Tag: Historie

Články k tagu

Marné naděje ODS. Proč Fiala dvakrát prohrál s Babišem?

Skončil kongres ODS, ta má podle očekávání nového předsedu. „Martin Kupka je člověk, který má podle mě představu, že se naučí spisovně mluvit, a tím že má hotovo. Co do projevu, tak se nám ještě bude stýskat po Petru Fialovi. Dva roky se bude rozhodovat o tom, jestli je Kupka žába na prameni, nebo jestli se nechá strhnout pravicovějšími místopředsedy a tím pramínkem, který teče zpátky ke kořenům strany,“ říká Daniel Kaiser. Otázka je také, jestli je v době politických hnutí stále poptávka po klasických stranách.

Masakr v Íránu

Padne islamistický režim v Íránu? Nespočet analytiků, komentátorů, expertů, disidentů a exulantů pátrá po náznacích, že tentokrát je to jiné. Írán zažívá masivní protesty proti vládnoucí diktatuře každých pár let. Velké protirežimní demonstrace proběhly v letech 2009–2010, 2017–2018, 2019–2020 a 2022–2023. Cyklus je vždy stejný. Davy v ulicích skandující protivládní hesla zasejí v globálním mínění naději, že tyranie ajatolláhů by mohla po desetiletích skončit. Pak režim nasadí represivní složky a utopí v krvi jakýkoli pokus o povstání. Cyklus začíná nanovo.

Puč, který nebyl. Jak probíhala první americká intervence v Íránu

Americký prezident Donald Trump varoval íránský režim, že pokud začne střílet do demonstrujících, tvrdě proti němu zasáhne. Teherán proti protestům krvavě zakročil. V Americe sídlící neziskovka zabývající se lidskými právy v Íránu identifikovala téměř 650 obětí nepokojů. Vládní íránské zdroje anonymně řekly deníku The New York Times, že při protestech zemřelo na 3000 lidí. Jiné neziskovky počet mrtvých odhadují na 12 až 20 tisíc. Zatímco svět čeká, jestli Trump splní svou hrozbu, objevují se varování ohledně moudrosti amerického zásahu.

Rozpadlá Venezuela a její budoucnost

Venezuelský prezident Nicolás Maduro a jeho manželka jsou ve vězení v New Yorku, kam je převezly americké jednotky, které je po úspěšné operaci zatkly v Caracasu. Znamená to, že tím skončil i venezuelský režim, k němuž za časů prezidenta Cháveze upínala naděje západní radikální levice? Jak ta diktatura v současnosti funguje a jak dnešní Venezuela vypadá? O co se režim opírá a jakou má perspektivu?

Zmizelá bohyně u nalezeného chrámu

Když mám to štěstí a ocitnu se před antickým chrámem, vstoupí do mě pocit, že jsem tam už kdysi byl a že to tam znám z dob, kdy to tam ještě stálo celé… Tedy, samozřejmě, nevím, co bych tam dělal, jak bych se měl chovat, co bych asi měl na sobě: asi tedy nějaký ten chiton, ten bych si nešikovně řasil, aby to vypadalo filozoficky, důstojným krokem bych se přibližoval ke svatyni, občas by se mi do té vlněné deky zapletly nohy, ztratil bych rovnováhu, což bych vzápětí stoicky vybral.

Předpokladem přežití je boj. Jako ve starém Řecku

To, co se právě děje se světem, vyvolává obavy snad i u chladnokrevnějších lidí, než jsou komentátoři a glosátoři. Nejde o to, jestli jsme, nebo nejsme ve válce, potenciálně jsme, ale o to, že je stále patrnější, že tím, co určuje podobu světa, je – a stále více bude – neúprosný boj o moc. Nedá se nic dělat, pravdu měl Darwin, když objevil (nebyl první), že lidská společenství jsou uspořádána za účelem vzájemné „soutěže“ o zdroje, přičemž pravidla, podle nichž se hraje, určuje ten nejsilnější. Bohužel.

Krize stmeluje

Notných pár let se probírám archiváliemi a mapuji historii pěstování vytrvalých zahradních květin v českých zemích. Základem jsou zahradnické časopisy, které jsou dochovány a tvoří souvislou časovou osu. Druhým zdrojem jsou pak zahradnické ceníky a katalogy, jež jsou z povahy věci poměrně vzácné, protože pozbytím platnosti je lidi holt většinou zahodili. Pozoruhodné jsou pak pozůstalosti některých osobností chráněné vesměs úzkostlivě a důvodně rodinami, kterým se tu a tam podaří najít pro ně budoucnost – anebo je také nenávratně ztratit. Obé se stále děje. Drobnosti se objevují neustále.

Babišova „revoluce“ bez paměti

Výměna vládní garnitury, kterou přinesly volby do sněmovny, je stoupenci dnešní koalice i opozice často vnímaná jako něco víc než jen obvyklá fáze kontinuálního demokratického cyklu. Je popisovaná jako diskontinuita, přelom, revoluce – ať už v dobrém, nebo špatném. Aby takovéto vnímání bylo možné udržet, je ale potřeba na ledacos zapomenout. A pokud chceme současné dění v Česku a zčásti i vůbec na Západě vnímat jako „revoluční“, je právě to zapomnění a zapomínání pro tu probíhající revoluci charakteristické. Ne jako nepodstatný doprovodný jev či vedlejší příznak, ale jako cosi od ní neoddělitelného, integrálního. Snad přímo její základ.

Představ si, Johne, že jsi na nebesích

V našem Salonu jsme využili vánočního času, abychom si nadělili dárek: zavzpomínali jsme zde s přítomnými pány na své mládí. Neboť to dávno již ztracené mládí mělo různé podoby a také různé přelomové momenty. K nim patřilo, když jsme se 9. prosince 1980 dozvěděli o smrti Johna Lennona: mně bylo tehdy patnáct a právě mi zabili mého idola na dalších pár let. Mezitím samozřejmě uběhla dlouhá doba, na mnoho věcí již pohlíží člověk jinak a také síla idolů slábne, ale přesto by se asi dalo říci, že na Johnu Lennonovi muselo něco zvláštního být, a to nejen kvůli mým infantilním vzpomínkám.

Poklad z alexandrijského přístavu. Byla objevena starověká loď nedaleko paláce královny Kleopatry

Tým francouzských archeologů objevil starověkou „sluneční bárku“ nedaleko ztraceného paláce královny Kleopatry VII. Loď určená pro panovnické, ceremoniální a náboženské rituály byla objevena na dně alexandrijského přístavu a podle řeckých nápisů je stará více než dva tisíce let. Archeologové pod vedením Francka Goddia uvedli, že se monumentální slavnostní loď nachází v oblasti Portus Magnus, píše Fox News.

Démoni Adama Michnika. Aneb o smutných koncích středoevropského liberalismu

Adam Michnik patří do úzké skupiny intelektuálů ze střední Evropy, kterým se dostalo uznání v celém západním světě. Bývalý disident, jeden z nepochybných symbolů boje s komunismem a následně zakladatel „nejvlivnějšího deníku mezi Labem a Volhou“, jak se kdysi dávno (v dobách, kdy tisk měl vliv na realitu) říkalo jeho listu Gazeta Wyborcza. Adam Michnik je (nebo spíš byl pro několik generací) ve své vlasti velmi polarizující osobností. Jak pro své příznivce, tak odpůrce byl klíčovou postavou polských dějin po roce 1989

Jak si Češi přivlastnili Patti Smith

Jen málokterá rock’n’rollová postava byla v tuzemském mediálním prostředí opředená tolika mýty a vysloužila si tolik divokých interpretací jako Patti Smith, básnířka a punková kněžka newyorského undergroundu první poloviny sedmdesátých let. „Ježíš položil život za hříchy, ale ne za ty mé.“ Těmito slovy, recitovanými do jednoduchého klavírního doprovodu, začíná deska Horses. Neobyčejně silné album, spojující syrový a přímočarý rock s dlouhými, extatickými skladbami, často pojatými spíš jako podklad pro sugestivní recitaci.

Základní zákony lidské hlouposti

Zatímco v dějinách náleželi mocní hlupáci většinou mezi příslušníky vlivné kasty, tak v demokracii využívají ke svému vzestupu politické strany a volby, které představují ten vůbec nejmocnější nástroj k dosažení pozice, kde lze nadělat hodně škody. Jeden si musí být vědom toho, že mezi voliči existuje určitá hloupá frakce, která využije voleb k tomu, aby sice nic nezískali, ale aspoň poškodili ostatní. Takový kolektivní čin pak pomáhá vytvářet hloupou skupinu i mezi vrcholnými politiky. Vzestupu hlupáků se dá dobře porozumět, ale jaká je podstata jejich nebezpečnosti?

Proč slavíme Vánoce zrovna nyní

V předvečer narození Mesiáše si dáváme kapra či řízek, bramborový salát a navzájem se obdarováváme dárky. Jde o čas setkávání s rodinou, předávání dárků, konzumu, obžerství, ale také tichého rozjímání, návštěvy kostelů a připomínání křesťanských tradic, na kterých stojí naše civilizace. Proč ale slavíme Vánoce zrovna v tomto ročním období? Na první pohled jde o možná zvláštní otázku, vždyť i ten největší neznaboh ví, že jde o oslavu narození Ježíše Krista. Jenže evangelia neobsahují téměř žádné informace, jež by nám umožnily přesně datovat Ježíšovo narození.

Magický Štědrý den. Tradice, dárky i čekání na příchod Spasitele

Dnes je Štědrý den, kterým vrcholí advent, doba ztišení, soustředění a těšení se. Křesťané si v tento den připomínají blížící se příchod Ježíše Krista, většina lidí má ale dnešek spojený se zdobením vánočního stromečku, slavnostní večeří a rozbalováním dárků pod stromečkem. O půlnoci se pak v mnoha kostelích konají mše, na které přichází i ti, kdo je jinak běžně nenavštěvují. Oslavy Vánoc mají původ v dobách dávno před příchodem křesťanství, v oslavách zimního slunovratu.

Vzpomínka na Železnou lady

Margaret Thatcherová by letos měla sto let – a před padesáti lety se stala předsedkyní britské Konzervativní strany. To jsou dvě výročí naráz, měli bychom na ni tedy trochu zavzpomínat. Thatcherová byla ve své době dost netypickou konzervativní političkou. Nepocházela z vysokých kruhů společnosti (její otec byl hokynář) a neměla za sebou žádnou drahou soukromou školu, vypracovat se musela sama. Netrpěla také žádnou nostalgií po právě zaniklém britském impériu a dívala se víc do nejisté budoucnosti než do slavné minulosti, což je jinak na pravicové části spektra dost rozšířený sebeklam.

Anektujte Západní břeh, nebo vypadněte!

Izraelsko-palestinský konflikt se v posledních dvou letech velmi intenzivně projevuje také na Západním břehu. Média obden přinášejí zprávy o útocích židovských osadníků na palestinské civilisty. Aby se dozvěděl, co přesně se tam děje a co je to za lidi, vypravil se známý izraelsko-americký novinář a spisovatel Tuvia Tenenbom do téhle biblické krajiny. Mezi osadníky strávil rok a výsledkem je kniha Bože, čí je tahle země?, která vychází ve světové premiéře v češtině. Svérázný autor, kterého kolega Jiří Peňás označuje za „jednoho z několika opravdu autentických ‚intelektuálů‘ dneška“, rád provokuje, baví, ale zároveň jde pod povrch věcí. Politická korektnost? Ta mu vůbec nic neříká.

Jděme do sebe, ukázněme se

V bývalé komunistické Evropě je málo myslitelů a intelektuálů, kteří by sklízeli ohlas mimo svou vlastní zemi, natož v oné části světa, jejíž součástí jejich země chtějí být, na Západě. Jedním z těch mála je polský filozof a dlouholetý politik konzervativní strany PiS Ryszard Legutko. Jeho kniha Triumf průměrného člověka (polsky 2012, anglicky 2016, česky a německy 2017 atd.) vzbudila pozornost i za oceánem. Do oběhu se dostala v době, kdy byla na postupu woke revoluce.

Babiš znovu v čele: Od Letné po lockdown, co ukázaly jeho první dvě vlády

Když se Andrej Babiš s nejvyšší pravděpodobností znovu vrací do role premiéra, nevrací se jako nevyzkoušený politik. Má za sebou čtyři roky u moci, které českou politiku výrazně přetvořily – od menšinového vládnutí bez důvěry přes historickou toleranci komunistů až po pandemii covidu nebo největší demonstrace od roku 1989. Po sněmovních volbách v říjnu 2017, které hnutí ANO jasně vyhrálo, pověřil prezident Miloš Zeman Andreje Babiše sestavením vlády.

Jak zůstat věčně starý

Z dobrých důvodů se odvažuji začít text sdělením velmi soukromým. Přesně před rokem mi odešla, jak ji nazývá právní řád, osoba blízká, v mém případě nejbližší. Přestal jsem psát a přežil zimu v nevědomí, podobně jako čmeláci a medvědi. Až koncem jara mne probudil přítel a vrátil do života objednávkou psaní pro Echo24. A kdo by nepřemýšlel o věku, když mu je devadesát a sedm! Být věčně mladým se daří jedincům, bohužel pouze za cenu života. Básník Karel Hynek Mácha se smrtelně nastydl, když hasil oheň, který ho ani nepálil. Básníka Jiřího Wolkera zadusila v té době neléčitelná tuberkulóza.

Ruskou hrozbu Evropě jste si vyfantazírovali

Dva týdny po skutečném nebo řízeném úniku mírového plánu USA pro Ukrajinu a Rusko do médií není nad jeho osudem jasno. Do plánování se posléze vložily evropské mocnosti a neokonzervativní část Trumpovy vlády. Výsledkem jsou menší změny v návrhu ve prospěch Kyjeva a zředění příslibu nepřijímat Ukrajinu do NATO. EU dokonce hovoří o jakémsi evropském kontingentu na Ukrajině, aspoň v její západní části. Na to je Rusko alergické. O rozbor jsme požádali britsko-amerického analytika a spisovatele Anatola Lievena.

Radikální názor jako módní doplněk

Docent historie Ivo Cerman je svými oponenty v levicovém prostředí označován jako „chronický nactiutrhač“, „ultrapravicový bloger“ a „proponent označení akademický antisemitismus“. Vysloužil si to soustavným monitorováním protiizraelských aktivit především v prostředí vysokých škol, což pak faktograficky popisuje v článcích, které uveřejňuje na svém blogu na internetu a sociálních sítích. Pro člověka, který ho zná jako autora knih a studií především o osvícenství 18. století, je to možná poněkud překvapivé, ale logiku to má.

Trump si sám řekne, kdy někoho klepne přes prsty

Když se dostal na veřejnost nejnovější plán míru na Ukrajině, vyvolalo to zběsilou aktivitu v celém atlantickém prostoru. Není zcela jasné, zda jeho primárním autorem jsou Američané, či Rusové, část expertů ho považuje za ukrajinskou kapitulaci, jiní za nadějný základ. Následná jednání v Ženevě zredukovala původních 28 bodů na 19, ale nová verze nebyla zveřejněna. O tomto plánu a o tom, co prozrazuje o americké zahraniční politice, jsme diskutovali s Jakubem Landovským, Janem Zahradilem a Romanem Jochem.

Kdo vládne v EU?

Historici si pamatují, že dnešní Evropská unie vznikala jako Společenství uhlí a oceli. Uhlí jsme se vzdali, ocel se už také musí spíš dovážet. Místo toho máme ale Soudní dvůr EU, který v sehraném duetu s Evropskou komisí buduje perpetuum mobile nového mocenského pořádku. Když vstupovaly země střední Evropy v roce 2004 do Evropské unie, jedním z oblíbených motivů liberálních komentátorů byl výsměch konzervativcům, kteří projevovali obavy z možného využití evropských institucí k prosazování kulturních změn třeba v oblasti rodiny.

OBRAZEM: 220 let od Slavkova. Slavná bitva tří císařů se vrátila při jedné z historicky největších rekonstrukcí

Pod kopcem Santon u Tvarožné na Brněnsku v sobotu odpoledne proběhla tradiční rekonstrukce bitvy u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů. Letošní ročník byl s ohledem na 220. výročí události největší za poslední roky – účastnilo se zhruba 1600 nadšenců z 18 zemí světa, se 100 koňmi a 20 děly. Prostor bojiště se oproti obvyklým 200 krát 250 metrům rozšířil na 250 krát 400 metrů. V okolí parkovalo 8000 aut, bitevní ukázce přihlíželo odhadem 20 000 lidí, řekl policejní mluvčí David Chaloupka.

Čemu věřit, když nevěříme ničemu

Jedna z mých dcer ke mně přišla ve stavu silného rozrušení. Mezi Ukrajinci v Čechách kolují zaručené zprávy o tom, jak jsou teď u nich doma rekrutováni noví branci. Jednotka vojenských četníků vnikne do restaurantu nebo autobusu a perlustruje přítomné muže. Všechny podezřelé ze zběhnutí před odvodem do armády nejprve krutě zmlátí a nato odvezou na frontu, kde brzy padnou, jelikož nebyli vycvičeni. Na venkově prolézají policisté sklepy a půdy, kde se skrývají mladíci, aby je vydali stejnému osudu.

Putin vydal dekret o sjednocení historických území Ruska. Chce rusifikovat území východní Ukrajiny

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret o upevnění ruské identity na anektovaných ukrajinských územích. V noci na dnešek o tom informovala agentura Reuters. Dokument nazvaný Strategie ruské národní politiky pro období do roku 2036 má za cíl, aby se 95 procent obyvatel země identifikovalo jako Rusové. Putin v únoru 2022 nařídil invazi na Ukrajinu, což tehdy zdůvodnil snahou demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu, která podle něj utlačuje rusky hovořící obyvatele.

„Lidské safari.“ Úřady vyšetřují ostřelování civilistů při obléhání Sarajeva bohatými podnikateli

Italská prokuratura v Miláně zahájila vyšetřování několika italských občanů, kteří měli v 90. letech během obléhání Sarajeva platit desítky tisíc liber za možnost střílet na civilisty. Na „lidské safari“ upozornil dokument Sarajevo Safari. Nyní se začala případy z let 1992-1996 zabývat italská prokuratura, jelikož cesty do Sarajeva byly organizovány z Terstu. Informuje například The Daily Telegraph.

I dnes Moskvou prochází ďábel

Ještě před začátkem války na Ukrajině natočil v Rusku americký režisér Michael Lockshin adaptaci klasického románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Po velkých peripetiích se snímek dostal do ruských kin, měl veliký úspěch, vzbudil ale prudce odmítavou reakci oficiálních míst, která dobře pochopila, že fantaskní a vášnivý příběh o lásce, ďáblovi v Moskvě a střetu spisovatele se stalinistickou mocí má v dnešním Rusku velmi aktuální dimenzi. Do Moskvy, kde vyrůstal, se Lockshin vrátit nemůže, film se ale pomalu dostává do světových kin včetně těch českých.

Nebylo by lepší politiky losovat?

Politika je činnost, která spočívá v předstírání, že řešíte problém – dokud se na obzoru neobjeví jiný, závažnější. Ten vás zbaví starých starostí, dodá nový děs – a cyklus pokračuje. Tak popsal politickou praxi velikán německé sociologie Niklas Luhmann, jenž se zároveň stavěl proti přeceňování politiky: v moderní společnosti podle něho nemá rozhodující vliv. Klíčová je vždy ta oblast, která zrovna produkuje nejvíc problémů – jednou ekonomika, jindy zdravotnictví. Politici jsou figurky klopýtající za událostmi, ne jejich hybatelé.