Alexander Tomský - Autor je politolog a nakladatel

/

Články autora

Americká stochastická politika

Se stoupající dávkou ionizujícího záření stoupá pravděpodobnost poškození organismu (wiki). Stochastický – nový módní výraz amerických komentátorů, jenž má charakterizovat agresivní slovní zamoření veřejného prostoru zvyšující příklon labilnějších osob k terorismu. Po dvou měsících od atentátu na Donalda Trumpa zažila Amerika opět trauma z druhého pokusu o jeho život.

Předurčen osudem

Je malý zázrak, že na malém českém knižním trhu vyšel nový rozsáhlý životopis Winstona Churchilla, ta bichle totiž čítá nějakých 2000 normostran a náklady i riziko českého vydání jsou ohromné. Doufejme, že máme dostatek ctitelů velkého britského státníka i zájemců o jeho historickou roli v porážce nacistů. Autor monografie, anglický historik Andrew Roberts (nar. 1963), napsal poutavý a místy i vtipný životopis, rozhodně ne upovídaný. Ohromná šíře knihy je dána Churchillovým dlouholetým působením v politice od jeho prvního zvolení do Dolní sněmovny roku 1900 až do 50. let dvacátého století, kdy se podruhé stal premiérem.

Přichází čas diktatury?

Kdyby nás navštívil náš nejbližší soused ze souhvězdí Alfy Centauri a pomocí svého analytického superpřekladače zjistil, o čem západní svět nejčastěji píše a čím se politika zabývá, nestačil by žasnout. Mediální komentátoři si libují v apokalyptických vizích, všude vidí jen rozvrat a zmar. Krizi ekonomickou, sociální, ekologickou, demografickou a především krizi liberálního řádu. Dokonce i ti nemnozí, kdo alarmismu nepodléhají a hledají příčinu oné podivné západní skepse, přiznávají, že všeobecné negaci docela nerozumějí. Polský politolog Dariusz Karlowicz si v upovídaném eseji, jako by ho platili od počtu slov, Restart nebo revoluce (česky Kontexty č. 6/2019) klade před výročím tří čtvrtin století míru v západní Evropě otázky, odkud ten hněv, protesty a hořící auta ve Francii, proč Evropské unii důvěřuje málokdo a proč si tolik Evropanů myslí, že se nejpozději do 20 let rozpadne.

V nerovném zápase s kultem lidstva

Svoboda projevu bez náboženství vytvořila kult Člověka a rovnosti. Jak prohlásil jeden z amerických otců zakladatelů John Adams: „Vytvořili jsme ústavu pro zbožné a morální občany, pro žádné jiné fungovat nemůže.“ A katolický glosátor Ross Douthat progresivisty varuje: „Odmítli jste náboženskou pravici, nedivte se, jak vypadá ta postnáboženská.“

V nerovném zápase s kultem lidstva

Ještě v první polovině 20. století bylo možné hovořit o třech hlavních politických proudech nebo formacích. Socialismus, liberalismus a konzervatismus. Ten první byl kolektivistický, zápasil o emancipaci dělníků, osmihodinovou pracovní dobu, bezpečnostní a hygienická opatření, zákaz dětské práce, zdravotní pojištění.

Absurdní kontroverze

Apokalyptické kázání Petra Piťhy způsobilo značný rozruch nejen v katolických kruzích, protože v něm probošt kapituly za největší zlo, jež vede k rozvratu společnosti a pronásledování křesťanů, označil dženderovou ideologii, potažmo feminismus a snahu istanbulské dohody vnutit státu (a represivním organům) pod rouškou ochrany proti domácímu násilí (na něž nemůže mít žádný vliv), boj proti stereotypnímu vnímání mužských a ženských rolí. Úmluva vskutku požaduje „intenzivnější školení odborníků pracujících s oběťmi, pravidelné osvětové kampaně, zahrnutí téma genderové problematiky do školních osnov, zajištění terapeutických programů pro pachatele domácího a sexuálně orientovaného násilí a spolupráci s nevládními neziskovými organizacemi (jistě ne křesťanskými).

O neliberálním liberalismu

Václav Klaus (prezident) uveřejnil se svými kolegy manifest na Obranu demokracie před liberální demokracii (viz Echo, 21.6.2018), na obhajobu parlamentní demokracie bez přívlastku a bez předběžného určení. Odmítá ideologii „pokrokářského” liberalismu, jenž omezuje svobodu projevu a vyřazuje ze hry volnou konkurenci politických programů i sám výraz liberální „navozující svobodu a toleranci” jímž zastírá dnešní elita svůj skutečný cíl a ambici uzavřít politiku i společnost do jediné podoby.

Český osud

Je příliš časně seriózně posoudit uplynulé čtvrtstoletí republiky od památného listopadového převratu, současníkům jsou dějiny skryté, nevíme, co z kroniky událostí bylo klíčové, a teprve daleká budoucnost ukáže, co, kdy a jaké trendy byly semeništěm dalšího vývoje. Na rozdíl od dnešních starých kňouralů vidím hospodářský a do jisté míry i politický vývoj oněch let v kontextu dějin jako značný rozvoj a úspěch. Kulturní a duševní vývoj společnosti jako relativní a do jisté míry nezasloužené fiasko.

Proroci záhuby

Logika je poslední útočiště postižených nedostatkem představivosti.“ (Oscar Wilde) Ještě nikdy se neudál tak gigantický mezinárodní summit. Pod záštitou OSN se do smogem zahalené Paříže sjelo na 40 000 delegátů včetně herců a celebrit ze 195 států a tisíce aktivistů, aby prosadili a na záchranu lidstva schválili další protokol čili závaznou dohodu států o snižování skleníkových plynů.

Krize Západu a kult lidstva

Třetí týden teplého listopadu a na rozbouřené moře z Turecka vyplouvají další tisíce uprchlíků – převážně Syřanů, ale mezi nimi se nacházejí Iráčané, Libyjci, Afghánci i běženci z kruté eritrejské diktatury, ze Súdánu a také ze severní Nigérie, kde řádily bojůvky islamistického hnutí Boko Haram. V Afghánistánu, Africe a na Blízkém východě postihla destabilizace zhruba 60 milionů lidí.

Starší články