Krása rozkladu

Baladický příběh z Beskyd natočil v roce 1977 režisér František Vláčil podle námětu a scénáře Jiřího Křižana. Máme co do činění se žánrem „easternu“, chcete-li „valašského westernu“. Dramaturgii pomalu utahované smyčky a dusivou atmosféru umocňuje hudba Zdeňka Lišky. Na letní večer ideální podívaná, která dodnes nepřestává inspirovat. Ač je Erika Bornová známá především jako sochařka, na Akademii výtvarných umění v Praze vystudovala obor malby. Její nový cyklus kreseb odkazuje právě na tenhle Vláčilův film. A to nejen svým názvem Stíny horkého léta. „Nejde jen o zasazení děje na ztracené místo a do doby nedlouho vzdálené válce, jsou tu přítomné i naléhavá atmosféra a vědomí konfrontace se zlem. A pak je tu ještě jedna věc – silný příběh, protože Erika Bornová byla vždy především story-teller,“ vysvětluje kurátor výstavy Radek Wohlmuth. Druhý okruh výstavy má jiný charakter. Jsou to obrazy zvířat a hmyzu, nebo jejich pozůstatků, malované kombinovanou technikou akrylu, pastelu, uhle, písku a metalických vodovek. Formáty často přesahují dva metry, jako by zdůrazňovaly, že lidské záležitosti pomíjejí, ale příroda je věčná. Ve „Špálovce“ za symbolické vstupné k vidění až do konce léta.

Erika Bornová: Stíny horkého léta, Galerie Václava Špály, Praha, od 27. 6. 2025

Strašlivé vize

Nick Land před třiceti lety rozpoutal v evropské filozofii skrytou revoluci. Původně se věnoval analýze a radikální reinterpretaci myslitelů jako Heidegger, Nietzsche, Kant a Bataille, aby se později vydal svérázným a zcela originálním směrem označovaným jako „černé deleuziánství“ či „kybergotika“. Dnes je Nick Land vnímán především jako duchovní otec akceleracionismu, nesourodého hnutí volajícího po drastickém zintenzivnění technologického pokroku a kapitalistického růstu, které neskrývaně spojuje s rozkladem starých společenských hranic. Landovo dílo je úmyslně pobuřující, sám si za svého života prošel nejrůznějšími krajnostmi politického spektra, takže jeho myšlení se i dnes těší širokému zájmu mezi přívrženci jak pravice, tak levice. Texty z této antologie v sobě spojují filozofii, vědeckou fantastiku, poezii, kryptografii, antropologii a samozřejmě nemůže chybět ani okultismus. Nenechte se odradit tím, že Nick Land není zrovna oblíbencem naší Terezy Matějčkové. Parné léto je přece ideální pro trochu té bezvýchodnosti a zběsilého nihilismu. Čtení k vodě pro pokročilé temné duše.

Nick Land: Meltdown a jiné texty 1987–2007, Sol Noctis, přeložil Ivan Šebesta, 352 str.

Je řeka živá?

V angličtině nedávno vyšla nová kniha od Roberta Macfarlana, což je samo o sobě dobrý důvod k nadšení, a ani se nemusíte jmenovat Václav Cílek. Macfarlane totiž umí psát o krajině s filozofickým přesahem i lehkostí. Navazuje na klasické autory z období romantismu, ale zároveň se dotýká navýsost aktuálních témat. V jádru jeho nové knihy stojí jediná, proměňující se myšlenka: že řeky nejsou pouhou hmotou určenou k lidskému využívání, ale živými bytostmi. Vyprávění plyne od severního Ekvádoru, kde zázračný mlžný prales a jeho řeky ohrožuje těžba zlata, až k poraněným řekám, potokům a lagunám jižní Indie, kde probíhá zoufalý boj o jejich přežití. Nezbývá než doufat, že už se chystá její český překlad. Obě autorovy předchozí knihy (Hory v hlavě a Podzemí) vyšly u nakladatelství Mladá fronta v překladu Anny Kudrnové, jistá naděje by tu tedy byla.

Robert Macfarlane: Is River Alive?, Penguin, 374 str.

Šílený Japonec

Stárnoucí zahořklý spisovatel se rozhodne pomstít ženám, jež jej zradily, ponížily nebo odmítly. Dokonalý nástroj pro svoji pomstu nachází v Júičim, krásném mladém muži, který je neodolatelný pro ženy, ale začíná objevovat i své potlačované homosexuální sklony. Intelektuálně provokativní román, ve kterém lze nalézt vášeň, touhu, žárlivost i zavilou nenávist. Nechybějí ani tradiční témata Mišimových románů – krása a ošklivost, mládí a stáří, život a smrt, mizogynie a homosexualita. V knize plné autobiografických prvků je působivě vykresleno Japonsko prvních poválečných let. Ano, Mišima se občas bere až přespříliš vážně – ale lze z toho vinit člověka, který nakonec spáchal seppuku?

Jukio Mišima: Zakázané barvy, Argo, přeložil Jan Levora, vychází 29. 6. 2025

Chci svět, chico, a všechno v něm

V českém překladu vychází exkluzivní autobiografie jedné z největších hereckých ikon minulého století. Al Pacino v knize popisuje svoje začátky v chudinských čtvrtích, temné dny trávené v ghettech, nechybí samozřejmě ani detaily z natáčení těch nejslavnějších (to je u něj ovšem každý druhý) filmů, v nichž účinkoval. Vzhledem k tomu, že Al Pacino spolupracoval s těmi nejlepšími z nejlepších (Sergio Leone, Sidney Lumet, Brian De Palma, Michal Mann), je jistě na co vzpomínat. Osobně se nejvíc těším na kokainové historky z natáčení Zjizvené tváře!

Al Pacino: Sonny Boy, Universum, přeložil Tomáš Pinous, 320 str.