Nebylo by lepší politiky losovat?
2025
Ideologie je jako dech – nevíme, jak smrdí ta naše. Bonmot, jenž se přisuzuje anglické ekonomce Joan Robinsonové, se obvykle zmiňuje v obhajobách názorové plurality a svobody projevu. Jakkoliv už se můžeme snažit o vlastní objektivitu a nezaujatost, nic z toho nezmění skutečnost, že na svět každý hledíme z konkrétního úhlu, informace si rámujeme podle vlastních hodnot a zkušeností a přikládáme jim podle toho také důležitost a relevanci. Od školitelů kritického myšlení se dozvíme, že tendenci se odborně říká konfirmační zkreslení, ovšem pouhý fakt, že o nešvaru víme, nás před ním ochrání jen pramálo.
Jeden měsíc od chvíle, kdy se otevřely volební místnosti, stvrdily tři strany vznikající vlády koaliční smlouvu. V novináři zaplněném reprezentačním sále Poslanecké sněmovny, konkrétně v místnosti přiléhající ke kanceláři předsedkyně dolní parlamentní komory, zasedli ve 13 hodin ke třem vyhotoveným kopiím předsedové stran a předsedové poslaneckých klubů. Před zraky „českých maršálků“ shlížejících z obrazů vzali Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (SPD) a Petr Macinka (Motoristé sobě) do rukou ty nejlevnější propisky a podepsali papír ve zdobených deskách.
V příštím roce čekají na žadatele o penze některé poměrně výrazné změny. Už od ledna si bude moct část lidí v předdůchodovém věku zažádat o zvýhodněný vstup do předčasného důchodu, mezi prvními některé ročníky ze šedesátých let. Čeká na ně ale také poprvé o něco snížený výpočet nových penzí, poprvé pak během příštího roku začnou vstupovat do důchodu matky ve stejném věku, jako muži. Konkrétně půjde o ženy s jedním dítětem. Pro matky více dětí ještě nějakou dobu výhodnější odchod do penze platí.
Smrt blízkého člověka často přijde nečekaně. Vím to i z vlastní zkušenosti – právě proto jsem chtěl mluvit s někým, kdo se s ní setkává každý den a dokáže o ní mluvit beze strachu. O tom, jak o smrti přemýšlet, jak se na ni připravit a proč by měla zůstat součástí našeho života, mluví Petra Černá, vedoucí Poradny domácího hospice Cesta domů.
Druhý týden se nebojuje, přeživší rukojmí jsou doma, Izrael se stáhl na dohodnutou linii, v Gaze si gangy a klany vyřizují účty. Svět s napětím, obavami a snad i s trochou naděje sleduje, jestli příměří vydrží – a co bude dál. V každém případě je ve Svaté zemi pomalu čas na oddech a bilanci – a na výhled do budoucna. O něj se pokoušíme spolu s velvyslankyní České republiky v Izraeli, diplomatkou Veronikou Kuchyňovou Šmigolovou. Rozhovor byl veden on-line ve středu 22. října.
„Nenávist je nenávist – nikdo by jí neměl být vystaven,“ prohlásila před časem šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Boj s nenávistí se v Evropě rozmáhá, ale kritici upozorňují na to, že postihy jsou jednak neúčinné a jednak ohrožují svobodu slova. O tématu jsme hovořili s Natalií Alkiviadou, přední odbornicí na nenávistné projevy, která mimo jiné upozorňuje na často přehlíženou roli Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).
Bruce Springsteen patří mezi největší jména světové hudby, ale jeho celosvětová popularita se do návštěvnosti kin příliš nepromítla. Hudební životopisný film Springsteen: Deliver Me From Nowhere, který vypráví o vzniku jeho ceněného akustického sólového alba Nebraska z roku 1982, v kinech propadá – v USA utržil jen slabých sedm milionů dolarů. Není těžké dopátrat se důvodů. Na rozdíl od filmů jako Bohemian Rhapsody nebo Rocketman se Deliver Me From Nowhere soustředí pouze na jednu, méně komerční kapitolu ze Springsteenovy kariéry.
Náš Salon bude kosmologický, neboť tady sedí kosmasologové… Je to sice falešný výklad toho jména, ale Kosmas, „ctihodný děkan kostela pražského“, jehož devítisté výročí smrti (21. října 1125) nám bylo k tomuto setkání záminkou, přímo svádí ke kosmické interpretaci. Řecké slovo kosmos totiž označuje nejen vesmír jako takový, ale je to také opozitum čili protiklad vůči chaosu. Kosmos je zkrátka to, co je uspořádané, má řád, svůj začátek a své hranice. A možná že právě tohle chtěl Kosmas svým dílem Cosmae Pragensis Chronica Boemorum (Kosmova kronika česká) vytvořit.
Má humor nějaké hranice? A mohli bychom je, prosím, vidět? Kauza příspěvků Filipa Turka ukazuje, že najít je nebude žádná legrace. Pokusí se o to tři stand-up komici, marketérka a právník. To není začátek vtipu.
První fáze mírového plánu Donalda Trumpa pro Gazu, tedy vydání živých rukojmích, dopadla úspěšně. Další fáze, které počítají s odzbrojením teroristického hnutí Hamás a zřízením nějaké na teroristech nezávislé správy, jsou zatím v nedohlednu. O budoucnosti Gazy a izraelsko-palestinského konfliktu debatují bývalý velvyslanec v Izraeli Daniel Kumermann, komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, politoložka a islamoložka Zora Hesová a historik a teolog Filip Outrata.
Existuje ještě česká levice? Ta otázka se může vnucovat při pohledu na výsledky nedávných sněmovních voleb. Žádná ze stran, které překročily pětiprocentní hranici, se nepovažuje za levicovou. Proč? Je krize zdejší levice jenom lokálním projevem nějakého širšího jevu? Přestává platit tradiční politické rozdělení na pravici a levici? O těch i dalších souvisejících otázkách jsme v Salonu Echa debatovali s publicisty, kteří se tuzemskou levicí dlouhodobě zabývají a jsou jí také ideově blízcí.
V sobotu 4. října redakce Echa se svými čtenáři a přáteli v pražském kině Atlas sledovala výsledky sněmovních voleb. Z debaty a vstupů z publika vznikl následující Salon. Moderoval ho šéfredaktor Dalibor Balšínek.