Při četbě řady literárních výtvorů současných úspěšných českých spisovatelek lze dojít k závěru, že rodina už dávno není „základem státu“, nýbrž je to patologická jednotka nemocné společnosti. Rodinné vztahy, především mezi dětmi a rodiči, jsou v ní až na výjimky nepěkné, někdy přímo kruté, plné bolesti, traumat, nepochopení. Rodina, samozřejmě heterosexuální, je v těchto knihách nebezpečné a riskantní místo, do něhož by bylo lepší vůbec se nenarodit.
Gramotnost ve svém původním slova smyslu znamená schopnost či spíš dovednost číst a psát v určitém jazyce. Zpravidla aspoň v mateřském. Vychází z původního řeckého gramma, písmeno. V čase se význam mění tím, jak se postupně vyvíjejí nároky společnosti na kompetentnost člověka. Umět dobře počítat a rozumět textu je ale základ. Teprve na něj se dají nabalovat další znalosti a schopnosti. Bez logického myšlení a porozumění textu se nedá myslet a jít dál. Vzdělání stojí na těchto dvou schopnostech.
Duševní zdraví mladých lidí se prudce zhoršuje. Dochází k tomu v řadě zemí západního světa včetně Česka, dokládají to statistiky a výzkumy, reflektují to články v médiích. Potvrzuje to i krize české dětské psychiatrie. Vedou se debaty o jejích příčinách. Děje se něco s mladými lidmi? Je dnešní západní svět člověku natolik nepřátelský, že kvůli tomu čím dál víc lidí trpí duševní poruchou? Je za tím vším on-line svět? Nemaluje tady někdo čerta na zeď? O tom všem Ondřej Štindl s dětským psychiatrem Janem Lorencem, dětským psychologem a psychoterapeutem Martinem Galbavým a přednostou Psychiatrické kliniky FN v Plzni Janem Veverou.
Premiér Petr Fiala (ODS) se v neděli rozepsal na sociální síti X a zhodnotil atmosféru v Česku. Podle něj ve společnosti panuje už delší dobu „blbá nálada“. Odkázal tak na výrok Václava Havla. Myslí si však, že v porovnání s jinými zeměmi lidé tolik důvodů pro skepsi a naštvanost nemají. Petr Fiala připomněl, že uplynulo už 26 let od chvíle, kdy Václav Havel ve svém známém projevu označil atmosféru ve společnosti jako „blbou náladu”.
Žijeme v době, kdy od revoluce v roce 1989 uplynulo třicet čtyři let a stává se už záležitostí pamětníků a oslav – sotva najdeme člověka pod pětačtyřicet, který by si ještě strukturu a fungování komunistického státu reflektovaně pamatoval, což je dál oslabováno i tím, že vyčerpaný a měknoucí komunistický režim už do světa dětí příliš intenzivně neinheroval. Všichni se k odkazu tehdejšího 17. listopadu obecně a Václava Havla jako člověka a myslitele speciálně dnes nadšeně hlásíme.
Obyvatelé zemí Evropské unie očekávají v krátkodobějším horizontu další propad životní úrovně. Myslí si to drtivá většina napříč zeměmi, stejně vysoký poměr platí i pro Českou republiku. Polovina lidí napříč státy si přitom také myslí, že se věci v EU v současnosti ubírají špatným směrem. Téměř polovina Čechů pak nevidí členství v EU pozitivně ani negativně. Ukazují to výsledky průzkumu Eurobarometru z tohoto týdne.
Za uplynulých deset let se výrazně zlepšil vztah české společnosti k Vietnamcům. Z listopadového průzkumu agentury STEM také vyplývá, že Češi mají dlouhodobě velmi příznivý vztah ke Slovákům a cizincům pocházejícím z vyspělých zemí, naopak špatně vnímají geograficky a kulturně vzdálené národnosti i Romy. Po loňském napadení Ukrajiny Ruskem jsou v očích Čechů Ukrajinci nyní přijatelnějšími sousedy než Rusové, zatímco před konfliktem tomu bylo naopak.
Americká popová hvězda Taylor Swift se stala letošní osobností roku časopisu Time. Podle jeho vydavatelů je "zdrojem světla" a dokáže promlouvat k lidem po celém světě tak, jako nikdo jiný. Rodačka ze státu Pensylvánie si titul vysloužila v roce, kdy zahájila masivní světové turné po vydání svého desátého studiového alba.
My nežijeme v temných časech, o nichž psal Bertolt Brecht ve své básni Budoucím z třicátých let 20. století. My žijeme v časech nihilistických. Hovoří o tom třeba jedna z nejvýraznějších politoložek současnosti, Američanka Wendy Brownová v knize Nihilistické časy (2023). Nihilismus považuje za dobu, která pozbyla základní orientaci ve věcech dobra a smyslu.
Nevím, jestli byl dostatečně pozvednut hlas na podporu a obranu školních kuchařek, případně i kuchařů, jsou-li mezi nimi. Spíš o tom pochybuji. O těch kuchařích i o té podpoře. Tak to činím já, jenž jsem jim celoživotně zavázán. Těm kuchařkám. Samozřejmě, chceme školství pro jednadvacáté století. To se nemůže dělat postaru, učitelé musí být řádně ohodnoceni, musí být kvalifikovaní a motivovaní, děti mají právo nehledět na sociálně či jinak frustrovaného pedagogického pracovníka. Tady se tedy nějaký konsenzus najde a myslím, že i ekonomický škrt připustí, že na učitelkách a učitelích se nevyplatí příliš šetřit. Ale kuchařky?
S jistým zpožděním konečně přijel Martin na bílém koni a pokryl celou republiku, a to zrovna v době, kdy slavíme první adventní neděli a po městech střední Evropy začaly oblíbené (před)vánoční trhy. Je to také období, kdy nadělujeme dětem adventní kalendáře – dávno nejen čokoládové, ale všelijak dovedně vymyšlené, aby se do nich vešly třeba hračky. A tak se jimi inspirujme ke kalendáři pro nás všechny. Vypráví o osudech této země: vždyť se rádi přesvědčujeme, že žijeme ne jen tak v ledajakém státě, nýbrž v pohádce.
Od loňského listopadu, kdy organizace OpenAI vypustila na veřejnost chatbot ChatGPT, vlna toho největšího zájmu pominula. Až teď přišla umělá inteligence s novým kusem, jaký nikdo nečekal – s nebývalým korporátním dramatem. V několika měsících po spuštění prvního chatbotu jako by pro laiky ohledně potenciálu i nebezpečí této nové technologie bylo prozatím řečeno vše. Navzdory různým varovným otevřeným dopisům se už žádné zpřítomnění existenciální hrozby umělé inteligence nekonalo.
Už několik volebních modelů za sebou potvrzuje slábnoucí zájem voličů o koalici Spolu, a především vládního lídra ODS. Podle posledního průzkumu agentury STEM by občanští demokraté dokonce nyní skončili až třetí, před ně by se totiž dostalo SPD Tomia Okamury, zatímco pohodlný náskok si udržuje stále hnutí ANO. Podle expertů se zřetelně projevuje frustrace z vleklé krize a neschopnosti premiéra Petra Fialy na ni adekvátně reagovat.
Jak rodina s dětmi a víra pomáhají společnosti k prosperitě? Kolem této otázky se točí bádání americké ekonomky Catherine Pakalukové. Matka osmi dětí ve věku od čtyř do čtyřiadvaceti let vystudovala ekonomii na nejlepších světových univerzitách. Pozornost vzbudila knihou Can a Catholic Be a Socialist? (Může být katolík socialistou?). „Žádná státní rodinná politika se všemi příspěvky a dotacemi nikdy nemotivovala lidi, aby měli děti. Zkoušelo se to v mnoha zemích a vždycky to všude selhalo,“ říká v rozhovoru pro Týdeník Echo.
Nejdřív to přišlo z tzv. východu Evropy. Ve volbách na Slovensku vyhrál Robert Fico a podařilo se mu sestavit vládu. Robert Fico je kontroverzní osobnost, nepochybně oprávněně spojovaná s mizerií, ve které se nachází slovenská společnost. V předvolební kampani vystupoval s politikou, která byla v rozporu s určeným směrem ve vztahu k ruské válce proti Ukrajině, a ostře se také vymezoval vůči migrační politice Evropské unie. V Česku v čele s prezidentem a v postojích některých marginalizujících se stran byl jasně zřetelný odpor k nástupu Roberta Fica, kterým se popíral respekt ke společnosti našich nejbližších sousedů.
„To je úplná disertace,“ prohlásil u stolu jeden ze zhotovitelů povrchů, když jsem vyložil náležitosti projektu výsadby stromu do zadlážděného prostoru ulice. Chápu ho, přišel k tomu jako slepý k houslím a stromy mu do zakázky na předláždění ulice vtrhly zcela nečekaně a nikým nezvány. Standard pro uliční stromořadí byl v Praze schválen teprve v listopadu 2021 a do realizace jdou nyní projekty vzniklé často před mnoha lety. Snaha o implementaci standardu je sice zřejmá, ale naráží na rezistenci systému a někdy až na odpor vůči změně. Nikdy to není stejné a je to případ od případu.
Sedmačtyřicetiletá Vanda Jandová bydlící v Mělníku se stará o devítiměsíčního chlapce, kterého zanedlouho bude muset předat další rodině. Je zvyklá. „My si ho brali už s tím, že dítě není naše, jsme teta a strejda, jen loď převážející to dítě z jednoho břehu na druhý,“ vysvětluje Vanda, už čtyři roky evidovaná v registru přechodných pěstounů. Rodin vykonávajících pěstounskou péči na přechodnou dobu je v ČR nyní zhruba 600.
Klíčovým ústavně-právním výborem sněmovny ve středu znovu neprošel návrh zákona o manželství pro všechny. Většinovou shodu nedokázal výbor najít ani na jedné z verzí, které se projednávaly. Mezi návrhy byla i možnost, že by se narovnala práva heterosexuálních a stejnopohlavních párů, svazek by se ale nazýval partnerstvím, nikoli manželstvím. Podporovatelům ale vždy chybělo pár hlasů. Členové výboru současně odložili i opačný návrh, který požaduje, aby manželství bylo pouze svazkem muže a ženy. Jako v minulosti při debatě padaly pozoruhodné věty.
Andrease Reckwitze čte německý kancléř Olaf Scholz, akademici po celém světě i širší veřejnost. Sám sociolog to považuje za výhodu, vlastně za nutnost: „Sociolog, který píše jen pro sociology, je jako pekař, který peče jen pro jiné pekaře.“ Je autorem pojmu kulturní kapitalismus, který osvětluje paradox moderní společnosti. Kultura bývá zesměšňována jako zbytná aktivita, ale také platí, že není zbytí: Chceme-li uspět, musíme se všichni stát umělci.
V pondělí večer odstoupil trenér české fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý, stalo se tak po vítězném utkání s Moldavskem, jímž si český tým zajistil účast na mistrovství Evropy příští rok v Německu.
Německá strana Zelených, která se roku 2021 dostala do vlády po dobrých 16 letech v opozici, se chystá na svůj každoroční stranický sjezd, Parteitag. Bude se konat v Karlsruhe, městě, které je pro poválečnou spolkovou republiku hodně symbolické; zde totiž sídlí německý Ústavní soud, který občas pořádně zamíchá kartami. Naposledy tak učinil minulý týden, kdy zakázal Scholzově vládě převést 60 miliard eur z nouzového covidového fondu na ekologické projekty. Na rozdíl od covidu totiž není dekarbonizace nepředvídatelná přírodní katastrofa a vztahuje se na ni ústavní dluhová brzda.
Svědomitý uživatel internetu tam může získat víc než dostatečnou zásobu životních pravd na jednu větu, nejrůznějších – skutečných i fiktivních – citátů skutečných i fiktivních velikánů, neotřesitelných truismů, nad nimiž je možno podumat, pogratulovat si k tomu a poslat je dál. Jednu z těch sentencí, na něž jsem narazil na informační dálnici, jsem si ale skutečně oblíbil. Pochází z Antimemoárů Andrého Malrauxe, francouzského spisovatele, dobrodruha, vojáka a později i politika (byl gaullistickým ministrem kultury). V úvodu své autobiografie Malraux vzpomíná na setkání s venkovským katolickým knězem, který vydával certifikáty o křtu francouzským Židům a později se stal kaplanem partyzánů v pohoří Vercors.
Americké komando sice dostalo Usámu bin Ládina v roce 2011, ale tento arciterorista ještě zdaleka neřekl poslední slovo, alespoň mezi americkou mládeží. Progresivističtí závisláci na TikToku objevili bin Ládinův „Dopis Americe“ z roku 2002, ve kterém vysvětluje, proč rozkázal provést útok z 11. září. A mnoho z nich se vyznává z osvícení, procitnutí, existenčního momentu a úplné změny světonázoru. Po přečtení bin Ládinovy epištoly totiž došli k prozření, že měl pravdu. V době, kdy si trendu všimla média, tak na TikToku obíhalo 274 těchto videí, jež vidělo nějakých 14 milionů lidí. Je to hodně?
Každý šestý Čech se domnívá, že se lidé měli před rokem 1989 lépe. Víc než polovina je ale přesvědčena o opaku. Skeptická k vývoji po roce 1989 je především nejstarší generace a také lidé s nižším vzděláním a nižšími příjmy. Vyplývá to z průzkumu agentury STEM/MARK pro Festival svobody, uskupení občanských organizací, které každoročně pořádají největší vzpomínkové akce k připomínce 17. listopadu po celé České republice. Průzkumu se zúčastnilo 511 respondentů ve věku od 15 do 64 let. Jeho výsledky oznámil mluvčí Festivalu svobody Marek Cieslar.
Česká republika si v pátek připomene 34 let od počátku pádu komunistického režimu a 84 let od uzavření vysokých škol nacisty. U příležitosti 17. listopadu se uskuteční řada pietních akcí, happeningů, koncertů či průvodů. Někteří lidé pak využijí svátku výročí sametové revoluce i k demonstracím proti současnému vedení země. Oslavy Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva se uskuteční v Praze i dalších městech. Hlavní vzpomínkové akce budou již tradičně před pamětní deskou na pražské Národní třídě.
Od polských voleb uplynul již měsíc. S 36 % je sice vyhrála konzervativní strana Právo a spravedlnost, ale nikdo s ní nechce vytvořit koalici. Ujednání o spolupráci již podepsala liberální Občanská koalice vedená Donaldem Tuskem, středopravicová Třetí cesta a Levice. Přesto polský prezident Andrzej Duda přiřkl první pokus o sestavené vlády Právu a spravedlnosti. Poláci si na novou vládu tudíž musejí ještě nějakou dobu počkat, nicméně její nástup se zdá neodvratný. O jejích plánech v domácí i zahraniční politice hovoří Paweł Zalewski, staronový poslanec za Třetí cestu a jeden z čelných představitelů tohoto hnutí.
Dnes slavíme svobodu a demokracii, kterých se nám zázračně dostalo před 34 lety. Předáci pětikoalice se zcela upřímně považují za kustody listopadu ’89 a jeho hodnot – a je paradox, že ty hodnoty trpí nejvíc za vlády pětikoalice. Nahnutě to vypadalo, už když šel do politiky Andrej Babiš. Jeho necitlivost vůči svobodě projevu se projevila nákupem soukromých novin a soukromého rádia. Novum pětikoaliční vlády, úpadek od Babiše k Fialovi, je v tom, že teprve dnes svobodu projevu a atmosféru svobodomyslnosti okusuje stát. Babiš by to možná dělal taky.
Existují dva typy ctností. Ty první člověk vypisuje do „cévéčka“ – všechny ty certifikované dovednosti a akademické tituly, dosažené pozice, obdržené ceny, vytvořená díla... Výčet kariérních úspěchů a třeba i toho, co by člověka mohlo ve fyzickém světě přežít – stavby, firmy, domy. Vtipnou karikaturou takových kariérních bilancí je známá replika magnáta (a kecala) Lebowského z komedie Big Lebowski bratrů Coenových. „Když se ohlédnu, vidím za sebou život plný úspěchů. Výzvy naplněny. Konkurenti předstiženi. Překážky překonány.“
V tomto politicko-občanském nekrologu si nejprve připomeňme, kým vším Karel Schwarzenberg nebyl. Nebyl politickým myslitelem, je otázka, zda bychom ho vůbec měli řadit mezi intelektuály. Nezůstaly po něm žádné vlastní rukou psané texty s nějakým obecným přesahem. Nebyl ani žádným architektem novodobého českého státu, jakkoli i to teď zaznělo. Konečně když se později stal politikem, nebyl stranickým manažerem a vůdcem, byť jednu stranu založil. A přece je zřejmé, že s Karlem Schwarzenbergem 12. listopadu odešla jedna ze zásadních postav polistopadové doby.
Zahrada školní a nemocniční patří mezi základní pilíře zahradního umění a od konce 19. století se staly významnou součástí obrazů našich měst. Zajímavé je, nakolik naši pradědové stáli za těmito rozhodnutími výhradně ideově; s tím celý úmysl stál a padal. Měli-li na mysli „blaho“ nemocného, pak se opřelo o veškerou dostupnou míru poznání a z té vyplynulo jedno jediné. Pacient se lépe zotavuje v zahradě.
