Elon Musk svými provokativními a mnohdy i lživými tweety rozbouřil Anglii. Od června, kdy poprvé kvůli zamlčování zločinů napadl neoblíbenou vládu labouristů (zvolenou pouze třetinou hlasů), vyšly tisíce rozhořčených článků o popírání a zamlžování případů skupinového znásilňování a mučení, které páchají pákistánské gangy na převážně bezprizorních nezletilých děvčatech z rozvrácených rodin nejnižší dělnické třídy.
Předvánoční masakr v Magdeburku – pět mrtvých a dvě stovky raněných názorně ukázal, jak postižené je německé myšlení pod vládou ideologie. První reakce obyčejných lidí byla: džihád, vraždil islamista. Okamžitá reakce politicko-mediálního kartelu byla: vraždil pravicový extremista, přinejmenším sympatizant AfD, démonizované strany obviňované z náklonnosti k nacismu. Nejlépe se vyjádřila ministryně vnitra: islamofob! Nevšimla si zřejmě, že si útočník na svou vražednou výpravu vybral vánoční trh, kam muslimové na Glühwein a oslavy vánočního kouzla a míru většinou nechodí. Zločinec byl identifikován okamžitě, protože se nechal zatknout.
IZRAELOFOBIE, tak se jmenuje český překlad stejnojmenné knihy šéfredaktora britského týdeníku The Jewish Chronicle Jakea Wallise Simonse, jenž v hutném textu na dvou stech stránkách předkládá důkladný výčet nehorázných lží, pomluv a hanobení židovského státu. Zášť vůči Izraeli totiž zachvátila většinu mezinárodních organizací jako UNESCO, ICC (Mezinárodní trestní tribunál), lidskoprávní i nadnárodní charity a zejména OSN s jejími sedmi úřady na podporu Palestinců. Polovina všech prohlášení spojených národů, kde se lidskými právy zabývají také delegáti zločinných režimů, se zaměřuje na kritiku Izraele.
Vytáhl na ně smrtící zbraň. Bullshit, nepřeložitelné slovo, provokoval zjevnými hovadinami jako na estrádě a oni spadli do jeho pasti a napadali jej za nehorázné lži. „Haiťani v Ohiu chytají (k obědu) kočky a psy.“ Jeho přívrženci věděli, že kecá a tímto způsobem upozorňuje na příliv imigrantů. „Vyženu všechny nelegální přistěhovalce!“ Všechny? Jen těch starých a s dětmi je podle odhadu 10 milionů a žijí v Americe bez dokladů po léta. Už osm let na Trumpa levice hystericky útočí jako na šílence, usvědčeného zločince, fašistu a smrtelnou hrozbu demokracie. Čím víc ho však napadali jako nového Hitlera, tím víc prozrazovali svou vlastní demenci.
Vytáhl na ně smrtící zbraň. Bullshit, nepřeložitelné slovo, provokoval zjevnými hovadinami jako na estrádě a oni spadli do jeho pasti a napadali jej za nehorázné lži. „Haiťané v Ohiu chytají (k obědu) kočky a psy.“ Jeho přívrženci věděli, že kecá a tímto způsobem upozorňuje na příliv imigrantů. „Vyženu všechny nelegální přistěhovalce!“ Všechny? Jen těch starých a s dětmi je dle odhadu 10 milionů a žijí v Americe bez dokladů po léta.
Nedávno jsem četl v Orientaci (příloha MfDnes) smutnou úvahu o naší názorově rozpolcené společnosti. Když se Amerika nachladí, dostaneme chřipku, říkají Angličané, avšak stín ideologické nenávisti z rozštěpené Ameriky dopadá i na naši mírnou českou krajinu. Lidé spolu kvůli odlišným politickým názorům nemluví, tak jako můj celoživotní přítel, a diskutovat s lidmi postiženými „politickým náboženstvím,” by bylo jako debatovat s jehovisty.
Se stoupající dávkou ionizujícího záření stoupá pravděpodobnost poškození organismu (wiki). Stochastický – nový módní výraz amerických komentátorů, jenž má charakterizovat agresivní slovní zamoření veřejného prostoru zvyšující příklon labilnějších osob k terorismu. Po dvou měsících od atentátu na Donalda Trumpa zažila Amerika opět trauma z druhého pokusu o jeho život.
Je malý zázrak, že na malém českém knižním trhu vyšel nový rozsáhlý životopis Winstona Churchilla, ta bichle totiž čítá nějakých 2000 normostran a náklady i riziko českého vydání jsou ohromné. Doufejme, že máme dostatek ctitelů velkého britského státníka i zájemců o jeho historickou roli v porážce nacistů. Autor monografie, anglický historik Andrew Roberts (nar. 1963), napsal poutavý a místy i vtipný životopis, rozhodně ne upovídaný. Ohromná šíře knihy je dána Churchillovým dlouholetým působením v politice od jeho prvního zvolení do Dolní sněmovny roku 1900 až do 50. let dvacátého století, kdy se podruhé stal premiérem.
Málokomu v Anglii nevhrkla slza do oka při zprávě o náhlé smrti královny, a přestože jí bylo šestadevadesát let, málokdo s její smrtí počítal. Je zřejmé, že za těch pět měsíců od smrti svého manžela prince Philipa viditelně chřadla. Ztratila svého celoživotního druha a nenahraditelnou oporu. Alžběta II. svým poddaným kynula ze svého trůnu neuvěřitelných sedmdesát let, a tak po ní zůstalo prázdno. Stala se živoucím a dokonalým modelem majestátu státní moci a tisícileté tradice. Její veřejný život se řídil přísnými pravidly konstituční monarchie a ceremoniálního protokolu, který perfektně zvládala a jemuž naprosto podřídila i svůj život osobní.
Je to zoufalé, přestože se už konečně ozývají rozumné a varující hlasy, že tento způsob léčení bude horší než nemoc a patří jim za to velký dík, zejména lékařům Václavě Adámkové (Seznam TV), Janu Hnízdilovi (Aktuálně.cz), prof. Pavlu Kolářovi (Seznam.cz), imunoložce Lucii Kotlářové (LN), ekonomům Zdeňkovi Tůmovi a Mojmíru Hamplovi (HN) a nepochybně i dalším, které jsem nezachytil, všechno marné. Náš psychicky labilní premiér nejpřísnější karantény na světě, ačkoli patříme k nejméně nakaženým zemím v Evropě, chystá další měsíc nouzového stavu, kterým pohřbí českou ekonomiku.
Kdyby nás navštívil náš nejbližší soused ze souhvězdí Alfy Centauri a pomocí svého analytického superpřekladače zjistil, o čem západní svět nejčastěji píše a čím se politika zabývá, nestačil by žasnout. Mediální komentátoři si libují v apokalyptických vizích, všude vidí jen rozvrat a zmar. Krizi ekonomickou, sociální, ekologickou, demografickou a především krizi liberálního řádu. Dokonce i ti nemnozí, kdo alarmismu nepodléhají a hledají příčinu oné podivné západní skepse, přiznávají, že všeobecné negaci docela nerozumějí. Polský politolog Dariusz Karlowicz si v upovídaném eseji, jako by ho platili od počtu slov.
Svoboda projevu bez náboženství vytvořila kult Člověka a rovnosti. Jak prohlásil jeden z amerických otců zakladatelů John Adams: „Vytvořili jsme ústavu pro zbožné a morální občany, pro žádné jiné fungovat nemůže.“ A katolický glosátor Ross Douthat progresivisty varuje: „Odmítli jste náboženskou pravici, nedivte se, jak vypadá ta postnáboženská.“
Ještě v první polovině 20. století bylo možné hovořit o třech hlavních politických proudech nebo formacích. Socialismus, liberalismus a konzervatismus. Ten první byl kolektivistický, zápasil o emancipaci dělníků, osmihodinovou pracovní dobu, bezpečnostní a hygienická opatření, zákaz dětské práce, zdravotní pojištění.
Apokalyptické kázání Petra Piťhy způsobilo značný rozruch nejen v katolických kruzích, protože v něm probošt kapituly za největší zlo, jež vede k rozvratu společnosti a pronásledování křesťanů, označil dženderovou ideologii, potažmo feminismus a snahu istanbulské dohody vnutit státu (a represivním organům) pod rouškou ochrany proti domácímu násilí (na něž nemůže mít žádný vliv), boj proti stereotypnímu vnímání mužských a ženských rolí. Úmluva vskutku požaduje „intenzivnější školení odborníků pracujících s oběťmi, pravidelné osvětové kampaně, zahrnutí téma genderové problematiky do školních osnov.
Václav Klaus (prezident) uveřejnil se svými kolegy manifest na Obranu demokracie před liberální demokracii (viz Echo, 21.6.2018), na obhajobu parlamentní demokracie bez přívlastku a bez předběžného určení. Odmítá ideologii „pokrokářského” liberalismu, jenž omezuje svobodu projevu a vyřazuje ze hry volnou konkurenci politických programů i sám výraz liberální „navozující svobodu a toleranci” jímž zastírá dnešní elita svůj skutečný cíl a ambici uzavřít politiku i společnost do jediné podoby.
Je příliš časně seriózně posoudit uplynulé čtvrtstoletí republiky od památného listopadového převratu, současníkům jsou dějiny skryté, nevíme, co z kroniky událostí bylo klíčové, a teprve daleká budoucnost ukáže, co, kdy a jaké trendy byly semeništěm dalšího vývoje. Na rozdíl od dnešních starých kňouralů vidím hospodářský a do jisté míry i politický vývoj oněch let v kontextu dějin jako značný rozvoj a úspěch. Kulturní a duševní vývoj společnosti jako relativní a do jisté míry nezasloužené fiasko.
Logika je poslední útočiště postižených nedostatkem představivosti.“ (Oscar Wilde) Ještě nikdy se neudál tak gigantický mezinárodní summit. Pod záštitou OSN se do smogem zahalené Paříže sjelo na 40 000 delegátů včetně herců a celebrit ze 195 států a tisíce aktivistů, aby prosadili a na záchranu lidstva schválili další protokol čili závaznou dohodu států o snižování skleníkových plynů.
Třetí týden teplého listopadu a na rozbouřené moře z Turecka vyplouvají další tisíce uprchlíků – převážně Syřanů, ale mezi nimi se nacházejí Iráčané, Libyjci, Afghánci i běženci z kruté eritrejské diktatury, ze Súdánu a také ze severní Nigérie, kde řádily bojůvky islamistického hnutí Boko Haram. V Afghánistánu, Africe a na Blízkém východě postihla destabilizace zhruba 60 milionů lidí.
