Tag: Historie

Články k tagu

Churchill, otec kontroverze

Winston Churchill, muž složitého osudu a nepříliš šťastného monogramu, by před pár dny měl 150 let. Narodil se do světa, ve kterém ještě elektrické žárovky byly pokusnou hračkou techniků, a zemřel v době, kdy lidé létali na oběžnou dráhu. Za devadesát let svého dlouhého života viděl vrchol britského impéria, dvě brutální světové války a pozvolný úpadek říše, která mu byla drahá – nezávislost Indie (1948) byla jen prvním kamínkem v lavině, jež v 50. a 60. letech proměnila dřívější koloniální mocnost v okrajový stát světové scény. Ačkoliv viktorián, dostal Churchill do vínku schopnost krátkého a úderného vyjadřování, se kterou by dnes byl králem všech sociálních sítí.

Restart dějin

Listopadové volby „představuji rozhodné odmítnutí liberalismu americkými voliči a konkrétně způsobu, jakým se od 80. let vyvíjelo chápání ‚svobodné společnosti‘,“ napsal v minulých dnech ve Financial Times známý politolog Francis Fukuyama. To vyvolalo vlnu škodolibých reakcí. Fukuyama v roce 1992 ve své knize Konec dějin a poslední člověk vyhlásil vítězství západní liberální demokracie a konec ideologické evoluce lidstva. Fukuyama měl vždy řadu kritiků, kteří jeho základní tezi zpochybňovali a představě konce dějin se smáli. Fukuyamovo povzdechnutí po prezidentských volbách v USA bylo interpretováno jako přiznání, že se přece jenom mýlil.

Vítězství budeme sledovat z bunkru

Právě začala třetí světová válka, pánové. Naše letouny směřují na Rusko a nelze je odvolat. Za čtvrt hodiny začnou bombardovat vybrané cíle. Ruská reakce se dá očekávat brzy poté. Když bude Bůh stát při nás, můžeme tu válku vyhrát. Za předpokladu, že Rusové nepoužijí zbraň posledního soudu. To se pak stane život na planetě zcela nemožný. Vidím to tak padesát na padesát. Nevím, jestli to cituju přesně, ale tak nějak to říká v klasickém filmu Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu americký generál, který má skvěle posazený doutník v amerických ústech.

Hledání rovnováhy

V poslední době mě zaujaly dvě prvoplánově nesouvisející zprávy. Podle první se ministr spravedlnosti Pavel Blažek rozhodl návrhem nové právní úpravy vymezit vůči judikatuře Ústavního soudu ve věci soudcovských platů, jelikož ji nepovažuje za ústavní. Podle jeho názoru vytvořil Ústavní soud ze soudců privilegovanou skupinu, a to jak v přístupu k rozhodování o jejich platech, tak vlastně i vzhledem k absolutní výši platů. Zpráva druhá je méně brizantní. Na facebookové stránce Katolické teologické fakulty UK se v rámci dlouhodobých názorových výměn mezi zastánci a odpůrci fakultního vedení objevilo zajímavé sdělení.

Potřebujeme víc Mikeů Tysonů!

Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus minus vrstevníkovi, pověstnému boxerovi. V dobách jeho sportovní slávy v očích lidí mého typu dokonale naplňoval stereotyp násilnického primitiva – bijec neschopný sebekontroly, který soupeřům ohryzává uši, sotva dá dohromady větu, je neuvěřitelně nafoukaný. Tysonovy osudy jako kdyby tohle vnímání podporovaly, mimo jiné seděl za znásilnění. Jeho životní příběh se ale, myslím, vyvíjí dost zajímavě, je inspirativní.i.

Nuda a žraloci v Římě

Karel Marx v našich končinách právem nemá nejlepší pověst. Ale občas ten člověk na něco kápl. Například na jeho poučce, podle níž se historie opakuje nejprve jako tragédie a podruhé jako fraška, něco je a taky je široce aplikovatelná. Dá se uplatnit třeba i na čerstvě premiérovaný film známého režiséra Ridleyho Scotta Gladiátor II. Jistě je možné klást si otázku, zda je fraškovitost toho filmu záměrná, jak se někteří kritici domnívají, nebo se do něj dostala nepozvána v důsledku některých sporných autorských voleb, nadbytku témat, protichůdně působících záměrů, nejednotné stylizace.

V generaci 89 bylo fanoušků cenzury málo, to je dnes horší

Pětatřicet let od 17. listopadu 1989 znamená pětatřicet 17. listopadů, kdy se připomínal hrdinný průvod studentů Prahou. Posledních deset let, ale možná i déle, buď od roku 1999 (Děkujeme, odejděte!), nebo nejpozději od roku 2014 (Červená karta pro Zemana), se z toho aspoň v Praze, a na té Národní, stala událost plná napětí a sporů. Za „vzpomínkový průmysl“ do Salonu Echa dorazil Martin Kroupa. Pracuje v organizaci Post Bellum, která byla mezi partnery oficiální vzpomínkové akce Korzo Národní. Pamětníky zastupovali výtvarník Jiří Černický a Václav Klaus ml. Sestavu doplňuje influencer a youtuber Jan Špaček.

Fiala na Národní: Koalice Spolu musí volby vyhrát, jinak to nedopadne dobře

Premiér a předseda ODS Petr Fiala označil volby do sněmovny v příštím roce za zásadní pro další osud ČR. Na Národní třídě v Praze novinářům s odkazem na vzrůstající údajný populismus řekl, že koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) musí volby vyhrát - jinak to nedopadne dobře. K odpůrcům, kteří ho u památníku 17. listopadu 1989 hlasitě kritizovali, uvedl, že v roce 1989 by pískat na stejném místě nemohli. Stejně jako nyní v Moskvě. Nabytou svobodu, o níž je třeba se starat a bránit ji, vyzdvihli i lídři TOP 09 a KDU-ČSL Markéta Pekarová Adamová a Marek Výborný.

Česká historie má být passé

Následuje poznámka o něčem, co se nestalo. Byla napsána proto, že se to asi stejně brzy stane. Ve čtvrtek akademický senát Filozofické fakulty UK v Praze nakonec nerozhodoval o restrukturalizaci, v jejímž rámci by skončil Ústav českých dějin, stálá značka v oboru. Má to širší souvislosti, v tomto případě váhám mezi přídavnými jmény politické a civilizační. Na Filozofické fakultě mají tři ústavy pro dějiny – kromě Ústavu českých dějin ještě Ústav světových dějin a Ústav hospodářských a sociálních dějin – a vznikl plán sloučit je v jeden „superústav“. Úspory nevypadají kdovíjak impozantně, restrukturalizací by se ušetřilo asi 15 úvazků z dnešních asi 60.

Prošlo komunistickou stranou šest milionů lidí? Historici dodnes nemají jasno

Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou stranou Československa členů. Ředitel Muzea paměti XX. století - historik Petr Blažek číslo odhaduje na šest milionů lidí za celou dobu trvání strany. Za první republiky přitom masová nebyla, spíše naopak. To, že komunistický režim zažilo několika generací, přineslo závažnější dědictví než období okupace. Blažek to uvedl v dnešním úvodu třídenní vědecké konference na téma (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Přepadli americkou ambasádu a zajali diplomaty. Tisíce Íránců oslavují památný den

Tisíce Íránců demonstrují v Teheránu před bývalou americkou ambasádou. Oslavují výročí z roku 1979, kdy skupina radikálních íránských studentů přepadla velvyslanectví a zajala desítky amerických diplomatů jako rukojmí. Více než rok trvající krize zásadně poznamenala americko-íránské vztahy, píše agentura AFP. Spojené státy také potvrdily, že Írán už několik měsíců zadržuje americko-íránského novináře Rezu Valizadeha.

IKEA zneužívala práci politických vězňů z NDR. Teď nabídla odškodné

Švédský nábytkářský gigant IKEA přispěje částkou šest milionů eur (zhruba 162 milionů Kč) do budoucího německého fondu pro oběti komunistického režimu v bývalé Německé demokratické republice, uvedlo v prohlášení vedení firmy. Skutečnost, že někteří její dodavatelé zneužívali práci politických vězňů z NDR, přiznala společnost poprvé v roce 2012. "Hluboce litujeme, že výrobky IKEA vyráběli i političtí vězni v NDR," prohlásil Walter Kadnar, šéf společnosti IKEA v Německu.

Den znárodnění

Založení „buržoazní republiky“ se za komunismu moc nepřipomínalo. Teprve roku 1988, rok před kolapsem režimu, byl 28. říjen prohlášen za státní svátek. Ve starších kalendářích z Husákovy a Jakešovy éry najdeme u (pracovního) 28. října několik vysvětlivek, jako třeba vyhlášení čs. federace (1968) a den znárodnění (1945). Vyhlášení federace bylo pro Slováky důležité, dokonce asi tak důležité, že mnozí z nich kvůli němu považují rok 1968 za vcelku úspěšný rok, kdežto v české části bývalé federace bude už navždy spojen s invazí Varšavské smlouvy a rozdrcením pražského jara.

Notre-Dame se znovu otevře. Za vstupné 5 eur? Církev je proti

Ikonická pařížská katedrála Notre-Dame se v prosinci po pěti letech od tragického požáru znovu otevře veřejnosti. Možná ale s jednou zásadní změnou. Na stole je varianta, že návštěvníci budou platit za vstup do gotické památky, kterou v roce 2019 zachvátil požár. Francouzská ministryně kultury Rachida Datiová uvedla, že cena by se mohla pohybovat kolem pěti eur (126 korun).

Chorvati nezapomněli, že je Češi zachránili

Blanka Čechová vystudovala práva, tvůrčí psaní v Oxfordu, s Ladislavem Smoljakem napsala knižní rozhovor, poté se provdala za rybáře z Dalmácie a zůstala žít v Chorvatsku. Oblíbenou letní destinaci Čechů zná jako své boty – a to doslova, jelikož spolu se svými dětmi zemi projela dodávkou a prošla, k několika svým románům o Jadranu loni přidala netradičního průvodce. Jak se na dalmatském venkově cítí pražská intelektuálka?

Velký úklid

Minulý týden měli čtenáři deníku Guardian příležitost přečíst si doporučení na jeden z nejlepších válečných filmů, britský film Zulu z roku 1964. Zachycuje dvanáctihodinovou bitvu britské posádky 135 mužů hájících v Jižní Africe osamělou základnu proti čtyřtisícové armádě kmene Zulu. Odehrává se v roce 1879, kdy pušky Britům ještě neposkytovaly takovou technologickou převahu jako později kulomety. Tísnivé drama střetu, jemuž se nelze vyhnout, a nemilosrdné boje muže proti muži jsou zde ztvárněny s nebývalou intenzitou, jakož i společenské vzorce umožňující britské posádce vytrvat.

Vědci strhali „převratný“ film o Kolumbovi. Pochybují o věrohodnosti výzkumu

Přední vědci a experti na genetiku a antropologii kritizují závěry dokumentárního filmu odvysílaného španělskou veřejnoprávní televizí TVE o víkendu, podle kterého Kryštof Kolumbus nepocházel z Itálie. Vědci poukazují na to, že studie DNA, na kterou se film odkazoval, nebyla zveřejněna ve vědeckém časopise, a nemohla být tak podrobena revizi dalších specialistů, píše dnes deník El País. Podle nich není ani jisté, že lze na základě DNA přesně určit etnický původ nějakého konkrétního člověka.

Vyblednutí

„Vládne čas, ne car,“ praví staré gruzínské přísloví. Je pozoruhodné sledovat, jak jsou dřívější činy, záslužné i ohavné, v průběhu času pomalu zaváty prachem zapomnění. Ač si při pohřbech i po velkých událostech vždy slavnostně slibujeme, že „nikdy nezapomeneme“, praxe za tím, co by duch snad chtěl, poněkud pokulhává. I právo ostatně zná instituci promlčení (ještě lépe zní německé Verjährung – od Jahr, rok, cosi jako převrstvení léty), byť vražda je zdánlivě pořád vraždou, i po pěti stech letech. Co se jen v historii na každém čtverečním metru země událo rekovných, ušlechtilých, strašlivých i odporných činů, počítáme-li jenom ty lidské, na které se vztahují naše etické představy (a co teprve těch udávených hrabošů a aktů obětavé hraboší mateřské lásky!).

Štěkající pes na vrcholu Velké pyramidy? Video paraglidisty dobývá internet na celém světě

Nedávné video z Egypta zachycuje neuvěřitelnou scénu psa štěkajícího na vrcholu Velké pyramidy v Gíze, jednoho z nejznámějších světových divů. Tuto nečekanou podívanou objevil Marshall Mosher, který se v pondělí při paraglidingu vznášel nad touto starobylou památkou. Informuje o tom například The New York Post. Mosher, který létal nad pouští na motorovém paraglidingu, namířil kameru na vrchol pyramidy a k jeho velkému údivu tam spatřil psa.

Čekání na spasitele

Rozpad pětikoalice, všeobecné rozčilení vydávané za program, hledání předsedů starých a vymýšlení nových politických stran, to jsou vždycky příznaky zlomových okamžiků. K jednomu takovému dochází dnes nejen v Česku, ale procházejí si jím také evropské politické elity. Každé politické hnutí má, s nadsázkou řečeno, svůj XX. sjezd, jako svého času sovětští komunisté. Událost, která řadě lidí otevře oči a nastartuje určité procesy. Když v únoru 1956 končilo nevzrušivé jednání sovětských komunistů, vzal si slovo jejich šéf, Nikita Chruščov, dal uzavřít sál a spustil čtení zprávy, která navždy poznamenala jednotu tohoto vlivného hnutí.

Kolumbus nebyl Ital ale sefardský žid ze Španělska, tvrdí dokument. Vědci jsou ale k závěrům skeptičtí

Známý mořeplavec Kryštof Kolumbus nepocházel z italského Janova. Tvrdí to dokumentární film odvysílaný v sobotu večer španělskou veřejnoprávní televizí TVE. Údajně na základě rozborů DNA se badatelé domnívají, že Kolumbus byl sefardským židem, který se narodil v západním Středomoří, pravděpodobně na území dnešního Španělska, možná ve Valencii.

Mělo být Německo znovusjednoceno, nebo ne?

Minulý týden uplynulo sedmdesát pět let od vzniku Německé demokratické republiky. Je to výročí, které u nás nebylo příliš připomínané, samozřejmě z pochopitelných důvodů – vždyť kdo by se namáhal s dějepisem sousední totalitní země, když máme dost problémů se svou vlastní minulostí. Nehledě na to však jde o důležité výročí, jelikož tři čtvrtě století je doba, jíž se dnes lidé běžně dožívají, takže mezi námi chodí mnoho těch, kteří si vznik NDR pamatují a prožili v ní značnou část života. Bývají ještě v plné mentální kondici.

Záhada původu Kryštofa Kolumba. Dokument slibuje odhalení, které „přepíše dějiny“

Ostatky "objevitele Ameriky" Kryštofa Kolumba pohřbené v katedrále v jihošpanělské Seville patří skutečně tomuto slavnému mořeplavci, oznámil tento týden tým vědců z univerzity v Granadě. Dnes večer má španělská veřejnoprávní televize odvysílat dokument, v němž autoři slibují odhalit i Kolumbův původ. Původ Kolumba totiž zůstává stále záhadou. Pětadvacet možných původů, osm finalistů, ale pravdivý je jen jeden, uvedla televize RTVE v upoutávce na dnešní dokument nazvaný Colón ADN

Puč v Kremlu. Před 60 lety převzal moc muž, který pak napadl Československo

Nikita Chruščov byl prvním a na dlouho jediným sovětským komunistickým vůdcem, který nezemřel ve funkci. Jeho straničtí oponenti jej před 60 lety, 14. října 1964, na plenárním zasedání ÚV KSSS zbavili vedoucích stranických funkcí. Do křesla prvního tajemníka komunistické strany usedl Leonid Brežněv. Muž, který v srpnu 1968 vpadl do Československa a který "proslul" hrudí posetou metály a vášnivými polibky se stranickými soudruhy.

Jedna ze záhad Everestu blíže k rozluštění? Našli nohu a botu horolezce, který zmizel před 100 lety

Tým horolezců našel na úpatí Mount Everestu nohu, která patrně patří britskému horolezci Irwinovi zmizelému před 100 lety. V červnu 1924 se společně s Georgem Mallorym vydal k vrcholu nejvyššího hory světa. Zpátky už se ani jeden nevrátil. Dodnes není známo, jestli dosáhli vrcholu či nikoliv. O objevu informuje například National Geographic jehož výprava, díky tajícímu ledu, ostatky objevila. Andrew Comyn „Sandy“ Irvine se pokusil vystoupat na vrcholek Everestu v červnu 1924.

Faráře Josefa Toufara, kterého umučila StB, soud rehabilitoval

Krajský soud v Hradci Králové dnes rehabilitoval faráře Josefa Toufara za nezákonné zatčení a vazební stíhání v roce 1950. Toufara, jehož jméno je spojeno s takzvaným číhošťským zázrakem, ve vazbě umučili příslušníci komunistické Státní bezpečnosti (StB). Návrh na Toufarovu soudní rehabilitaci podal krajský státní zástupce. Kněz Toufar se stal nejspíše nejznámější obětí poúnorového komunistického tažení proti církvi. Zemřel v únoru 1950 po krutém mučení ve vazbě.

„Bylo by to potvrzení teorie.“ Průvod 17. listopadu 1989 vedli estébáci

Historik Jiří Suk nemá odhalení projektu „Blaničtí rytíři“, který ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek (ABS) přišel s novými informacemi o událostech 17. listopadu 1989, za úplně převratné. Výsledky nové analýzy dosud nezveřejněných fotografií z průvodu studentů naznačují, že v čele průvodu mohli být příslušníci IV. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB), tedy Správy sledování Státní bezpečnosti (StB). Zástupci projektu představili na konferenci v tomto týdnu detaily své dosavadní práce.

Češi se demokracii naučili za Rakouska-Uherska

Období první republiky, tedy dvacet let od vzniku státu do přijetí Mnichovské dohody, je pokládáno za vrchol českých dějin. Na co jsme především hrdi, jsou takzvané demokratické tradice I. republiky. Často se hovoří o tom, že jsme byli ostrůvkem demokracie ve střední Evropě a po listopadu 89 panovala všeobecně sdílená tendence na uspořádání první republiky navazovat. Jak to ale s demokracií tehdy bylo? Byly poměry v první republice takové, jak jsou zafixovány v našem kolektivním vědomí?