Vždycky je legrace, když se objeví zpráva, která staví na hlavu zprávy předešlé. Tak třeba před čtyřmi dny se v tuzemských médiích vděčně psalo o tom, že podle nového výzkumu nyní již skoro bezpečně víme, odkud se v Evropě vzali Slované a kdy do ní přišli. Ten závěr je samozřejmě nevyvratitelný, jednak proto, že s ním přišli našinci (vědci z Masarykovy univerzity), jednak proto, že je opřen o výzkum DNA.

A tak je konečně jasné, že Slované „skoro jistě“ přišli z pomezí Běloruska a Ukrajiny. Nikoli z Polska, nikoli z Balkánu, konkrétně z jeho charvátských držav, jak se také někdy udává, nýbrž z pravoslavného východu. Zdánlivě paradox, že? Ale dobrá, to bychom tedy měli vyřešeno. Tak teď ty fóry.

Zadruhé, jako Slované jsme tedy přišli odkudsi z oblasti Černobylu. Je krásně ironické, že území, které je dnes stěží obyvatelné, bylo kdysi kolébkou nás všech. Život tam bujel a byl organizován silně rodinně. A taky přišel z míst, o něž se dnes vede krvelačný spor. Nikoli první, ale tolikátý, že to dávno nejde ani pořádně spočítat. Ano, ví se už také dlouho, že Ukrajinci a Bělorusové mají nejčistší slovanský genofond, přesněji že jejich genové složení stojí nejblíže původnímu slovanského genofondu, jakkoli je namícháno s baltskou a ugrofinskou skupinou. Zase to dává smysl a člověka humanitně bazálně zasaženého, tedy alespoň trochu znalého dějin a geografie, to nepřekvapí: jsou to země chudé, rovinné, špatně se v tamních tvrdých podmínkách žije a žilo, takže „Zápaďáci“ neviděli důvod, proč se o ně bít. Nehnali se tam, tím pádem neředili krev. Zato tyto země – jež americký historik Timothy Snyder ve své slavné knize příznačně označil jako „krvavé“ – vždycky chtěli Rusové. Ti i dnes vnímají tyto oblasti jako ideální prostředí pro udržení bílé slovanské rasy. Ostatně se tvrdí, že snaha zajistit si dost vhodných lidí (když už je bílé Rusko kontaminováno plodnými asijskými etniky) byla jednou z mnoha příčin současné války na Ukrajině.

Zatřetí, rozšíření Slovanů po jihu a západě Evropy před patnácti sty lety – to není tak dávno – se podle závěrů současné studie událo efektivní rychlou migrací. Slované prý místo toho, aby nová místa získávali pochody vojsk, zkusili něco jiného, pružnějšího. Kontinentem putovaly rodinné klany, které se usazovaly na již obývaných místech a snadno se mísily a splývaly s předešlým obyvatelstvem. To pak de facto přemnožily. Což je postup, řeklo by se, cizopasnický. Cítíme-li, že toto se v současnosti děje nám (i když zrovna v naší chudší slovanské části Evropy se tak děje jak kde), možná jen reflexivně poznáváme, co už dávno známe sami od sebe. Veškerá nová vědecká zjištění, alespoň ve své zjednodušené čili bulvární mediální podobě, zkrátka přinášejí paradox za paradoxem. Vždy když se něco takového podaří, je to legrace.