý profesor psychiatrie Cyril Höschl byl nejen vynikajícím lékařem, ale též vlivným intelektuálem, který svým rozhledem překračoval hranice oboru. Jeho poznatky a úvahy o lidské duši byly originální, trefné a především v mnohém nadčasové. Považujeme proto za potřebné je znovu připomenout, a to ve formě abstraktu ze dvou starších rozhovorů pro Týdeník Echo. Cyril Höschl v nich nabízí pronikavý pohled i na obecnější společenské a politické fenomény, a je tudíž přínosný nejen jako dobové svědectví, ale překvapivě i jako přiléhavý popis některých znepokojivých trendů současnosti a třeba i jako varování do budoucnosti.

Konstruktivní pesimista Cyril Höschl

Někdy v první polovině sedmdesátých let se ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v pražských Bohnicích potkali dva stejně staří čerství absolventi, elévové vědy o duši a mysli, a seznali, že smýšlí podobně, a to nejen o duševních chorobách. Vzniklo tak volné přátelské pouto, které přetrvalo všechny změny v jejich profesním i osobním životě, jakož i převratné změny ve společnosti, až do Cyrilovy tragické, ale přesto předčasné smrti před několika dny. Lidí, s kterými člověk v pětasedmdesáti letech sdílel dvě třetiny života, rapidně ubývá, ale tato ztráta zraňuje víc než jiné.

Cyril Höschl, lékař duše a diagnostik společnosti

V generaci dnešních sedmdesátníků – občas to bude platit i pro některé o dekádu mladší či naopak starší – ještě najdeme vzdělance klasického střihu. Špičkové odborníky v přírodních nebo technických oborech, zároveň ale vzdělané i v humanitních disciplínách a také s láskou k umění a přehledem v literatuře, hudbě nebo ve výtvarném umění. To jsou ty obrazy matematiků, fyziků, chemiků nebo lékařů hrajících pro osvěžení své velké duše na housle nebo na klavír a zároveň schopných zpaměti recitovat Shakespearovy sonety. Takové osobnosti mladší generace vědců tolik negeneruje.

Lidé se loučí s papežem. Na vstup do baziliky sv. Petra, kde je rakev, se čeká hodinu

Na vstup do baziliky svatého Petra ve Vatikánu, kde je vystavena rakev s papežem Františkem, se dnes ráno čekalo zhruba jednu hodinu. Do Vatikánu přichází jednotlivci i menší skupiny věřící. Dnes je poslední den, kdy věřící mohou papežovi v bazilice poklonit. V Itálii je dnes státní svátek osvobození, v Římě je tak provoz výrazně slabší než v pracovní pátek a ulice v okolí církevního mikrostátu jsou spíše prázdné. "Přišla jsem okolo sedmé a k papeži jsem se dostala v osm," řekla ČTK zhruba 40letá Římanka Angela,

Jednání vlády mělo úmyslné zpoždění. Kabinet chtěl upozornit na to, že spěchat se nemá

Zasedání české vlády ve středu začalo o 13 minut později, kabinet se posunutým začátkem symbolicky přihlásil k Národnímu dni bez spěchu. Projekt vhodnou formou připomíná, že spěch na silnicích může mít fatální důsledky, řekl po jednání premiér Petr Fiala (ODS). Podle úřadu vlády má akce za cíl varovat veřejnost před riziky spěchu za volantem a přimět řidiče k zamyšlení, zda potřebují kvůli pár ušetřeným minutám riskovat život svůj i ostatních.

Papež, který šel světu vstříc

Papež František už několik let nebyl tím veselým energickým papežem, kterého si po jeho zvolení tak rychle oblíbili právě i ti, které církev nikdy nezajímala, ba ani by je nenapadlo, že by měla. Katolická církev zjevně odcházela (a odchází) z té části světa, kde kdysi vznikla, její místo zabrala média, sociální sítě a pop-kultura, oblast, do níž se podařilo papeži Františkovi vniknout jako do té doby žádnému jeho předchůdci, tak, jak se o to ani nikdo předtím ani nepokoušel. Papež František se alespoň v prvních letech pontifikátu jevil, jako by si ta stará instituce na posvátno nechala poradit od nějaké píár firmy.

České sebebičování Polskem

Polsko jede! Polský zázrak! Předehnali nás, za peníze z EU postavili dálnice! A my? Rozhledny. V českých médiích se to podobnými zprávami poslední dobou jen hemží, na příkladu Polska se ukazuje česká stagnace a zaostávání. Kde se toto zaujetí pro až sebemrskačské srovnávání vzalo a je vůbec opodstatněné? Samozřejmě je důvodem k radosti, že Češi konečně opouštějí svůj dlouhodobě zakořeněný pohled na Poláky plný historických předsudků, stereotypů, ignorance a despektu a začínají objevovat bohatou polskou historii, krásnou přírodou, gastronomii – a také bezprecedentní ekonomické úspěchy posledních tří desetiletí.

Pomlázka je nástroj k vyjádření lásky

Na Dačicku býval pozoruhodný velikonoční zvyk, jinde myslím nevídaný: ráno na Velký pátek se ženy svlékly donaha, popadly doma srp a takto vyrazily na louku či k poli dotknout se země, aby v novém roce dobře nesla a dala dost jídla. Jinými slovy, žena neboli stvoření plodu a nového života požádala zemi čili dárkyni krmě, aby přijala semeno a porodila také. Stejně jako spousta jiných obyčejů vymizel dávno i tento. Muži v něm, alespoň co je mi známo, nehráli žádnou roli, hanbatého běhu a srpového dotýkání země se neúčastnili (i když nepochybuji, že čumilů, aťsi schovaných někde v houští, se našlo dosti).

Co nám přinesla tato noc

Tento článek, i když napsaný a odevzdaný editorům ve znamení tmy Velkého pátku, je publikovaný během samotné Velké noci, o půlnoci z Bílé soboty na Velikonoční neděli. Nesluší se, s takovým termínem publikace, psát o ničem jiném, než je právě „ta vpravdě blahodárná noc“. Jen málo lidí si dokázalo tak trefně utahovat z katolicismu jako irský modernista James Joyce. Ale i ten zarputilý proticírkevní bojovník jednou za rok vyrážel inkognito na večerní velikonoční liturgii „uvidět ty nejzákladnější věci – zrození ohně, zrození vody a vítězství světla nad tmou“, jak sám říkával.

Tepot ženské krásy

„S lidmi se stačí bavit pět minut, abyste poznali, co řeší. Důležité je spojit se s takovými, kteří se vydali na podobnou pouť životem jako vy. Nemusíte pak nikomu nic vysvětlovat, to je ohromná ztráta energie. Protože vy vlastně máte jen tu energii a čas, nic jiného nemáte,“ říká mi na úvod rozhovoru fotograf Tono Stano. Jeho aktuální velkolepá retrospektivní výstava se otevřela 16. dubna a potrvá až do konce srpna. Stano ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy (GHMP) v Městské knihovně představuje jak práce ze střední školy, které jsou překvapivé svou hravostí a smyslem pro filmové vidění, tak aktuální tvorbu. Jak bilancuje umělec, který říká, že nesnáší ohlížení do minulosti? A proč si na nic nestěžoval ani za komunismu?

Zaslepená společnost

Připomenul jsem v nedávné úvaze příběh jednoho zaslepení, jak ho vypráví slovenské Divadlo Pôtoň v dokumentární inscenaci Terra Apathy. Pojednává o zaniklé staré slovenské obci (1253) Horné Opatovce (latinsky Terra Apathy de Grana), kde byla v roce 1953 postavena hliníkárna, lidé měli práci, moderní byty, kupovali si pračky, televize, jejich životní úroveň rostla. Jedovaté emise hliníkárny ale postupně vyhubily hmyz, zničily stromy, zvířata trpěla deformacemi, ženám se lámaly kosti, zvýšila se závratně dětská nemocnost. Ekologické škody překročily nakonec práh napravitelnosti a obec byla zlikvidována, lidé vystěhováni.