Jakub Peřina - kulturní redaktor

/

V roce 2005 debutoval v hudebním časopise Rock & Pop, v následujících letech publikoval rovněž v Živlu, Full Moonu či Forbesu. Od roku 2024 působí jako redaktor Týdeníku Echo. Ve svých kritických textech a rozhovorech se věnuje především kulturním a sociálním fenoménům.

Články autora

Když redakci vyhodí esemeskou

V roce 2006, kdy šel film Ďábel nosí Pradu do kin, hrál londýnský Arsenal krásný fotbal. Tak krásný, že s ním nikdy nic nevyhrál. Možná někdy tehdy mu začala fandit i herečka Anne Hathaway, která teď na premiéru druhého dílu filmu dorazila namísto slušivých šatů v jejich červenobílém dresu. Arsenal letos ten titul po dvaadvaceti letech konečně vyhrál, hra to tedy na pohled často byla odporná. Ale taky účelná. Doba idealismu skončila, nastupuje tvrdý pragmatismus. Týká se to i způsobu, jak dnes vytvořit úspěšný film, tedy pomocí bohapusté nostalgie po známých tvářích, a stejně tak toho, jak nezavřít krám, pokud vydáváte tištěné médium: nezbývá než osekat náklady. Je potřeba nad tím brečet? A nemohou si za to novináři vlastně tak trochu sami?

Italský knižní speciál

Cristina Cassar Scalia pochází ze sicilského Nota, původní profesí je oftalmoložka a ve světě literatury se prosadila jako autorka čtenářsky úspěšné série detektivních románů se svéráznou šéfkou oddělení vražd Giovannou „Vaninou“ Guarrasiovou. Ta jako správná Sicilanka důvěřuje víc než slovům svému šestému smyslu. Příběhů zasazených převážně do Katánie, kde autorka žije, už v Itálii vyšlo celkem jedenáct. V českém překladu nyní přichází řada na třetí díl.

Kevin Morby a zvuk amerického Středozápadu

Tvorbu amerického písničkáře Kevina Morbyho sleduji od samého začátku (debutoval v roce 2013). Je fascinující pozorovat, jak se autorsky vyvíjí, každé jeho album je jiné, ale pokaždé přitom dokáže navázat na to předchozí. Morby má navíc mimořádný talent vyvolat určitou náladu, vzpomínku nebo pocit konkrétního místa – a vůbec nevadí, že jste v těch končinách sami nikdy nebyli. Vyrůstal na americkém zapadákově s typickými nekonečnými planinami a unylou architekturou z 50. let, celou svou hudební kariéru ale od tíživých vlivů své domoviny utíkal.

Setkání s Bohem, oslava přírody, kovboj ve Vídni

Americký hudebník Tim Presley vystupující pod pseudonymem White Fence působí jako člověk z jiné doby. Vyžilý, pobledlý chlapík, u něhož byste podle fotografie čekali datum úmrtí někdy v 60. letech. A když si pustíte jeho novou desku Orange, o mnoho moudřejší nebudete. Jako by ani nepatřila do roku 2026. Přesto Orange není pouhým cvičením v nostalgii. Jak je to možné? Svým lo-fi psychedelickým rockem Presley zpočátku připomínal Syda Barretta – což bohužel platilo i co se týče duševní kondice, již si dlouhodobě a svědomitě vylepšoval pomocí různých substancí.

Slavia je rodina. A v každé rodině se najde nějaký retardovaný strýc

Záběry výtržníků v kuklách pobíhajících po trávníku v Edenu se světlicemi zaujaly předminulý víkend i ty, kdo fotbal běžně nesledují. Divoké scény, při kterých fotbaloví fanoušci Slavie napadli nejen své protějšky v sektoru hostů, ale i tři hráče Sparty, už mají první následky: kontumaci zápasu, desetimilionovou pokutu, čistku v kádru i rozvázání smlouvy s bezpečnostní agenturou. Co bude dál? Kluby požadují centrální databázi problémových fanoušků, narážejí ale na to, že současný výklad GDPR něco takového neumožňuje. Debatujeme o tom s fanoušky tří českých klubů – Slavie, Sparty a Baníku.

Mateřství jako horor

Úvodní záběr filmu Kdybych měla nohy, tak ti nakopu patří Lindiným očím – v jejich prázdném, otupělém pohledu se hromadí slzy, zatímco ji obklopuje všudypřítomný hluk. Sedí na rodinné terapii se svou nemocnou dcerou, jejíž jméno film nikdy neprozradí – a jejíž tvář uvidíme až v posledním záběru. Dcera je odkázaná na gastrostomickou sondu, protože trpí poruchami příjmu potravy. Naše hrdinka zároveň dochází na svou vlastní terapii. Ani její terapeut nemá jméno. Je nekompromisní, leckdo by možná řekl až neempatický, a snaží se Lindu přimět, aby konečně začala pomáhat sama sobě.

Mistr David Byrne do vašich uší

„Byrnea dobře vystihuje jedna scéna z jinak ne moc povedeného filmu Paola Sorrentina This Must Be The Place, pojmenovaného podle písničky Talking Heads. Jeho hrdinou je kdysi slavný rocker Cheyenne, který žije v osamění a tvrdě na něj doléhají důsledky let nezřízeného života. Octne se na Byrneově koncertě a vidí tam velice vynalézavé scénické provedení titulní písně. Po koncertě zajde za Byrnem do šatny. Jsou staří přátelé a Cheyenne říká, jak moc si toho váží. Sám sebe má za „fucking pop star“, která píše depresivní písničky pro děcka v depresi, „ale o tobě říkají tu nejneobyčejnější věc, že jsi umělec“.

Proč u Jacksona nikdy nešlo o pravdu

Film Michael o životě Michaela Jacksona trhá divácké rekordy. Jen za první víkend v amerických kinech utržil 97 milionů dolarů, celosvětově pak přes 200 milionů. Na filmovém webu Rotten Tomatoes má divácké hodnocení kolem 97 procent, zatímco průměrné hodnocení kritiků se pohybuje jen na 37 procentech. V Česku film momentálně patří k těm vůbec nejnavštěvovanějším. Už na něj přišlo přes 100 tisíc diváků. A ti se na sociálních sítích nedrží zpátky: z filmu jsou nadšení a kritikům se vysmívají. Jak si to vysvětlit?

Thriller bez napětí

Na film Michael pozitivní recenzi téměř nenajdete – nechci se tvářit, že jsem právě viděl film roku, ale přesto vás od návštěvy kina rozhodně odrazovat nehodlám. Nejdříve k výtkám; některé mají své opodstatnění. Hlavní konflikt filmu, tedy vztah Michaela s jeho despotickým a přehnaně cílevědomým otcem, se postupně rozmělňuje a působí trochu na sílu – odstřihnutí se od otce na velké drama po celé dvě hodiny nestačí. S podobným problémem se ale žánr hudebních biografií potýká zcela běžně.

Jak se dělá hype v době algoritmů

Humbuk kolem americké rockové skupiny Geese otevřel otázku, nakolik je dnes hudební úspěch „autentický“. V době algoritmů a sociálních sítí se marketing proměnil, jeho princip ale zůstává stejný – ostatně spor o to, co je skutečné a co uměle vytvořené, možná nikdy nedával velký smysl. Od určitého věku patří k dobrým mravům začít si myslet, že všechno, co se děje dnes, jsme už nějakým způsobem zažili dříve. Je v tom jistě něco zpátečnického a člověka by bylo snadné obvinit z intelektuální lenosti či prostého nedostatku zájmu o nové věci. Občas je ale tento přístup ku prospěchu.

Dvorecký most byl pro architekty svatý grál

Nový Dvorecký most propojuje pražské Podolí a Smíchov, ale zároveň otevírá širší debatu o tom, jak má vypadat současné město. Má být prostor přísně rozdělený, nebo sdílený? Jak skloubit dopravu, architekturu a veřejný prostor do funkčního celku? S architektem Radkem Šímou mluvíme nejen o podobě mostu, ale i o proměnách Prahy a vztahu lidí k městu.

To je vražda, napsali – detektivní speciál II.

Ceny ropy jeden den stoupají, druhý klesají. Hormuzský průliv je jednou otevřený, podruhé uzavřený, letecké společnosti hrozí rušením spojů – jak se v tom má člověk vyznat a co má lačný turista dělat? Nejlépe zůstat v klidu a zásobit se dopředu četbou k moři. Na Sicílii se podíváme s italskou autorkou Cristinou Cassar Scaliovou. První ze série detektivních románů s Giovannou Guarrasiovou, šéfkou oddělení vražd kriminálky v sicilské Katánii, se jmenoval Černý písek a vyšel v roce 2024 u nakladatelství Meridione.

To je vražda, napsali – detektivní speciál I.

Neúprosně se blíží čas letních dovolených, možná už máte letenky i zarezervované ubytování, ale co takové plážové čtení? Není radno podceňovat ani to. Detektivky bývají často trochu nespravedlivě považovány za lehčí žánr, ale i zde lze najít autory a autorky, které stojí za to číst. Jednou takovou je bezesporu Patricia Highsmithová, jež se proslavila románem Talentovaný pan Ripley (v originále vyšel v roce 1955). V novém českém překladu u nakladatelství Slovart nyní vychází jeho pokračování Ripley pod zemí (z roku 1970).

Hoď kamenem, kdo jsi bez viny

Jen těžko si lze vybavit někoho, kdo měl větší vliv na vývoj populární hudby 21. století než Kanye West. A vůbec nezáleží na tom, jestli je váš vztah k hip hopu podobně rezervovaný jako ten můj. Americký umělec, známý též jako Yeezy či Ye, vyrůstal v Chicagu 90. let a od počátku měl silné vazby na undergroundovou scénu – což také hned dokázal patřičně využít při budování svého obrazu. Už na svém debutovém albu The College Dropout (2004) se stylizoval do role spojovatele světa komerce a undergroundu: označoval se za „prvního negra s mercedesem a batohem“.

Pomsta chutná i po letech, vůně benzinu, lítaj facky

Od posledního filmu Quentina Tarantina už uplynulo dlouhých sedm let – jeho zatím poslední snímek Tenkrát v Hollywoodu měl premiéru v roce 2019. Fanoušci ale zatím příliš netrpí. Ve své knize Cinema Speculation (Filmové spekulace, 2023, česky v překladu Ivy Hejlíčkové) nabídl Mistr vlastní výběr snímků, s nimiž lze smysluplně trávit čas, než se dočkáme jeho údajně posledního, desátého počinu. Tarantino nepředkládá jen seznam oblíbených titulů, ale skládá osobní mapu doby, jež ho formovala jako diváka i tvůrce.

Radikalizuje se česká levice?

V pátek 20. března vypukl požár skladovací haly zbrojovky LPP Holding v Pardubicích. K jeho založení se přihlásila skupina Earthquake Faction, která se prezentuje jako obhájce práv Palestinců. Útok měl podle jejích slov zabránit tomu, aby izraelská zbrojovka Elbit vyráběla v České republice zbraně používané k zabíjení v Gaze. Mluví se o levicovém terorismu a na sociálních sítích snad není nikdo, kdo by se k případu nevyjádřil. Vyjádříme se k němu i my. Pozvání do debaty přijali Matyáš Zrno, novinář a šéfredaktor webu Aktuálně.cz, Matěj Metelec, publicista a redaktor časopisu A2, a historik Vít Strobach.

Jak nepochopit Rusko

Dva aktuální filmy o putinovském Rusku – Čaroděj z Kremlu s Judem Lawem v roli Vladimira Putina a oscarový dokument Pan Nikdo proti Putinovi – ukazují, jak výrazně se proměnilo filmové zobrazování Ruska. Z někdejších schematicky, předvídatelně vyobrazovaných padouchů studené války, kteří působili spíš jako karikatura, než že by ztělesňovali nějakou vážnou hrozbu, se stal démonizovaný, téměř mytologický protivník, kolem něhož se budují velké příběhy o propagandě, manipulaci a zlu. Jak dnešní kinematografie na Putina a jeho režim vlastně nahlíží – a do jaké míry tyto obrazy odrážejí realitu Ruska, nebo spíš potřeby a očekávání západního publika?

Ženy bez mužů, muži bez vzorů

Dnešní děti vyrůstají v prostředí, v němž se prolíná absence pevných vzorů s tlakem sociálních sítí, které jim vnucují představy o tom, jak mají vypadat a kým mají být. Zatímco dívky čelí intenzivnímu tlaku na vzhled, chlapci se často setkávají s různými „vzory“ maskulinity – mnohdy jde o pochybné influencery, kteří dospívajícím klukům nahrazují chybějící otcovský vzor. A to vše, aniž takový obsah musejí aktivně vyhledávat – algoritmy jim ho servírují samy. Právě tomuto fenoménu se věnuje i aktuální dokument Louis Theroux: V nitru manosféry (Netflixu), který ukazuje, jak se machistické on-line prostředí stává pro část mladých mužů zdrojem identity.

Spasitel, ruská duše a temná rozkoš

Kniha Project Hail Mary (v českém vydání Spasitel) od Andyho Weira začíná kouzelně: sledujeme probuzení našeho hrdiny, který netuší, kde je ani kdo je. Bohužel pro něj nejde jen o obyčejný kocovinový stav, což zjistí při pohledu z okna, kde uvidí jen rozprostírající se černočernou tmu vesmíru. Vybrat ve filmové adaptaci Spasitele k následující sekvenci píseň Sunday Morning Comedown, kterou tu dobře známe z podání Pavla Bobka (Nedělní ráno), vyžaduje poměrně vytříbený smysl pro humor.

Vyčerpali jsme i poslední možnost?

Francouzský spisovatel Michel Houellebecq nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, a přestože jeho poslední kniha Zničit (2022) svou nekonečnou něhou působila, jako kdyby ji ani nepsal muž, ale nějaká stárnoucí, se životem smířená intelektuálka, nepřestává určitý typ čtenářů rozčilovat. Jde především o ženy jistého světonázoru, takové ty, které se na sociálních sítích navzájem chválí slovy „jsi neskutečná královna“ i za to, že si zvládnou dojít po práci na kafe a dortík a vyfotit se u toho.

Nové knihy a prosperita pro všechny

Byly zveřejněny širší nominace na literární ceny Magnesia Litera. Ještě nás čeká jejich zúžení na tři nominované v každé kategorii, dubnové slavnostní vyhlášení vítězů – a pak už si šampion může alespoň na chvíli připadat, jako by vydával na západním trhu: prodeje jeho knihy mu mnohonásobně vzrostou. Na odchod z práce to sice nebude, ale důstojná dovolená v Chorvatsku by z honorářů klapnout mohla. Tím se však budeme zabývat až v některém z příštích čísel. Teď se podívejme na to nejzajímavější, co česká literatura nabídne v nadcházejících jarních týdnech.

Óda na tištěná média

Nakolik ovlivňují noviny, titulky a mediální obraz naše vnímání reality? A jak na to v historii reagovali umělci? Výstava Hit by News v pražském Centru současného umění DOX představuje rozsáhlou švýcarskou sbírku Annette a Petera Nobelových v neotřelém „novinovém“ konceptu: jednotlivé místnosti fungují podobně jako stránky deníku, každá má vlastní rytmus i téma a přechody mezi nimi mohou být poněkud překvapivé. Připomíná to situaci, kdy v novinách někdo změní řazení stránek a místo vaší oblíbené poslední sportovní strany najednou čtete, nedej bože, třeba komentář Petra Honzejka.

Rozklad osobnosti v Las Vegas

Film EPiC: Elvis Presley in Concert režiséra Baze Luhrmanna není klasický koncertní záznam ani tradiční hudební dokument. Jde o audiovizuální experiment postavený výhradně na archivních materiálech Elvise Presleyho z let 1969–1972, tedy z období jeho takzvané lasvegaské éry. Luhrmannův tým totiž objevil přes šedesát hodin 35mm filmového materiálu, který byl natočen studiem Metro-Goldwyn-Mayer pro dokumenty Elvis: That’s the Way It Is a Elvis on Tour.

Středověk neskončil, středověk trvá

Rytíř Sedmi království vznikl také na základě novely George R. R. Martina, Příběhy Dunka a Egga (2017, Argo), a osvěžující je na něm právě to, jak prostý Martinův koncept je. Příběh je následující: je tu chlapík, který chce být rytířem, aby si jednou mohl zasoutěžit v turnaji. Potká malého kluka, který chce být jeho panošem, a během pár dní se spolu sčuchnou. To je všechno. Není tu existenční hrozba pro celé lidstvo. Není tu žádný drak, žádná temná magie a na první pořádnou bitvu si počkáte až do předposledního dílu. Aby toho nebylo málo: každý ze šesti dílů má jen něco kolem půlhodiny.

Vražda! Vražda!!!

„Na dlažbě leží mladá žena. Malíř jí propůjčil svěžest a půvab; navzdory smrti je pohlednější (obávám se použít slovo přitažlivější) než všichni stojící sousedé dohromady. Některé postavy sousedů ustrnuly ve zděšeném úžasu, jiné emotivně lomí rukama nebo si překotně vyměňují cáry dojmů, podezření, dost možná falešných verzí. A zcela v popředí stojí malá holka, nakrucující hlavu v morbidní zvědavosti, aby co nejlépe viděla mrtvé do tváře a snad z ní i vyčetla nějaké hrozné tajemství…,“ píše Viktorín Šulc v úvodu své knihy Když vzlétne děs a nevíra.

Větrná hůrka s Charli XCX, královna Žižkova a Spin diktátoři

Ještě jednou se vraťme na divoká a větrná vřesoviště. Právě tam se ze stroboskopy pulzujících arén přesouvá i britská zpěvačka Charli XCX. Nové adaptaci románu Na Větrné hůrce od Emily Brontëové jsme se detailně věnovali v minulém vydání; všechny kontroverze kolem filmu, které bylo nutné probrat, však bohužel zastínily to dost možná nejzajímavější, co nabízí: doprovodné album Charli XCX nazvané prostě Wuthering Heights.

Chlast – slast?

Únor bílý, pole sílí… a také se už tradičně vyzývá k měsíční pauze od alkoholu. Již zavedená kampaň Suchej únor pracuje se čtyřmi hlavními hodnotami, které bychom podle jejích autorů měli abstinencí získat: čas, lásku, spánek a peníze. Tvrdí, že méně alkoholu znamená více života. Je to ale skutečně tak jednoduché? Pohled adiktologů v debatě zastupují Miroslav Barták a Benjamin Petruželka, roli milovníka alkoholu pak Adam Huml, marketingový specialista a influencer, který se na Instagramu pod pseudonymem Medojedpije věnuje popularizaci a kultuře pití.

Bouřlivé výšiny pro tiktokovou generaci

Po skončení nové verze Bouřlivých výšin, která šla do kin příznačně na Valentýna, si jedna divačka v již poměrně důstojném věku sedící za mnou znechuceně odfrkla: „Kristepane, Emily Brontëová se musí v hrobě obracet.“ Ani militantní feministky pak nezůstaly ve svém rozhořčení na sociálních sítích pozadu: „Román vznikl v době, kdy byly ženy naprosto utlačované, a Emily Brontëová jej musela vydat pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Psala o třídních předsudcích, sexismu i rasismu… a místo toho je ten film postavený na pornografii!“

Vnuk Leonarda Cohena, Gospodinov v divadle a neúprosný Boudník

S předchozím albem Mushroom Cloud se irský rodák A. S. Fanning neohroženě pustil do vod nihilistického uvažování. Vznikl tak jakýsi poetický soundtrack k blížícímu se úpadku světa, který autor ve svých písňových dystopiích rozvíjí s výraznou dávkou sebeironie a černého humoru (aby taky ne, když se zrovna potýkal se závislostí na alkoholu). Tón jeho aktuálního, čtvrtého studiového alba Take Me Back To Nowhere je už posunutý jinam.

Večírek v Tachově, smrtí to nekončí, „nový“ Kohout

Kulturní platforma Muziq se již několik let snaží zpestřit kulturní dění na západě Čech. Kromě multižánrového festivalu Muziq nabízí v průběhu roku také koncerty a hudební večery, jejichž hlavním cílem je setkávání – lidí, přátel, myšlenek, písní a zvuků – a zároveň podpora a zvyšování povědomí o nových, mladých a progresivních kapelách a zajímavých projektech alternativní domácí hudební scény. Letošní čtvrtý ročník festivalu se uskuteční od 20. do 21. února 2026 (ano, čtete správně, hudební festival v únoru).

Novější články Starší články